Comparer
1 Reis 2
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
1 Reis
Chapitre 2
1
Aproximando-se os dias da morte de Davi, ele deu ordens a Salomão, seu filho, dizendo:
2
“Eu vou pelo caminho de toda a terra. Portanto, seja forte e mostre-se homem;
3
e guarde as instruções do SENHOR, seu Deus, para andar nos seus caminhos, para guardar os seus estatutos, os seus mandamentos, as suas ordenanças e os seus testemunhos, conforme o que está escrito na lei de Moisés, para que você prospere em tudo o que fizer e por onde quer que você for.
4
Assim o SENHOR poderá confirmar a sua palavra que falou a meu respeito, dizendo: 'Se os seus filhos guardarem o seu caminho, para andarem diante de mim em verdade, com todo o seu coração e com toda a sua alma, nunca lhe faltará', disse ele, 'um homem no trono de Israel.'
5
“Além disso, você também sabe o que Joabe, filho de Zeruia, me fez, e o que ele fez aos dois comandantes dos exércitos de Israel, a Abner, filho de Ner, e a Amasa, filho de Jéter, a quem ele matou, derramando sangue de guerra em tempo de paz, e colocando o sangue de guerra no cinto que estava em sua cintura e nas sandálias que estavam em seus pés.
6
Aja, portanto, de acordo com a sua sabedoria, e não deixe que a sua cabeça grisalha desça ao Seol em paz.
7
Mas mostre bondade para com os filhos de Barzilai, o gileadita, e que eles estejam entre os que comem à sua mesa; pois assim eles vieram a mim quando eu fugia de Absalão, seu irmão.
8
“Eis que está com você Simei, filho de Gera, o benjamita de Baurim, que me amaldiçoou com uma terrível maldição no dia em que fui a Maanaim; mas ele desceu ao meu encontro no Jordão, e eu lhe jurei pelo SENHOR, dizendo: 'Não o matarei à espada.'
9
Agora, portanto, não o considere inocente, pois você é um homem sábio; e saberá o que deve fazer com ele, e fará com que a sua cabeça grisalha desça ao Seol com sangue.”
10
Davi descansou com seus pais, e foi sepultado na Cidade de Davi.
11
Os dias que Davi reinou sobre Israel foram quarenta anos; ele reinou sete anos em Hebrom, e reinou trinta e três anos em Jerusalém.
12
Salomão assentou-se no trono de Davi, seu pai; e o seu reino foi firmemente estabelecido.
13
Então Adonias, filho de Hagite, foi a Bate-Seba, mãe de Salomão. Ela perguntou: “Você vem em paz?” Ele respondeu: “Em paz.”
14
Ele disse mais: “Tenho algo a lhe dizer.” Ela disse: “Fale.”
15
Ele disse: “Você sabe que o reino era meu, e que todo o Israel tinha os olhos voltados para mim, para que eu reinasse. No entanto, o reino mudou de mãos e passou para o meu irmão; pois era dele da parte do SENHOR.
16
Agora lhe faço um pedido. Não me negue.” Ela lhe disse: “Fale.”
17
Ele disse: “Por favor, fale com o rei Salomão (pois ele não dirá 'não' a você), para que ele me dê Abisague, a sunamita, por mulher.”
18
Bate-Seba disse: “Está bem. Eu falarei por você ao rei.”
19
Bate-Seba, portanto, foi ao rei Salomão, para falar com ele em favor de Adonias. O rei levantou-se para encontrá-la e inclinou-se diante dela, e assentou-se no seu trono e mandou colocar um trono para a mãe do rei; e ela se assentou à sua direita.
20
Então ela disse: “Faço-lhe um pequeno pedido; não me negue.” O rei lhe disse: “Peça, minha mãe, pois não lhe negarei.”
21
Ela disse: “Que Abisague, a sunamita, seja dada a Adonias, seu irmão, por mulher.”
22
O rei Salomão respondeu à sua mãe: “Por que você pede Abisague, a sunamita, para Adonias? Peça também o reino para ele, pois ele é meu irmão mais velho; sim, para ele, e para Abiatar, o sacerdote, e para Joabe, filho de Zeruia.”
23
Então o rei Salomão jurou pelo SENHOR, dizendo: “Que Deus me faça assim, e muito mais, se Adonias não falou esta palavra contra a sua própria vida.
24
Agora, portanto, tão certo como vive o SENHOR, que me estabeleceu e me colocou no trono de Davi, meu pai, e que me fez uma casa como prometeu, certamente Adonias será morto hoje.”
25
O rei Salomão enviou Benaia, filho de Joiada; e ele o feriu, de modo que morreu.
26
A Abiatar, o sacerdote, o rei disse: “Vá para Anatote, para os seus próprios campos, pois você é digno de morte. Mas não o matarei neste momento, porque você carregou a arca do Senhor DEUS diante de Davi, meu pai, e porque você sofreu aflição em tudo em que meu pai foi afligido.”
27
Assim Salomão expulsou Abiatar de ser sacerdote do SENHOR, para que se cumprisse a palavra do SENHOR que ele falou a respeito da casa de Eli em Siló.
28
Esta notícia chegou a Joabe; pois Joabe havia seguido Adonias, embora não tivesse seguido Absalão. Joabe fugiu para a Tenda do SENHOR, e agarrou-se às pontas do altar.
29
Disseram ao rei Salomão: “Joabe fugiu para a Tenda do SENHOR; e eis que ele está junto ao altar.” Então Salomão enviou Benaia, filho de Joiada, dizendo: “Vá, fira-o.”
30
Benaia foi à Tenda do SENHOR, e lhe disse: “O rei diz: 'Saia!'” Ele disse: “Não; mas morrerei aqui.” Benaia levou a resposta ao rei novamente, dizendo: “Foi isso que Joabe disse, e foi assim que ele me respondeu.”
31
O rei lhe disse: “Faça como ele disse, fira-o e sepulte-o, para que você tire de mim e da casa de meu pai o sangue que Joabe derramou sem motivo.
32
O SENHOR fará o sangue dele recair sobre a sua própria cabeça, porque ele atacou dois homens mais justos e melhores do que ele, e os matou à espada, sem que meu pai Davi o soubesse: Abner, filho de Ner, comandante do exército de Israel, e Amasa, filho de Jéter, comandante do exército de Judá.
33
Assim o sangue deles recairá sobre a cabeça de Joabe e sobre a cabeça da sua descendência para sempre. Mas para Davi, para a sua descendência, para a sua casa e para o seu trono, haverá paz para sempre da parte do SENHOR.”
34
Então Benaia, filho de Joiada, subiu, o feriu e o matou; e ele foi sepultado em sua própria casa no deserto.
35
O rei colocou Benaia, filho de Joiada, em seu lugar sobre o exército; e o rei colocou Zadoque, o sacerdote, no lugar de Abiatar.
36
O rei mandou chamar Simei, e lhe disse: “Construa para você uma casa em Jerusalém, e more lá, e não vá para nenhum outro lugar.
37
Pois no dia em que você sair e atravessar o ribeiro de Cedrom, saiba com certeza que você certamente morrerá. O seu sangue estará sobre a sua própria cabeça.”
38
Simei disse ao rei: “O que você diz é bom. Como o meu senhor, o rei, disse, assim fará o seu servo.” Simei morou em Jerusalém muitos dias.
39
Ao fim de três anos, dois dos escravos de Simei fugiram para Aquis, filho de Maaca, rei de Gate. Avisaram a Simei, dizendo: “Eis que os seus escravos estão em Gate.”
40
Simei levantou-se, selou o seu jumento e foi a Gate, a Aquis, para buscar os seus escravos; e Simei foi e trouxe os seus escravos de Gate.
41
Disseram a Salomão que Simei havia ido de Jerusalém a Gate, e havia voltado.
42
O rei mandou chamar Simei, e lhe disse: “Eu não o fiz jurar pelo SENHOR e o avisei, dizendo: 'Saiba com certeza que no dia em que você sair e for a qualquer outro lugar, você certamente morrerá'? Você me disse: 'A palavra que ouvi é boa.'
43
Por que, então, você não guardou o juramento do SENHOR e o mandamento que lhe ordenei?”
44
O rei disse mais a Simei: “Você sabe em seu coração toda a maldade que fez a Davi, meu pai. Portanto, o SENHOR fará a sua maldade recair sobre a sua própria cabeça.
45
Mas o rei Salomão será abençoado, e o trono de Davi será estabelecido diante do SENHOR para sempre.”
46
Então o rei deu ordens a Benaia, filho de Joiada; e ele saiu e o feriu, de modo que morreu. O reino foi estabelecido nas mãos de Salomão.
1 Královská
Chapitre 2
1
Když se pak čas smrti Davidovy přiblížil, dával přikázaní Šalomounovi synu svému, řka:
2
Jáť již odcházím podlé způsobu všech lidí. Proto posilniž se a měj se zmužile,
3
A ostříhej přikázaní Hospodina Boha svého, chodě po cestách jeho, a zachovávaje ustanovení jeho, rozkázaní jeho, i soudy jeho i svědectví jeho, jakož psáno jest v zákoně Mojžíšově, ať by se šťastně vedlo, což bys koli činil, i všecko, k čemuž bys se obrátil,
4
A aby naplnil Hospodin slovo své, kteréž mi zaslíbil, mluvě: Budou-li ostříhati synové tvoji cesty své, chodíce přede mnou v pravdě z celého srdce svého a z celé duše své, tak mluvě: Že nebude vypléněn po tobě muž z stolice Izraelské.
5
Také i tom víš, co jest mi učinil Joáb syn Sarvie, totiž, co učinil dvěma hejtmanům vojsk Izraelských, Abnerovi synu Ner, a Amazovi synu Jeter, že je zamordoval, dopustiv se vraždy lstivé v čas pokoje, a zmazal krví zrádně vylitou pás svůj rytířský, kterýž měl na bedrách svých, a obuv svou, kterouž měl na nohách svých.
6
Protož zachováš se podlé moudrosti své, a nedáš sstoupiti šedinám jeho v pokoji do hrobu.
7
S syny pak Barzillai Galádského učiníš milosrdenství, tak aby jídali spolu s jinými při stole tvém; nebo tak podobně ke mně přišli, když jsem utíkal před Absolonem bratrem tvým.
8
Hle, máš také v moci své Semei syna Gery Beniaminského z Bahurim, kterýž mi zlořečil zlořečením velikým v ten den, když jsem šel do Mahanaim, ačkoli potom vyšel mi vstříc k Jordánu, jemuž jsem přisáhl skrze Hospodina, řka: Nezabiji tě mečem.
9
Nyní však neodpouštěj jemu. A poněvadž jsi muž opatrný, víš, jak bys k němu přistoupiti měl, abys uvedl šediny jeho se krví do hrobu.
10
A tak usnul David s otci svými, a pohřben jest v městě Davidově.
11
Dnů pak, v nichž kraloval David nad Izraelem, bylo čtyřidceti let. V Hebronu kraloval sedm let, a v Jeruzalémě kraloval třidceti a tři léta.
12
I dosedl Šalomoun na stolici Davida otce svého, a utvrzeno jest království jeho velmi.
13
Tedy přišel Adoniáš syn Haggity k Betsabé matce Šalomounově. Kterážto řekla: Pokojný-li jest příchod tvůj? I odpověděl: Pokojný.
14
Řekl dále: Mám k tobě řeč. I řekla: Mluv.
15
Tedy řekl: Ty víš, že mé bylo království, a na mne obrátili všickni Izraelští tvář svou, abych kraloval, ale přeneseno jest království na bratra mého, nebo od Hospodina usouzeno mu bylo.
16
Nyní pak jediné věci žádám od tebe, nechť nejsem oslyšán. Kteráž řekla jemu: Mluv.
17
A on řekl: Rci, prosím, Šalomounovi králi, (neboť neoslyší tebe), ať mi dá Abizag Sunamitskou za manželku.
18
Odpověděla Betsabé: Dobře, jáť budu mluviti o tebe s králem.
19
Protož vešla Betsabé k králi Šalomounovi, aby mluvila s ním o Adoniáše. I povstal král proti ní, a pokloniv se jí, posadil se na stolici své; rozkázal také postaviti stolici matce své. I posadila se po pravici jeho,
20
A řekla: Jediné věci neveliké já žádám od tebe, nechť nejsem oslyšána. I řekl jí král: Žádej, matko má, neboť neoslyším tebe.
21
Kteráž řekla: Nechť jest dána Abizag Sunamitská Adoniášovi bratru tvému za manželku.
22
A odpovídaje král Šalomoun, řekl matce své: Proč ty jen žádáš za Abizag Sunamitskou Adoniášovi? Žádej jemu království, poněvadž on jest bratr můj starší nežli já, a má po sobě Abiatara kněze a Joába syna Sarvie.
23
I přisáhl král Šalomoun skrze Hospodina, řka: Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá, že sám proti sobě mluvil Adoniáš řeč tuto.
24
Protož nyní, živť jest Hospodin, kterýž mne utvrdil, a posadil na stolici Davida otce mého, a kterýž mi vzdělal dům, jakož byl mluvil, že dnes umříti musí Adoniáš.
25
A tak poslal král Šalomoun Banaiáše syna Joiadova, kterýž udeřil na něj, tak že umřel.
26
Abiatarovi knězi také řekl král: Jdi do Anatot k rolí své, nebo jsi hoden smrti. Ale nyní nezabiji tebe, poněvadž jsi nosil truhlu Hospodinovu před Davidem otcem mým, a snášel jsi všecka ta ssoužení, kteráž snášel otec můj.
27
I svrhl Šalomoun Abiatara s kněžství Hospodinova, aby naplnil řeč Hospodinovu, kterouž byl mluvil proti domu Elí v Sílo.
28
Donesla se pak pověst ta Joába, (nebo Joáb postoupil po Adoniášovi, ačkoli po Absolonovi byl nepostoupil). Protož utekl Joáb k stánku Hospodinovu, a chytil se rohů oltáře.
29
I oznámeno králi Šalomounovi, že utekl Joáb k stánku Hospodinovu, a že jest u oltáře. Tedy poslal Šalomoun Banaiáše syna Joiadova, řka: Jdi, oboř se na něj.
30
A když přišel Banaiáš k stánku Hospodinovu a řekl jemu: Takto praví král: Vyjdi, odpověděl jemu: Nikoli, ale tuto umru. V tom oznámil zase Banaiáš králi řeč tu, řka: Takto mluvil Joáb, a tak mi odpověděl.
31
Na to řekl jemu král: Učiň, jakž mluvil, a udeř na něj, a pochovej jej, a odejmeš krev nevinnou, kterouž vylil Joáb, ode mne i od domu otce mého.
32
A navrátí Hospodin krev jeho na hlavu jeho; nebo obořiv se na dva muže spravedlivější a lepší, než jest sám, zamordoval je mečem bez vědomí otce mého Davida, Abnera syna Ner, hejtmana vojska Izraelského, a Amazu syna Jeter, hejtmana vojska Judského.
33
A tak navrátí se krev jejich na hlavu Joábovu, a na hlavu semene jeho na věky, Davidovi pak a semeni jeho, domu jeho a stolici jeho buď pokoj až na věky od Hospodina.
34
A protož vyšed Banaiáš syn Joiadův, obořil se na něj, a zabil jej. A pochován jest v domě svém na poušti.
35
I ustanovil král Banaiáše syna Joiadova místo něho nad vojskem, a Sádocha kněze ustanovil král místo Abiatara.
36
Zatím poslav král, povolal Semei, a řekl jemu: Ustavěj sobě dům v Jeruzalémě, a tu zůstávej a nevycházej odtud ani sem ani tam.
37
Nebo v kterýkoli den vyjdeš, a přejdeš přes potok Cedron, věz jistotně, že umřeš; krev tvá bude na hlavu tvou.
38
I dí Semei k králi: Dobráť jest ta řeč. Jakož mluvil pán můj král, takť učiní služebník tvůj. A tak bydlil Semei v Jeruzalémě po mnohé dny.
39
Stalo se pak po třech letech, že utekli dva služebníci Semei k Achisovi synu Maachy, králi Gát. I pověděli to Semei, řkouce: Hle, služebníci tvoji jsou v Gát.
40
Pročež vstav Semei, osedlal osla svého, a jel do Gát k Achisovi, aby hledal služebníků svých. I navrátil se Semei, a přivedl zase služebníky své z Gát.
41
Povědíno pak Šalomounovi, že odšel Semei z Jeruzaléma do Gát, a že se navrátil.
42
Tedy poslav král, povolal Semei a řekl jemu: Zdaliž jsem tě přísahou nezavázal skrze Hospodina, a osvědčil jsem proti tobě, řka: V kterýkoli den vyjdeš, a sem i tam choditi budeš, věz jistotně, že smrtí umřeš? A řekl jsi mi: Dobrá jest ta řeč, kterouž jsem slyšel.
43
Pročež jsi tedy neostříhal přísahy Hospodinovy a přikázaní, kteréž jsem přikázal tobě?
44
Řekl také král k Semei: Ty víš všecko zlé, kteréhož povědomo jest srdce tvé, co jsi učinil Davidovi otci mému, ale Hospodin uvedl zase to tvé zlé na hlavu tvou.
45
Král pak Šalomoun bude požehnaný, a stolice Davidova stálá před Hospodinem až na věky.
46
I přikázal král Banaiášovi synu Joiadovu, kterýž vyšed, obořil se na něj, tak že umřel. A tak utvrzeno jest království v ruce Šalomounově.