Comparer
Ezequiel 33
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Ezequiel
Chapitre 33
1
A palavra do SENHOR veio a mim, dizendo:
2
“Filho do homem, fale aos filhos do seu povo, e diga-lhes: ‘Quando eu trouxer a espada sobre uma terra, e o povo da terra tomar um homem dentre eles, e o colocar como sua atalaia,
3
se, quando ele vir a espada vindo sobre a terra, ele tocar a trombeta e avisar o povo,
4
então todo aquele que ouvir o som da trombeta e não der atenção ao aviso, se a espada vier e o levar, o seu sangue estará sobre a sua própria cabeça.
5
Ele ouviu o som da trombeta e não deu atenção ao aviso. O seu sangue estará sobre ele; mas, se ele tivesse dado atenção ao aviso, teria livrado a sua alma.
6
Mas se a atalaia vir a espada vindo e não tocar a trombeta, e o povo não for avisado, e a espada vier e levar qualquer pessoa dentre eles, este é levado na sua iniquidade, mas o seu sangue eu cobrarei da mão da atalaia.’
7
“Portanto, você, filho do homem, eu o coloquei como atalaia para a casa de Israel. Portanto, ouça a palavra da minha boca, e dê-lhes avisos da minha parte.
8
Quando eu disser ao ímpio: ‘Ó ímpio, você certamente morrerá’, e você não falar para avisar o ímpio do seu caminho, aquele ímpio morrerá na sua iniquidade, mas o seu sangue eu cobrarei da sua mão.
9
No entanto, se você avisar o ímpio do seu caminho para que se desvie dele, e ele não se desviar do seu caminho; ele morrerá na sua iniquidade, mas você terá livrado a sua alma.
10
“Você, filho do homem, diga à casa de Israel: ‘Vocês dizem isto: “Nossas transgressões e nossos pecados estão sobre nós, e nós definhamos neles. Como então podemos viver?”’
11
Diga-lhes: ‘“Tão certo como eu vivo”, diz o Senhor DEUS, “não tenho prazer na morte do ímpio, mas sim em que o ímpio se desvie do seu caminho e viva. Desviem-se, desviem-se dos seus maus caminhos! Pois, por que vocês morreriam, ó casa de Israel?”’
12
“Você, filho do homem, diga aos filhos do seu povo: ‘A justiça do justo não o livrará no dia da sua desobediência. E quanto à impiedade do ímpio, ele não cairá por causa dela no dia em que se desviar da sua impiedade; nem o que é justo poderá viver pela sua justiça no dia em que pecar.
13
Quando eu disser ao justo que ele certamente viverá, se ele confiar na sua justiça e cometer iniquidade, nenhum dos seus atos de justiça será lembrado; mas ele morrerá na sua iniquidade que cometeu.
14
Novamente, quando eu disser ao ímpio: “Você certamente morrerá”, se ele se desviar do seu pecado e fizer o que é lícito e justo,
15
se o ímpio restituir o penhor, devolver o que havia tomado por roubo, andar nos estatutos da vida, não cometendo iniquidade, ele certamente viverá. Ele não morrerá.
16
Nenhum dos seus pecados que cometeu será lembrado contra ele. Ele fez o que é lícito e justo. Ele certamente viverá.
17
“‘Ainda assim, os filhos do seu povo dizem: “O caminho do Senhor não é justo”; mas quanto a eles, o caminho deles é que não é justo.
18
Quando o justo se desviar da sua justiça e cometer iniquidade, ele morrerá nela.
19
Quando o ímpio se desviar da sua impiedade e fizer o que é lícito e justo, ele viverá por isso.
20
Contudo, vocês dizem: “O caminho do Senhor não é justo.” Ó casa de Israel, eu julgarei cada um de vocês segundo os seus caminhos.’”
21
No décimo segundo ano do nosso cativeiro, no décimo mês, no quinto dia do mês, um que havia escapado de Jerusalém veio a mim, dizendo: “A cidade foi derrotada!”
22
Ora, a mão do SENHOR esteve sobre mim à tarde, antes que viesse aquele que havia escapado; e ele havia aberto a minha boca até que ele veio a mim pela manhã; e a minha boca se abriu, e eu não estava mais mudo.
23
A palavra do SENHOR veio a mim, dizendo:
24
“Filho do homem, aqueles que habitam os lugares desertos na terra de Israel falam, dizendo: ‘Abraão era um só, e ele herdou a terra; mas nós somos muitos. A terra nos é dada por herança.’
25
Portanto, diga-lhes: ‘Assim diz o Senhor DEUS: “Vocês comem carne com o sangue, e levantam os seus olhos para os seus ídolos, e derramam sangue. Então vocês deveriam possuir a terra?
26
Vocês se apoiam na sua espada, cometem abominação, e cada um de vocês contamina a mulher do seu próximo. Então vocês deveriam possuir a terra?”’
27
“Você lhes dirá: ‘Assim diz o Senhor DEUS: “Tão certo como eu vivo, certamente aqueles que estão nos lugares desertos cairão à espada. Eu darei quem estiver em campo aberto aos animais para ser devorado, e aqueles que estão nas fortalezas e nas cavernas morrerão de peste.
28
Eu farei da terra uma desolação e um espanto. O orgulho do seu poder cessará. Os montes de Israel ficarão desolados, de modo que ninguém passará por eles.
29
Então eles saberão que eu sou o SENHOR, quando eu tiver feito da terra uma desolação e um espanto por causa de todas as suas abominações que cometeram.”’
30
“Quanto a você, filho do homem, os filhos do seu povo falam de você junto aos muros e nas portas das casas, e falam uns com os outros, cada um com o seu irmão, dizendo: ‘Por favor, venham e ouçam qual é a palavra que procede do SENHOR.’
31
Eles vêm a você como o povo vem, e se assentam diante de você como o meu povo, e ouvem as suas palavras, mas não as praticam; pois com a boca demonstram muito amor, mas o coração deles vai atrás do seu próprio lucro.
32
Eis que você é para eles como uma canção muito bela de quem tem uma voz agradável, e sabe tocar bem um instrumento; pois eles ouvem as suas palavras, mas não as praticam.
33
“Quando isso acontecer — eis que está chegando — então eles saberão que houve um profeta no meio deles.”
Ezechiel
Chapitre 33
1
Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
2
Synu člověčí, mluv k synům lidu svého a rci jim: Když uvedu na zemi některou meč, jestliže vezme lid té země muže jednoho od končin svých, a ustanoví jej sobě za strážného,
3
A ten vida meč přicházející na tu zemi, troubil-li by na troubu a napomínal lidu,
4
A slyše někdo zvuk trouby, však by se nedal napomenouti, a v tom přijda meč, shladil by jej: krev jeho na hlavu jeho bude.
5
Nebo slyšel hlas trouby, však nedal se napomenouti; krev jeho na něm zůstane. Byť se byl napomenouti dal, duši svou byl by vysvobodil.
6
Pakli strážný vida, an meč přichází, však by nezatroubil na troubu, a lid by nebyl napomenut, a přijda meč, zachvátil by někoho z nich: ten pro nepravost svou zachvácen bude, ale krve jeho z ruky strážného toho vyhledávati budu.
7
Tebe pak synu člověčí, tebe jsem strážným ustanovil nad domem Izraelským, abys slyše z úst mých slovo, napomínal jich ode mne.
8
Když bych já řekl bezbožnému: Bezbožníče, smrtí umřeš, a nemluvil bys, vystříhaje bezbožného od cesty jeho: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu.
9
Pakli bys ty vystříhal bezbožného od cesty jeho, tak aby se od ní odvrátil, a však neodvrátil by se od cesty své: onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš.
10
Protož ty synu člověčí, rci domu Izraelskému: Takto mluvíte, říkajíce: Proto že přestoupení naše a hříchové naši jsou na nás, a my v nich svadneme, i jakž bychom živi byli?
11
Rci jim: Živť jsem já, dí Panovník Hospodin, žeť nemám líbosti v smrti bezbožného, ale aby se odvrátil bezbožný od cesty své a živ byl. Odvraťtež se, odvraťte od cest svých zlých. I proč mříti máte, ó dome Izraelský?
12
Ty tedy synu člověčí, rci synům lidu svého: Spravedlnost spravedlivého nevytrhne ho v den přestoupení jeho, aniž bezbožný v své bezbožnosti padne, v kterýž by se den odvrátil od bezbožnosti své; tolikéž spravedlivý nebude moci živ býti v ní, v kterýž by den zhřešil.
13
Jestliže dím spravedlivému: Jistě živ budeš, a on doufaje v spravedlnost svou, činil by nepravost: žádná spravedlnost jeho nepřijde na pamět, ale pro tu nepravost svou, kterouž činil, umře.
14
Zase řeknu-li bezbožnému: Smrtí umřeš, však odvrátí-li se od hříchu svého, a činiti bude soud a spravedlnost,
15
Což v zástavě jest, navrátí-li bezbožný, což vydřel, nahradí-li, v ustanoveních života bude-li choditi, nečině nepravosti: jistě že bude živ, neumře.
16
Žádní hříchové jeho, jimiž hřešil, nebudou mu zpomínáni; soud a spravedlnost činil, jistě že bude živ.
17
A vždy říkají synové lidu tvého: Není pravá cesta Páně, ješto jejich cesta není pravá.
18
Když by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, umřeť pro ty věci.
19
Ale když by se odvrátil bezbožný od bezbožnosti své, a činil by soud a spravedlnost, podlé těch věcí živ bude.
20
A předce říkáte: Není pravá cesta Páně. Každého z vás podlé cest jeho souditi budu, ó dome Izraelský.
21
Stalo se pak dvanáctého léta, desátého měsíce, pátého dne téhož měsíce od zajetí našeho, že přišel ke mně jeden, kterýž ušel z Jeruzaléma, řka: Dobyto jest město.
22
Ruka pak Hospodinova byla při mně u večer před tím, než přišel ten, kterýž utekl, a otevřela ústa má, až i ke mně přišel ráno; otevřela, pravím, ústa má, abych nebyl němým déle.
23
I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
24
Synu člověčí, obyvatelé pustin těchto v zemi Izraelské mluví, řkouce: Jedinký byl Abraham, a dědičně držel zemi tuto, nás pak mnoho jest; námť dána jest země tato v dědictví.
25
Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Se krví jídáte, a očí svých pozdvihujete k ukydaným modlám svým, i krev vyléváte, a chtěli byste zemí touto dědičně vládnouti?
26
Stojíte na meči svém, pášete ohavnost, a každý ženy bližního svého poškvrňujete, a chtěli byste zemí touto dědičně vládnouti?
27
Takto mluv k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Živť jsem já, že ti, kteříž jsou na pustinách, mečem padnou, a kdo na poli, toho zvěři dám k sežrání, kdo pak na hradích neb v jeskyních, morem zemrou.
28
I obrátím zemi tu v hroznou poušť a přestane vyvýšenost moci její, a zpustnou hory Izraelské, tak že nebude žádného, kdo by šel přes ně.
29
I zvědí, že já jsem Hospodin, když obrátím zemi tu v hroznou poušť pro všecky ohavnosti jejich, kteréž páchali.
30
Ty pak synu člověčí, slyš, synové lidu tvého často mluvívají o tobě, za stěnami i ve dveřích domů, a říkají jeden druhému a každý bratru svému, řka: Poďte medle a poslechněte, jaké slovo vyšlo od Hospodina.
31
I scházejí se k tobě, tak jako se schází lid, a sedají před tebou lid můj, a poslouchají slov tvých, ale nečiní jich. A ačkoli je sobě ústy svými libují, však za mrzkým ziskem svým srdce jejich odchází.
32
A aj, ty jsi jim jako zpěv libý pěkného zvuku a dobře vznějící. Slyšíť zajisté slova tvá, ale žádný jich nečiní.
33
Než když to přijde, (aj, přicházíť), tedy zvědí, že prorok byl u prostřed nich.