Comparer
Daniel 2
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Daniel
Chapitre 2
1
No segundo ano do reinado de Nabucodonosor, Nabucodonosor teve sonhos; e o seu espírito se perturbou, e o seu sono fugiu dele.
2
Então o rei ordenou que fossem chamados os magos, os encantadores, os feiticeiros e os caldeus, para declararem ao rei os seus sonhos. Eles entraram e se apresentaram diante do rei.
3
O rei lhes disse: “Tive um sonho, e o meu espírito está perturbado para entender o sonho.”
4
Então os caldeus falaram ao rei na língua aramaica: “Ó rei, viva para sempre! Conte o sonho aos seus servos, e nós mostraremos a interpretação.”
5
O rei respondeu aos caldeus: “O assunto fugiu de mim. Se vocês não me fizerem saber o sonho e a sua interpretação, vocês serão cortados em pedaços, e as suas casas serão transformadas em monturo.
6
Mas, se vocês mostrarem o sonho e a sua interpretação, receberão de mim dádivas, recompensas e grande honra. Portanto, mostrem-me o sonho e a sua interpretação.”
7
Eles responderam pela segunda vez e disseram: “Que o rei conte o sonho aos seus servos, e nós mostraremos a interpretação.”
8
O rei respondeu: “Sei com certeza que vocês estão tentando ganhar tempo, porque veem que o assunto fugiu de mim.
9
Mas, se não me fizerem saber o sonho, existe apenas uma sentença para vocês; pois vocês prepararam palavras mentirosas e corruptas para falar diante de mim, até que a situação mude. Portanto, contem-me o sonho, e eu saberei que vocês podem me mostrar a sua interpretação.”
10
Os caldeus responderam ao rei e disseram: “Não há um só homem na terra que possa mostrar o assunto do rei, porque nenhum rei, senhor ou governante jamais pediu tal coisa a qualquer mago, encantador ou caldeu.
11
É uma coisa rara o que o rei exige, e não há outro que possa mostrá-la diante do rei, exceto os deuses, cuja habitação não é com a carne.”
12
Por causa disso, o rei ficou irado e muito furioso, e ordenou que todos os sábios da Babilônia fossem destruídos.
13
Assim saiu o decreto, e os sábios estavam para ser mortos. Eles buscaram a Daniel e aos seus companheiros para serem mortos.
14
Então Daniel respondeu com conselho e prudência a Arioque, o capitão da guarda do rei, que tinha saído para matar os sábios da Babilônia.
15
Ele respondeu a Arioque, o capitão do rei: “Por que o decreto do rei é tão urgente?” Então Arioque fez o assunto conhecido a Daniel.
16
Daniel entrou, e pediu ao rei que lhe concedesse um tempo, e ele mostraria ao rei a interpretação.
17
Então Daniel foi para a sua casa e fez o assunto conhecido a Hananias, Misael e Azarias, seus companheiros:
18
para que pedissem misericórdias ao Deus do céu a respeito desse mistério, para que Daniel e seus companheiros não perecessem com o resto dos sábios da Babilônia.
19
Então o mistério foi revelado a Daniel em uma visão de noite. Então Daniel abençoou o Deus do céu.
20
Daniel respondeu:
“Bendito seja o nome de Deus para todo o sempre;
pois a sabedoria e o poder são dele.
21
Ele muda os tempos e as estações.
Ele remove reis e estabelece reis.
Ele dá sabedoria aos sábios,
e conhecimento aos que têm entendimento.
22
Ele revela as coisas profundas e ocultas.
Ele sabe o que está nas trevas,
e a luz habita com ele.
23
Eu te agradeço e te louvo,
ó Deus dos meus pais,
que me deste sabedoria e poder,
e agora me fizeste saber o que te pedimos;
pois tu nos fizeste saber o assunto do rei.”
24
Portanto, Daniel foi a Arioque, a quem o rei tinha nomeado para destruir os sábios da Babilônia. Ele foi e lhe disse o seguinte: “Não destrua os sábios da Babilônia. Leve-me à presença do rei, e eu mostrarei ao rei a interpretação.”
25
Então Arioque levou Daniel apressadamente à presença do rei, e lhe disse o seguinte: “Encontrei um homem entre os exilados de Judá que fará conhecida ao rei a interpretação.”
26
O rei respondeu a Daniel, cujo nome era Beltessazar: “Você é capaz de me fazer saber o sonho que vi, e a sua interpretação?”
27
Daniel respondeu diante do rei, e disse: “O mistério que o rei exigiu não pode ser mostrado ao rei por sábios, encantadores, magos ou adivinhos;
28
mas há um Deus no céu que revela mistérios, e ele fez saber ao rei Nabucodonosor o que acontecerá nos últimos dias. O seu sonho e as visões da sua cabeça na sua cama são estes:
29
“Quanto a você, ó rei, os seus pensamentos vieram na sua cama, sobre o que deveria acontecer no futuro; e aquele que revela mistérios fez você saber o que acontecerá.
30
Mas, quanto a mim, este mistério não me foi revelado por qualquer sabedoria que eu tenha a mais do que qualquer ser vivo, mas com o propósito de que a interpretação seja feita conhecida ao rei, e para que você possa conhecer os pensamentos do seu coração.
31
“Você, ó rei, viu, e eis que, uma grande estátua. Esta estátua, que era imensa, e cujo brilho era excelente, estava de pé diante de você; e a sua aparência era aterrorizante.
32
Quanto a esta estátua, a sua cabeça era de ouro fino, o seu peito e os seus braços de prata, o seu ventre e as suas coxas de bronze,
33
as suas pernas de ferro, os seus pés em parte de ferro e em parte de barro.
34
Você estava olhando até que uma pedra foi cortada sem auxílio de mãos, a qual atingiu a estátua nos seus pés que eram de ferro e barro, e os quebrou em pedaços.
35
Então o ferro, o barro, o bronze, a prata e o ouro foram quebrados em pedaços juntos, e se tornaram como a palha das eiras de verão. O vento os levou embora, de modo que nenhum lugar foi encontrado para eles. A pedra que atingiu a estátua se tornou uma grande montanha e encheu toda a terra.
36
“Este é o sonho; e nós diremos a sua interpretação diante do rei.
37
Você, ó rei, é rei de reis, a quem o Deus do céu deu o reino, o poder, a força e a glória.
38
Onde quer que habitem os filhos dos homens, ele entregou os animais do campo e as aves do céu nas suas mãos, e fez você dominar sobre todos eles. Você é a cabeça de ouro.
39
“Depois de você, se levantará outro reino que é inferior a você; e um terceiro reino de bronze, que dominará sobre toda a terra.
40
O quarto reino será forte como o ferro, porque o ferro quebra em pedaços e subjuga todas as coisas; e como o ferro que esmaga tudo isso, ele quebrará em pedaços e esmagará.
41
Como você viu os pés e os dedos, em parte de barro de oleiro e em parte de ferro, será um reino dividido; mas haverá nele algo da força do ferro, porque você viu o ferro misturado com barro lamoso.
42
Como os dedos dos pés eram em parte de ferro e em parte de barro, assim o reino será em parte forte e em parte frágil.
43
Como você viu o ferro misturado com barro lamoso, eles se misturarão com a semente dos homens; mas não se apegarão um ao outro, assim como o ferro não se mistura com o barro.
44
“Nos dias desses reis, o Deus do céu estabelecerá um reino que jamais será destruído, nem a sua soberania será deixada para outro povo; mas ele quebrará em pedaços e consumirá todos esses reinos, e subsistirá para sempre.
45
Porque você viu que uma pedra foi cortada da montanha sem auxílio de mãos, e que ela quebrou em pedaços o ferro, o bronze, o barro, a prata e o ouro, o grande Deus fez saber ao rei o que acontecerá no futuro. O sonho é certo, e a sua interpretação é fiel.”
46
Então o rei Nabucodonosor caiu com o rosto em terra, adorou a Daniel, e ordenou que lhe oferecessem uma oferta e incenso suave.
47
O rei respondeu a Daniel, e disse: “Verdadeiramente o seu Deus é o Deus dos deuses, e o Senhor dos reis, e um revelador de mistérios, já que você foi capaz de revelar este mistério.”
48
Então o rei engrandeceu a Daniel e lhe deu muitos e grandes presentes, e o fez governar sobre toda a província da Babilônia e ser o governador principal sobre todos os sábios da Babilônia.
49
Daniel fez um pedido ao rei, e ele nomeou Sadraque, Mesaque e Abede-Nego sobre os negócios da província da Babilônia, mas Daniel permaneceu na porta do rei.
Daniel
Chapitre 2
1
Léta pak druhého kralování Nabuchodonozora měl Nabuchodonozor sen, a děsil se duch jeho, až se tudy i ze sna protrhl.
2
I rozkázal král svolati mudrce, a hvězdáře i kouzedlníky a Kaldejské, aby oznámili králi sen jeho. Kteřížto přišli, a postavili se před králem.
3
Tedy řekl jim král: Měl jsem sen, a předěsil se duch můj, tak že nevím, jaký to byl sen.
4
I mluvili Kaldejští králi Syrsky: Králi, na věky buď živ. Pověz sen služebníkům svým, a oznámímeť výklad.
5
Odpověděl král a řekl Kaldejským: Ten sen mi již z paměti vyšel. Neoznámíte-li mi snu i výkladu jeho, na kusy rozsekáni budete, a domové vaši v záchody obráceni budou.
6
Pakli mi sen i výklad jeho oznámíte, daru, odplaty a slávy veliké důjdete ode mne. A protož sen i výklad jeho mi oznamte.
7
Odpověděli po druhé a řekli: Nechať král sen poví služebníkům svým, a výklad jeho oznámíme.
8
Odpověděl král a řekl: Jistotně rozumím tomu, že naschvál odtahujete, vidouce, že mi vyšel z paměti ten sen.
9
Neoznámíte-li mi toho snu, jistý jest ten úsudek o vás. Nebo řeč lživou a chytrou smyslili jste sobě, abyste mluvili přede mnou, ažby se čas proměnil. A protož sen mi povězte, a zvím, budete-li mi moci i výklad jeho oznámiti.
10
Odpověděli Kaldejští králi a řekli: Není člověka na zemi, kterýž by tu věc králi oznámiti mohl. Nadto žádný král, kníže neb potentát takové věci se nedoptával na žádném mudrci a hvězdáři aneb Kaldeovi.
11
Nebo ta věc, na niž se král ptá, nesnadná jest, a není jiného, kdo by ji oznámiti mohl králi, kromě bohů, kteříž bydlení s lidmi nemají.
12
Z té příčiný rozlítil se král a rozhněval velmi, a přikázal, aby zhubili všecky mudrce Babylonské.
13
A když vyšel ortel, a mudrci mordováni byli, hledali i Daniele a tovaryšů jeho, aby zmordováni byli.
14
Tedy Daniel odpověděl moudře a opatrně Ariochovi, hejtmanu nad žoldnéři královskými, kterýž vyšel, aby mordoval mudrce Babylonské.
15
A odpovídaje, řekl Ariochovi, hejtmanu královskému: Proč ta výpověd náhle vyšla od krále? I oznámil tu věc Arioch Danielovi.
16
Pročež Daniel všed, prosil krále, aby jemu prodlel času k oznámení výkladu toho králi.
17
A odšed Daniel do domu svého, oznámil tu věc Chananiášovi, Mizaelovi a Azariášovi, tovaryšům svým,
18
Aby se za milosrdenství modlili Bohu nebeskému příčinou té věci tajné, a nebyli zahubeni Daniel a tovaryši jeho s pozůstalými mudrci Babylonskými.
19
I zjevena jest Danielovi u vidění nočním ta věc tajná. Pročež Daniel dobrořečil Bohu nebeskému.
20
Mluvil pak Daniel a řekl: Buď jméno Boží požehnáno od věků až na věky, nebo moudrost a síla jeho jest.
21
A on proměňuje časy i chvíle; ssazuje krále, i ustanovuje krále; dává moudrost moudrým a umění majícím rozum.
22
On zjevuje věci hluboké a skryté; zná to, což jest v temnostech, a světlo s ním přebývá.
23
Ó Bože otců mých, těť oslavuji a chválím, že jsi mne moudrostí a silou obdařil, ovšem nyní, že jsi mi oznámil to, čehož jsme žádali od tebe; nebo věc královu oznámil jsi nám.
24
A protož Daniel všel k Ariochovi, kteréhož ustanovil král, aby zhubil mudrce Babylonské. A přišed, takto řekl jemu: Mudrců Babylonských nezahlazuj; uveď mne před krále a výklad ten oznámím.
25
Tedy Arioch s chvátáním uvedl Daniele před krále, a takto řekl jemu: Našel jsem muže z zajatých synů Judských, kterýž výklad ten králi oznámí.
26
Odpověděl král a řekl Danielovi, jehož jméno bylo Baltazar: Budeš-liž ty mi moci oznámiti sen, kterýž jsem viděl, i výklad jeho?
27
Odpověděl Daniel králi a řekl: Té věci tajné, na niž se král doptává, nikoli nemohou mudrci, hvězdáři, věšťci a hadači králi oznámiti.
28
Ale však jest Bůh na nebi, kterýž zjevuje tajné věci, a on ukázal králi Nabuchodonozorovi, co se díti bude v potomních dnech. Sen tvůj, a což jsi ty viděl na ložci svém, toto jest:
29
Tobě, ó králi, na mysl přicházelo na ložci tvém, co bude potom, a ten, kterýž zjevuje tajné věci, ukázalť to, což budoucího jest.
30
Strany pak mne, ne skrze moudrost, kteráž by při mně byla nade všecky lidi, ta věc tajná mně zjevena jest, ale skrze modlitbu, aby ten výklad králi oznámen byl, a ty myšlení srdce svého abys zvěděl.
31
Ty králi, viděl jsi, a aj, obraz nějaký veliký, (obraz ten byl znamenitý a blesk jeho náramný), stál naproti tobě, kterýž na pohledění byl hrozný.
32
Toho obrazu hlava byla z zlata výborného, prsy jeho a ramena jeho z stříbra, a břicho jeho i bedra jeho z mědi,
33
Hnátové jeho z železa, nohy jeho z částky z železa a z částky z hliny.
34
Hleděls na to, až se utrhl kámen, kterýž nebýval v rukou, a udeřil obraz ten v nohy jeho železné a hliněné, a potřel je.
35
A tak potříno jest spolu železo, hlina, měď, stříbro i zlato, a bylo to všecko jako plevy z placu letního, a zanesl to vítr, tak že místa jejich není nalezeno. Kámen pak ten, kterýž udeřil v obraz, učiněn jest horou velikou, a naplnil všecku zemi.
36
Toť jest ten sen. Výklad jeho také povíme králi:
37
Ty králi, jsi král králů; nebo Bůh nebeský dal tobě království, moc a sílu i slávu.
38
A všeliké místo, na němž přebývají synové lidští, zvěř polní i ptactvo nebeské dal v ruku tvou, a pánem tě ustavil nade všemi těmi věcmi. Ty jsi ta hlava zlatá.
39
Ale po tobě povstane království jiné, nižší než tvé, a jiné království třetí měděné, kteréž panovati bude po vší zemi.
40
Království pak čtvrté bude tvrdé jako železo. Nebo jakož železo drobí a zemdlévá všecko, tak, pravím, jako železo, kteréž potírá všecko, i ono potře a potříská všecko.
41
Že jsi pak viděl nohy a prsty z částky z hliny hrnčířské a z částky z železa, království rozdílné znamená, v němž bude něco mocnosti železa, tak jakž jsi viděl železo smíšené s hlinou ničemnou.
42
Ale prstové noh z částky z železa a z částky z hliny znamenají království z částky mocné a z částky ku potření snadné.
43
A že jsi viděl železo smíšené s hlinou ničemnou, ukazuje, že se přízniti budou vespolek lidé, a však nebude se přídržeti jeden druhého, tak jako železo nedrží se z hlinou.
44
Za dnů pak těch králů vzbudí Bůh nebeský království, kteréž na věky nebude zkaženo, a království to na žádného jiného nespadne, ale ono potře a konec učiní všechněm těm královstvím, samo pak státi bude na věky,
45
Tak jakž jsi viděl, že se s hory utrhl kámen, kterýž nebýval v rukou, a potřel železo, měď, hlinu, stříbro a zlato. Bůh veliký oznámil králi, co býti má potom, a pravý jest sen ten i věrný výklad jeho.
46
Tedy král Nabuchodonozor padl na tvář svou, a poklonil se Danielovi, a rozkázal, aby oběti a vůně libé obětovali jemu.
47
A odpovídaje král Danielovi, řekl: V pravdě že Bůh váš jest Bůh bohů a Pán králů, kterýž zjevuje skryté věci, poněvadž jsi mohl vyjeviti tajnou věc tuto.
48
Tedy král zvelebil Daniele, a dary veliké a mnohé dal jemu, a pánem ho učinil nade vší krajinou Babylonskou, a knížetem nad vývodami, a nade všemi mudrci Babylonskými.
49
Daniel pak vyžádal na králi, aby představil krajině Babylonské Sidracha, Mizacha a Abdenágo. Ale Daniel býval v bráně královské.