Comparer
PROVERBI 16
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
PROVERBI
Chapitre 16
1
Le disposizioni dell'animo son dell'uomo;
Ma la risposta della lingua è dal Signore.
2
Tutte le vie dell'uomo gli paiono pure;
Ma il Signore pesa gli spiriti.
3
Rimetti le tue opere nel Signore,
E i tuoi pensieri saranno stabiliti.
4
Il Signore ha fatto ogni cosa per sè stesso;
Eziandio l'empio per lo giorno del male.
5
Chiunque è altiero d'animo è abbominevole al Signore;
D'ora in ora egli non resterà impunito.
6
L'iniquità sarà purgata con benignità, e con verità;
E per lo timor del Signore l'uomo si ritrae dal male.
7
Quando il Signore gradisce le vie dell'uomo,
Pacifica con lui eziandio i suoi nemici.
8
Meglio vale poco con giustizia,
Che grandi entrate senza dirittura.
9
Il cuor dell'uomo delibera della sua via;
Ma il Signore dirizza i suoi passi.
10
Indovinamento è nelle labbra del re;
La sua bocca non falla nel giudicio.
11
La stadera, e le bilance giuste son del Signore;
Tutti i pesi del sacchetto son sua opera.
12
Operare empiamente è abbominevole ai re;
Perciocchè il trono sarà stabilito per giustizia.
13
Le labbra giuste son quelle che i re gradiscono;
Ed essi amano chi parla dirittamente.
14
L'ira del re son messi di morte;
Ma l'uomo savio la placherà.
15
Nella chiarezza della faccia del re vi è vita;
E la sua benevolenza è come la nuvola della pioggia della stagione della ricolta.
16
Quant'è egli cosa migliore acquistar sapienza che oro!
E quant'è egli cosa più eccellente acquistar prudenza che argento!
17
La strada degli uomini diritti è di stornarsi dal male;
Chi osserva la sua via guarda l'anima sua.
18
La superbia viene davanti alla ruina,
E l'alterezza dello spirito davanti alla caduta.
19
Meglio è essere umile di spirito co' mansueti,
Che spartir le spoglie con gli altieri.
20
Chi è intendente nella parola troverà bene;
E beato chi si confida nel Signore.
21
Il savio di cuore sarà chiamato intendente;
E la dolcezza delle labbra aggiugnerà dottrina.
22
Il senno è una fonte di vita in coloro che ne son dotati;
Ma l'ammaestramento degli stolti è stoltizia.
23
Il cuor dell'uomo savio rende avveduta la sua bocca,
E aggiunge dottrina alle sue labbra.
24
I detti soavi sono un favo di miele,
Dolcezza all'anima, e medicina alle ossa.
25
Vi è tal via che pare diritta all'uomo,
Il fine della quale son le vie della morte.
26
L'anima di chi si affatica si affatica per lui stesso;
Perciocchè la sua bocca lo preme.
27
L'uomo scellerato apparecchia del male;
E in su le sue labbra vi è come un fuoco ardente.
28
L'uomo perverso commette contese;
E chi va sparlando disunisce gli amici.
29
L'uomo violento seduce il suo compagno,
E lo conduce per una via che non è buona.
30
Chi chiude gli occhi macchinando perversità,
Dimena le labbra quando ha compiuto il male.
31
La canutezza è una corona gloriosa;
Ella si troverà nella via della giustizia.
32
Meglio vale chi è lento all'ira, che il forte;
E meglio vale chi signoreggia il suo cruccio, che un prenditor di città.
33
La sorte è gittata nel grembo;
Ma dal Signore procede tutto il giudicio di essa.
Přísloví
Chapitre 16
1
Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
2
Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
3
Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
4
Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
5
Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
6
Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
7
Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
8
Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
9
Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
10
Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
11
Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
12
Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
13
Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
14
Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
15
V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
16
Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
17
Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
18
Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
19
Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
20
Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
21
Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
22
Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
23
Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
24
Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
25
Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
26
Èlověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
27
Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
28
Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
29
Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
30
Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
31
Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
32
Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
33
Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.