Comparer

1 Crônicas 17

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

1 Crônicas

Chapitre 17
1 Quando Davi estava morando em sua casa, Davi disse ao profeta Natã: “Eis que eu moro em uma casa de cedro, mas a arca da aliança do SENHOR está em uma tenda.”
2 Natã disse a Davi: “Faça tudo o que está em seu coração; pois Deus está com você.”
3 Naquela mesma noite, a palavra de Deus veio a Natã, dizendo:
4 “Vá e diga a Davi, meu servo: 'Assim diz o SENHOR: “Você não edificará uma casa para eu morar;
5 pois não tenho morado em uma casa desde o dia em que fiz Israel subir até o dia de hoje, mas tenho ido de tenda em tenda, e de uma tenda para outra.
6 Em todos os lugares por onde andei com todo o Israel, por acaso falei alguma palavra com qualquer um dos juízes de Israel, a quem ordenei que pastoreasse o meu povo, dizendo: 'Por que vocês não me construíram uma casa de cedro?'”’
7 “Agora, portanto, você dirá ao meu servo Davi: 'Assim diz o SENHOR dos Exércitos: “Eu o tirei do aprisco, de andar atrás das ovelhas, para ser príncipe sobre o meu povo Israel.
8 Eu estive com você por onde quer que você tenha ido, e eliminei todos os seus inimigos de diante de você. Eu farei para você um nome como o nome dos grandes que há na terra.
9 Designarei um lugar para o meu povo Israel, e os plantarei, para que habitem em seu próprio lugar, e não sejam mais perturbados. Os filhos da impiedade não os devastarão mais, como no princípio,
10 e desde o dia em que ordenei juízes sobre o meu povo Israel. Eu subjugarei todos os seus inimigos. Além disso, eu lhe digo que o SENHOR edificará uma casa para você.
11 Acontecerá que, quando os seus dias se completarem e você tiver que ir para junto de seus pais, eu levantarei a sua descendência depois de você, que será um dos seus filhos; e estabelecerei o reino dele.
12 Ele edificará uma casa para mim, e eu estabelecerei o seu trono para sempre.
13 Eu serei seu pai, e ele será meu filho. Não retirarei dele o meu amor leal, como o retirei daquele que esteve antes de você;
14 mas eu o firmarei na minha casa e no meu reino para sempre. O seu trono será estabelecido para sempre.”'”
15 Conforme todas estas palavras, e conforme toda esta visão, assim Natã falou a Davi.
16 Então o rei Davi entrou e sentou-se diante do SENHOR; e disse: “Quem sou eu, SENHOR Deus, e o que é a minha casa, para que você me tenha trazido até aqui?
17 Isso foi uma coisa pequena aos seus olhos, ó Deus, mas você falou da casa do seu servo para um futuro distante, e me considerou segundo o padrão de um homem de alta posição, SENHOR Deus.
18 O que mais Davi pode lhe dizer a respeito da honra concedida ao seu servo? Pois você conhece o seu servo.
19 SENHOR, por amor ao seu servo, e segundo o seu próprio coração, você realizou toda esta grandeza, para tornar conhecidas todas estas grandes coisas.
20 SENHOR, não há ninguém como você, nem há Deus além de você, conforme tudo o que ouvimos com os nossos ouvidos.
21 E qual nação na terra é como o seu povo Israel, a quem Deus foi resgatar para ser o seu próprio povo, para fazer para si um nome por meio de feitos grandes e temíveis, expulsando nações de diante do seu povo, que você resgatou do Egito?
22 Pois você fez do seu povo Israel o seu próprio povo para sempre; e você, SENHOR, tornou-se o Deus deles.
23 Agora, SENHOR, que a palavra que você falou a respeito do seu servo e a respeito da casa dele seja estabelecida para sempre, e faça como você falou.
24 Que o seu nome seja estabelecido e engrandecido para sempre, dizendo: 'O SENHOR dos Exércitos é o Deus de Israel, sim, um Deus para Israel.' E a casa de Davi, seu servo, está estabelecida diante de você.
25 Pois você, meu Deus, revelou ao seu servo que edificará uma casa para ele. Por isso, o seu servo encontrou coragem para orar diante de você.
26 Agora, SENHOR, você é Deus, e prometeu esta boa coisa ao seu servo.
27 Agora foi do seu agrado abençoar a casa do seu servo, para que ela permaneça para sempre diante de você; pois você, SENHOR, a abençoou, e ela é abençoada para sempre.”

1 Letopisu

Chapitre 17
1 I stalo se, když bydlil David v domě svém, že řekl Nátanovi proroku: Aj, já přebývám v domě cedrovém, truhla pak smlouvy Hospodinovy jest pod kortýnami.
2 I řekl Nátan Davidovi: Cožkoli jest v srdci tvém, učiň; nebo Bůh s tebou jest.
3 Potom té noci stalo se slovo Boží k Nátanovi, řkoucí:
4 Jdi a rci Davidovi služebníku mému: Toto dí Hospodin: Ne ty stavěti mi budeš dům k bydlení,
5 Poněvadž jsem nebydlil v žádném domě od toho dne, jakž jsem vyvedl syny Izraelské, až do dne tohoto, ale procházel jsem se z stánku do stánku, také i vně kromě příbytku.
6 Nadto kudyž jsem koli chodil se vším Izraelem, zdali jsem slovo řekl kterému z soudců Izraelských, (jimž jsem přikázal, aby pásli lid můj), řka: Proč jste mi neustavěli domu cedrového?
7 Protož nyní toto díš služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal z ovčince, když jsi chodil za stádem, abys byl vývodou lidu mého Izraelského.
8 A býval jsem s tebou všudy, kamž jsi koli se obrátil, všecky také nepřátely tvé vyhladil jsem před tváří tvou, a učinilť jsem jméno veliké, jako jméno vznešených na zemi.
9 Ano i lidu svému Izraelskému způsobil jsem místo, a vštípil jej tu. I bude bydliti na místě svém, a nepohne se více, aniž na něj dotírati budou lidé nešlechetní, jako prvé,
10 Hned od toho času, jakž jsem ustanovil soudce nad lidem svým Izraelským, až jsem ponížil všech nepřátel tvých; nýbrž oznamujiť, že Hospodin sám vystaví tobě dům.
11 Nebo když se vyplní dnové tvoji, abys šel za otci svými, vzbudím símě tvé po tobě, kteréž bude z synů tvých, a utvrdím království jeho.
12 Onť mi ustaví dům, a já utvrdím trůn jeho až na věky.
13 Já budu jemu otcem, a on mi bude synem, a milosrdenství svého neodejmu od něho, jako jsem je odjal od toho, kterýž byl před tebou.
14 Ale postavím jej v domě svém a v království svém až na věky, a trůn jeho bude nepohnutelný až na věky.
15 Podlé všech slov těchto, a podlé všeho vidění tohoto, tak mluvil Nátan Davidovi.
16 Tedy všed král David, posadil se před Hospodinem, a řekl: Kdož jsem já, ó Hospodine Bože, a jaký jest dům můj, že jsi mne tak zvýšil?
17 Anobrž i to jsi za málo u sebe položil, ó Bože, pročež jsi zamluvil se o domu služebníka svého i na dlouhé časy, a popatřil jsi na mne, jako na osobu člověka vzácného, Hospodine Bože.
18 Což ještě více mluviti má David před tebou o zvelebení služebníka tvého? Ty zajisté znáš služebníka svého.
19 Hospodine, pro služebníka svého a podlé srdce svého činíš velikou věc tuto, abys v známost uvedl všecky převeliké věci.
20 Hospodine, neníť tobě rovného, anobrž není žádného Boha kromě tebe, podlé toho všeho, jakž jsme slýchali ušima svýma.
21 Nebo kde jest který národ na zemi, jako lid tvůj Izraelský, jehož by Bůh šel, aby vykoupil sobě lid a dobyl sobě jména, čině veliké a hrozné věci, vyháněje před tváří lidu svého, kterýž jsi vykoupil z Egypta, pohany?
22 Zvolil jsi zajisté lid svůj Izraelský sobě za lid až na věky, a ty, Hospodine, sám jsi jejich Bohem.
23 Nyní tedy, Hospodine, slovo to, jímž jsi zamluvil se služebníku svému a domu jeho, budiž jisté až na věky, a učiň tak, jakž jsi mluvil.
24 Budiž, pravím, jisté, tak aby velebeno bylo jméno tvé až na věky, a říkáno: Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, jest Bůh nad Izraelem, a dům Davida služebníka tvého ať jest nepohnutelný před oblíčejem tvým.
25 Nebo ty, Bože můj, zjevil jsi služebníku svému, že mu ustavíš dům, a protož směl služebník tvůj modliti se před tebou.
26 A tak, ó Hospodine, ty jsi sám Bůh, a mluvil jsi o služebníku svém dobré věci tyto.
27 Nyní tedy ráčil jsi požehnati domu služebníka svého, aby trval na věky před oblíčejem tvým; nebo jsi ty, Hospodine, požehnal, i budeť požehnaný na věky.

Choisir un livre