Comparer
SALMI 139
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
SALMI
Chapitre 139
1
Salmo di Davide, dato al Capo de' Musici SIGNORE, tu mi hai investigato, e tu mi conosci.
2
Tu vedi quando mi seggo, e quando mi alzo;
Tu intendi da lungi il mio pensiero.
3
Tu aggiri i miei sentieri e il mio ricetto;
E sei usato a tutte le mie vie.
4
Perciocchè non essendo ancora la parola sopra la mia lingua,
Ecco, Signore, tu sai già il tutto.
5
Tu mi strigni dietro e davanti;
E mi metti la mano addosso.
6
La tua conoscenza è tanto maravigliosa che io non posso sottrarmene;
E tanto eccelsa, che appo lei non posso nulla.
7
Dove me ne andrò d'innanzi al tuo Spirito?
E dove me ne fuggirò dal tuo cospetto?
8
Se io salgo in cielo, tu vi sei;
E se mi metto a giacere ne' luoghi bassi sotterra, eccoviti.
9
Se prendo le ale dell'alba,
E vo a dimorar nell'estremità del mare;
10
Anche quivi mi condurrà la tua mano,
E la tua destra mi prenderà.
11
E se dico: Certo, le tenebre mi appiatteranno,
La notte sarà luce d'intorno a me.
12
Le tenebre stesse non possono oscurarti nulla;
Anzi la notte ti risplende come il giorno;
E le tenebre e la luce ti son tutt'uno.
13
Conciossiachè tu possegga le mie reni;
Tu mi hai composto nel seno di mia madre.
14
Io ti celebrerò; perciocchè io sono stato maravigliosamente formato
In maniere stupende;
Le tue opere son maravigliose,
E l'anima mia lo sa molto bene.
15
La fabbrica delle mie ossa non ti fu celata,
Quando io fui fatto in occulto,
E lavorato nelle basse parti delle terra.
16
I tuoi occhi videro la massa informe del mio corpo;
E tutte queste cose erano scritte nel tuo libro,
Nel tempo che si formavano,
Quando niuna di esse era ancora.
17
Oh! quanto mi sono, o Dio, preziosi i tuoi pensamenti!
Quanto son grandi le somme di essi!
18
Se io li voglio annoverare, sono in maggior numero che la rena;
Quando io mi risveglio, io sono ancora teco.
19
Certo, o Dio, tu ucciderai l'empio;
Perciò, uomini di sangue, dipartitevi da me.
20
Perciocchè i tuoi nemici ti hanno nominato a scelleratezza;
Hanno preso in bocca il tuo Nome in vano.
21
O Signore, non odio io quelli che t'odiano?
E non mi accuoro io per quelli che si levano contro a te?
22
Io li odio d'un odio perfetto;
Io li ho per nemici.
23
O Dio, investigami, e conosci il mio cuore;
Provami, e conosci i miei pensieri;
24
E vedi se vi è in me alcuna via iniqua;
E giudami per la via del mondo.
Žalmy
Chapitre 139
1
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
8
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.
9
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.