Comparer
1 Crônicas 21
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
1 Crônicas
Chapitre 21
1
Satanás se levantou contra Israel e incitou Davi a fazer um censo de Israel.
2
Davi disse a Joabe e aos líderes do povo: “Vão, contem Israel, desde Berseba até Dã; e tragam-me a resposta, para que eu saiba quantos são.”
3
Joabe disse: “Que o SENHOR multiplique o seu povo cem vezes mais do que são. Mas, meu senhor, o rei, não são todos eles servos do meu senhor? Por que o meu senhor exige essa coisa? Por que ele seria motivo de culpa para Israel?”
4
No entanto, a palavra do rei prevaleceu contra Joabe. Portanto, Joabe partiu e percorreu todo o Israel; depois, voltou a Jerusalém.
5
Joabe entregou a Davi a soma do censo do povo. Em todo o Israel havia um milhão e cem mil homens que empunhavam a espada; e em Judá havia quatrocentos e setenta mil homens que empunhavam a espada.
6
Mas ele não contou Levi e Benjamim entre eles, pois a palavra do rei era abominável para Joabe.
7
Deus se desagradou dessa coisa; portanto, ele feriu Israel.
8
Davi disse a Deus: “Pequei gravemente ao fazer essa coisa. Mas agora, eu te peço, remove a iniquidade do teu servo, pois agi com muita insensatez.”
9
O SENHOR falou a Gade, o vidente de Davi, dizendo:
10
“Vá e fale a Davi, dizendo: 'Assim diz o SENHOR: “Eu lhe ofereço três coisas. Escolha uma delas, para que eu a faça a você.”'”
11
Então Gade foi a Davi e lhe disse: “Assim diz o SENHOR: 'Faça a sua escolha:
12
ou três anos de fome; ou três meses sendo consumido diante dos seus adversários, enquanto a espada dos seus inimigos o alcança; ou então três dias da espada do SENHOR, isto é, peste na terra, e o anjo do SENHOR destruindo por todas as fronteiras de Israel. Agora, portanto, considere que resposta devo levar àquele que me enviou.'”
13
Davi disse a Gade: “Estou em grande angústia. Que eu caia, eu peço, nas mãos do SENHOR, pois as suas misericórdias são muito grandes. Não me deixe cair nas mãos dos homens.”
14
Então o SENHOR enviou uma peste sobre Israel, e caíram setenta mil homens de Israel.
15
Deus enviou um anjo a Jerusalém para destruí-la. Quando ele estava prestes a destruir, o SENHOR viu, e se arrependeu do desastre, e disse ao anjo destruidor: “Basta. Agora retire a sua mão.” O anjo do SENHOR estava em pé junto à eira de Ornã, o jebuseu.
16
Davi levantou os olhos e viu o anjo do SENHOR em pé entre a terra e o céu, tendo uma espada desembainhada em sua mão, estendida sobre Jerusalém. Então Davi e os líderes, vestidos de pano de saco, prostraram-se com o rosto em terra.
17
Davi disse a Deus: “Não fui eu quem mandou contar o povo? Fui eu mesmo quem pecou e agiu com muita maldade; mas estas ovelhas, o que elas fizeram? Por favor, que a tua mão, ó SENHOR meu Deus, seja contra mim e contra a casa do meu pai; mas não contra o teu povo, para que não seja atingido pela praga.”
18
Então o anjo do SENHOR ordenou a Gade que dissesse a Davi que Davi subisse e erguesse um altar ao SENHOR na eira de Ornã, o jebuseu.
19
Davi subiu conforme a palavra de Gade, que ele falou em nome do SENHOR.
20
Ornã se virou e viu o anjo; e os seus quatro filhos que estavam com ele se esconderam. Ora, Ornã estava debulhando trigo.
21
Quando Davi se aproximou de Ornã, Ornã olhou e viu Davi, e saiu da eira, e curvou-se diante de Davi com o rosto em terra.
22
Então Davi disse a Ornã: “Venda-me o lugar desta eira, para que eu construa nela um altar ao SENHOR. Você deve vendê-lo a mim pelo preço total, para que a praga pare de afligir o povo.”
23
Ornã disse a Davi: “Tome-o para você, e que o meu senhor, o rei, faça o que for bom aos seus olhos. Eis que dou os bois para os holocaustos, e os instrumentos de debulhar para servir de lenha, e o trigo para a oferta de cereais. Eu dou tudo isso.”
24
O rei Davi disse a Ornã: “Não, mas eu certamente o comprarei pelo preço total. Pois não tomarei o que é seu para o SENHOR, nem oferecerei um holocausto que não me custe nada.”
25
Então Davi deu a Ornã seiscentos siclos de ouro, por peso, pelo lugar.
26
Davi construiu ali um altar ao SENHOR, e ofereceu holocaustos e ofertas pacíficas, e invocou o SENHOR; e ele lhe respondeu do céu com fogo sobre o altar de holocaustos.
27
Então o SENHOR deu ordem ao anjo, e ele guardou a sua espada de volta na bainha.
28
Naquele tempo, quando Davi viu que o SENHOR lhe havia respondido na eira de Ornã, o jebuseu, então ele ofereceu sacrifícios ali.
29
Pois o tabernáculo do SENHOR, que Moisés fez no deserto, e o altar de holocaustos, estavam naquele tempo no lugar alto em Gibeão.
30
Mas Davi não podia ir diante dele para consultar a Deus, pois estava com medo por causa da espada do anjo do SENHOR.
1 Letopisu
Chapitre 21
1
Satan pak povstal proti Izraelovi, a ponukl Davida, aby sečtl lid Izraelský.
2
Protož řekl David Joábovi a knížatům lidu: Jděte, sečtěte lid Izraelský od Bersabé až do Dan, a oznamte mi, abych věděl počet jich.
3
Ale Joáb řekl: Přidejž Hospodin lidu svého, což ho koli, stokrát více. I zdaliž, pane můj králi, nejsou všickni oni pána mého služebníci? Proč toho vyhledává pán můj? Proč má býti uvedena pokléska na Izraele?
4
Ale řeč královská přemohla Joába. A tak vyšed Joáb, prošel všecken lid Izraelský; potom navrátil se do Jeruzaléma.
5
I dal Joáb počet lidu sečteného Davidovi. A bylo všeho lidu Izraelského jedenáctekrát sto tisíc mužů bojovných, lidu pak Judského čtyřikrát sto tisíc, a sedmdesáte tisíc mužů bojovných.
6
Pokolení pak Léví a Beniaminova nepočítal mezi ně; nebo v ošklivosti měl Joáb rozkázaní královo.
7
Ovšem nelíbila se Bohu ta věc, protož ranil Izraele.
8
I řekl David Bohu: Zhřešil jsem těžce, že jsem to učinil, ale nyní odejmi, prosím, nepravost služebníka svého, nebo jsem velmi bláznivě učinil.
9
V tom mluvil Hospodin k Gádovi, proroku Davidovu, řka:
10
Jdi a rci Davidovi: Toto praví Hospodin: Trojíť věci podávám, vyvol sobě jednu z nich, kteroužť bych učinil.
11
Tedy přišel Gád k Davidovi a řekl jemu: Toto praví Hospodin: Vol sobě,
12
Buďto hlad za tři léta, buď abys za tři měsíce kažen byl od protivníků svých, když by meč nepřátel tvých dotekl se tebe, aneb aby za tři dni meč Hospodinův a mor byl v zemi, a anděl Hospodinův aby hubil po všech končinách Izraelských. Již tedy viz, co mám odpovědíti tomu, kterýž mne poslal.
13
I řekl David Gádovi: Úzko mi náramně; nechť prosím, upadnu v ruce Hospodinovy, neboť jsou mnohá slitování jeho, jediné ať v ruce lidské neupadám.
14
A tak uvedl Hospodin mor na lid Izraelský, a padlo jich z Izraele sedmdesáte tisíc mužů.
15
Poslal také Bůh anděla i na Jeruzalém, aby hubil jej. A když hubil, popatřil Hospodin, a zželelo mu se toho zlého. I řekl andělu, kterýž hubil: Dostiť jest, zdrž ruku svou. Anděl pak stál podlé humna Ornana Jebuzejského.
16
Mezi tím pozdvih David očí svých, uzřel anděla Hospodinova, stojícího mezi zemí a nebem, a meč dobytý v ruce jeho, vztažený proti Jeruzalému. I padl David, ano i starší, odíni jsouce žíněmi, na tváři své.
17
A řekl David Bohu: Zdaliž jsem já nerozkázal čísti lidu? A jáť jsem sám ten, kterýž jsem zhřešil, a převelmi jsem zle učinil, tyto pak ovce co učinily? Hospodine, Bože můj, nechť jest, prosím, ruka tvá proti mně, a proti domu otce mého, ale proti lidu tvému nechť není rána.
18
Zatím anděl Hospodinův mluvil k Gádovi, aby řekl Davidovi, aby vstoupě, vzdělal oltář Hospodinu na humně Ornana Jebuzejského.
19
I vstoupil David podlé řeči Gádovy, kterouž byl mluvil ve jménu Hospodinovu.
20
A obrátiv se Ornan, uzřel toho anděla, a čtyři synové jeho s ním skryli se. Ornan pak mlátil pšenici.
21
V tom přišel David k Ornanovi. A pohleděv Ornan, uzřel Davida, a vyšed z humna toho, klaněl se Davidovi až k zemi.
22
Tedy řekl David Ornanovi: Dej mi to místo humna, ať vzdělám na něm oltář Hospodinu; za slušné peníze dej mi je, i přestane rána v lidu.
23
I řekl Ornan Davidovi: Nechť sobě vezme, a učiní pán můj král, což se mu za dobré vidí. Hle, přidám i voly tyto k oběti zápalné, a smyky na drva, i pšenici k oběti suché, to všecko dávám.
24
Král pak David řekl Ornanovi: Nikoli, ale raději koupím je od tebe za slušné peníze; neboť nevezmu, což tvého jest, Hospodinu, aniž budu obětovati oběti zápalné darem dané.
25
I dal David Ornanovi za to místo zlata ztíží šesti set lotů.
26
A vzdělal tu David oltář Hospodinu, a obětoval zápaly a oběti pokojné, a vzýval Hospodina. Kterýžto vyslyšel ho, spustiv oheň s nebe na oltář zápalu.
27
I řekl Hospodin andělu, aby obrátil meč svůj do pošvy jeho.
28
Toho času když uzřel David, že jej vyslyšel Hospodin na humně Ornana Jebuzejského, obětovával tu oběti.
29
Nebo stánek Hospodinův, kterýž byl učinil Mojžíš na poušti, a oltář k zápalu toho času byl na výsosti v Gabaon.
30
David pak nemohl tam choditi k němu, aby hledal Boha, proto že se zhrozil meče anděla Hospodinova.