Comparer
Cantares de Salomão 2
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Cantares de Salomão
Chapitre 2
1
Eu sou a rosa de Sarom,
o lírio dos vales.
2
Como um lírio entre os espinhos,
assim é a minha amada entre as moças.
3
Como a macieira entre as árvores do bosque,
assim é o meu amado entre os rapazes.
Sentei-me à sua sombra com grande alegria,
e o seu fruto era doce ao meu paladar.
4
Ele me levou à sala do banquete.
O seu estandarte sobre mim é o amor.
5
Sustentem-me com passas,
revigorem-me com maçãs;
pois estou desfalecendo de amor.
6
A sua mão esquerda está debaixo da minha cabeça.
A sua mão direita me abraça.
7
Eu conjuro vocês, filhas de Jerusalém,
pelas gazelas ou pelas corças do campo,
que não despertem, nem acordem o amor,
até que ele o queira.
8
A voz do meu amado!
Eis que ele vem,
saltando sobre os montes,
pulando sobre as colinas.
9
O meu amado é como uma gazela ou um cervo novo.
Eis que ele está atrás do nosso muro!
Ele olha pelas janelas.
Ele espia pelas treliças.
10
O meu amado falou, e me disse:
“Levante-se, minha amada, minha bela, e venha comigo.
11
Pois eis que o inverno passou.
A chuva acabou e se foi.
12
As flores aparecem na terra.
O tempo de cantar chegou,
e a voz da rolinha ouve-se em nossa terra.
13
A figueira amadurece os seus figos verdes.
As videiras estão em flor.
Elas exalam o seu perfume.
Levante-se, minha amada, minha bela,
e venha comigo.”
14
Minha pomba nas fendas da rocha,
nos esconderijos dos penhascos,
deixe-me ver o seu rosto.
Deixe-me ouvir a sua voz;
pois a sua voz é doce e o seu rosto é lindo.
15
Apanhem para nós as raposas,
as raposinhas que devastam as vinhas;
pois as nossas vinhas estão em flor.
16
O meu amado é meu, e eu sou dele.
Ele pastoreia entre os lírios.
17
Até que o dia refresque, e as sombras fujam,
volte, meu amado,
e seja como uma gazela ou um cervo novo sobre os montes de Beter.
Píseň písní
Chapitre 2
1
Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.
2
Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.
3
Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.
4
Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.
5
Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,
6
Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.
7
Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.
8
Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.
9
Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.
10
Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.
11
Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.
12
Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.
13
Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.
14
Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.
15
Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.
16
Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.
17
Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.