Comparer
2 Crônicas 18
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
2 Crônicas
Chapitre 18
1
Ora, Josafá tinha riquezas e honra em abundância; e ele se aliou a Acabe.
2
Após alguns anos, ele desceu para encontrar Acabe em Samaria. Acabe matou ovelhas e bois em abundância para ele e para o povo que estava com ele, e o persuadiu a subir com ele a Ramote-Gileade.
3
Acabe, rei de Israel, disse a Josafá, rei de Judá: “Você irá comigo a Ramote-Gileade?” Ele lhe respondeu: “Sou como você é, e o meu povo como o seu povo. Estaremos com você na guerra.”
4
Josafá disse ao rei de Israel: “Por favor, consulte primeiro a palavra do SENHOR.”
5
Então o rei de Israel reuniu os profetas, quatrocentos homens, e lhes disse: “Iremos à batalha contra Ramote-Gileade, ou devo deixar de ir?” Eles disseram: “Suba, pois Deus a entregará nas mãos do rei.”
6
Mas Josafá disse: “Não há aqui ainda algum profeta do SENHOR, para que possamos consultá-lo?”
7
O rei de Israel disse a Josafá: “Ainda há um homem por meio de quem podemos consultar ao SENHOR; mas eu o odeio, pois ele nunca profetiza o bem a meu respeito, mas sempre o mal. Ele é Micaías, filho de Inlá.” Josafá disse: “Que o rei não fale assim.”
8
Então o rei de Israel chamou um oficial e disse: “Traga Micaías, filho de Inlá, depressa.”
9
Ora, o rei de Israel e Josafá, o rei de Judá, estavam sentados cada um em seu trono, vestidos com seus trajes reais, e estavam sentados em uma praça à entrada da porta de Samaria; e todos os profetas estavam profetizando diante deles.
10
Zedequias, filho de Quenaaná, fez para si chifres de ferro e disse: “Assim diz o SENHOR: ‘Com estes você empurrará os sírios, até que sejam consumidos.’”
11
Todos os profetas profetizavam assim, dizendo: “Suba a Ramote-Gileade e prospere; pois o SENHOR a entregará nas mãos do rei.”
12
O mensageiro que foi chamar Micaías falou-lhe, dizendo: “Eis que as palavras dos profetas declaram o bem ao rei a uma só voz. Portanto, por favor, que a sua palavra seja como a de um deles, e fale o bem.”
13
Micaías disse: “Tão certo como vive o SENHOR, o que o meu Deus disser, isso eu falarei.”
14
Quando ele chegou ao rei, o rei lhe disse: “Micaías, iremos à batalha contra Ramote-Gileade, ou devo deixar de ir?” Ele disse: “Subam e prosperem. Eles serão entregues em suas mãos.”
15
O rei lhe disse: “Quantas vezes deverei conjurá-lo para que não me fale nada além da verdade em nome do SENHOR?”
16
Ele disse: “Vi todo o Israel espalhado pelos montes, como ovelhas que não têm pastor. O SENHOR disse: ‘Estes não têm senhor. Que cada um volte para sua casa em paz.’”
17
O rei de Israel disse a Josafá: “Eu não lhe disse que ele não profetizaria o bem a meu respeito, mas sim o mal?”
18
Micaías disse: “Portanto, ouçam a palavra do SENHOR: Vi o SENHOR assentado em seu trono, e todo o exército dos céus em pé à sua direita e à sua esquerda.
19
O SENHOR disse: ‘Quem enganará Acabe, rei de Israel, para que ele suba e caia em Ramote-Gileade?’ Um falava de uma maneira, e outro falava de outra.
20
Um espírito se adiantou, colocou-se diante do SENHOR e disse: ‘Eu o enganarei.’ “O SENHOR lhe disse: ‘Como?’
21
“Ele disse: ‘Eu irei, e serei um espírito mentiroso na boca de todos os seus profetas.’ “Ele disse: ‘Você o enganará, e também prevalecerá. Vá e faça isso.’
22
“Agora, portanto, eis que o SENHOR colocou um espírito mentiroso na boca destes seus profetas; e o SENHOR decretou o mal contra você.”
23
Então Zedequias, filho de Quenaaná, aproximou-se, bateu no rosto de Micaías e disse: “Por qual caminho o Espírito do SENHOR saiu de mim para falar a você?”
24
Micaías disse: “Eis que você verá naquele dia, quando entrar em um quarto interior para se esconder.”
25
O rei de Israel disse: “Peguem Micaías e levem-no de volta a Amom, o governador da cidade, e a Joás, o filho do rei;
26
e digam: ‘O rei diz: “Coloquem este homem na prisão, e alimentem-no com pão de aflição e com água de aflição, até que eu retorne em paz.”’”
27
Micaías disse: “Se você de fato retornar em paz, o SENHOR não falou por mim.” Ele disse: “Ouçam, povos, todos vocês!”
28
Assim, o rei de Israel e Josafá, o rei de Judá, subiram a Ramote-Gileade.
29
O rei de Israel disse a Josafá: “Eu me disfarçarei e entrarei na batalha; mas você, vista os seus trajes reais.” Então o rei de Israel se disfarçou; e eles entraram na batalha.
30
Ora, o rei da Síria havia ordenado aos capitães dos seus carros, dizendo: “Não lutem nem contra pequeno nem contra grande, exceto somente contra o rei de Israel.”
31
Quando os capitães dos carros viram Josafá, disseram: “É o rei de Israel!” Portanto, eles se viraram para lutar contra ele. Mas Josafá clamou, e o SENHOR o ajudou; e Deus os moveu a se afastarem dele.
32
Quando os capitães dos carros viram que não era o rei de Israel, eles deixaram de persegui-lo.
33
Um certo homem puxou o seu arco ao acaso, e atingiu o rei de Israel entre as juntas da armadura. Portanto, ele disse ao condutor do carro: “Dê a volta e tire-me da batalha, pois estou gravemente ferido.”
34
A batalha se intensificou naquele dia. No entanto, o rei de Israel manteve-se de pé em seu carro de frente para os sírios até a tarde; e, por volta do pôr do sol, ele morreu.
2 Letopisu
Chapitre 18
1
I měl Jozafat bohatství a slávu velmi velikou, a spříznil se s Achabem.
2
Přijel pak po letech k Achabovi do Samaří, a nabil Achab ovcí a volů hojně pro něj a pro lid, kterýž byl s ním, a namlouval ho, aby táhl do Rámot Galád.
3
Nebo řekl Achab král Izraelský Jozafatovi králi Judskému: Potáhneš-li se mnou do Rámot Galád? Odpověděl jemu: Jakž jsem já, tak jsi ty, jako lid tvůj, tak lid můj, a s tebouť budu v tom boji.
4
Řekl také Jozafat králi Izraelskému: Vzeptej se medle dnes na slovo Hospodinovo.
5
I shromáždil král Izraelský proroků svých čtyři sta mužů, a řekl jim: Máme-li jeti do Rámot Galád na vojnu, čili tak nechati? I řekli: Táhni, nebo dá je Bůh v ruku královu.
6
Tedy řekl Jozafat: Což již není zde proroka Hospodinova žádného, abychom se ho zeptali?
7
Odpověděl král Izraelský Jozafatovi: Ještěť jest muž jeden, skrze něhož bys se mohl poraditi s Hospodinem, ale já ho nenávidím, proto že mi nikdy nic dobrého neprorokuje, ale vždycky zlé. Ten jest Micheáš syn Jemlův. Ale Jozafat řekl: Nechť tak nemluví král.
8
Protož povolav král Izraelský komorníka jednoho, řekl: Přiveď sem rychle Micheáše syna Jemlova.
9
(Mezi tím král Izraelský a Jozafat král Judský seděli jeden každý na stolici své, odíni jsouce rouchem. Seděli pak v placu u vrat brány Samařské, a všickni proroci prorokovali před nimi.
10
Kdežto Sedechiáš syn Kenanův udělal sobě byl i rohy železné, a řekl: Takto praví Hospodin: Těmito trkati budeš Syrské, dokudž jich nepohubíš.
11
Tak podobně všickni proroci prorokovali, řkouce: Jeď do Rámot Galád, a šťastněť se povede; nebo dá je Hospodin v ruku královu.)
12
V tom posel ten, kterýž šel, aby zavolal Micheáše, mluvil jemu, řka: Aj, řeči proroků těch jednostejné jsou a dobré před králem. Medle, buď řeč tvá, jako řeč kterého z nich, a mluv dobré věci.
13
Jemuž řekl Micheáš: Živť jest Hospodin, že cožkoli vyřkne Bůh můj, to mluviti budu.
14
A když přišel k králi, řekl jemu král: Micheáši, máme-li jeti proti Rámot Galád na vojnu, čili tak nechati? Kterýž řekl: Táhněte a šťastněť se vám povede, i budou dáni v ruku vaši.
15
Ještě řekl jemu král: I kolikrátž tě mám přísahou zavazovati, abys mi nemluvil než pravdu ve jménu Hospodinovu?
16
Protož řekl: Viděl jsem všecken lid Izraelský rozptýlený po horách jako ovce, kteréž nemají pastýře; nebo řekl Hospodin: Nemají pána tito, navrať se jeden každý do domu svého v pokoji.
17
I řekl král Izraelský Jozafatovi: Zdaližť jsem neřekl, že mi nebude prorokovati nic dobrého, ale zlé?
18
Řekl dále: Protož slyšte slovo Hospodinovo: Viděl jsem Hospodina sedícího na trůnu svém, a všecko vojsko nebeské stojící po pravici jeho i po levici jeho.
19
I řekl Hospodin: Kdo oklamá Achaba krále Izraelského, aby vytáhl a padl u Rámot Galád? A když pravil ten toto, a jiný pravil jiné,
20
Tožť vyšel duch, a postaviv se před Hospodinem, řekl: Já ho oklamám. Hospodin pak řekl jemu: Jakým způsobem?
21
Odpověděl: Vyjdu a budu duchem lživým v ústech všech proroků jeho. Kterýžto řekl: Oklamáš a dovedeš toho; jdiž a učiň tak.
22
Protož aj, jižtě dal Hospodin ducha lživého v ústa proroků tvých těchto, ješto však Hospodin mluvil zlé proti tobě.
23
Tedy přistoupiv Sedechiáš syn Kenanův, dal políček Micheášovi a řekl: Kterouž jest cestou odšel duch Hospodinův ode mne, aby mluvil tobě?
24
Odpověděl Micheáš: Aj, uzříš v ten den, když vejdeš do nejtajnějšího pokoje, abys se skryl.
25
I řekl král Izraelský: Jměte Micheáše, a doveďte ho k Amonovi hejtmanu města, a k Joasovi synu královu.
26
A díte: Takto praví král: Dejte tohoto do žaláře a dávejte mu jísti maličko chleba a maličko vody, dokudž se nenavrátím v pokoji.
27
Ale Micháš řekl: Jestliže se ty navrátíš v pokoji, tedyť nemluvil Hospodin skrze mne. Přesto řekl: Slyštež to všickni lidé.
28
A tak táhl král Izraelský a Jozafat král Judský proti Rámot Galád.
29
I řekl král Izraelský Jozafatovi: Změním já se, když půjdu k bitvě, ale ty oblec se v roucho své. I změnil se král Izraelský, a jeli k bitvě.
30
Král pak Syrský přikázal byl hejtmanům nad vozy svými, řka: Nebojujte proti malému ani proti velikému, než proti samému králi Izraelskému.
31
I stalo se, když hejtmané nad vozy uzřeli Jozafata, řekli: Král Izraelský jest. Takž se obrátili proti němu, aby bojovali. Tedy zkřikl Jozafat, a Hospodin spomohl jemu, a odvrátil je Bůh od něho.
32
Nebo uzřevše hejtmané nad vozy, že on není král Izraelský, obrátili se od něho.
33
Muž pak střelil z lučiště náhodou, a postřelil krále Izraelského, kdež se pancíř spojuje. Pročež řekl vozkovi: Obrať se, a vyvez mne z vojska; nebo jsem nemocen.
34
I rozmohla se bitva v ten den. Král pak Izraelský stál na voze proti Syrským až do večera, i umřel v západ slunce.