Comparer
Atos 17
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Atos
Chapitre 17
1
Depois de passarem por Anfípolis e Apolônia, chegaram a Tessalônica, onde havia uma sinagoga judaica.
2
Paulo, segundo o seu costume, foi à sinagoga; e por três sábados discutiu com eles a partir das Escrituras,
3
explicando e demonstrando que o Cristo tinha que sofrer e ressuscitar dentre os mortos, e dizendo: “Este Jesus, que eu lhes anuncio, é o Cristo.”
4
Alguns deles foram persuadidos e se juntaram a Paulo e Silas: uma grande multidão de gregos devotos, e muitas mulheres de destaque.
5
Mas os judeus não persuadidos levaram consigo alguns homens perversos da praça do mercado e, ajuntando uma multidão, alvoroçaram a cidade. Invadindo a casa de Jasão, procuravam trazê-los para fora, ao povo.
6
Quando não os encontraram, arrastaram Jasão e alguns irmãos perante as autoridades da cidade, clamando: “Estes que têm virado o mundo de cabeça para baixo chegaram também aqui,
7
os quais Jasão recebeu. Todos estes agem contra os decretos de César, dizendo que há outro rei, Jesus!”
8
A multidão e as autoridades da cidade ficaram perturbadas quando ouviram estas coisas.
9
Tendo recebido fiança de Jasão e dos demais, eles os soltaram.
10
Os irmãos enviaram imediatamente Paulo e Silas de noite para Bereia. Quando chegaram, foram à sinagoga judaica.
11
Ora, estes foram mais nobres do que os de Tessalônica, pois receberam a palavra com toda a disposição, examinando as Escrituras diariamente para ver se estas coisas eram assim.
12
Muitos deles, portanto, creram; também das mulheres gregas de destaque, e muitos homens.
13
Mas quando os judeus de Tessalônica souberam que a palavra de Deus era anunciada por Paulo também em Bereia, foram lá da mesma forma, agitando as multidões.
14
Então os irmãos enviaram imediatamente Paulo para ir até o mar, mas Silas e Timóteo ainda permaneceram lá.
15
Mas os que escoltavam Paulo o levaram até Atenas. Recebendo uma ordem para Silas e Timóteo, de que viessem a ele o mais rápido possível, eles partiram.
16
Ora, enquanto Paulo os esperava em Atenas, o seu espírito se indignava ao ver a cidade cheia de ídolos.
17
Portanto, ele argumentava na sinagoga com os judeus e as pessoas devotas, e na praça do mercado todos os dias com aqueles que se encontravam com ele.
18
Alguns dos filósofos epicureus e estoicos também conversavam com ele. Alguns diziam: “O que este tagarela quer dizer?” Outros diziam: “Ele parece anunciar divindades estrangeiras”, porque ele pregava a Jesus e a ressurreição.
19
Eles o agarraram e o levaram ao Areópago, dizendo: “Podemos saber que novo ensino é este de que você está falando?
20
Pois você traz certas coisas estranhas aos nossos ouvidos. Queremos saber, portanto, o que estas coisas significam.”
21
Ora, todos os atenienses e os estrangeiros que ali viviam não passavam o seu tempo em outra coisa senão em dizer ou ouvir alguma novidade.
22
Paulo levantou-se no meio do Areópago e disse: “Homens de Atenas, percebo que em todas as coisas vocês são muito religiosos.
23
Pois, ao passar e observar os objetos de sua adoração, encontrei também um altar com esta inscrição: ‘A UM DEUS DESCONHECIDO’. Portanto, o que vocês adoram em ignorância, isso é o que eu lhes anuncio.
24
O Deus que fez o mundo e todas as coisas que nele há, sendo ele Senhor do céu e da terra, não habita em templos feitos por mãos.
25
Nem é servido por mãos de homens, como se precisasse de alguma coisa, visto que ele mesmo dá a todos a vida, a respiração e todas as coisas.
26
De um só sangue ele fez todos os povos para habitarem sobre toda a face da terra, determinando os tempos estabelecidos e os limites de suas habitações,
27
para que buscassem ao Senhor, se porventura pudessem alcançá-lo e encontrá-lo, embora ele não esteja longe de cada um de nós.
28
‘Pois nele vivemos, nos movemos e existimos.’ Como alguns dos seus próprios poetas disseram: ‘Pois nós também somos sua descendência.’
29
Sendo, pois, descendência de Deus, não devemos pensar que a Natureza Divina é semelhante ao ouro, ou à prata, ou à pedra, esculpida pela arte e imaginação do homem.
30
Portanto, Deus não levou em conta os tempos de ignorância. Mas agora ele ordena que todas as pessoas, em todos os lugares, se arrependam,
31
porque ele determinou um dia em que julgará o mundo com justiça, por meio do homem que ele designou; e deu a todos a garantia disso, ressuscitando-o dentre os mortos.”
32
Ora, quando ouviram falar da ressurreição dos mortos, alguns zombaram; mas outros disseram: “Queremos ouvi-lo novamente a respeito disso.”
33
Assim Paulo saiu do meio deles.
34
Mas alguns homens se juntaram a ele e creram, incluindo Dionísio, o areopagita, e uma mulher chamada Dâmaris, e outros com eles.
Skutky apoštolské
Chapitre 17
1
A prošedše město Amfipolim a Apollonii, přišli do Tessaloniky, kdež byla Židovská škola.
2
Tedy Pavel podle obyčeje svého všel k nim, a po tři soboty kázal jim z Písem,
3
Otvíraje a předkládaje to, že měl Kristus trpěti a z mrtvých vstáti, a že ten jest Kristus Ježíš, kteréhož já zvěstuji vám.
4
I uvěřili někteří z nich, a připojili se Pavlovi a Sílovi, i Řeků nábožných veliké množství, i žen znamenitých nemálo.
5
Ale zažženi jsouce závistí Židé pravdě nepovolní, a přivzavše k sobě některé lehkomyslné a zlé lidi, shlukše se, zbouřili město, a útok učinivše na dům Jázonův, hledali jich, aby je vyvedli před lid.
6
A nenalezše jich, táhli Jázona a některé bratří k starším města, křičíce: Tito, kteříž všecken svět bouří, ti sem také přišli,
7
Kteréž přijal Jázon. A ti všickni proti ustanovení císařskému činí, pravíce býti králem jiného, jménem Ježíše.
8
A tak zbouřili obec i starší města, kteříž od nich to slyšeli.
9
Ale oni přijavše dosti učinění od Jázona a jiných, propustili je.
10
Bratří pak hned v noci vypustili i Pavla i Sílu do Berie. Kteřížto přišedše tam, vešli do školy Židovské.
11
A ti byli udatnější nežli Tessalonitští, kteřížto přijali slovo Boží se vší chtivostí, na každý den rozvažujíce Písma, tak-li by ty věci byly, jakž kázal Pavel.
12
A tak mnozí z nich uvěřili, i Řecké ženy poctivé i mužů nemálo.
13
A když zvěděli Židé v Tessalonice, že by i v Berii kázáno bylo slovo Boží od Pavla, přišli také tam, bouříce zástupy.
14
Ale hned bratří vypustili Pavla, aby šel jako k moři; Sílas pak a Timoteus zůstali tu.
15
Ti pak, kteříž provodili Pavla, dovedli ho až do Atén. A vzavše poručení k Sílovi a k Timoteovi, aby přišli k němu, což nejspíše mohou, šli zase.
16
A když Pavel čekal jich v Aténách, rozněcoval se v něm duch jeho, vida to město oddané býti modloslužbě.
17
I rozmlouval s Židy a nábožnými lidmi v škole, ano i na rynku, po všecky dni, s těmi, kteříž se koli nahodili.
18
Tedy někteří z epikureů a stoických mudráků hádali se s ním. A někteří řekli: I co tento žváč chce povědíti? Jiní pak pravili: Zdá se býti nějakých cizích bohů zvěstovatel. Neb jim o Ježíšovi a o z mrtvých vstání vypravoval.
19
I popadše jej, vedli ho do Areopágu, a řekli jemu: Můžeme-li věděti, jaké jest to učení nové, kteréž vypravuješ?
20
Nebo nové jakési věci vkládáš v uši naše, protož chceme věděti, co by to bylo.
21
(Aténští zajisté všickni, i ti, kteříž tu byli hosté, k ničemuž jinému tak hotovi nebyli, než praviti neb slyšeti něco nového.)
22
Tedy Pavel, stoje uprostřed Areopágu, řekl: Muži Aténští, vidím vás býti všelijak příliš nábožné lidi.
23
Nebo procházeje se a spatřuje náboženství vaše, nalezl jsem také oltář, na kterémž napsáno jest: Neznámému Bohu. Protož kteréhož vy ctíte neznajíce, tohoť já zvěstuji vám.
24
Bůh ten, kterýž stvořil svět i všecko, což jest na něm, ten jsa Pánem nebe i země, nebydlí v chrámích rukou udělaných,
25
Aniž bývá ctěn lidskýma rukama, jako by něčeho potřeboval, poněvadž on dává všechněm život i dýchání i všecko.
26
A učinil z jedné krve všecko lidské pokolení, aby přebývalo na tváři vší země, vyměřiv jim uložené časy a cíle přebývání jejich,
27
Aby hledali Boha, zda by snad makajíce, mohli nalézti jej, ačkoli není daleko od jednoho každého z nás.
28
Nebo jím živi jsme, a hýbeme se, i trváme, jakož i někteří z vašich poetů pověděli: Že i rodina jeho jsme.
29
Rodina tedy Boží jsouce, nemámeť se domnívati, že by Bůh zlatu neb stříbru neb kamenu, řemeslem anebo důvtipem lidským vyrytému, byl podoben.
30
Nebo časy této neznámosti přehlídaje Bůh, již nyní zvěstuje lidem všechněm všudy, aby pokání činili,
31
Protože uložil den, v kterémžto souditi bude všecken svět v spravedlnosti skrze muže, kteréhož jest k tomu vystavil, slouže k víře o tom všechněm, vzkříšením jeho z mrtvých.
32
Uslyševše pak o vzkříšení z mrtvých, někteří se posmívali, a někteří řekli: Budeme tě slyšeti o tom po druhé.
33
A tak Pavel vyšel z prostředku jejich.
34
Někteří pak muži, přídržíce se ho, uvěřili, mezi kterýmiž byl i Dionyzius Areopagitský, i žena, jménem Damaris, a jiní s nimi.