Comparer
1 Samuel 17
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
1 Samuel
Chapitre 17
1
Ora, os filisteus reuniram os seus exércitos para a guerra; juntaram-se em Socó, que pertence a Judá, e acamparam entre Socó e Azeca, em Efes-Damim.
2
Saul e os homens de Israel se reuniram, acamparam no vale de Elá e formaram a linha de batalha contra os filisteus.
3
Os filisteus se posicionaram na encosta de um monte, e os israelitas na encosta do outro monte, com o vale entre eles.
4
Do acampamento dos filisteus saiu um guerreiro chamado Golias, de Gate, cuja altura era de seis côvados e um palmo.
5
Ele usava um capacete de bronze na cabeça e vestia uma couraça de escamas; e o peso da couraça era de cinco mil siclos de bronze.
6
Ele usava caneleiras de bronze nas pernas e carregava um dardo de bronze nas costas.
7
A haste da sua lança era como um eixo de tecelão, e a ponta de ferro da lança pesava seiscentos siclos. E o seu escudeiro ia à sua frente.
8
Ele parou e gritou para as fileiras de Israel: “Por que vocês saíram para formar a linha de batalha? Não sou eu um filisteu, e vocês não são servos de Saul? Escolham um homem e mandem-no descer para lutar comigo.
9
Se ele puder lutar comigo e me matar, nós seremos seus servos; mas se eu o vencer e o matar, vocês serão nossos servos e nos servirão.”
10
O filisteu acrescentou: “Eu desafio as tropas de Israel no dia de hoje! Dêem-me um homem para lutarmos sozinhos!”
11
Quando Saul e todo o Israel ouviram essas palavras do filisteu, ficaram apavorados e com muito medo.
12
Ora, Davi era filho daquele efrateu de Belém de Judá, chamado Jessé. Este tinha oito filhos e, nos dias de Saul, já era idoso, muito velho.
13
Os três filhos mais velhos de Jessé haviam seguido Saul para a guerra. Os nomes dos seus três filhos que foram para a guerra eram Eliabe, o primogênito; Abinadabe, o segundo; e Samá, o terceiro.
14
Davi era o mais novo; os três mais velhos seguiram Saul.
15
Mas Davi ia ao acampamento de Saul e voltava a Belém, para apascentar as ovelhas de seu pai.
16
O filisteu vinha apresentar-se pela manhã e à tarde, durante quarenta dias.
17
Certo dia, Jessé disse a Davi, seu filho: “Pegue um efa destes grãos tostados e estes dez pães, e leve-os depressa ao acampamento para os seus irmãos.
18
Leve também estes dez queijos ao comandante do batalhão deles. Veja como estão os seus irmãos e traga-me alguma notícia deles.”
19
Ora, Saul, e eles, e todos os homens de Israel, estavam no vale de Elá, lutando contra os filisteus.
20
Davi levantou-se de madrugada, deixou as ovelhas com um guarda, pegou as provisões e partiu, como Jessé lhe havia ordenado. Ele chegou ao acampamento no momento em que o exército saía para tomar posição de combate, gritando o grito de guerra.
21
Israel e os filisteus se posicionaram em linha de batalha, exército contra exército.
22
Davi deixou a sua bagagem com o guarda da bagagem, correu para a linha de batalha e foi saudar os seus irmãos.
23
Enquanto conversava com eles, eis que o guerreiro, o filisteu de Gate, chamado Golias, saiu das fileiras dos filisteus e repetiu as mesmas palavras; e Davi as ouviu.
24
Quando os homens de Israel viram o homem, fugiram de diante dele, aterrorizados.
25
Os israelitas diziam: “Vocês viram aquele homem que subiu? Certamente ele subiu para desafiar Israel. O rei dará grandes riquezas ao homem que o matar; também lhe dará a sua filha em casamento e isentará a família de seu pai de impostos em Israel.”
26
Davi perguntou aos homens que estavam perto dele: “O que será dado ao homem que matar esse filisteu e remover essa desonra de Israel? Quem é esse filisteu incircunciso, para desafiar os exércitos do Deus vivo?”
27
O povo lhe respondeu da mesma forma, dizendo: “É isso que será feito ao homem que o matar.”
28
Eliabe, o seu irmão mais velho, ouviu Davi falando com os homens. A ira de Eliabe se acendeu contra Davi, e ele perguntou: “Por que você desceu para cá? E com quem você deixou aquelas poucas ovelhas no deserto? Eu conheço a sua arrogância e a maldade do seu coração; você desceu só para ver a batalha.”
29
Davi respondeu: “O que foi que eu fiz agora? Não posso nem fazer uma pergunta?”
30
Ele se virou e foi perguntar a outro a mesma coisa; e o povo lhe deu a mesma resposta.
31
As palavras que Davi falou foram ouvidas e relatadas a Saul, que o mandou chamar.
32
Davi disse a Saul: “Ninguém deve perder a coragem por causa desse filisteu. O seu servo irá e lutará contra ele.”
33
Saul respondeu a Davi: “Você não tem condições de lutar contra esse filisteu. Você é apenas um jovem, e ele é um guerreiro desde a sua juventude.”
34
Mas Davi disse a Saul: “O seu servo estava apascentando as ovelhas de seu pai; e quando vinha um leão ou um urso e levava uma ovelha do rebanho,
35
eu ia atrás dele, o atacava e resgatava a ovelha da sua boca. Quando ele se voltava contra mim, eu o agarrava pela barba, o feria e o matava.
36
O seu servo matou tanto o leão como o urso. Este filisteu incircunciso será como um deles, pois desafiou os exércitos do Deus vivo.”
37
Davi acrescentou: “O SENHOR, que me livrou das garras do leão e das garras do urso, me livrará das mãos deste filisteu.” Saul disse a Davi: “Vá, e que o SENHOR esteja com você.”
38
Saul vestiu Davi com a sua própria túnica militar, colocou-lhe um capacete de bronze na cabeça e vestiu-o com uma couraça.
39
Davi prendeu a espada sobre a túnica e tentou andar, mas não conseguiu, pois não estava acostumado com aquilo. Então Davi disse a Saul: “Não consigo andar com isto, pois não estou acostumado.” E tirou tudo.
40
Ele pegou o seu cajado na mão, escolheu cinco pedras lisas no riacho e as colocou na bolsa de pastor que trazia consigo. Com a sua funda na mão, ele se aproximou do filisteu.
41
O filisteu foi se aproximando de Davi, e o seu escudeiro ia à sua frente.
42
Quando o filisteu olhou e viu Davi, olhou-o com desprezo; pois Davi era apenas um jovem, ruivo e de bela aparência.
43
O filisteu disse a Davi: “Acaso sou um cachorro, para que você venha a mim com pedaços de pau?” E o filisteu amaldiçoou Davi pelos seus deuses.
44
O filisteu disse ainda: “Venha cá, e eu darei a sua carne às aves do céu e aos animais do campo.”
45
Davi, porém, disse ao filisteu: “Você vem contra mim com espada, lança e dardo; mas eu vou contra você em nome do SENHOR dos Exércitos, o Deus dos exércitos de Israel, a quem você desafiou.
46
Hoje mesmo o SENHOR o entregará nas minhas mãos. Eu o ferirei e cortarei a sua cabeça. E hoje mesmo darei os cadáveres do exército filisteu às aves do céu e aos animais selvagens da terra, para que toda a terra saiba que há um Deus em Israel.
47
E todos os que estão aqui saberão que o SENHOR não salva com espada e com lança; pois a batalha é do SENHOR, e ele entregará todos vocês em nossas mãos.”
48
Quando o filisteu se levantou e começou a avançar para atacar Davi, Davi correu depressa para a linha de batalha para enfrentar o filisteu.
49
Davi colocou a mão na bolsa, pegou uma pedra, atirou-a com a funda e atingiu o filisteu na testa. A pedra cravou-se na sua testa, e ele caiu com o rosto em terra.
50
Assim Davi venceu o filisteu com uma funda e uma pedra; ele feriu o filisteu e o matou, embora não houvesse espada na mão de Davi.
51
Então Davi correu, ficou em pé sobre o filisteu, pegou a espada dele, tirou-a da bainha e o matou, cortando-lhe a cabeça com ela. Quando os filisteus viram que o seu guerreiro mais forte estava morto, fugiram.
52
Então os homens de Israel e de Judá se levantaram, deram o grito de guerra e perseguiram os filisteus até a entrada de Gate e até as portas de Ecrom. Os filisteus mortos ficaram caídos pelo caminho de Saaraim, até Gate e Ecrom.
53
Depois que os filhos de Israel voltaram da perseguição aos filisteus, eles saquearam o acampamento deles.
54
Davi pegou a cabeça do filisteu e a levou para Jerusalém, mas guardou as armas do filisteu na sua própria tenda.
55
Quando Saul viu Davi sair para enfrentar o filisteu, perguntou a Abner, o comandante do exército: “Abner, de quem esse jovem é filho?” Abner respondeu: “Tão certo como a sua alma vive, ó rei, eu não sei.”
56
O rei ordenou: “Vá descobrir de quem esse jovem é filho!”
57
Assim que Davi voltou, depois de matar o filisteu, Abner o levou e o apresentou a Saul, com a cabeça do filisteu ainda na mão.
58
Saul lhe perguntou: “De quem você é filho, jovem?” Davi respondeu: “Sou filho do seu servo Jessé, o belemita.”
1 Samuelova
Chapitre 17
1
I sebrali Filistinští vojska svá k boji, a shromáždili se u Socho, kteréž jest Judovo, a položili se mezi Socho a Azeka na pomezí Dammim.
2
Ale Saul a muži Izraelští sebravše se, položili se v údolí Elah, a sšikovali se k bitvě proti Filistinským.
3
I stáli Filistinští na hoře s strany jedné, a Izraelští stáli na hoře s strany druhé, a údolí bylo mezi nimi.
4
I vyšel muž bojovník z vojska Filistinského, Goliáš jménem, z Gát, zvýší šesti loket a dlani.
5
Lebka pak ocelivá na hlavě jeho, a v pancíř brněný byl oblečen, kterýžto pancíř vážil pět tisíc lotů oceli.
6
Též plechovice ocelivé byly na nohách jeho, a pavéza ocelivá mezi rameny jeho.
7
A dřevo u kopí jeho jako vratidlo tkadlcovské, železo pak ostré kopí jeho vážilo šest set lotů železa; a ten, kterýž nosil braň jeho, šel před ním.
8
I postavil se, a volal na vojska Izraelská, řka k nim: Nač jste to vyšli, vojensky se sšikovavše? Zdaliž já nejsem Filistinský, a vy služebníci Saulovi? Vybeřte z sebe muže, kterýž by sstoupil ke mně.
9
Jestližeť mi bude moci odolati a zabije mne, tedy budeme služebníci vaši; pakliť já přemohu jej a zabiji ho, budete vy služebníci naši, a sloužiti budete nám.
10
Pravil také ten Filistinský: Já jsem dnes zhaněl vojska Izraelská. Vydejtež mi muže, abychom se bili spolu.
11
A když uslyšel Saul i všecken Izrael slova Filistinského taková, ulekli se a báli se velmi.
12
David pak ten syn muže Efratejského z Betléma Judova, (jehož jméno Izai, kterýž měl osm synů, a již se byl sstaral za dnů Saule, přiblíživ se k lidem sešlým.
13
Tři také synové Izai starší šedše, táhli na vojnu s Saulem. Jména těch tří synů jeho, kteříž byli šli k boji: Eliáb prvorozený, a druhý po něm Abinadab, třetí pak Samma.
14
Ale David byl nejmladší. A tak ti tři synové starší odešli s Saulem).
15
David tedy odšel od Saule a navrátil se, aby pásl stádo otce svého v Betlémě.
16
I přicházel ten Filistinský ráno a večer, a stavěl se po čtyřidceti dní.
17
Tedy řekl Izai Davidovi synu svému: Vezmi i hned pro bratří své efi pražmy této a deset chlebů těchto, a běž do vojska k bratřím svým.
18
A deset syřečků mladých těchto doneseš hejtmanu, a navštívě bratří své, pozdravíš jich, a základ jejich vyzdvihneš.
19
Saul pak i oni, i všickni muži Izraelští byli v údolí Elah, bojujíce proti Filistinským.
20
A tak vstav David tím raněji a zanechav stáda při strážném, vzal to a šel, jakž mu byl přikázal Izai. I přišel až k šancům, a aj, vojsko vycházelo do šiku a křičelo k bitvě.
21
I sšikovali se Izraelští, ano i Filistinští, vojsko proti vojsku.
22
Protož David zanechav břemene, kteréž s sebe složil u strážného při břemeních, běžel do vojska; a když přišel, tázal se bratří svých, jak se mají.
23
A když on s nimi mluvil, aj, muž bojovník jménem Goliáš, Filistinský z Gát, vycházel z vojska Filistinských a mluvil jako i prvé; což slyšel i David.
24
Všickni pak muži Izraelští, jakž uzřeli toho muže, utíkali před tváří jeho, a báli se náramně.
25
I mluvili Izraelští mezi sebou: Viděli-li jste toho muže, kterýž vyšel? Nebo aby pohanění uvedl na Izraele, vyšel. Kdož by ho zabil, zbohatí ho král bohatstvím velikým, a dceru svou dá jemu, i dům otce jeho osvobodí v Izraeli.
26
I mluvil David mužům, kteříž stáli u něho, a řekl: Co bude dáno muži tomu, kterýž by zabil toho Filistinského a odjal pohanění od Izraele? Nebo kdo jest Filistinský neobřezaný ten, že pohanění uvodí na vojsko Boha živého?
27
Odpověděl jemu lid v táž slova, řka: To bude dáno muži, kterýž by ho zabil.
28
A uslyšev Eliáb, bratr jeho nejstarší, že mluví s těmi muži, rozhněval se Eliáb velmi na Davida, a řekl: Proč jsi sem přišel? A komus nechal kolikasi těch ovec na poušti? Známť já pýchu tvou a zlost srdce tvého, žes přišel dívati se bitvě.
29
I řekl David: Což jsem pak učinil? Zdaž mi nebylo poručeno?
30
Tedy šel od něho k jinému, jehož se tázal jako i prvé. I odpověděl jemu lid tak jako i prvé.
31
A tak roznesla se slova, kteráž mluvil David, a oznámili je Saulovi. Kterýžto povolal ho.
32
I řekl David Saulovi: Nechť se neleká srdce člověka pro něho; služebník tvůj půjde a bude se bíti s Filistinským tímto.
33
Ale Saul řekl Davidovi: Nebudeš moci jíti proti Filistinskému tomu, abys se potýkal s ním; nebo mládenček jsi, on pak jest muž bojovný od mladosti své.
34
Odpověděl David Saulovi: Služebník tvůj pastýřem byl stáda otce svého, a když přicházel lev aneb nedvěd, a bral dobytče z stáda,
35
Já dostihal jsem ho a bil jsem jej, a vydíral jsem je z hrdla jeho. Pakli se na mne obořil, tedy ujma ho za čelist, bil jsem jej, až jsem ho i zabil.
36
I lva i nedvěda zabil služebník tvůj; budeť tedy Filistinský neobřezanec ten jako který z nich, nebo zhaněl vojska Boha živého.
37
Řekl také David: Hospodin, kterýž vytrhl mne z moci lva a z moci nedvěda, onť mne vytrhne z ruky Filistinského tohoto. Tedy řekl Saul Davidovi: Jdi, a Hospodin budiž s tebou.
38
I dal Saul obléci Davida v šaty své, a vstavil lebku ocelivou na hlavu jeho, a oblékl ho v pancíř.
39
Připásal také David meč jeho na ty šaty jeho, a chtěl jíti, ale že tomu nezvykl, protož řekl David Saulovi: Nemohuť v tom jíti, nebo jsem nepřivykl. I složil to David s sebe.
40
A vzav hůl svou do ruky své, vybral sobě pět kamenů hladkých z potoku, a vložil je do mošničky pastýřské, kterouž měl, totiž do pytlíku, a prak svůj v ruce nesl, a přiblížil se k Filistinskému.
41
Bral se také i Filistinský, jda a přibližuje se k Davidovi, a muž ten, kterýž nesl braň jeho, šel před ním.
42
A když pohleděl Filistinský a uzřel Davida, pohrdal jím, proto že byl mládenček, a ryšavý, a krásného vzezření.
43
I řekl Filistinský Davidovi: Což jsem pes, že jdeš proti mně s holí? A zlořečil Filistinský Davidovi skrze bohy své.
44
Řekl také Filistinský Davidovi: Poď ke mně, a dámť tělo tvé ptákům nebeským a šelmám zemským.
45
Odpověděl David Filistinskému: Ty jdeš ke mně s mečem a s kopím a s pavézou, ale já k tobě jdu ve jménu Hospodina zástupů, Boha vojsk Izraelských, kterémuž jsi ty utrhal.
46
Dnešního dne zavře tě Hospodin v ruku mou, a zabiji tě, a setnu hlavu tvou s tebe, a vydám těla vojska Filistinského dnes ptákům nebeským a šelmám zemským, a pozná všecka země, žeť jest Bůh v Izraeli.
47
A zvíť všecko shromáždění toto, že ne mečem ani kopím vysvobozuje Hospodin; (nebo Hospodinův jest boj), protož vydáť vás v ruce naše.
48
Stalo se pak, že když vstal ten Filistinský, a šel, přibližuje se proti Davidovi, pospíšil i David a běžel proti Filistinskému, aby se s ním potýkal.
49
V tom David vztáh ruku svou k mošničce, vyňal z ní kámen, kterýmž hodil z praku, a udeřil Filistinského v čelo jeho tak, že kámen uvázl v čele jeho. I padl tváří svou na zem.
50
A tak přemohl David Filistinského prakem a kamenem, a udeřiv Filistinského, zabil jej, ačkoli David žádného meče v ruce neměl.
51
A přiběh David, stál nad Filistinským. Potom pochytiv meč jeho, dobyl ho z pošvy a zabil jej, a sťal jím hlavu jeho. To vidouce Filistinští, že umřel nejsilnější jejich, utíkali.
52
A protož vstavše muži Izraelští a Judští, zkřikli a honili Filistinské, až kde se vchází do údolí, a až k branám Akaron. I padali, raněni jsouce, Filistinští po cestě k Saraim, až do Gát a až do Akaron.
53
A navrátivše se synové Izraelští od honění Filistinských, vzebrali tábor jejich.
54
Potom David vzav hlavu toho Filistinského, přinesl ji do Jeruzaléma, a odění jeho složil v stanu svém.
55
Tehdáž pak, když viděl Saul Davida jdoucího proti tomu Filistinskému, řekl Abnerovi hejtmanu vojska: Abner, čí jest syn ten mládenček? Odpověděl Abner: Jako jest živa duše tvá, králi, že nevím.
56
Ale král řekl: Zeptej ty se, čí jest syn mládenec ten.
57
Když se pak vracoval David od zabití Filistinského toho, pojav ho Abner, přivedl jej před Saule, an drží hlavu Filistinského v ruce své.
58
I řekl jemu Saul: Èí jsi syn, mládenče? Odpověděl David: Syn služebníka tvého Izai Betlémského.