Comparer
Hooglied 1
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Hooglied
Chapitre 1
1
Het hooglied van Salomon.
2
Drenk mij met de kussen van uw mond; Want uw liefde is zoeter dan wijn.
3
Heerlijk is de geur van uw balsem, Uw naam is het kostbaarst aroom. Daarom hebben de meisjes u lief.
4
Neem mij mede, laat ons vluchten; Want de koning heeft mij in zijn vertrekken gebracht! Wij willen juichen, in u ons verblijden, Uw liefde roemen, hoger dan wijn, Terecht beminnen zij u!
5
Wel ben ik donker, Maar toch nog schoon, Jerusalems dochters: Als de tenten van Kedar, De paviljoenen van Sjalma.
6
Let er niet op, dat ik zwart ben, En van de zon ben verbrand; Want de zonen van mijn moeder waren boos op mij, En lieten mij de wijngaarden bewaken….Maar mijn eigen wijngaard bewaakte ik niet!
7
Bericht mij toch, mijn zielsbeminde, Waar ge uw kudde laat weiden, Waar ge ze in de middag laat rusten? Want waarom zou ik gaan zwerven Bij de kudden uwer vrienden?
8
Als ge het niet weet, Schoonste der vrouwen, Volg dan het spoor van de kudde, En hoed uw geiten Bij de tenten der herders.
9
Met het span van Farao’s wagens Vergelijk ik u, liefste;
10
Hoe bekoorlijk uw wangen tussen de hangers, Uw hals in de snoeren.
11
Gouden hangers laten we u maken, Met plaatjes van zilver.
12
Zolang de koning in zijn harem verbleef, Straalde mijn nardus haar geur.
13
Want mijn beminde is mij een bundeltje mirre, Dat op mijn boezem blijft rusten;
14
Mijn beminde is mij een cyper-tros, Van Engédi’s gaarden.
15
Wat zijt ge verrukkelijk, mijn liefste, Uw ogen zijn duiven.
16
Wat zijt ge verrukkelijk schoon, mijn beminde Ons rustbed is in het groen!
17
De binten van ons paleis zijn ceders, Onze wanden cypressen.
Píseň písní
Chapitre 1
1
Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.
2
Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.
3
Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.
4
Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.
5
Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.
6
Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.
7
Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?
8
Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.
9
Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má.
10
Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi.
11
Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými.
12
Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.
13
Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje.
14
Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.
15
Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.
16
Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.
17
Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.