Comparer
2 Reis 6
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
2 Reis
Chapitre 6
1
Os filhos dos profetas disseram a Eliseu: “Veja agora, o lugar onde moramos e nos reunimos com você é pequeno demais para nós.
2
Por favor, deixe-nos ir ao Jordão, e cada um pegue uma viga de lá, e façamos para nós um lugar lá, onde possamos morar.” Ele respondeu: “Vão!”
3
Um deles disse: “Por favor, consinta em ir com os seus servos.” Ele respondeu: “Eu irei.”
4
Então ele foi com eles. Quando chegaram ao Jordão, cortaram madeira.
5
Mas, enquanto um deles cortava uma árvore, o ferro do machado caiu na água. Então ele clamou e disse: “Ah, meu senhor! Pois era emprestado.”
6
O homem de Deus perguntou: “Onde caiu?” Ele lhe mostrou o lugar. Ele cortou um galho, jogou-o lá e fez o ferro flutuar.
7
Ele disse: “Pegue-o.” Então ele estendeu a mão e o pegou.
8
Ora, o rei da Síria estava em guerra contra Israel; e ele se aconselhou com os seus servos, dizendo: “Meu acampamento estará em tal e tal lugar.”
9
O homem de Deus mandou dizer ao rei de Israel: “Cuidado para não passar por este lugar, pois os sírios estão descendo para lá.”
10
O rei de Israel enviou homens ao lugar do qual o homem de Deus lhe falara e o avisara; e ele se salvou ali, não apenas uma ou duas vezes.
11
O coração do rei da Síria ficou muito perturbado com isso. Ele chamou os seus servos e lhes disse: “Vocês não me mostrarão qual de nós é a favor do rei de Israel?”
12
Um de seus servos disse: “Não, meu senhor, ó rei; mas Eliseu, o profeta que está em Israel, conta ao rei de Israel as palavras que você fala no seu quarto de dormir.”
13
Ele disse: “Vão e vejam onde ele está, para que eu possa mandar buscá-lo.” Foi-lhe dito: “Eis que ele está em Dotã.”
14
Portanto, ele enviou cavalos, carros e um grande exército para lá. Eles chegaram de noite e cercaram a cidade.
15
Quando o servo do homem de Deus se levantou cedo e saiu, eis que um exército com cavalos e carros cercava a cidade. Seu servo lhe disse: “Ah, meu senhor! O que faremos?”
16
Ele respondeu: “Não tenha medo, pois os que estão conosco são mais do que os que estão com eles.”
17
Eliseu orou e disse: “SENHOR, por favor, abre os olhos dele, para que ele possa ver.” O SENHOR abriu os olhos do jovem, e ele viu; e eis que o monte estava cheio de cavalos e carros de fogo ao redor de Eliseu.
18
Quando eles desceram contra ele, Eliseu orou ao SENHOR e disse: “Por favor, fere este povo com cegueira.” Ele os feriu com cegueira, conforme a palavra de Eliseu.
19
Eliseu lhes disse: “Este não é o caminho, nem é esta a cidade. Sigam-me, e eu os levarei ao homem que vocês procuram.” Ele os levou a Samaria.
20
Quando chegaram a Samaria, Eliseu disse: “SENHOR, abre os olhos destes homens, para que possam ver.” O SENHOR abriu os olhos deles, e eles viram; e eis que estavam no meio de Samaria.
21
O rei de Israel disse a Eliseu, quando os viu: “Meu pai, devo feri-los? Devo feri-los?”
22
Ele respondeu: “Você não deve feri-los. Você feriria aqueles que você fez cativos com a sua espada e com o seu arco? Coloque pão e água diante deles, para que comam e bebam, e depois voltem para o seu senhor.”
23
Ele preparou um grande banquete para eles. Depois que comeram e beberam, ele os despediu e eles foram para o seu senhor. Assim, os bandos da Síria pararam de invadir a terra de Israel.
24
Depois disso, Ben-Hadade, rei da Síria, reuniu todo o seu exército, subiu e cercou Samaria.
25
Houve uma grande fome em Samaria. Eis que a cercaram até que a cabeça de um jumento fosse vendida por oitenta peças de prata, e a quarta parte de um cabo de esterco de pomba por cinco peças de prata.
26
Enquanto o rei de Israel passava pelo muro, uma mulher clamou a ele, dizendo: “Socorro, meu senhor, ó rei!”
27
Ele disse: “Se o SENHOR não a ajudar, de onde eu poderia obter ajuda para você? Da eira, ou do lagar?”
28
Então o rei lhe perguntou: “Qual é o seu problema?” Ela respondeu: “Esta mulher me disse: ‘Dê o seu filho, para que o comamos hoje, e comeremos o meu filho amanhã.’
29
Então cozinhamos o meu filho e o comemos; e eu disse a ela no dia seguinte: ‘Entregue o seu filho, para que o comamos;’ e ela escondeu o seu filho.”
30
Quando o rei ouviu as palavras da mulher, ele rasgou as suas roupas. Ora, ele estava passando pelo muro, e o povo olhou, e eis que ele usava pano de saco por baixo, sobre o seu corpo.
31
Então ele disse: “Que Deus me faça assim, e muito mais, se a cabeça de Eliseu, filho de Safate, continuar sobre ele hoje.”
32
Mas Eliseu estava sentado em sua casa, e os anciãos estavam sentados com ele. Então o rei enviou um homem à sua frente; mas antes que o mensageiro chegasse a ele, ele disse aos anciãos: “Vocês veem como este filho de um assassino mandou arrancar a minha cabeça? Eis que, quando o mensageiro chegar, fechem a porta, e mantenham a porta trancada contra ele. Não está o som dos pés do seu senhor atrás dele?”
33
Enquanto ele ainda falava com eles, eis que o mensageiro desceu até ele. Então ele disse: “Eis que este mal vem do SENHOR. Por que eu deveria esperar mais pelo SENHOR?”
2 Královská
Chapitre 6
1
Řekli pak synové proročtí Elizeovi: Ej, teď místo toto, v němž bydlíme s tebou, jest nám těsné.
2
Medle, nechť jdeme až k Jordánu, abychom vzali odtud jeden každý jedno dřevo, a uděláme sobě tu místo, v němž bychom bydlili. Jimž řekl: Jděte.
3
I řekl jeden: Prosím, poď také s služebníky svými. Kterýž odpověděl: A já půjdu.
4
Takž šel s nimi. A když přišli k Jordánu, sekali dříví.
5
I stalo se, když jeden z nich podtínal dřevo, že sekera spadla mu do vody. Tedy zkřikl a řekl: Ach, pane můj, a ta ještě byla vypůjčená.
6
Jemuž řekl muž Boží: Kamž jest upadla? I ukázal mu to místo. Kterýž uťav dřevo, uvrhl je tam, a učinil, aby zplynula sekera.
7
A řekl: Vezmi ji sobě. Kterýž vztáh ruku svou, vzal ji.
8
Když pak král Syrský bojoval proti Izraelovi, a vešel v radu s služebníky svými, řka: Na tom a na tom místě položí se vojsko mé:
9
Tedy poslal muž Boží k králi Izraelskému, řka: Viz, abys netáhl přes to místo, nebo tam Syrští jsou v zálohách.
10
Protož posílal král Izraelský na to místo, o kterémž mu byl řekl muž Boží, a vystříhal ho, aby se ho šetřil a to nejednou ani dvakrát.
11
A tak zkormoutil se v srdci svém král Syrský pro tu věc, a svolav služebníky své, řekl jim: Proč mi neoznámíte, kdo z našich králi Izraelskému donáší?
12
Jemuž řekl jeden z služebníků jeho: Nikoli, pane můj králi, ale Elizeus prorok, kterýž jest v Izraeli, oznamuje králi Izraelskému slova, kteráž ty mluvíš v nejtajnějším pokoji svém.
13
Kterýž řekl: Jděte a vizte, kde jest, abych poslal a jal jej. I oznámeno jemu těmito slovy: Hle, jest v Dotain.
14
Protož poslal tam koně a vozy a vojsko veliké. Kteříž přitáhše v noci, oblehli město.
15
Vstav pak ráno služebník muže Božího, vyšel, a aj, vojsko obklíčilo město, koni i vozové. I řekl služebník ten jeho k němu: Ach, pane můj, což budeme dělati?
16
Kterýž odpověděl: Neboj se, nebo mnohem více jich s námi jest, než s nimi.
17
I modlil se Elizeus a řekl: Ó Hospodine, otevři, prosím, oči jeho, aby viděl. A tak otevřel Hospodin oči služebníka toho, a viděl, a aj, hora ta plná koňů, a vozové ohniví okolo Elizea.
18
A když nepřátelé táhli k němu, modlil se Elizeus Hospodinu a řekl: Poraz, prosím, národ tento slepotou. I porazil je slepotou vedlé řeči Elizeovy.
19
V tom řekl jim Elizeus: Neníť to ta cesta, ani to město. Poďte za mnou, a dovedu vás k muži, kteréhož hledáte. Takž je vedl do Samaří.
20
I stalo se, když vešli do Samaří, že řekl Elizeus: Ó Hospodine, otevři oči těchto, ať vidí. Tedy otevřel Hospodin oči jejich, a viděli, že jsou u prostřed Samaří.
21
Řekl pak král Izraelský Elizeovi, když je uzřel: Mám-liž je zmordovati, otče můj?
22
Odpověděl on: Nemorduj. Zdaliž jsi je zjímal mečem svým a lučištěm svým, abys je zmordoval? Dej jim chleba a vody, ať jedí a pijí, a navrátí se ku pánu svému.
23
A tak připravil jim hojnost velikou, a když pojedli a napili se, propustil je. Oni pak navrátili se ku pánu svému, aniž kdy více potom lotříkové Syrští vskakovali do země Izraelské.
24
Stalo se potom, že shromáždil Benadad král Syrský všecka vojska svá, a přitáh, oblehl Samaří.
25
Pročež byl hlad veliký v Samaří; nebo aj, tak dlouho obleženo bylo, až hlava oslová byla za osmdesáte stříbrných, a čtvrtý díl míry káb trusů holubích za pět stříbrných.
26
I přihodilo se, když král Izraelský šel po zdi, žena jedna zvolala k němu, řkuci: Spomoz mi, pane můj králi.
27
Kterýž řekl: Jestliť nespomůže Hospodin, odkud já mám pomoci tobě? Zdali z humna aneb z presu?
28
Řekl jí ještě král: Cožtě pak? Kteráž odpověděla: Žena tato řekla mi: Dej syna svého, abychom ho dnes snědly, zítra také sníme syna mého.
29
I uvařily jsme syna mého, a snědly jsme jej. Potom druhého dne řekla jsem jí: Dej syna svého, abychom ho snědly. Ale ona skryla syna svého.
30
A když uslyšel král slova ženy té, roztrhl roucha svá. (Když pak on šel po zdi, viděl lid, an pytel byl na těle jeho zespod.)
31
Protož řekl král: Toto mi učiň Bůh a toto přidej, jestliže zůstane hlava Elizea syna Safatova na něm dnes.
32
(Elizeus pak seděl v domě svém, a starší s ním seděli.) I poslal jednoho z přístojících svých, a prvé než přišel posel ten k němu, již byl řekl starším: Nevíte-liž, že poslal ten syn vražedlníkův, aby sťal hlavu mou? Šetřtež, když by vcházel ten posel, zavřete dvéře a odstrčte jej ode dveří. Zdaliž i dusání noh pána jeho není za ním?
33
A když on ještě mluvil s nimi, hle, posel přicházel k němu, a řekl: Aj, toto zlé jest od Hospodina, což mám déle čekati na něj?