Comparer
Deuteronômio 1
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Deuteronômio
Chapitre 1
1
Estas são as palavras que Moisés falou a todo o Israel do outro lado do Jordão, no deserto, na Arabá, defronte de Sufe, entre Parã, Tofel, Labã, Hazerote e Di-Zaabe.
2
São onze dias de jornada desde Horebe, pelo caminho do monte Seir, até Cades-Barneia.
3
No quadragésimo ano, no décimo primeiro mês, no primeiro dia do mês, Moisés falou aos filhos de Israel, de acordo com tudo o que o SENHOR lhe havia ordenado para eles,
4
depois de ter derrotado Seom, rei dos amorreus, que habitava em Hesbom, e Ogue, rei de Basã, que habitava em Astarote, em Edrei.
5
Do outro lado do Jordão, na terra de Moabe, Moisés começou a explicar esta lei, dizendo:
6
“O SENHOR, nosso Deus, falou conosco em Horebe, dizendo: 'Vocês já ficaram tempo suficiente neste monte.
7
Voltem-se, sigam a sua jornada e vão para a região montanhosa dos amorreus e para todos os lugares vizinhos: na Arabá, na região montanhosa, na baixada, no Sul, à beira-mar, na terra dos cananeus e no Líbano, até o grande rio, o rio Eufrates.
8
Eis que coloquei a terra diante de vocês. Entrem e tomem posse da terra que o SENHOR jurou dar aos seus pais — a Abraão, a Isaque e a Jacó — e à sua descendência depois deles.'”
9
Eu falei com vocês naquele tempo, dizendo: “Não posso carregar vocês sozinho.
10
O SENHOR, seu Deus, os multiplicou, e eis que hoje vocês são como as estrelas do céu em multidão.
11
Que o SENHOR, o Deus dos seus pais, os multiplique mil vezes mais do que são agora e os abençoe, como lhes prometeu!
12
Como posso eu sozinho suportar os seus problemas, os seus fardos e as suas contendas?
13
Escolham homens sábios, de entendimento e respeitados entre as suas tribos, e eu os colocarei como chefes sobre vocês.”
14
Vocês me responderam e disseram: “O que você disse é bom que se faça.”
15
Então peguei os chefes das suas tribos, homens sábios e respeitados, e os coloquei como chefes sobre vocês: chefes de milhares, chefes de centenas, chefes de cinquenta, chefes de dezenas e oficiais, de acordo com as suas tribos.
16
Ordenei aos seus juízes naquele tempo, dizendo: “Ouçam as causas entre os seus irmãos e julguem com justiça entre um homem e seu irmão, e o estrangeiro que vive com ele.
17
Vocês não farão acepção de pessoas no julgamento; ouvirão tanto o pequeno quanto o grande. Não terão medo do rosto do homem, pois o julgamento é de Deus. A causa que for difícil demais para vocês, tragam a mim, e eu a ouvirei.”
18
Naquele tempo, eu lhes ordenei todas as coisas que deveriam fazer.
19
Partimos de Horebe e passamos por todo aquele grande e terrível deserto que vocês viram, pelo caminho da região montanhosa dos amorreus, como o SENHOR, nosso Deus, nos ordenou; e chegamos a Cades-Barneia.
20
Eu lhes disse: “Vocês chegaram à região montanhosa dos amorreus, que o SENHOR, nosso Deus, nos dá.
21
Eis que o SENHOR, seu Deus, colocou a terra diante de vocês. Subam e tomem posse, como o SENHOR, o Deus dos seus pais, lhes falou. Não tenham medo, nem desanimem.”
22
Todos vocês se aproximaram de mim e disseram: “Vamos enviar homens adiante de nós, para que espiem a terra para nós e nos tragam notícias do caminho pelo qual devemos subir e das cidades às quais chegaremos.”
23
A ideia me pareceu muito boa. Escolhi doze dos seus homens, um homem de cada tribo.
24
Eles partiram, subiram à região montanhosa, chegaram ao vale de Escol e o espiaram.
25
Pegaram com as mãos alguns dos frutos da terra e os trouxeram até nós; também nos trouxeram um relatório, dizendo: “É uma boa terra que o SENHOR, nosso Deus, nos dá.”
26
Contudo, vocês não quiseram subir, mas se rebelaram contra a ordem do SENHOR, seu Deus.
27
Vocês murmuraram em suas tendas e disseram: “Porque o SENHOR nos odeia, ele nos tirou da terra do Egito, para nos entregar nas mãos dos amorreus e nos destruir.
28
Para onde estamos subindo? Nossos irmãos fizeram o nosso coração derreter, dizendo: 'O povo é maior e mais alto do que nós. As cidades são grandes e fortificadas até o céu. Além disso, vimos os filhos dos anaquins lá!'”
29
Então eu lhes disse: “Não fiquem aterrorizados. Não tenham medo deles.
30
O SENHOR, seu Deus, que vai adiante de vocês, lutará por vocês, de acordo com tudo o que ele fez por vocês no Egito diante dos seus olhos,
31
e no deserto, onde vocês viram como o SENHOR, seu Deus, os carregou, como um homem carrega o seu filho, por todo o caminho que percorreram, até chegarem a este lugar.”
32
Apesar disso, vocês não creram no SENHOR, seu Deus,
33
que ia adiante de vocês no caminho, para procurar um lugar onde pudessem armar as suas tendas: no fogo de noite, para lhes mostrar o caminho pelo qual deveriam seguir, e na nuvem de dia.
34
O SENHOR ouviu a voz das suas palavras, irou-se e jurou, dizendo:
35
“Certamente nenhum destes homens desta geração má verá a boa terra que jurei dar aos seus pais,
36
exceto Calebe, filho de Jefoné. Ele a verá. Darei a ele e aos seus filhos a terra em que ele pisou, porque ele seguiu o SENHOR de todo o coração.”
37
O SENHOR também se irou contra mim por causa de vocês, dizendo: “Você também não entrará lá.
38
Josué, filho de Num, que está diante de você, entrará lá. Encoraje-o, pois ele fará com que Israel a herde.
39
Além disso, os seus pequeninos, que vocês disseram que seriam capturados ou mortos, os seus filhos, que hoje não têm conhecimento do bem ou do mal, entrarão lá. Eu a darei a eles, e eles tomarão posse dela.
40
Mas quanto a vocês, voltem-se e sigam a sua jornada para o deserto, pelo caminho do Mar Vermelho.”
41
Então vocês responderam e me disseram: “Pecamos contra o SENHOR. Nós subiremos e lutaremos, de acordo com tudo o que o SENHOR, nosso Deus, nos ordenou.” Cada um de vocês pegou as suas armas de guerra e se atreveram a subir à região montanhosa.
42
O SENHOR me disse: “Diga-lhes: 'Não subam e não lutem; pois eu não estou no meio de vocês, para que não sejam derrotados diante dos seus inimigos.'”
43
Assim eu lhes falei, e vocês não ouviram; mas se rebelaram contra a ordem do SENHOR, foram presunçosos e subiram à região montanhosa.
44
Os amorreus, que habitavam naquela região montanhosa, saíram contra vocês e os perseguiram como fazem as abelhas, e os derrotaram em Seir, até Horma.
45
Vocês voltaram e choraram perante o SENHOR, mas o SENHOR não ouviu a voz de vocês, nem lhes deu ouvidos.
46
Por isso vocês permaneceram em Cades por muitos dias, conforme os dias que lá ficaram.
5 Mojžíšova
Chapitre 1
1
Tato jsou slova, kteráž mluvil Mojžíš ke všemu lidu Izraelskému před Jordánem na poušti, na rovinách proti moři Rudému, mezi Fáran a Tofel a Lában a Hazerot a Dizahab.
2
Jedenácte dní cesty jest od Oréb přes hory Seir až do Kádesbarne.
3
Stalo se pak čtyřidcátého léta, jedenáctého měsíce, v první den téhož měsíce, že mluvil Mojžíš synům Izraelským všecky věci, kteréž jemu byl přikázal Hospodin oznámiti jim,
4
Kdyžto již byl zabil Seona, krále Amorejského, kterýž bydlil v Ezebon, a Oga, krále Bázan, kterýž bydlil v Astarot, zabil v Edrei.
5
Před Jordánem, v zemi Moábské, počal Mojžíš vysvětlovati zákona tohoto, řka:
6
Hospodin Bůh náš mluvil k nám na Orébě, řka: Dosti jste již na hoře této bydlili.
7
Obraťte se, táhněte a jděte k hoře Amorejských, na všecko vůkolí její, buď na roviny, na hory, na údolí, na poledne, i na břehy mořské, k zemi Kananejské a k Libánu, až k řece veliké, k řece Eufrates.
8
Ej, ukázal jsem vám tu zemi; vejdětež do ní, a dědičně vládněte jí, kterouž s přísahou zaslíbil dáti Hospodin otcům vašim, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, i semeni jejich po nich.
9
A mluvil jsem k vám toho času, řka: Nemohuť sám nésti vás.
10
Hospodin Bůh váš rozmnožil vás, a hle, rozmnoženi jste dnes jako hvězdy nebeské.
11
(Hospodin Bůh otců vašich rozmnožiž vás nad to, jakž jste nyní, tisíckrát více, a požehnej vám, jakož jest mluvil vám.)
12
Kterak bych nesl sám práci vaši, břímě vaše a nesnáze vaše?
13
Vydejte z sebe muže moudré a opatrné, a zkušené z pokolení svých, abych je vám představil.
14
I odpověděli jste mi a řekli jste: Dobráť jest ta věc, kterouž jsi učiniti rozkázal.
15
Vzav tedy přední z pokolení vašich, muže moudré a zkušené, ustanovil jsem je knížaty nad vámi, hejtmany nad tisíci, setníky, padesátníky, desátníky a správce v pokoleních vašich.
16
Přikázal jsem také soudcům vašim toho času, řka: Vyslýchejte pře mezi bratřími svými, a suďte spravedlivě mezi mužem a bratrem jeho, i mezi příchozím jeho.
17
Nebudete přijímati osoby v soudu; jakž malého tak i velikého slyšeti budete, nebudete se báti žádného, nebo Boží soud jest. Jestliže byste pak měli jakou věc nesnadnou, vznesete na mne, a vyslyším ji.
18
Přikázal jsem vám, pravím, toho času všecko, co byste činiti měli.
19
Potom pak hnuvše se z Oréb, přešli jsme všecku poušť tuto velikou a hroznou, kterouž jste viděli, jdouce cestou k hoře Amorejských, jakož nám byl přikázal Hospodin Bůh náš, a přišli jsme až do Kádesbarne.
20
I řekl jsem vám: Přišli jste až k hoře Amorejské, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám.
21
Ej, dal Hospodin Bůh tvůj tu zemi tobě; vstupiž a vládni jí, jakož řekl Hospodin Bůh otců tvých tobě; neboj se, aniž se strachuj.
22
Vy pak všickni přistoupili jste ke mně a řekli jste: Pošleme muže před sebou, kteříž by nám shlédli zemi, a oznámili by nám něco o cestě, kterouž bychom vstoupiti měli, i města, do nichž bychom přijíti měli.
23
Kterážto řeč líbila se mně, a vzal jsem z vás dvanácte mužů, jednoho muže z každého pokolení.
24
A oni obrátivše se a vstoupivše na horu, přišli až k údolí Eškol a shlédli zemi.
25
Nabrali také s sebou ovoce země té, a přinesli nám, a oznámili nám o těch věcech, řkouce: Dobráť jest země, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám.
26
A však jste nechtěli jíti, ale odpírali jste řeči Hospodina Boha svého.
27
A reptali jste v staních svých, řkouce: Proto že nás v nenávisti měl Hospodin, vyvedl nás z země Egyptské, aby nás vydal v ruce Amorejského, a zahladil nás.
28
Kam bychom šli? Bratří naši zstrašili srdce naše, pravíce: Lid ten jest větší a vyšší nežli my, města veliká a hrazená až k nebi, ano i syny Enakovy tam jsme viděli.
29
I řekl jsem vám: Nebojte se, ani se strachujte jich.
30
Hospodin Bůh váš, kterýž jde před vámi, onť bojovati bude za vás rovně tak, jakž učinil s vámi v Egyptě, před očima vašima.
31
Ano i na poušti viděl jsi, kterak nesl tebe Hospodin Bůh tvůj, jako nosí člověk syna svého, a to po vší cestě, kterouž jste šli, až jste přišli na toto místo.
32
A ani tak uvěřili jste Hospodinu Bohu svému,
33
Kterýž k vyhledání vám místa, na kterémž byste se klásti měli, v noci předcházel vás cestou v ohni, aby vám ukázal cestu, kterouž byste měli jíti, a v oblace ve dne.
34
Uslyšel pak Hospodin hlas řečí vašich, a rozhněval se, a přisáhl, řka:
35
Jistě že nižádný z lidí těchto pokolení zlého neuzří země té dobré, kterouž jsem s přísahou zaslíbil dáti otcům vašim,
36
Kromě Kálefa, syna Jefonova; tenť ji uzří, a jemu dám zemi, po níž chodil, i synům jeho, proto že cele následoval Hospodina.
37
Ano i na mne rozhněval se Hospodin příčinou vaší, řka: Také ani ty nevejdeš tam.
38
Jozue, syn Nun, kterýž stojí před tebou, onť vejde tam, jeho posilň, nebo on rozdělí ji losem Izraelovi.
39
A dítky vaše, o kterýchž jste pravili, že v loupež budou, a synové vaši, kteříž ještě neznají dobrého ani zlého, oni vejdou do ní, a jim dám ji; oni dědičně ji obdrží.
40
Vy pak obrátíce se, jděte na poušť cestou k moři Rudému.
41
A odpověděvše, řekli jste ke mně: Zhřešiliť jsme Hospodinu. My vstoupíme a budeme bojovati podlé toho všeho, jakž rozkázal nám Hospodin Bůh náš. A vzavše všickni odění svá válečná na sebe, hotovi jste byli vstoupiti na horu.
42
Hospodin pak řekl mi: Rci jim: Nevstupujte a nebojujte, neboť nejsem u prostřed vás, abyste nebyli poraženi před nepřátely svými.
43
A když jsem vám to mluvil, neuposlechli jste, nýbrž odporni jste byli řeči Hospodinově, a všetečně vstoupili jste na horu.
44
Tedy vytáhl Amorejský, kterýž bydlil na té hoře, proti vám, a honili vás, jako činívají včely, a potřeli vás na hoře Seir až do Horma.
45
A navrátivše se, plakali jste před Hospodinem, ale neuslyšel Hospodin hlasu vašeho, a uší svých nenaklonil k vám.
46
I zůstali jste v Kádes za mnohé dny, podlé počtu dnů, v nichž jste tam byli.