Comparer
Cantares de Salomão 4
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Cantares de Salomão
Chapitre 4
1
Eis que você é linda, meu amor.
Eis que você é linda.
Seus olhos são como pombas por trás do seu véu.
Seu cabelo é como um rebanho de cabras,
que descem do monte Gileade.
2
Seus dentes são como um rebanho recém-tosquiado,
que subiu da lavagem,
onde cada uma delas tem gêmeos.
Nenhuma delas perdeu sua cria.
3
Seus lábios são como um fio escarlate.
Sua boca é adorável.
Suas têmporas são como um pedaço de romã por trás do seu véu.
4
Seu pescoço é como a torre de Davi, construída para ser um arsenal,
onde pendem mil escudos,
todos os escudos dos valentes.
5
Seus dois seios são como dois filhotes,
gêmeos de uma corça,
que pastam entre os lírios.
6
Até que o dia esfrie e as sombras fujam,
eu irei ao monte de mirra,
à colina de incenso.
7
Você é toda linda, meu amor.
Não há mancha em você.
8
Venha comigo do Líbano, minha noiva,
comigo do Líbano.
Olhe do topo do Amana,
do topo do Senir e do Hermom,
das covas dos leões,
dos montes dos leopardos.
9
Você arrebatou o meu coração, minha irmã, minha noiva.
Você arrebatou o meu coração com um só dos seus olhares,
com uma só corrente do seu pescoço.
10
Como é lindo o seu amor, minha irmã, minha noiva!
Como o seu amor é muito melhor do que o vinho,
e a fragrância dos seus perfumes do que todas as especiarias!
11
Seus lábios, minha noiva, gotejam como o favo de mel.
Mel e leite estão debaixo da sua língua.
O cheiro das suas vestes é como o cheiro do Líbano.
12
Minha irmã, minha noiva, é um jardim fechado;
uma nascente fechada,
uma fonte selada.
13
Seus renovos são um pomar de romãs, com frutos preciosos,
hena com plantas de nardo,
14
nardo e açafrão,
cálamo e canela, com toda espécie de árvores de incenso;
mirra e aloés, com todas as melhores especiarias,
15
uma fonte de jardins,
um poço de águas vivas,
correntes que fluem do Líbano.
16
Desperte, vento norte, e venha, vento sul!
Soprem no meu jardim, para que as suas especiarias fluam.
Que o meu amado venha ao seu jardim,
e prove os seus frutos preciosos.
Píseň písní
Chapitre 4
1
Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí mezi kadeři tvými, vlasy tvé jako stáda koz, kteréž vídati na hoře Galád.
2
Zubové tvoji podobní stádu ovcí jednostejných, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné.
3
Jako provázek z hedbáví červeného dvakrát barveného rtové tvoji, a řeč tvá ozdobná; jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými.
4
Hrdlo tvé jest jako věže Davidova, vystavená k chování zbroje, v níž na tisíce pavéz visí, vše štítů mužů udatných.
5
Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních, jenž se pasou v kvítí.
6
Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové, poodejdu k hoře mirrové a pahrbku kadidlovému.
7
Všecka jsi krásná, přítelkyně má, a není na tobě poškvrny.
8
Se mnou z Libánu, ó choti má, se mnou z Libánu půjdeš, a pohledíš s vrchu hory Amana, s vrchu Senir a Hermon, z peleší lvových a s hor pardových.
9
Jala jsi srdce mé, sestro má choti, jala jsi srdce mé jedním okem svým, a jedinou točenicí hrdla svého.
10
Jak utěšené jsou milosti tvé, sestro má choti! Jak vzácnější jsou milosti tvé než víno, a vůně mastí tvých nade všecky vonné věci.
11
Strdí tekou rtové tvoji, ó choti, med a mléko pod jazykem tvým, a vůně roucha tvého jako vůně Libánu.
12
Zahrada zamčená jsi, sestro má choti, vrchoviště zamčené, studnice zapečetěná.
13
Výstřelkové tvoji jsou zahrada stromů jablek zrnatých s ovocem rozkošným cypru a nardu,
14
Nardu s šafránem, prustvorce s skořicí, a s každým stromovím kadidlo vydávajícím, mirry a aloes, i s všelijakými zvláštními věcmi vonnými.
15
Ó ty sám vrchoviště zahradní, studnice vod živých, a tekoucích z Libánu.
16
Věj, větříčku půlnoční, a přiď, větříčku polední, prověj zahradu mou, ať tekou vonné věci její, a ať příjde milý můj do zahrady své, a jí rozkošné ovoce své.