Comparer
Psalmen 94
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Psalmen
Chapitre 94
1
Jahweh, wrekende God, God der wrake, treed op;
2
Verhef U, Rechter der aarde, Vergeld de trotsen wat ze verdienen!
3
Hoelang nog zullen de zondaars, o Jahweh, Hoelang nog zullen de boosdoeners juichen?
4
Al die booswichten pochen en snoeven, En een hoge toon slaan ze aan!
5
Jahweh, ze vertrappen uw volk, En verdrukken uw erfdeel;
6
Ze doden weduwen en wezen, Vermoorden die bij ons kwamen wonen.
7
En dan zeggen ze nog: Jahweh ziet het niet eens, De God van Jakob merkt het niet!
8
Domme kudde, word toch verstandig; Gij dwazen, wanneer wordt gij wijs?
9
Zou Hij het niet horen, die het oor heeft geplant, Niet zien, die het oog heeft geschapen;
10
Zou Hij, die de volkeren tuchtigt, niet straffen, Onwetend zijn, die den mens onderricht?
11
Neen, Jahweh kent de gedachten der mensen, Hij weet, dat het hersenschimmen zijn.
12
Jahweh, gelukkig de man, dien Gij onderricht, En dien Gij leert uit uw wet:
13
Hoe hij gelaten moet zijn in dagen van rampspoed, Totdat voor den boze het graf is gedolven;
14
Hoe Jahweh zijn volk niet verstoot, En nooit zijn erfdeel verlaat;
15
Hoe de brave zijn recht weer verkrijgt, Alle oprechten van hart weer geluk!
16
Wie anders neemt het voor mij tegen de boosdoeners op, Wie staat mij tegen de booswichten bij?
17
Wanneer Jahweh mij niet te hulp was gekomen, Dan lag ik misschien al lang in het graf.
18
Maar als ik denk: nú wankelt mijn voet, Dan steunt mij uw goedheid, o Jahweh;
19
En wanneer zware zorgen mij innerlijk drukken, Dan verkwikt uw vertroosting mijn ziel.
20
Zoudt Gij iets gemeen hebben met de zetel van onrecht, Die onheil sticht op gezag van de wet;
21
Met hen, die het leven der braven belagen, En onschuldig bloed durven straffen?
22
Neen, voor mij is Jahweh een toevlucht, Mijn God een veilige Rots;
23
Maar hùn vergeldt Hij hun onrecht, En vernielt ze om hun boosheid: Jahweh, onze God!
Žalmy
Chapitre 94
1
Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
2
Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
3
Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
4
Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
5
Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
6
Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
7
Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
8
Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
9
Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
10
Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
11
Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
12
Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
13
Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
14
Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
15
Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
16
Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
17
Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
18
Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
19
Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
20
Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
21
Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
22
Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
23
Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.