Comparer
GIOBBE 4
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
GIOBBE
Chapitre 4
1
ED Elifaz Temanita rispose, e disse:
2
Se noi imprendiamo a parlarti, ti sarà egli molesto?
Ma pur chi potrebbe rattener le parole?
3
Ecco, tu correggevi molti,
E rinforzavi le mani rimesse.
4
I tuoi ragionamenti ridirizzavano quelli che vacillavano,
E tu raffermavi le ginocchia che piegavano.
5
Ma ora che il male ti è avvenuto, tu te ne affanni;
Ora ch'è giunto fino a te, tu ne sei smarrito.
6
La tua pietà non è ella stata la tua speranza,
E l'integrità delle tue vie la tua aspettazione?
7
Deh! rammemorati, quale innocente perì mai,
Ed ove furono gli uomini diritti mai distrutti?
8
Siccome io ho veduto che quelli che arano l'iniquità,
E seminano la perversità, la mietono.
9
Essi periscono per l'alito di Dio,
E son consumati dal soffiar delle sue nari.
10
Il ruggito del leone, e il grido del fier leone son ribattuti;
E i denti de' leoncelli sono stritolati.
11
Il vecchio leone perisce per mancamento di preda,
E i figli della leonessa son dissipati.
12
Or mi è stata di nascosto significata una parola,
E l'orecchio mio ne ha ritenuto un poco.
13
Fra le immaginazioni delle visioni notturne,
Quando il più profondo sonno cade sopra gli uomini,
14
Mi è venuto uno spavento ed un tremito,
Che ha spaventate tutte quante le mie ossa.
15
Ed uno spirito è passato davanti a me,
Che mi ha fatto arricciare i peli della mia carne;
16
Egli si è fermato, ed io non ho riconosciuto il suo aspetto;
Una sembianza è stata davanti agli occhi miei,
Ed io ho udita una voce sommessa che diceva:
17
L'uomo sarebbe egli giustificato da Dio?
L'uomo sarebbe egli giudicato puro dal suo fattore?
18
Ecco, egli non si fida ne' suoi servitori,
E scorge della temerità ne' suoi Angeli.
19
Quanto più in coloro che abitano in case di fango,
Il cui fondamento è nella polvere,
E che son ridotti in polvere, esposti a' vermi?
20
Dalla mattina alla sera sono stritolati,
E periscono in perpetuo, senza che alcuno vi ponga mente.
21
L'eccellenza ch'era in loro non si diparte ella?
Muoiono, ma non con sapienza.
Jób
Chapitre 4
1
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19
Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.