Comparer
Psalmen 77
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Psalmen
Chapitre 77
1
Voor muziekbegeleiding; voor Jedoetoen. Een psalm van Asaf. Luide roep ik tot Jahweh; Luide tot God, opdat Hij mij hore!
2
Overdag zoek ik in mijn benauwdheid den Heer, ‘s Nachts strekken mijn handen zich uit, onvermoeid.
3
Mijn ziel weigert troost: denk ik aan God, ik moet kreunen; Peins ik na, mijn geest is verslagen.
4
Ik kan mijn ogen niet sluiten, En van onrust niet spreken.
5
Ik denk aan de oude dagen terug, En herinner me weer de vroegere jaren;
6
Ik lig er ‘s nachts over te peinzen, Te klagen, en in mijn gedachten te tobben.
7
Zou de Heer dan voor altijd verstoten, En nooit genadig meer zijn;
8
Zou zijn liefde voorgoed zijn verdwenen, Zijn belofte verbroken, die Hij deed van geslacht tot geslacht;
9
Zou God zijn vergeten, Zich te ontfermen, Of in zijn toorn zijn hart hebben gesloten?
10
Maar ik sprak: Neen, dìt werp ik ver van mij af, Dat de hand van den Allerhoogste veranderd zou zijn!
11
Ik dacht dus aan uw daden, o Jahweh, Dacht terug aan uw vroegere wonderen;
12
Peinsde over al uw werken, Overwoog, wat door U is verricht.
13
Ja, uw weg was heilig, o God; Welke God was ontzaglijk als Jahweh!
14
Gij waart de God, die wonderen wrochtte, En uw macht aan de heidenen toonde!
15
Gij hebt door uw arm uw volk verlost, De zonen van Jakob en Josef!
16
De wateren zagen U, o God, De wateren zagen U en beefden, Zelfs de zeeën begonnen te rillen;
17
De wolken goten stromen neer, Het zwerk daverde en dreunde, Langs alle kant vlogen uw schichten rond.
18
Uw donder kraakte en rolde, Uw bliksems verlichtten de wereld, De aarde rilde en beefde!
19
Uw weg liep midden door de zee, Uw pad door onstuimige wateren; Toch bleven uw sporen onzichtbaar!
20
Zo hebt Gij uw volk als schapen geleid, Door de hand van Moses en Aäron!
Žalmy
Chapitre 77
1
Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.
2
Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
3
V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
4
Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.
5
Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
6
I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
7
Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
8
Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
9
Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
10
Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.
11
I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
12
Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
13
A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
14
Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
15
Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
16
Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.
17
Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
18
Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
19
Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
20
Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
21
Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.