Comparer
SALMI 144
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
SALMI
Chapitre 144
1
Salmo di Davide BENEDETTO sia il Signore, mia Rocca,
Il quale ammaestra le mie mani alla battaglia,
E le mie dita alla guerra.
2
Egli è la mia benignità e la mia fortezza;
Il mio alto ricetto ed il mio liberatore;
Egli è il mio scudo, ed io mi confido in lui;
Egli è quello che abbatte i popoli sotto me.
3
O Signore, che cosa è l'uomo, che tu ne abbi cura?
Che cosa è il figliuol dell'uomo, che tu ne faccia conto?
4
L'uomo è simile a vanità;
I suoi giorni son come l'ombra che passa.
5
Signore, abbassa i tuoi cieli, e scendi;
Tocca i monti, e fa' che fumino.
6
Vibra il folgore, e dissipa quella gente;
Avventa le tua saette, e mettili in rotta.
7
Stendi le tue mani da alto,
E riscuotimi, e trammi fuor di grandi acque,
Di man degli stranieri;
8
La cui bocca parla menzogna;
E la cui destra è destra di frode.
9
O Dio, io ti canterò un nuovo cantico;
Io ti salmeggerò in sul saltero ed in sul decacordo.
10
Tu, che dài vittoria ai re;
Che riscuoti Davide, tuo servitore, dalla spada scellerata;
11
Liberami, e riscuotimi dalla mano degli stranieri.
La cui bocca parla menzogna,
E la cui destra è destra di frode.
12
Acciocchè i nostri figliuoli sieno come piante novelle,
Bene allevate nella lor giovanezza;
E le nostre figliuole sieno come i cantoni intagliati
Dell'edificio d'un palazzo;
13
E le nostre celle sieno piene,
E porgano ogni specie di beni;
E le nostre gregge moltiplichino a migliaia, e a diecine di migliaia,
Nelle nostre campagne;
14
E i nostri buoi sieno grossi e possenti;
E non vi sia per le nostre piazze nè assalto,
Nè uscita, nè grido alcuno.
15
Beato il popolo che è in tale stato;
Beato il popolo, di cui il Signore è l'Iddio.
Žalmy
Chapitre 144
1
Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.
2
Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.
3
Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?
4
Èlověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
5
Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.
6
Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.
7
Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.
8
Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.
9
Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,
10
Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.
11
Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.
12
Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.
13
Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.
14
Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.
15
Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.