Comparer
2 Reis 3
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
2 Reis
Chapitre 3
1
Ora, Jorão, filho de Acabe, começou a reinar sobre Israel em Samaria no décimo oitavo ano de Josafá, rei de Judá, e reinou doze anos.
2
Ele fez o que era mau aos olhos do SENHOR, mas não como seu pai e como sua mãe, pois ele removeu a coluna de Baal que seu pai havia feito.
3
No entanto, ele se apegou aos pecados de Jeroboão, filho de Nebate, com os quais ele fez Israel pecar. Ele não se afastou deles.
4
Ora, Messa, rei de Moabe, era criador de ovelhas; e ele fornecia ao rei de Israel cem mil cordeiros e a lã de cem mil carneiros.
5
Mas quando Acabe morreu, o rei de Moabe se rebelou contra o rei de Israel.
6
O rei Jorão saiu de Samaria naquele tempo, e convocou todo o Israel.
7
Ele foi e mandou dizer a Josafá, rei de Judá: “O rei de Moabe se rebelou contra mim. Você irá comigo à batalha contra Moabe?” Ele disse: “Eu subirei. Sou como você é, meu povo é como o seu povo, meus cavalos são como os seus cavalos.”
8
Então ele perguntou: “Por qual caminho subiremos?” Jorão respondeu: “Pelo caminho do deserto de Edom.”
9
Assim, o rei de Israel partiu com o rei de Judá e o rei de Edom, e marcharam por sete dias por uma rota sinuosa. Não havia água para o exército nem para os animais que os seguiam.
10
O rei de Israel disse: “Ah! Pois o SENHOR chamou estes três reis para entregá-los nas mãos de Moabe.”
11
Mas Josafá perguntou: “Não há aqui um profeta do SENHOR, para que possamos consultar ao SENHOR por meio dele?” Um dos servos do rei de Israel respondeu: “Eliseu, filho de Safate, que derramava água nas mãos de Elias, está aqui.”
12
Josafá disse: “A palavra do SENHOR está com ele.” Então o rei de Israel, Josafá e o rei de Edom desceram até ele.
13
Eliseu disse ao rei de Israel: “O que eu tenho a ver com você? Vá para os profetas de seu pai e para os profetas de sua mãe.” O rei de Israel lhe disse: “Não, pois o SENHOR chamou estes três reis para entregá-los nas mãos de Moabe.”
14
Eliseu disse: “Como vive o SENHOR dos Exércitos, perante quem estou, certamente, se não fosse pelo respeito à presença de Josafá, rei de Judá, eu não olharia para você, nem o veria.
15
Mas agora, tragam-me um músico.” Quando o músico tocou, a mão do SENHOR veio sobre ele.
16
Ele disse: “Assim diz o SENHOR: 'Encham este vale de valas.'
17
Pois assim diz o SENHOR: 'Vocês não verão vento, nem verão chuva, contudo, este vale se encherá de água, e vocês beberão, tanto vocês quanto o seu gado e os seus outros animais.'
18
Isso é uma coisa fácil aos olhos do SENHOR. Ele também entregará os moabitas em suas mãos.
19
Vocês atacarão todas as cidades fortificadas e todas as melhores cidades, derrubarão todas as árvores boas, taparão todas as fontes de água e arruinarão com pedras todos os bons pedaços de terra.”
20
Pela manhã, por volta da hora de oferecer o sacrifício, eis que a água veio pelo caminho de Edom, e a terra se encheu de água.
21
Ora, quando todos os moabitas ouviram que os reis tinham subido para lutar contra eles, reuniram-se todos os que podiam vestir armadura, jovens e velhos, e se posicionaram na fronteira.
22
Eles se levantaram de madrugada, e o sol brilhou sobre a água, e os moabitas viram a água à sua frente vermelha como sangue.
23
Eles disseram: “Isso é sangue! Os reis certamente foram destruídos e atacaram uns aos outros. Agora, portanto, Moabe, aos despojos!”
24
Quando chegaram ao acampamento de Israel, os israelitas se levantaram e atacaram os moabitas, de modo que fugiram de diante deles; e eles avançaram pela terra atacando os moabitas.
25
Eles derrubaram as cidades; e em cada bom pedaço de terra cada homem atirou a sua pedra, e o encheram. Eles também taparam todas as fontes de água e cortaram todas as árvores boas, até que em Quir-Haresete só restaram as suas pedras; contudo, os homens armados com fundas a cercaram e a atacaram.
26
Quando o rei de Moabe viu que a batalha estava severa demais para ele, levou consigo setecentos homens que empunhavam espadas, para abrir caminho até o rei de Edom; mas eles não conseguiram.
27
Então ele pegou seu filho mais velho, que reinaria em seu lugar, e o ofereceu como holocausto sobre a muralha. Houve grande ira contra Israel; e eles se retiraram dele, e voltaram para a sua própria terra.
2 Královská
Chapitre 3
1
Joram pak syn Achabův počal kralovati nad Izraelem v Samaří léta osmnáctého Jozafata krále Judského, a kraloval dvanácte let.
2
A činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, ač ne tak jako otec jeho a jako matka jeho; nebo odjal modly Bál, kterýchž byl nadělal otec jeho.
3
A však v hříších Jeroboáma syna Nebatova, kterýž k hřešení přivodil Izraele, vždy vězel, a neodstoupil od nich.
4
Mésa pak král Moábský měl hojnost dobytka, a dával králi Izraelskému sto tisíc beranů, a sto tisíc skopců i s vlnou.
5
I stalo se, když umřel Achab, že se zprotivil král Moábský králi Izraelskému.
6
Tedy vytáhl v ten čas král Joram z Samaří, a sečtl všecken Izrael.
7
A když táhl, poslal k Jozafatovi králi Judskému, aby mu řekli: Král Moábský zprotivil mi se. Potáhneš-li se mnou proti Moábovi na vojnu? Odpověděl: Potáhnu. Jako jsem já, tak jsi ty, jako lid můj, tak lid tvůj, jakž koni moji, tak koni tvoji.
8
Zatím řekl: Kterouž pak cestou potáhneme? Odpověděl: Cestou pouště Idumejské.
9
A tak vytáhl král Izraelský a král Judský i král Idumejský. A když objížděli cestou za sedm dní, nedostávalo se vody vojsku a hovadům jejich, kteráž měli s sebou.
10
I řekl král Izraelský: Ach, běda! Nebo povolal Hospodin tří králů těchto, aby je vydal v ruku Moábovu.
11
Ale Jozafat řekl: Není-liž zde proroka Hospodinova, abychom se otázali Hospodina skrze něho? Odpovídaje pak jeden z služebníků krále Izraelského, řekl: Jestiť zde Elizeus syn Safatův, kterýž líval vodu na ruce Eliášovy.
12
Tedy řekl Jozafat: U tohoť jest slovo Hospodinovo. I šli k němu, král Izraelský a Jozafat, i král Idumejský.
13
I řekl Elizeus králi Izraelskému: Co mně do tebe? Jdi k prorokům otce svého a k prorokům matky své. Řekl jemu král Izraelský: Nikoli, nebo povolal Hospodin tří králů těchto, aby je vydal v ruku Moábovu.
14
K tomu řekl Elizeus: Živť jest Hospodin zástupů, před jehož oblíčejem stojím, bychť sobě nevážil Jozafata krále Judského, nepohleděl bych na tě, ani popatřil.
15
Ale nyní přiveďte mi toho, kterýž by uměl hráti na harfu. A když on hral, byla nad ním ruka Hospodinova.
16
I řekl: Takto praví Hospodin: Nadělej v tomto potoku množství dolů.
17
Nebo toto dí Hospodin: Neuzříte větru, aniž uzříte přívalu, však potok tento naplněn bude vodou, tak že píti budete i vy i množství vaše, i hovada vaše.
18
A i to málo jest před oblíčejem Hospodinovým, nebo i Moábské dá v ruku vaši.
19
A zkazíte všeliké město hrazené, i všeliké město výborné, též všecko stromoví dobré zporážíte, a všecky studnice vod zasypete, a všeliké pole dobré kamením přiházíte.
20
I stalo se ráno, když obětována bývá obět suchá, a aj, vody přicházely cestou od strany Idumejské, a naplněna jest země vodami.
21
Všecken pak Moáb uslyšev, že by vytáhli králové, aby bojovali proti nim, svolali se všickni, od toho, kterýž se pasem opásati může, a výše, a postavili se na pomezí.
22
Potom ráno vstavše, když slunce vzešlo nad těmi vodami, uzřeli Moábští naproti ty vody rdějící se jako krev.
23
A řekli: Krev jest. Jistě žeť jsou se pohubili ti králové, a zabil jeden každý bližního svého; protož nyní k loupežem, ó Moábští! A přišli až k ležení Izraelskému.
24
Tedy povstavše Izraelští, porazili Moábské, kteříž utíkali před nimi, a oni porazili je porážkou velikou, také i v jejich krajině.
25
Nebo města jejich zbořili, a na všeliké pole výborné házejíce jeden každý kamením svým, naplnili je, i všecky studnice vod zasypali, a všecko stromoví dobré zporáželi, tak že toliko nechali u Kirchareset zdi jeho. Protož shlukše se prakovníci, dobývali ho.
26
A vida král Moábský, že jsou mu silní bojovníci ti, vzal s sebou sedm set mužů bojovných, chtě se probiti skrze vojska krále Idumejského. Ale nemohli.
27
Pročež jav syna jeho prvorozeného, kterýž měl kralovati místo něho, obětoval jej v obět zápalnou na zdi. I stalo se rozhněvání veliké proti Izraelovi; protož odtrhše od něho, navrátili se do země své.