Comparer
Apocalipse 16
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Apocalipse
Chapitre 16
1
Ouvi uma voz forte vinda do templo, dizendo aos sete anjos: “Vão e derramem sobre a terra as sete taças da ira de Deus!”
2
O primeiro foi e derramou a sua taça sobre a terra, e uma úlcera maligna e dolorosa atingiu as pessoas que tinham a marca da besta e que adoravam a sua imagem.
3
O segundo anjo derramou a sua taça no mar, e este se tornou em sangue como de um morto. E morreu toda criatura vivente que havia no mar.
4
O terceiro derramou a sua taça nos rios e nas fontes de água, e eles se tornaram em sangue.
5
Ouvi o anjo das águas dizendo: “Tu és justo, tu que és e que eras, ó Santo, porque julgaste estas coisas.
6
Pois eles derramaram o sangue de santos e de profetas, e tu lhes deste sangue para beber. É o que eles merecem.”
7
Ouvi o altar dizendo: “Sim, Senhor Deus, o Todo-Poderoso, verdadeiros e justos são os teus juízos.”
8
O quarto derramou a sua taça sobre o sol, e foi-lhe dado queimar os homens com fogo.
9
As pessoas foram abrasadas com grande calor, e blasfemaram o nome de Deus, que tem autoridade sobre estas pragas. E não se arrependeram para lhe dar glória.
10
O quinto derramou a sua taça sobre o trono da besta, e o seu reino ficou em trevas. As pessoas mordiam a própria língua de tanta dor,
11
e blasfemaram o Deus do céu por causa das suas dores e das suas úlceras. E ainda assim não se arrependeram das suas obras.
12
O sexto derramou a sua taça sobre o grande rio, o Eufrates. E a sua água secou, para que se preparasse o caminho para os reis que vêm do nascente do sol.
13
Vi saírem da boca do dragão, da boca da besta e da boca do falso profeta três espíritos imundos, semelhantes a rãs;
14
pois são espíritos de demônios, que realizam sinais, os quais vão aos reis de toda a terra habitada, a fim de reuni-los para a guerra daquele grande dia do Deus Todo-Poderoso.
15
“Eis que venho como um ladrão. Bem-aventurado aquele que vigia e guarda as suas roupas, para que não ande nu e não vejam a sua vergonha.”
16
E ele os reuniu no lugar que em hebraico se chama “Armagedom”.
17
O sétimo derramou a sua taça no ar. Uma forte voz saiu do templo do céu, vinda do trono, dizendo: “Está feito!”
18
Houve relâmpagos, vozes e trovões; e houve um grande terremoto, como nunca havia ocorrido desde que há homens sobre a terra — um terremoto tão grande e tão forte.
19
A grande cidade dividiu-se em três partes, e as cidades das nações caíram. E a grande Babilônia foi lembrada diante de Deus, para que lhe fosse dado o cálice do vinho do furor da sua ira.
20
Todas as ilhas fugiram, e as montanhas não foram mais encontradas.
21
Grandes pedras de granizo, pesando cerca de um talento cada, caíram do céu sobre as pessoas. E as pessoas blasfemaram contra Deus por causa da praga do granizo, pois a praga era terrível.
Zjevení Janovo
Chapitre 16
1
I slyšel jsem hlas veliký z chrámu, řkoucí sedmi andělům: Jděte, vylijte sedm koflíků hněvu Božího na zemi.
2
I šel první anděl a vylil koflík svůj na zemi, i vyvrhli se vředové škodliví a zlí na lidech, majících znamení šelmy, a na těch, kteříž se klaněli obrazu jejímu.
3
Za tím druhý anděl vylil koflík svůj na moře, a učiněno jest jako krev umrlého, a všeliká duše živá v moři umřela.
4
Potom třetí anděl vylil koflík svůj na řeky a na studnice vod, i obráceny jsou v krev.
5
I slyšel jsem anděla vod, řkoucího: Spravedlivý jsi, Pane, Kterýž jsi, a Kterýž jsi byl, a Svatý, žes to usoudil.
6
Neboť jsou krev svatých a proroků vylévali, i dal jsi jim krev píti; hodniť jsou zajisté toho.
7
I slyšel jsem jiného anděla od oltáře, kterýž řekl: Jistě, Pane Bože všemohoucí, praví jsou a spravedliví soudové tvoji.
8
Potom čtvrtý anděl vylil koflík svůj na slunce, i dáno jest jemu trápiti lidi ohněm.
9
I pálili se lidé horkem velikým, a rouhali se jménu Boha toho, kterýž má moc nad těmito ranami, avšak nečinili pokání, aby vzdali slávu jemu.
10
Tedy pátý anděl vylil koflík svůj na stolici té šelmy, i učiněno jest království její tmavé, i kousali lidé jazyky své pro bolest.
11
A rouhali se Bohu nebeskému pro bolesti své a pro vředy své, avšak nečinili pokání z skutků svých.
12
Šestý pak anděl vylil koflík svůj na tu velikou řeku Eufrates, i vyschla voda její, aby připravena byla cesta králům od východu slunce.
13
A viděl jsem, ano z úst draka a z úst šelmy a z úst falešného proroka vyšli tři duchové nečistí, podobní žabám.
14
Nebo jsouť duchové ďábelští, ješto činí divy a chodí mezi krále zemské a všeho světa, aby je shromáždili k boji, k tomu velikému dni Boha všemohoucího.
15
Aj, přicházímť jako zloděj. Blahoslavený, kdož bdí a ostříhá roucha svého, aby nah nechodil, aby neviděli hanby jeho.
16
I shromáždil je na místo, kteréž slove Židovsky Armageddon.
17
Tedy sedmý anděl vylil koflík svůj na povětří, i vyšel hlas veliký z chrámu nebeského, od trůnu, řkoucí: Stalo se.
18
I stali se zvukové a hromobití a blýskání, i země třesení stalo se veliké, jakéhož nikdy nebylo, jakž jsou lidé na zemi, totiž země třesení tak velikého.
19
I roztrhlo se to veliké město na tři strany, a města národů padla. A Babylon veliký přišel na pamět před obličejem Božím, aby dal jemu kalich vína prchlivosti hněvu svého.
20
A všickni ostrovové pominuli, a hory nejsou nalezeny.
21
A kroupy veliké jako centnéřové pršely s nebe na lidi. I rouhali se Bohu lidé pro ránu těch krup; nebo velmi veliká byla ta rána.