Comparer
Gênesis 18
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Gênesis
Chapitre 18
1
O SENHOR apareceu a ele junto aos carvalhos de Manre, enquanto ele estava sentado à porta da tenda, no calor do dia.
2
Ele levantou os olhos e olhou, e viu que três homens estavam em pé perto dele. Quando os viu, correu da porta da tenda ao encontro deles e prostrou-se por terra,
3
e disse: “Meu senhor, se agora encontrei favor aos seus olhos, por favor, não vá embora do seu servo.
4
Que se traga agora um pouco de água; lavem os seus pés e descansem debaixo da árvore.
5
Vou buscar um pedaço de pão para que vocês possam revigorar o coração. Depois disso, poderão seguir o seu caminho, agora que chegaram ao seu servo.” Eles disseram: “Muito bem, faça como você disse.”
6
Abraão apressou-se em ir à tenda, até Sara, e disse: “Prepare depressa três seás de farinha fina, amasse-a e faça bolos.”
7
Abraão correu ao rebanho, pegou um bezerro tenro e bom, e o deu ao servo. Este se apressou em prepará-lo.
8
Ele pegou manteiga, leite e o bezerro que havia preparado, e colocou diante deles. Ele ficou em pé junto a eles debaixo da árvore, e eles comeram.
9
Eles lhe perguntaram: “Onde está Sara, sua mulher?” Ele disse: “Ali, na tenda.”
10
Ele disse: “Certamente voltarei a você por esta época no ano que vem; e eis que Sara, sua mulher, terá um filho.” Sara escutava à porta da tenda, que estava atrás dele.
11
Ora, Abraão e Sara eram velhos, de idade bem avançada. Sara já havia passado da idade de ter filhos.
12
Sara riu consigo mesma, dizendo: “Depois de envelhecer, terei eu prazer, sendo o meu senhor também velho?”
13
O SENHOR disse a Abraão: “Por que Sara riu, dizendo: ‘Darei eu realmente à luz um filho, sendo velha?’
14
Existe alguma coisa difícil demais para o SENHOR? No tempo determinado eu voltarei a você, por esta mesma época, e Sara terá um filho.”
15
Então Sara negou, dizendo: “Eu não ri”, pois teve medo. Ele disse: “Não, você riu sim.”
16
Os homens se levantaram dali e olharam em direção a Sodoma. Abraão foi com eles para acompanhá-los em seu caminho.
17
O SENHOR disse: “Ocultarei de Abraão o que estou para fazer,
18
visto que Abraão certamente se tornará uma nação grande e poderosa, e nele serão abençoadas todas as nações da terra?
19
Pois eu o conheci, para que ele ordene a seus filhos e a sua casa depois dele, a fim de que guardem o caminho do SENHOR, para praticar a retidão e a justiça; para que o SENHOR traga sobre Abraão o que falou a respeito dele.”
20
O SENHOR disse: “Como o clamor de Sodoma e Gomorra é grande, e como o seu pecado é muito grave,
21
descerei agora e verei se as suas obras são tão más quanto os relatos que chegaram a mim. Se não, eu saberei.”
22
Os homens se viraram dali e foram em direção a Sodoma, mas Abraão permaneceu em pé diante do SENHOR.
23
Abraão se aproximou e disse: “Você destruirá o justo com o ímpio?
24
E se houver cinquenta justos na cidade? Você a destruirá e não poupará o lugar por causa dos cinquenta justos que nele estão?
25
Longe de você fazer tal coisa, matar o justo com o ímpio, de modo que o justo seja tratado como o ímpio. Longe de você. Não deveria o Juiz de toda a terra fazer o que é certo?”
26
O SENHOR disse: “Se eu encontrar em Sodoma cinquenta justos dentro da cidade, então pouparei todo o lugar por amor a eles.”
27
Abraão respondeu: “Eis que agora me atrevi a falar ao Senhor, embora eu seja pó e cinza.
28
E se faltarem cinco dos cinquenta justos? Você destruirá toda a cidade por falta de cinco?” Ele disse: “Não a destruirei se eu encontrar ali quarenta e cinco.”
29
Ele lhe falou mais uma vez e disse: “E se forem encontrados ali quarenta?” Ele disse: “Não o farei por amor aos quarenta.”
30
Ele disse: “Ah, que o Senhor não se ire, e eu falarei. E se forem encontrados ali trinta?” Ele disse: “Não o farei se eu encontrar ali trinta.”
31
Ele disse: “Eis que agora me atrevi a falar ao Senhor. E se forem encontrados ali vinte?” Ele disse: “Não a destruirei por amor aos vinte.”
32
Ele disse: “Ah, que o Senhor não se ire, e eu falarei só mais esta vez. E se forem encontrados ali dez?” Ele disse: “Não a destruirei por amor aos dez.”
33
O SENHOR seguiu o seu caminho assim que terminou de falar com Abraão, e Abraão voltou para o seu lugar.
1 Mojžíšova
Chapitre 18
1
Ukázal se pak jemu Hospodin v rovině Mamre; a on seděl u dveří stanu, když veliké horko na den bylo.
2
A když pozdvihl očí svých, viděl, a aj, tři muži stáli naproti němu. Kteréžto jakž uzřel, běžel jim vstříc ode dveří stanu, a sklonil se až k zemi.
3
A řekl: Pane můj, jestliže jsem nyní nalezl milost před očima tvýma, prosím, nepomíjej služebníka svého.
4
Přineseno bude trochu vody, a umyjete nohy své, a odpočinete pod stromem.
5
Zatím přinesu kus chleba, a posilníte srdce svého; potom půjdete, poněvadž mimo služebníka svého jdete. I řekli: Tak učiň, jakž jsi mluvil.
6
Tedy pospíšil Abraham do stanu k Sáře, a řekl: Spěšně tři míry mouky bělné zadělej, a napec podpopelných chlebů.
7
Abraham pak běžel k stádu; a vzav tele mladé a dobré, dal služebníku, kterýžto pospíšil připraviti je.
8
Potom vzav másla a mléka, i tele, kteréž připravil, položil před ně; sám pak stál při nich pod stromem, i jedli.
9
Řekli pak jemu: Kde jest Sára manželka tvá? Kterýžto odpověděl: Teď v stanu.
10
A řekl: Jistotně se navrátím k tobě vedlé času života, a aj, syna míti bude Sára manželka tvá. Ale Sára poslouchala u dveří stanu, kteréž byly za ním.
11
Abraham pak i Sára byli staří a sešlého věku, a přestal byl Sáře běh ženský.
12
I smála se Sára sama v sobě, řkuci: Teprv když jsem se sstarala, v rozkoše se vydám? A ještě i pán můj se sstaral.
13
Tedy řekl Hospodin Abrahamovi: Proč jest se smála Sára, řkuci: Zdaliž opravdu ještě roditi budu, a já se sstarala?
14
Zdaliž co skrytého bude před Hospodinem? K času určitému navrátím se k tobě vedlé času života, a Sára bude míti syna.
15
Zapřela pak Sára a řekla: Nesmála jsem se; nebo se bála. I řekl Hospodin: Neníť tak, ale smála jsi se.
16
Tedy vstavše odtud muži ti, obrátili se k Sodomě; Abraham pak šel s nimi, aby je provodil.
17
A řekl Hospodin: Zdali já zatajím před Abrahamem, což dělati budu?
18
Poněvadž Abraham jistotně bude v národ veliký a silný, a požehnáni budou v něm všickni národové země.
19
Nebo znám jej; protož přikáže synům svým a domu svému po sobě, aby ostříhali cesty Hospodinovy, a činili spravedlnost a soud, aťby naplnil Hospodin Abrahamovi, což mu zaslíbil.
20
I řekl Hospodin: Proto že rozmnožen jest křik Sodomských a Gomorských, a hřích jejich že obtížen jest náramně:
21
Sstoupím již a pohledím, jestliže podle křiku jejich, kterýž přišel ke mně, činili, důjde na ně setření; a pakli toho není, zvím.
22
A obrátivše se odtud muži, šli do Sodomy; Abraham pak ještě stál před Hospodinem.
23
V tom přistoupiv Abraham, řekl: Zdali také zahladíš spravedlivého s bezbožným?
24
Bude-li padesáte spravedlivých v tom městě, zdali předce zahubíš, a neodpustíš místu pro padesáte spravedlivých, kteříž jsou v něm?
25
Odstup to od tebe, abys takovou věc učiniti měl, abys usmrtil spravedlivého s bezbožným; takť by byl spravedlivý jako bezbožný. Odstup to od tebe; zdaliž soudce vší země neučiní soudu?
26
I řekl Hospodin: Jestliže naleznu v Sodomě, v městě tom, padesáte spravedlivých, odpustím všemu tomu místu pro ně.
27
A odpovídaje Abraham, řekl: Aj, nyní chtěl bych mluviti ku Pánu svému, ačkoli jsem prach a popel.
28
Co pak, nedostane-li se ku padesáti spravedlivým pěti, zdali zkazíš pro těch pět všecko město? I řekl: Nezahladím, jestliže najdu tam čtyřidceti pět.
29
Opět mluvil Abraham a řekl: Snad nalezeno bude tam čtyřidceti? A odpověděl: Neučiním pro těch čtyřidceti.
30
I řekl Abraham: Prosím, nechť se nehněvá Pán můj, že mluviti budu: Snad se jich nalezne tam třidceti? Odpověděl: Neučiním, jestliže naleznu tam třidceti.
31
A opět řekl: Aj, nyní počal jsem mluviti ku Pánu svému: Snad se nalezne tam dvadceti? Odpověděl: Nezahladím i pro těch dvadceti.
32
Řekl ještě: Prosím, ať se nehněvá Pán můj, jestliže jednou ještě mluviti budu: Snad se jich najde tam deset? Odpověděl: Nezahladím i pro těch deset.
33
I odšel Hospodin, když dokonal řeč k Abrahamovi; Abraham pak navrátil se k místu svému.