Comparer
PROVERBI 29
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
PROVERBI
Chapitre 29
1
L'uomo, il quale, essendo spesso ripreso, indura il suo collo,
Di subito sarà fiaccato, senza rimedio.
2
Quando i giusti sono aggranditi, il popolo si rallegra;
Ma quando gli empi signoreggiano, il popolo geme.
3
L'uomo, che ama sapienza, rallegra suo padre;
Ma il compagno delle meretrici dissipa i suoi beni.
4
Il re mantiene il paese con dirittura;
Ma chi è dato a' presenti lo distrugge.
5
L'uomo che lusinga il suo prossimo,
Tende una rete davanti a' passi di esso.
6
Nel misfatto dell'uomo malvagio vi è un laccio;
Ma il giusto canterà, e si rallegrerà.
7
Il giusto prende conoscenza della causa de' miseri;
Ma l'empio non intende alcun conoscimento.
8
Gli uomini schernitori allacciano la città;
Ma i savi stornano l'ira.
9
L'uomo savio che litiga con un uomo stolto,
Or si adira, or ride, e non ha alcuna requie.
10
Gli uomini di sangue odiano l'uomo intiero;
Ma gli uomini diritti hanno cura della vita di esso.
11
Lo stolto sfoga tutta la sua ira;
Ma il savio la racqueta e la rattiene indietro.
12
Tutti i ministri del principe,
Che attende a parole di menzogna, sono empi.
13
Il povero e l'usuraio si scontrano l'un l'altro;
Il Signore è quello che allumina gli occhi di amendue.
14
Il trono del re, che fa ragione a' miseri in verità,
Sarà stabilito in perpetuo.
15
La verga e la correzione dànno sapienza;
Ma il fanciullo lasciato in abbandono fa vergogna a sua madre.
16
Quando gli empi crescono, cresce il misfatto;
Ma i giusti vedranno la ruina di quelli.
17
Gastiga il tuo figliuolo, e tu ne sarai in riposo;
Ed egli darà di gran diletti all'anima tua.
18
Quando non vi è visione, il popolo è dissipato;
Ma beato chi guarda la Legge.
19
Il servo non si corregge con parole;
Benchè intenda, non però risponderà.
20
Hai tu mai veduto un uomo precipitoso nel suo parlare?
Vi è maggiore speranza d'uno stolto che di lui.
21
Se alcuno alleva delicatamente da fanciullo il suo servo,
Quello sarà figliuolo alla fine.
22
L'uomo iracondo muove contese,
E l'uomo collerico commette molti misfatti.
23
L'alterezza dell'uomo l'abbassa;
Ma chi è umile di spirito otterrà gloria.
24
Chi partisce col ladro odia l'anima sua;
Egli udirà l'esecrazione, e non però manifesterà il fatto.
25
Lo spavento dell'uomo gli mette un laccio;
Ma chi si confida nel Signore sarà levato ad alto in salvo.
26
Molti cercano la faccia di colui che signoreggia;
Ma dal Signore procede il giudicio di ciascuno.
27
L'uomo iniquo è l'abbominio de' giusti;
E l'uomo che cammina dirittamente è l'abbominio dell'empio.
Přísloví
Chapitre 29
1
Èlověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
2
Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
3
Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
4
Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
5
Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
6
Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
7
Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
8
Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
9
Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
10
Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
11
Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
12
Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
13
Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
14
Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
15
Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
16
Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
17
Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
18
Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
19
Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
20
Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
21
Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
22
Èlověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
23
Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
24
Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
25
Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
26
Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
27
Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.