Comparer
SALMI 102
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
SALMI
Chapitre 102
1
Orazione dell'afflitto, essendo angosciato, e spandendo il suo lamento davanti a Dio SIGNORE, ascolta la mia orazione,
E venga il mio grido infino a te.
2
Non nasconder la tua faccia da me;
Nel giorno che io sono in distretta, inchina a me il tuo orecchio;
Nel giorno che io grido, affrettati a rispondermi.
3
Perciocchè i miei giorni son venuti meno come fumo,
E le mie ossa sono arse come un tizzone.
4
Il mio cuore è stato percosso come erba,
Ed è seccato;
Perciocchè io ho dimenticato di mangiare il mio pane.
5
Le mie ossa sono attaccate alla mia carne,
Per la voce de' miei gemiti.
6
Io son divenuto simile al pellicano del deserto;
E son come il gufo delle solitudini.
7
Io vegghio, e sono
Come il passero solitario sopra il tetto.
I miei nemici mi fanno vituperio tuttodì;
8
Quelli che sono infuriati contro a me fanno delle esecrazioni di me.
9
Perciocchè io ho mangiata la cenere come pane,
Ed ho temperata la mia bevanda con lagrime.
10
Per la tua indegnazione, e per lo tuo cruccio;
Perciocchè, avendomi levato ad alto, tu mi hai gettato a basso.
11
I miei giorni son come l'ombra che dichina;
Ed io son secco come erba.
12
Ma tu, Signore, dimori in eterno
E la tua memoria è per ogni età.
13
Tu ti leverai, tu avrai compassione di Sion;
Perciocchè egli è tempo di averne pietà;
Perciocchè il termine è giunto.
14
Imperocchè i tuoi servitori hanno affezione alle pietre di essa,
Ed hanno pietà della sua polvere.
15
E le genti temeranno il Nome del Signore,
E tutti i re della terra la tua gloria,
16
Quando il Signore avrà riedificata Sion,
Quando egli sarà apparito nella sua gloria,
17
Ed avrà volto lo sguardo all'orazione de' desolati,
E non avrà sprezzata la lor preghiera.
18
Ciò sarà scritto all'età a venire;
E il popolo che sarà creato loderà il Signore.
19
Perciocchè egli avrà riguardato dall'alto luogo della sua santità;
Perciocchè il Signore avrà mirato dal cielo verso la terra;
20
Per udire i gemiti de' prigioni;
Per isciogliere quelli ch'erano condannati a morte;
21
Acciocchè si narri in Sion il Nome del Signore,
E la sua lode in Gerusalemme.
22
Quando i popoli e i regni saranno raunati insieme,
Per servire al Signore.
23
Egli ha tra via abbattute le mie forze;
Egli ha scorciati i miei giorni.
24
Io dirò: O Dio mio, non farmi trapassare al mezzo de' miei dì;
I tuoi anni durano per ogni età.
25
Tu fondasti già la terra;
E i cieli son l'opera delle tue mani;
26
Queste cose periranno, ma tu dimorerai;
Ed esse invecchieranno tutte, come un vestimento;
Tu le muterai come una vesta, e trapasseranno.
27
Ma tu sei sempre lo stesso,
E gli anni tuoi non finiranno giammai.
28
I figliuoli de' tuoi servitori abiteranno,
E la progenie loro sarà stabilita nel tuo cospetto.
Žalmy
Chapitre 102
1
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.
2
Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
3
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
4
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
5
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
6
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
7
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
8
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
9
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
10
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
11
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
12
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
13
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
14
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
15
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
16
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
17
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
18
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
19
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
20
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
21
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
22
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
23
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
24
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
25
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
26
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
27
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
28
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
29
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.