Comparer

2 Coríntios 11

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

2 Coríntios

Chapitre 11
1 Gostaria que vocês me suportassem em um pouco de insensatez; mas, de fato, vocês me suportam.
2 Pois tenho por vocês um ciúme que vem de Deus. Eu os prometi em casamento a um único marido, para apresentá-los como uma virgem pura a Cristo.
3 Mas temo que, de alguma forma, assim como a serpente enganou Eva com sua astúcia, a mente de vocês seja corrompida, desviando-se da simplicidade que há em Cristo.
4 Pois, se alguém vem pregando outro Jesus que nós não pregamos, ou se vocês recebem um espírito diferente daquele que receberam, ou um Evangelho diferente daquele que aceitaram, vocês suportam isso muito bem.
5 Pois considero que em nada sou inferior aos mais excelentes apóstolos.
6 Mas, embora eu não seja hábil no falar, não me falta conhecimento. Pelo contrário, em tudo nos tornamos plenamente conhecidos de vocês.
7 Ou cometi algum pecado ao me humilhar para que vocês fossem exaltados, porque lhes preguei gratuitamente o Evangelho de Deus?
8 Roubei outras igrejas, recebendo salário delas para poder servir a vocês.
9 Quando estive com vocês e passei necessidade, não fui um peso para ninguém, pois os irmãos que vieram da Macedônia supriram o que me faltava. Em tudo me guardei de ser um peso para vocês, e continuarei a fazê-lo.
10 Como a verdade de Cristo está em mim, ninguém impedirá que eu me glorie assim nas regiões da Acaia.
11 Por quê? Porque não amo vocês? Deus o sabe.
12 Mas continuarei fazendo o que faço, para tirar qualquer oportunidade daqueles que procuram uma ocasião de se igualar a nós naquilo de que se orgulham.
13 Pois tais homens são falsos apóstolos, trabalhadores enganosos, disfarçando-se de apóstolos de Cristo.
14 E não é de admirar, pois o próprio Satanás se disfarça de anjo de luz.
15 Portanto, não é de surpreender que os seus servos também se disfarcem de servos da justiça. O fim deles será de acordo com as suas obras.
16 Digo outra vez: que ninguém me considere insensato. Mas, se me considerarem assim, recebam-me como insensato, para que eu também possa me gloriar um pouco.
17 O que digo, não digo segundo o Senhor, mas como em insensatez, com a confiança de quem se gloria.
18 Visto que muitos se gloriam segundo a carne, eu também me gloriarei.
19 Pois vocês, sendo sábios, suportam os insensatos de bom grado.
20 Pois vocês suportam se alguém os escraviza, os devora, se apodera de vocês, se exalta ou lhes bate no rosto.
21 Para minha vergonha, digo isso como se nós tivéssemos sido fracos. No entanto, em qualquer coisa em que alguém seja ousado — falo em insensatez — eu também sou ousado.
22 Eles são hebreus? Eu também sou. São israelitas? Eu também sou. São a descendência de Abraão? Eu também sou.
23 São servos de Cristo? (Falo como quem está fora de si.) Eu ainda mais: em trabalhos, muito mais; em prisões, muito mais; em açoites, sem medida; muitas vezes enfrentei a morte.
24 Cinco vezes recebi dos judeus quarenta açoites menos um.
25 Três vezes fui espancado com varas. Uma vez fui apedrejado. Três vezes sofri naufrágio. Passei uma noite e um dia no alto-mar.
26 Fiz muitas viagens, em perigos de rios, perigos de salteadores, perigos dos meus compatriotas, perigos dos gentios, perigos na cidade, perigos no deserto, perigos no mar, perigos entre falsos irmãos;
27 em trabalho e fadiga, em vigílias frequentemente, em fome e sede, em jejuns frequentemente, e em frio e nudez.
28 Além de tudo isso, há o que pesa sobre mim diariamente: a ansiedade por todas as igrejas.
29 Quem é fraco sem que eu me sinta fraco também? Quem é levado a tropeçar sem que eu me queime de indignação?
30 Se devo me gloriar, eu me gloriarei das coisas que dizem respeito à minha fraqueza.
31 O Deus e Pai do Senhor Jesus Cristo, aquele que é bendito para todo o sempre, sabe que não minto.
32 Em Damasco, o governador sob o rei Aretas guardava a cidade de Damasco, desejando me prender.
33 Fui descido em um cesto por uma janela da muralha e escapei das suas mãos.

2 Korintským

Chapitre 11
1 Ó byste mne maličko posnesli v nemoudrosti mé, nýbrž posneste mne.
2 Neboť miluji vás Božím milováním. Zasnoubilť jsem zajisté vás jako čistou pannu oddati jednomu muži, Kristu.
3 Ale bojímť se, aby snad, jakož had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny mysli vaše, abyste se totiž neuchýlili od sprostnosti, kteráž jest v Kristu.
4 Nebo kdyby někdo přijda, jiného Ježíše vám kázal, kteréhož jsme my nekázali, aneb kdybyste jiného ducha přijali, kteréhož jste prve nepřijali, anebo jiné evangelium, kteréhož jste od nás nevzali, slušně byste to snášeli.
5 Neboť za to mám, že jsem nic menší nebyl velikých apoštolů.
6 Jestližeť pak jsem nedospělý v řeči, však ne v umění, ale ve všem všudy otevření jsme vám.
7 Zdali jsem zhřešil, ponižuje se, abyste vy povýšeni byli, a že jsem darmo evangelium Boží kázal vám?
8 Jiné jsem církve loupil, bera od nich plat k službě vaší. A byv u vás, jsa potřeben, neobtěžoval jsem žádného.
9 Nebo ten nedostatek můj doplnili bratří, přišedše z Macedonie. A ve všech věcech varoval jsem se, a varovati budu, abych vás neobtěžoval.
10 Jestiť pravda Kristova ve mně, že chlouba tato nebude mi zmařena v krajinách Achaiských.
11 Z které příčiny? Snad že vás nemiluji? Bůhť ví.
12 Ale což činím, ještěť činiti budu, abych odňal příčinu těm, kteříž hledají příčiny k tomu, aby v tom, v čemž se chlubí, nalezeni byli takoví jako i my.
13 Nebo takoví falešní apoštolé jsou dělníci lstiví, proměňujíce se v apoštoly Kristovy.
14 A není div. Nebo i satan proměňuje se v anděla světlosti.
15 Protož neníť to tak veliká věc, jestliže i služebníci jeho proměňují se, aby se zdáli býti služebníci spravedlnosti, jichžto konec bude podle skutků jejich.
16 Opět pravím, aby mne někdo neměl za nemoudrého; nýbrž i jako nemoudrého přijměte mne, ať i já se maličko něco pochlubím.
17 Což mluvím, nemluvímť jako ode Pána, ale jako v nemoudrosti z strany této chlouby.
18 Kdyžť se mnozí chlubí podle těla, i jáť se pochlubím.
19 Rádi zajisté snášíte nemoudré, jsouce sami moudří.
20 Nebo snesete i to, by vás kdo v službu podrobil, by kdo zžíral, by kdo bral, by se kdo pozdvihoval, by vás kdo v tvář bil.
21 K zahanbení vašemu pravím, rovně jako bychom my nějací špatní byli. Nýbrž v čem kdo smí, (v nemoudrosti mluvím,) smímť i já.
22 Židé jsou? Jsem i já Žid. Izraelští jsou? Jsem i já. Símě Abrahamovo jsou? I já.
23 Služebníci Kristovi jsou? (Nemoudře dím:) Nadto já. V pracech býval jsem hojněji, v ranách přílišně, v žalářích hojněji, v smrtech častokrát.
24 Od Židů pětkrát čtyřidceti ran bez jedné trpěl jsem.
25 Třikrát metlami mrskán jsem, jednou jsem byl ukamenován, třikrát jsem na moři tonul, ve dne i v noci v hlubokosti mořské byl jsem.
26 Na cestách často, v nebezpečenství na řekách, v nebezpečenství od lotrů, v nebezpečenství od svého pokolení, v nebezpečenství od pohanů, v nebezpečenství v městě, v nebezpečenství na poušti, v nebezpečenství na moři, v nebezpečenství mezi falešnými bratřími;
27 V práci a v ustání, v bděních často, v hladu a v žízni, v postech častokrát, na zimě a v nahotě.
28 Kromě toho, což zevnitř jest, dotírá na mne ten houf na každý den povstávající proti mně, to jest péče o všecky sbory.
29 Kdo umdlévá, abych já s ním nemdlel? Kdo se uráží, abych já se nepálil?
30 Jestližeť se mám chlubiti, nemocmi svými se chlubiti budu.
31 Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, kterýž jest požehnaný na věky, ví, žeť nelhu.
32 Hejtman v Damašku lidu Aréty krále, ostříhal města Damašku, chtěje mne do vězení vzíti.
33 Ale já oknem po provaze spuštěn jsem v koši přes zed, i ušel jsem rukou jeho.

Choisir un livre