Comparer
2 Reis 23
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
2 Reis
Chapitre 23
1
O rei mandou, e reuniram a ele todos os anciãos de Judá e de Jerusalém.
2
O rei subiu à casa do SENHOR, e todos os homens de Judá e todos os habitantes de Jerusalém com ele — com os sacerdotes, os profetas, e todo o povo, tanto pequenos quanto grandes; e ele leu aos ouvidos deles todas as palavras do livro da aliança que foi encontrado na casa do SENHOR.
3
O rei ficou em pé junto à coluna e fez uma aliança perante o SENHOR, de andar após o SENHOR e de guardar os seus mandamentos, os seus testemunhos e os seus estatutos com todo o seu coração e com toda a sua alma, para confirmar as palavras desta aliança que estavam escritas neste livro; e todo o povo concordou com a aliança.
4
O rei ordenou a Hilquias, o sumo sacerdote, e aos sacerdotes de segunda ordem, e aos guardas da porta, que tirassem do templo do SENHOR todos os utensílios que foram feitos para Baal, para Aserá, e para todo o exército dos céus; e ele os queimou fora de Jerusalém, nos campos de Cedrom, e levou as cinzas deles para Betel.
5
Ele eliminou os sacerdotes idólatras que os reis de Judá haviam ordenado para queimar incenso nos altos nas cidades de Judá e nos lugares ao redor de Jerusalém; como também aqueles que queimavam incenso a Baal, ao sol, à lua, aos planetas, e a todo o exército dos céus.
6
Ele tirou a imagem de Aserá da casa do SENHOR, para fora de Jerusalém, até o ribeiro de Cedrom, e a queimou no ribeiro de Cedrom, e a reduziu a pó, e lançou o seu pó sobre os túmulos do povo comum.
7
Ele derrubou as casas dos prostitutos cultuais que ficavam na casa do SENHOR, onde as mulheres teciam cortinas para Aserá.
8
Ele trouxe todos os sacerdotes das cidades de Judá, e profanou os altos onde os sacerdotes haviam queimado incenso, desde Geba até Berseba; e ele derrubou os altos das portas que ficavam à entrada da porta de Josué, o governador da cidade, que ficavam à esquerda de quem entrava pela porta da cidade.
9
No entanto, os sacerdotes dos altos não subiam ao altar do SENHOR em Jerusalém, mas comiam pães asmos no meio de seus irmãos.
10
Ele profanou Tofete, que fica no vale dos filhos de Hinom, para que ninguém fizesse seu filho ou sua filha passar pelo fogo a Moloque.
11
Ele removeu os cavalos que os reis de Judá haviam dedicado ao sol, à entrada da casa do SENHOR, perto do quarto de Natã-Meleque, o oficial que ficava no pátio; e ele queimou os carros do sol com fogo.
12
O rei derrubou os altares que estavam no terraço do quarto superior de Acaz, que os reis de Judá haviam feito, e os altares que Manassés havia feito nos dois pátios da casa do SENHOR, e os despedaçou ali, e lançou o pó deles no ribeiro de Cedrom.
13
O rei profanou os altos que ficavam diante de Jerusalém, que estavam à direita do monte da corrupção, os quais Salomão, rei de Israel, havia edificado para Astarote, a abominação dos sidônios, e para Quemos, a abominação de Moabe, e para Milcom, a abominação dos filhos de Amom.
14
Ele quebrou em pedaços as colunas, cortou os postes de Aserá, e encheu os seus lugares com ossos humanos.
15
Além disso, o altar que estava em Betel e o alto que Jeroboão, filho de Nebate, que fez Israel pecar, havia feito, até mesmo aquele altar e o alto ele derrubou; e ele queimou o alto e o reduziu a pó, e queimou o poste de Aserá.
16
Quando Josias se virou, ele viu os túmulos que estavam ali no monte; e ele mandou tirar os ossos dos túmulos, e os queimou sobre o altar, e o profanou, de acordo com a palavra do SENHOR que o homem de Deus proclamou, o qual proclamou estas coisas.
17
Então ele disse: “Que monumento é este que eu vejo?” Os homens da cidade lhe disseram: “É o túmulo do homem de Deus que veio de Judá e proclamou estas coisas que você fez contra o altar de Betel.”
18
Ele disse: “Deixem-no em paz! Que ninguém mova os seus ossos.” Assim, deixaram os seus ossos intocados, junto com os ossos do profeta que veio de Samaria.
19
Josias também removeu todas as casas dos altos que havia nas cidades de Samaria, as quais os reis de Israel haviam feito para provocar a ira do SENHOR, e fez com elas de acordo com todos os atos que ele havia feito em Betel.
20
Ele matou todos os sacerdotes dos altos que estavam ali, sobre os altares, e queimou ossos humanos sobre eles; e ele voltou para Jerusalém.
21
O rei ordenou a todo o povo, dizendo: “Celebrem a Páscoa ao SENHOR, seu Deus, como está escrito neste livro da aliança.”
22
Certamente não se celebrou uma Páscoa como esta desde os dias dos juízes que julgaram Israel, nem em todos os dias dos reis de Israel, nem dos reis de Judá;
23
mas no décimo oitavo ano do rei Josias, esta Páscoa foi celebrada ao SENHOR em Jerusalém.
24
Além disso, Josias removeu os médiuns, os feiticeiros, e os terafins, e os ídolos, e todas as abominações que se viam na terra de Judá e em Jerusalém, para que pudesse confirmar as palavras da lei que estavam escritas no livro que o sacerdote Hilquias encontrou na casa do SENHOR.
25
Não houve rei semelhante a ele antes dele, que se voltasse para o SENHOR com todo o seu coração, e com toda a sua alma, e com toda a sua força, de acordo com toda a lei de Moisés; e não houve nenhum semelhante a ele que tenha surgido depois dele.
26
Apesar disso, o SENHOR não se desviou do furor da sua grande ira, com a qual a sua ira se acendeu contra Judá, por causa de todas as provocações com as quais Manassés o havia provocado.
27
O SENHOR disse: “Eu também removerei Judá da minha presença, assim como removi Israel; e rejeitarei esta cidade que escolhi, a saber, Jerusalém, e a casa da qual eu disse: 'O meu nome estará ali'.”
28
Ora, o restante dos atos de Josias, e tudo o que ele fez, não estão escritos no livro das crônicas dos reis de Judá?
29
Em seus dias, o faraó Neco, rei do Egito, subiu contra o rei da Assíria, até o rio Eufrates; e o rei Josias foi contra ele, mas o faraó Neco o matou em Megido, quando o viu.
30
Os seus servos o levaram morto em um carro, de Megido, o trouxeram para Jerusalém, e o sepultaram em seu próprio túmulo. O povo da terra tomou Jeoacaz, filho de Josias, e o ungiu, e o fez rei no lugar de seu pai.
31
Jeoacaz tinha vinte e três anos de idade quando começou a reinar; e ele reinou três meses em Jerusalém. O nome de sua mãe era Hamutal, filha de Jeremias, de Libna.
32
Ele fez o que era mau aos olhos do SENHOR, de acordo com tudo o que os seus pais haviam feito.
33
O faraó Neco o colocou em correntes em Ribla, na terra de Hamate, para que ele não reinasse em Jerusalém; e impôs à terra um tributo de cem talentos de prata e um talento de ouro.
34
O faraó Neco fez Eliaquim, filho de Josias, rei no lugar de Josias, seu pai, e mudou o seu nome para Jeoaquim; mas ele levou Jeoacaz embora, e ele foi para o Egito e morreu lá.
35
Jeoaquim deu a prata e o ouro ao faraó; mas ele tributou a terra para dar o dinheiro de acordo com o mandamento do faraó. Ele exigiu a prata e o ouro do povo da terra, de cada um de acordo com a sua avaliação, para dar ao faraó Neco.
36
Jeoaquim tinha vinte e cinco anos de idade quando começou a reinar, e ele reinou onze anos em Jerusalém. O nome de sua mãe era Zebida, filha de Pedaías, de Ruma.
37
Ele fez o que era mau aos olhos do SENHOR, de acordo com tudo o que os seus pais haviam feito.
2 Královská
Chapitre 23
1
Tedy poslav král, aby se shromáždili k němu všickni starší Judští a Jeruzalémští,
2
Vstoupil král do domu Hospodinova a všickni muži Judští, i všickni obyvatelé Jeruzalémští s ním, i kněží a proroci, a všecken lid od malého až do velikého, i četl, aby všickni slyšeli všecka slova knihy smlouvy, kteráž byla nalezena v domě Hospodinově.
3
Potom stoje král na místě vyšším, učinil smlouvu před Hospodinem, že bude následovati Hospodina, a ostříhati přikázaní jeho, i svědectví jehoa ustanovení jeho, vším srdcem svým a vší duší svou, a plniti slova smlouvy té, kteráž jsou zapsána v knize té. K kteréžto smlouvě i všecken lid přistoupil.
4
A přikázal král Helkiášovi knězi nejvyššímu a kněžím nižším i strážným prahu, aby vymetali z chrámu Hospodinova všecky nádoby, kteréž udělány byly Bálovi a háji, i všemu vojsku nebeskému. Kterýž popáliv je vně za Jeruzalémem na poli Cedron, vnesl prach jejich do Bethel.
5
Složil také kněží, kteréž byli ustanovili králové Judští, aby kadívali na výsostech v městech Judských a vůkol Jeruzaléma; takž podobně i ty, kteříž kadívali Bálovi, slunci, měsíci a planétám, i všemu vojsku nebeskému.
6
Vyvezl také háj z domu Hospodinova ven z Jeruzaléma ku potoku Cedron, a spálil jej u potoka Cedron a setřel na prach; ten pak prach vysypal na hroby synů toho lidu.
7
Domky také sodomářů hanebných zkazil, kteříž byli při domě Hospodinově, v nichž ženy tkaly kortýny k háji.
8
A kázal přivésti všecky kněží z měst Judských, a poškvrnil výsostí, na nichž kadívali kněží, od Gabaa až do Bersabé. Zkazil také výsostí u bran, kteréž byly u vrat brány Jozue, knížete města, a byly po levé straně vcházejícímu do brány městské.
9
A však nepřistupovali ti kněží výsostí k oltáři Hospodinovu v Jeruzalémě, ale jídali chleby přesné mezi bratřími svými.
10
Poškvrnil také i Tofet, jenž jest v údolí syna Hinnom, aby více žádný nevodil syna svého aneb dcery své skrze oheň Molochovi.
11
Zahladil také ty koně, kteréž byli postavili králové Judští slunci, kdež se vchází do domu Hospodinova, k domu Netanmelecha komorníka, kterýž byl v Parvarim; a vozy slunce spálil ohněm.
12
Ano i oltáře, kteříž byli na vrchním paláci Achasovu, jichž byli nadělali králové Judští, a oltáře, jichž nadělal Manasses v obou síních domu Hospodinova, pobořil král, a pospíšiv s nimi odtud, dal vysypati prach jejich do potoka Cedron.
13
Výsosti také, kteréž byly před Jeruzalémem, a kteréž byly po pravé straně hory Olivetské, jichž byl nadělal Šalomoun král Izraelský Astarotovi, ohavnosti Sidonských, a Chámosovi, ohavnosti Moábských, a Melchomovi, ohavnosti synů Ammon, poškvrnil král,
14
A potřískal obrazy, háje posekal, a místa jejich naplnil kostmi lidskými.
15
Nadto i oltář, jenž byl v Bethel, a výsost, kterouž udělal Jeroboám syn Nebatův, kterýž přivedl k hřešení Izraele, i ten oltář i výsost zkazil, a spáliv výsost, setřel ji na prach; spálil i háj.
16
A obrátiv se Joziáš, uzřel hroby, kteříž tu na hoře byli, a poslav, pobral kosti z těch hrobů a spálil je na tom oltáři. A tak poškvrnil ho vedlé řeči Hospodinovy, kterouž mluvil muž Boží ten, kterýž to předpověděl.
17
I řekl: Jaký jest onenno nápis, kterýž vidím? Odpověděli jemu muži města: Hrob muže Božího jest, kterýž přišed z Judstva, předpověděl tyto věci, kteréž jsi učinil při oltáři v Bethel.
18
Tedy řekl: Nechtež ho, aniž kdo hýbej kostmi jeho. I vysvobodili kosti jeho s kostmi proroka toho, kterýž byl přišel z Samaří.
19
Též všecky domy výsostí, kteříž byli v městech Samařských, jichž byli nadělali králové Izraelští, aby popouzeli Hospodina, zkazil Joziáš, a učinil jim rovně tak, jakž byl učinil v Bethel.
20
Zbil také všecky kněží výsostí, kteříž tu byli, na oltářích, a pálil kosti lidské na nich. Potom navrátil se do Jeruzaléma.
21
Přikázal pak král všemu lidu, řka: Slavte velikunoc Hospodinu Bohu svému, jakož psáno jest v knize smlouvy této.
22
Nebo nebyla slavena taková velikanoc od času soudců, kteříž soudili Izraele, a po všecky dny králů Izraelských a králů Judských.
23
Osmnáctého léta krále Joziáše slavena jest ta velikanoc Hospodinu v Jeruzalémě.
24
Ano i věšťce a hadače, obrazy i ukydané bohy, a všecky ty ohavnosti, což jich bylo viděti v zemi Judské a v Jeruzalémě, vyplénil Joziáš, aby naplnil slova zákona zapsaná v knize, kterouž nalezl Helkiáš kněz v domě Hospodinově.
25
A nebylo jemu podobného krále před ním, kterýž by obrátil se k Hospodinu celým srdcem svým, a celou duší svou, i všemi mocmi svými vedlé všeho zákona Mojžíšova, ani po něm nepovstal podobný jemu.
26
A však neodvrátil se Hospodin od prchlivosti hněvu svého velikého, kterouž vzbuzen byl hněv jeho proti Judovi, pro všecka popouzení, kterýmiž popouzel ho Manasses.
27
Protož řekl Hospodin: Také i Judu zavrhu od tváři své, jako jsem zavrhl Izraele, a opovrhu to město, kteréž jsem vyvolil, Jeruzalém, i ten dům, o němž jsem byl řekl: Jméno mé tam bude.
28
O jiných pak činech Joziášových, a cožkoli činil, zapsáno jest v knize o králích Judských.
29
Za dnů jeho přitáhl Farao Nécho král Egyptský proti králi Assyrskému k řece Eufraten. I vytáhl král Joziáš proti němu, a on zabil jej v Mageddo, když ho uzřel.
30
Tedy služebníci jeho vloživše jej mrtvého na vůz, přivezli ho z Mageddo do Jeruzaléma, a pochovali jej v hrobě jeho. I vzal lid země Joachaza syna Joziášova, a pomazali ho, i ustanovili králem na místě otce jeho.
31
Ve třímecítma letech byl Joachaz, když počal kralovati, a kraloval tři měsíce v Jeruzalémě. Jméno matky jeho bylo Chamutal, dcera Jeremiášova z Lebna.
32
A činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, všecko tak, jakž činili otcové jeho.
33
I svázal ho Farao Nécho v Ribla, v zemi Emat, když kraloval v Jeruzalémě, a uložil daň na tu zemi, sto centnéřů stříbra a centnéř zlata.
34
A ustanovil Farao Nécho za krále Eliakima syna Joziášova, na místo Joziáše otce jeho, a proměnil jméno jeho, aby sloul Joakim. Ale Joachaza vzal, kterýž, když se dostal do Egypta, umřel tam.
35
To pak zlato i stříbro dával Joakim Faraonovi; pročež šacoval obyvatele země, aby mohl dáti stříbro k rozkázaní Faraonovu. Od jednoho každého vedlé toho, jakž byl šacován, bral stříbro i zlato od lidu země, aby dal Faraonovi Néchovi.
36
V pětmecítma letech byl Joakim, když počal kralovati, a jedenácte let kraloval v Jeruzalémě. Jméno matky jeho bylo Zebuda, dcera Pedaiova z Ruma.
37
I činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, podlé všeho, což činili otcové jeho.