Comparer

Deuteronômio 9

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Deuteronômio

Chapitre 9
1 Ouça, Israel! Hoje você atravessará o Jordão para entrar e desapossar nações maiores e mais poderosas que você, cidades grandes e fortificadas até o céu,
2 um povo grande e alto, os filhos dos anaquins, que você conhece, e de quem você ouviu dizer: “Quem pode resistir diante dos filhos de Anaque?”
3 Saiba, portanto, hoje, que o SENHOR, o seu Deus, é aquele que atravessa adiante de você como um fogo consumidor. Ele os destruirá e os subjugará diante de você. Assim você os expulsará e os fará perecer rapidamente, como o SENHOR lhe falou.
4 Não diga em seu coração, depois que o SENHOR, o seu Deus, os tiver expulsado de diante de você: “Por causa da minha justiça o SENHOR me trouxe para possuir esta terra”; porque é por causa da maldade destas nações que o SENHOR as expulsa de diante de você.
5 Não é por causa da sua justiça ou pela retidão do seu coração que você entra para possuir a terra deles; mas é por causa da maldade destas nações que o SENHOR, o seu Deus, as expulsa de diante de você, e para que ele possa confirmar a palavra que o SENHOR jurou aos seus pais, a Abraão, a Isaque e a Jacó.
6 Saiba, portanto, que o SENHOR, o seu Deus, não lhe dá esta boa terra para possuí-la por causa da sua justiça, pois você é um povo de dura cerviz.
7 Lembre-se, e não se esqueça, de como você provocou a ira do SENHOR, o seu Deus, no deserto. Desde o dia em que você saiu da terra do Egito até chegar a este lugar, você tem sido rebelde contra o SENHOR.
8 Também em Horebe você provocou a ira do SENHOR, e o SENHOR se irou contra você a ponto de querer destruí-lo.
9 Quando eu subi o monte para receber as tábuas de pedra, as tábuas da aliança que o SENHOR fez com você, então eu fiquei no monte quarenta dias e quarenta noites. Eu não comi pão nem bebi água.
10 O SENHOR me entregou as duas tábuas de pedra escritas com o dedo de Deus. Nelas estavam todas as palavras que o SENHOR falou com você no monte, do meio do fogo, no dia da assembleia.
11 Aconteceu que, ao fim de quarenta dias e quarenta noites, o SENHOR me deu as duas tábuas de pedra, as tábuas da aliança.
12 O SENHOR me disse: “Levante-se, desça depressa daqui; pois o seu povo, que você tirou do Egito, se corrompeu. Eles se desviaram rapidamente do caminho que eu lhes ordenei. Eles fizeram para si uma imagem de fundição!”
13 Além disso, o SENHOR me falou, dizendo: “Eu vi este povo, e eis que é um povo de dura cerviz.
14 Deixe-me em paz, para que eu os destrua e apague o nome deles de debaixo do céu; e farei de você uma nação mais poderosa e maior do que eles.”
15 Então eu me virei e desci do monte, e o monte ardia em fogo. As duas tábuas da aliança estavam nas minhas duas mãos.
16 Eu olhei, e eis que você havia pecado contra o SENHOR, o seu Deus. Você tinha feito para si um bezerro de fundição. Você havia se desviado rapidamente do caminho que o SENHOR lhe havia ordenado.
17 Eu peguei as duas tábuas, e as atirei das minhas duas mãos, e as quebrei diante dos seus olhos.
18 Eu me prostrei diante do SENHOR, como da primeira vez, quarenta dias e quarenta noites. Eu não comi pão nem bebi água, por causa de todo o pecado que você cometeu, fazendo o que era mau aos olhos do SENHOR, para provocá-lo à ira.
19 Pois eu tive medo da ira e do grande furor com que o SENHOR estava irado contra você para destruí-lo. Mas o SENHOR me ouviu também daquela vez.
20 O SENHOR estava tão irado contra Arão a ponto de destruí-lo. Eu orei por Arão também, ao mesmo tempo.
21 Eu peguei o seu pecado, o bezerro que você havia feito, e o queimei no fogo, e o esmaguei, moendo-o muito bem, até que ficasse fino como o pó. Eu joguei o seu pó no ribeiro que descia do monte.
22 Em Taberá, em Massá e em Quibrote-Hataavá você provocou a ira do SENHOR.
23 Quando o SENHOR o enviou de Cades-Barneia, dizendo: “Suba e possua a terra que eu lhe dei”, você se rebelou contra o mandamento do SENHOR, o seu Deus, e não acreditou nele nem deu ouvidos à sua voz.
24 Você tem sido rebelde contra o SENHOR desde o dia em que o conheci.
25 Então eu me prostrei diante do SENHOR os quarenta dias e quarenta noites em que estive prostrado, porque o SENHOR tinha dito que o destruiria.
26 Eu orei ao SENHOR, e disse: “Senhor DEUS, não destruas o teu povo e a tua herança que resgataste por meio da tua grandeza, que tiraste do Egito com mão forte.
27 Lembra-te dos teus servos, Abraão, Isaque e Jacó. Não olhes para a teimosia deste povo, nem para a sua maldade, nem para o seu pecado,
28 para que a terra de onde nos tiraste não diga: 'Porque o SENHOR não foi capaz de levá-los para a terra que lhes prometeu, e porque os odiava, ele os tirou para matá-los no deserto.'
29 Contudo, eles são o teu povo e a tua herança, que tiraste pelo teu grande poder e pelo teu braço estendido.”

5 Mojžíšova

Chapitre 9
1 Slyš, Izraeli, ty přejdeš dnes přes Jordán, abys vejda, dědičně vládl národy většími a silnějšími, než jsi ty, městy velikými a ohrazenými až k nebi,
2 Lidem velikým a vysokým, syny Enakovými, o kterýchž víš, a o kterýchž jsi slyšel praviti: Kdo se postaví proti synům Enakovým?
3 Protož věziž dnes, že Hospodin Bůh tvůj, kterýž jde před tebou, jest jako oheň spalující. On vyhladí je, a on sníží je před tebou; i vyženeš je a vyhladíš je rychle, jakož mluvil tobě Hospodin.
4 Neříkejž v srdci svém, když by je zapudil Hospodin Bůh tvůj od tváři tvé, řka: Pro spravedlnost mou uvedl mne Hospodin, abych dědičně obdržel zemi tuto, tak jako pro bezbožnost národů těch Hospodin vyhnal je od tváři tvé.
5 Ne pro spravedlnost svou a pravost srdce svého ty jdeš, abys dědičně obdržel zemi jejich, ale pro bezbožnost národů těch Hospodin Bůh tvůj vyhání je od tváři tvé, a aby splnil slovo, kteréž s přísahou zaslíbil otcům tvým, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.
6 Protož věziž, že ne pro spravedlnost tvou Hospodin Bůh tvůj dává tobě zemi tu výbornou, abys dědičně držel ji, poněvadž jsi lid tvrdé šíje.
7 Pamatujž a nezapomínej, že jsi k hněvu popouzel Hospodina Boha svého na poušti; hned od toho dne, když jsi vyšel z země Egyptské, až jste přišli na místo toto, odporni jste byli Hospodinu.
8 Také i na Orébě popudili jste k hněvu Hospodina, a rozhněval se na vás Hospodin, aby vás shladil.
9 Když jsem vstoupil na horu, abych vzal dsky kamenné, dsky smlouvy, kterouž učinil s vámi Hospodin, tehdáž jsem trval na hoře čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, chleba nejeda a vody nepije.
10 I dal mi Hospodin dvě dsky kamenné, psané prstem Božím, na nichž byla všecka ta slova, kteráž mluvil vám Hospodin na hoře z prostředku ohně v den shromáždění.
11 Po skonání pak čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí dal mi Hospodin dvě dsky kamenné, dsky smlouvy.
12 I řekl mi Hospodin: Vstana, sstup rychle odsud, nebo poškvrnil se lid tvůj, kterýž jsi vyvedl z Egypta; sešli brzy s cesty, kterouž jsem jim přikázal, a učinili sobě slitinu.
13 Mluvil také Hospodin ke mně, řka: Viděl jsem lid ten, a jistě lid tvrdošijný jest.
14 Pusť mne, ať je setru, a zahladím jméno jejich pod nebem, tebe pak učiním v národ větší a silnější, nežli jest tento.
15 Tedy obrátiv se, sstoupil jsem s hory, (hora pak hořela ohněm), dvě dsky smlouvy maje v obou rukou svých.
16 Když jsem pak pohleděl a uzřel jsem, že jste zhřešili Hospodinu Bohu vašemu, udělavše sobě tele lité, (brzy jste byli sešli s cesty, kterouž přikázal vám Hospodin):
17 Pochytiv ty dvě dsky, povrhl jsem je z obou rukou svých, a polámal jsem je před očima vašima.
18 A padna, ležel jsem před Hospodinem jako i prvé, čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, chleba nejeda a vody nepije, pro všecky hříchy vaše, kterýmiž jste byli zhřešili, činíce to, což zlého jest před očima Hospodinovýma, a popouzejíce jeho.
19 Nebo bál jsem se prchlivosti a hněvu, kterýmž se byl popudil Hospodin proti vám, aby zahladil vás, a uslyšel mne Hospodin i tehdáž.
20 Na Arona též rozhněval se byl Hospodin náramně, tak že ho zahladiti chtěl; tedy modlil jsem se také za Arona téhož času.
21 Hřích pak váš, kterýž jste byli učinili, totiž tele, vzav, spálil jsem je ohněm a zdrobil jsem je, tluka je dobře, dokudž nebylo setříno na prach. Potom vsypal jsem prach jeho do potoka, kterýž tekl s té hory.
22 Ano i v Tabbera a v Massah a v Kibrot Hattáve popouzeli jste Hospodina k hněvu.
23 A když vás poslal Hospodin z Kádesbarne, řka: Vstupte a opanujte zemi tu, kterouž jsem vám dal, odporni jste byli řeči Hospodina Boha svého, a nevěřili jste jemu, aniž jste uposlechli hlasu jeho.
24 Odporni jste byli Hospodinu od toho dne, jakž jsem vás poznal.
25 A padna, ležel jsem před Hospodinem čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, v nichž jsem rozprostíral se; nebo řekl Hospodin, že vás chce zahladiti.
26 I modlil jsem se Hospodinu, řka: Panovníče Hospodine, nezatracujž lidu svého, a to dědictví svého, kteréž jsi vykoupil velikomocností svou, kteréž jsi vyvedl z Egypta v ruce silné.
27 Rozpomeniž se na služebníky své, Abrahama, Izáka a Jákoba; nepatřiž na tvrdost lidu tohoto, na bezbožnost jeho a na hříchy jeho,
28 Aby neřekli obyvatelé země té, z níž jsi nás vyvedl: Proto že nemohl Hospodin uvésti jich do země, kterouž zaslíbil jim, aneb že je měl v nenávisti, vyvedl je, aby je pobil na poušti.
29 Však oni jsou lid tvůj a dědictví tvé, kteréž jsi vyvedl v síle své veliké a v rameni svém vztaženém.

Choisir un livre