Comparer

1 Tessalonicenses 2

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

1 Tessalonicenses

Chapitre 2
1 Pois vocês mesmos sabem, irmãos, que a nossa visita a vocês não foi em vão,
2 mas, tendo sofrido antes e sido tratados de forma vergonhosa, como vocês sabem, em Filipos, tivemos ousadia em nosso Deus para lhes anunciar o Evangelho de Deus em meio a muita oposição.
3 Pois a nossa exortação não procede de erro, nem de impureza, nem de engano.
4 Mas, assim como fomos aprovados por Deus para que nos fosse confiado o Evangelho, assim falamos — não para agradar a homens, mas a Deus, que prova os nossos corações.
5 Pois nunca usamos palavras de bajulação, como vocês sabem, nem pretexto algum para encobrir a ganância (Deus é testemunha),
6 nem buscamos glória da parte dos homens (nem de vocês, nem de outros), embora pudéssemos ter reivindicado nossa autoridade como apóstolos de Cristo.
7 Mas fomos gentis entre vocês, como uma mãe que amamenta e cuida com carinho dos seus próprios filhos.
8 Assim, tendo grande afeto por vocês, tivemos prazer em compartilhar não apenas o Evangelho de Deus, mas também a nossa própria vida, porque vocês se tornaram muito queridos para nós.
9 Pois vocês se lembram, irmãos, do nosso labor e fadiga; pois, trabalhando noite e dia, para não sermos um peso para nenhum de vocês, nós lhes pregamos o Evangelho de Deus.
10 Vocês são testemunhas, e Deus também, de quão santa, justa e irrepreensivelmente nos comportamos para com vocês que creem.
11 Como vocês sabem, nós exortamos, consolamos e imploramos a cada um de vocês, como um pai faz com seus próprios filhos,
12 para que vocês vivessem de modo digno de Deus, que os chama para o seu próprio Reino e glória.
13 Por esta causa também damos graças a Deus sem cessar, pois, quando receberam de nós a palavra de Deus que lhes anunciamos, vocês a acolheram não como palavra de homens, mas como ela realmente é, palavra de Deus, que também atua em vocês que creem.
14 Pois vocês, irmãos, se tornaram imitadores das igrejas de Deus que estão na Judeia em Cristo Jesus; porque vocês também sofreram as mesmas coisas dos seus próprios compatriotas, assim como eles sofreram dos judeus,
15 os quais mataram tanto o Senhor Jesus quanto os seus próprios profetas, e nos expulsaram, e não agradam a Deus, e são contrários a todos os homens,
16 proibindo-nos de falar aos gentios para que sejam salvos, para encherem sempre a medida dos seus pecados. Mas a ira veio sobre eles ao extremo.
17 Mas nós, irmãos, embora tenhamos ficado separados de vocês por pouco tempo — em pessoa, não no coração —, nos esforçamos ainda mais, com grande desejo, para vê-los pessoalmente,
18 porque queríamos ir até vocês — de fato, eu, Paulo, tentei mais de uma vez — mas Satanás nos impediu.
19 Pois qual é a nossa esperança, ou alegria, ou coroa de exultação? Não são vocês mesmos, diante do nosso Senhor Jesus na sua vinda?
20 Pois vocês são a nossa glória e a nossa alegria.

1 Tesalonickým

Chapitre 2
1 Nebo i vy sami víte, bratří, příchod náš k vám že jest nebyl daremný.
2 Ale i prve trpěvše, a pohanění snáševše, (jakož víte) v městě Filippis, osvobodili jsme se v Bohu našem mluviti vám směle evangelium Boží, s mnohými odpory.
3 Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z nečistoty, ani ve lsti.
4 Ale jakož Bůh nás hodné učinil toho, aby nám svěřeno bylo evangelium, takť mluvíme, ne jako lidem se líbíce, ale Bohu, kterýž zkušuje srdcí našich.
5 Anižť jsme zajisté kdy užívali řeči pochlebné, jakož víte, ani za příčinou něčeho lakomství provodili. Bůhť jest svědek.
6 Ani jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, ač jsme mohli vás obtěžovati, jako Kristovi apoštolé.
7 Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své.
8 Tak nakloněni k vám byvše, hotovi jsme byli s velikou chutí, vydati vám netoliko evangelium Boží, ale také i duše naše, protože jste nám byli velmi milí.
9 Nebo pamatujete, bratří, na práci naši a ustávání. Ve dne i v noci zajisté pracovavše, proto abychom žádného z vás neobtěžovali, kázali jsme u vás evangelium Boží.
10 Vy jste svědkové toho i Bůh, kterak jsme svatě, a spravedlivě, a bez úhony obcovali mezi vámi, kteříž jste uvěřili,
11 Jakož víte, kterak jednoho každého z vás, jako otec dítek svých, napomínali jsme vás a potěšovali,
12 I s osvědčováním, abyste chodili hodně Bohu, kterýž povolal vás do království svého a v slávu.
13 Protož i my díky činíme Bohu bez přestání, že přijavše slovo Boží, kteréž jste slyšeli od nás, přijali jste ne jako slovo lidské, ale jakož v pravdě jest, jako slovo Boží, kterýžto i dílo své působí v vás věřících.
14 Vy zajisté, bratří, následovníci učiněni jste církví Božích, kteréž jsou v Židovstvu, v Kristu Ježíši; neb jste takovéž věci i vy trpěli od vašeho pokolení, jako i oni od Židů.
15 Kteříž jsou i Pána Ježíše zabili, i své vlastní proroky, a nás vyhnali, a Bohu se nelíbí, a všem lidem jsou odporní,
16 Nedopouštějíce nám mluviti pohanům, k tomu aby spaseni byli, aby tak vždy doplňovali hříchy své. Nebo vylit jest na ně hněv Boží konečný.
17 My pak, bratří, zbaveni byvše vás na chvíli tělem, ne srdcem, opravdověji usilovali jsme viděti tvář vaši s mnohou žádostí.
18 Protož chtěli jsme přijíti k vám, (zvláště já Pavel,) jednou i po druhé, ale překazil nám satan.
19 Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před obličejem Pána našeho Jezukrista v čas příchodu jeho?
20 Vy jistě jste sláva naše i radost.

Choisir un livre