Comparer
SALMI 77
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
SALMI
Chapitre 77
1
Salmo di Asaf, dato al Capo de' Musici, de' figliuoli di Iedutun LA mia voce s'indirizza a Dio, ed io grido;
La mia voce s'indirizza a Dio, acciocchè egli mi porga l'orecchio.
2
Nel giorno della mia distretta, io ho cercato il Signore;
Le mie mani sono state sparse qua e là di notte,
E non hanno avuta posa alcuna;
L'anima mia ha rifiutato d'essere consolata.
3
Io mi ricordo di Dio, e romoreggio;
Io mi lamento, e il mio spirito è angosciato. (Sela.)
4
Tu hai ritenuti gli occhi miei in continue vegghie;
Io son tutto attonito, e non posso parlare.
5
Io ripenso a' giorni antichi,
Agli anni da lungo tempo passati.
6
Io mi ricordo come già io sonava;
Io medito nel mio cuore di notte,
E lo spirito mio va investigando.
7
Il Signore mi rigetterà egli in perpetuo?
E non mi gradirà egli giammai più?
8
È la sua benignità venuta meno per sempre mai?
È la sua parola mancata per ogni età?
9
Iddio ha egli dimenticato di aver pietà?
Ha egli serrate per ira le sue compassioni? (Sela.)
10
Io ho adunque detto: Se io son fiacco,
Egli è perchè la destra dell'Altissimo è mutata.
11
Io mi rammemoro le opere del Signore;
Perciocchè io mi riduco a memoria le tue maraviglie antiche;
12
E medito tutti i tuoi fatti,
E ragiono delle tue operazioni.
13
O Dio, le tue vie si veggono nel Santuario;
Chi è dio grande, come Iddio?
14
Tu sei l'Iddio che fai maraviglie;
Tu hai fatta conoscere la tua forza fra i popoli.
15
Tu hai, col tuo braccio, riscosso il tuo popolo;
I figliuoli di Giacobbe e di Giuseppe. (Sela.)
16
Le acque ti videro, o Dio;
Le acque ti videro, e furono spaventate;
Gli abissi eziandio tremarono.
17
Le nubi versarono diluvi d'acque;
I cieli tuonarono;
I tuoi strali eziandio andarono attorno.
18
Il suon de' tuoi tuoni fu per lo giro del cielo;
I folgori alluminarono il mondo;
La terra fu smossa, e tremò.
19
La tua via fu per mezzo il mare,
E il tuo sentiero per mezzo le grandi acque;
E le tue pedate non furono riconosciute.
20
Tu conducesti il tuo popolo, come una greggia,
Per man di Mosè e d'Aaronne.
Žalmy
Chapitre 77
1
Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.
2
Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
3
V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
4
Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.
5
Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
6
I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
7
Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
8
Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
9
Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
10
Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.
11
I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
12
Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
13
A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
14
Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
15
Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
16
Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.
17
Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
18
Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
19
Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
20
Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
21
Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.