Comparer
Gênesis 24
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Gênesis
Chapitre 24
1
Abraão era velho e de idade bem avançada. O SENHOR havia abençoado Abraão em todas as coisas.
2
Abraão disse ao seu servo, o mais velho de sua casa, que governava sobre tudo o que ele tinha: “Por favor, coloque a sua mão debaixo da minha coxa.
3
Eu farei com que você jure pelo SENHOR, o Deus dos céus e o Deus da terra, que você não tomará uma esposa para o meu filho das filhas dos cananeus, no meio dos quais eu vivo.
4
Mas você irá à minha terra e aos meus parentes, e tomará uma esposa para o meu filho Isaque.”
5
O servo lhe disse: “E se a mulher não estiver disposta a me seguir até esta terra? Devo levar o seu filho de volta à terra de onde você veio?”
6
Abraão lhe disse: “Cuidado para não levar o meu filho para lá novamente.
7
O SENHOR, o Deus dos céus — que me tirou da casa do meu pai e da terra do meu nascimento, que falou comigo e que me jurou, dizendo: 'Darei esta terra à sua descendência' — ele enviará o seu anjo adiante de você, e de lá você tomará uma esposa para o meu filho.
8
Se a mulher não estiver disposta a segui-lo, então você estará livre deste juramento feito a mim. Apenas não leve o meu filho para lá novamente.”
9
O servo colocou a mão debaixo da coxa de Abraão, seu senhor, e lhe jurou a respeito deste assunto.
10
O servo tomou dez dos camelos do seu senhor e partiu, levando consigo uma variedade de coisas boas do seu senhor. Ele se levantou e foi para a Mesopotâmia, para a cidade de Naor.
11
Ele fez os camelos se ajoelharem fora da cidade, junto ao poço de água, ao cair da tarde, a hora em que as mulheres saem para tirar água.
12
Ele disse: “SENHOR, o Deus do meu senhor Abraão, por favor, dá-me sucesso hoje e mostra bondade ao meu senhor Abraão.
13
Eis que estou em pé junto à fonte de água. As filhas dos homens da cidade estão saindo para tirar água.
14
Que aconteça que a jovem a quem eu disser: 'Por favor, abaixe o seu cântaro para que eu beba', e ela disser: 'Beba, e eu também darei de beber aos seus camelos' — que seja ela a quem tu designaste para o teu servo Isaque. Por isso saberei que mostraste bondade ao meu senhor.”
15
Antes que ele terminasse de falar, eis que saiu Rebeca, que havia nascido de Betuel, filho de Milca, esposa de Naor, irmão de Abraão, com o seu cântaro no ombro.
16
A jovem era muito bonita de se ver, uma virgem. Nenhum homem a havia conhecido. Ela desceu até a fonte, encheu o seu cântaro e subiu.
17
O servo correu ao seu encontro e disse: “Por favor, dê-me de beber um pouco de água do seu cântaro.”
18
Ela disse: “Beba, meu senhor.” Ela se apressou, abaixou o cântaro sobre a sua mão e lhe deu de beber.
19
Quando ela terminou de lhe dar de beber, disse: “Eu também tirarei água para os seus camelos, até que terminem de beber.”
20
Ela se apressou, esvaziou o seu cântaro no bebedouro, correu novamente ao poço para tirar água, e tirou para todos os camelos dele.
21
O homem olhava fixamente para ela, permanecendo em silêncio, para saber se o SENHOR havia tornado a sua jornada próspera ou não.
22
Quando os camelos terminaram de beber, o homem pegou um anel de ouro pesando meio siclo, e duas pulseiras para as mãos dela, pesando dez siclos de ouro,
23
e disse: “De quem você é filha? Por favor, diga-me. Há espaço na casa do seu pai para passarmos a noite?”
24
Ela lhe disse: “Eu sou filha de Betuel, o filho de Milca, que ela deu à luz a Naor.”
25
Ela também lhe disse: “Temos palha e forragem suficientes, e espaço para se hospedar.”
26
O homem inclinou a cabeça e adorou ao SENHOR.
27
Ele disse: “Bendito seja o SENHOR, o Deus do meu senhor Abraão, que não retirou a sua bondade e a sua verdade do meu senhor. Quanto a mim, o SENHOR me guiou no caminho até a casa dos parentes do meu senhor.”
28
A jovem correu e contou à casa de sua mãe sobre essas palavras.
29
Rebeca tinha um irmão, e o seu nome era Labão. Labão correu para fora até o homem, junto à fonte.
30
Quando ele viu o anel e as pulseiras nas mãos de sua irmã, e quando ouviu as palavras de Rebeca, sua irmã, dizendo: “Foi isso que o homem me disse”, ele foi até o homem. Eis que ele estava em pé junto aos camelos, na fonte.
31
Ele disse: “Entre, você que é abençoado do SENHOR. Por que você fica do lado de fora? Pois eu preparei a casa e um lugar para os camelos.”
32
O homem entrou na casa, e ele descarregou os camelos. Ele deu palha e forragem para os camelos, e água para lavar os pés dele e os pés dos homens que estavam com ele.
33
Comida foi colocada diante dele para comer, mas ele disse: “Eu não comerei até que tenha transmitido a minha mensagem.” Labão disse: “Fale.”
34
Ele disse: “Eu sou servo de Abraão.
35
O SENHOR abençoou grandemente o meu senhor. Ele se tornou grande. O SENHOR lhe deu rebanhos e gado, prata e ouro, servos e servas, camelos e jumentos.
36
Sara, a esposa do meu senhor, deu à luz um filho ao meu senhor quando ela já era velha. Ele deu a ele tudo o que tem.
37
O meu senhor me fez jurar, dizendo: 'Você não tomará uma esposa para o meu filho das filhas dos cananeus, em cuja terra eu vivo,
38
mas você irá à casa do meu pai e aos meus parentes, e tomará uma esposa para o meu filho.'
39
Eu perguntei ao meu senhor: 'E se a mulher não me seguir?'
40
Ele me disse: 'O SENHOR, diante de quem eu ando, enviará o seu anjo com você e prosperará o seu caminho. Você tomará uma esposa para o meu filho dentre os meus parentes e da casa do meu pai.
41
Então você estará livre do meu juramento, quando chegar aos meus parentes. Se eles não a derem a você, você estará livre do meu juramento.'
42
Eu cheguei hoje à fonte e disse: 'SENHOR, o Deus do meu senhor Abraão, se agora tu prosperas o caminho pelo qual eu vou —
43
eis que estou em pé junto a esta fonte de água. Que aconteça que a donzela que sair para tirar água, a quem eu disser: “Por favor, dê-me de beber um pouco de água do seu cântaro”,
44
e ela me disser: “Beba, e eu também tirarei água para os seus camelos” — que seja ela a mulher que o SENHOR designou para o filho do meu senhor.'
45
Antes que eu terminasse de falar em meu coração, eis que saiu Rebeca com o seu cântaro no ombro. Ela desceu até a fonte e tirou água. Eu lhe disse: 'Por favor, deixe-me beber.'
46
Ela se apressou, abaixou o seu cântaro do ombro e disse: 'Beba, e eu também darei de beber aos seus camelos.' Então eu bebi, e ela também deu de beber aos camelos.
47
Eu lhe perguntei e disse: 'De quem você é filha?' Ela disse: 'Filha de Betuel, filho de Naor, que Milca lhe deu à luz.' Eu coloquei o anel em seu nariz e as pulseiras em suas mãos.
48
Eu inclinei a cabeça e adorei ao SENHOR, e bendisse ao SENHOR, o Deus do meu senhor Abraão, que me guiou pelo caminho certo para tomar a filha do irmão do meu senhor para o seu filho.
49
Agora, se vocês vão agir com bondade e verdade para com o meu senhor, digam-me. Se não, digam-me, para que eu possa me virar para a direita ou para a esquerda.”
50
Então Labão e Betuel responderam: “Isso procede do SENHOR. Não podemos lhe dizer mal ou bem.
51
Eis que Rebeca está diante de você. Tome-a e vá, e que ela seja a esposa do filho do seu senhor, como o SENHOR falou.”
52
Quando o servo de Abraão ouviu as palavras deles, ele se curvou até a terra diante do SENHOR.
53
O servo tirou joias de prata, joias de ouro e roupas, e as deu a Rebeca. Ele também deu coisas preciosas ao irmão dela e à mãe dela.
54
Eles comeram e beberam, ele e os homens que estavam com ele, e passaram a noite. Eles se levantaram de manhã, e ele disse: “Despeçam-me para o meu senhor.”
55
O irmão e a mãe dela disseram: “Deixe a jovem ficar conosco alguns dias, pelo menos dez. Depois disso ela irá.”
56
Ele lhes disse: “Não me detenham, já que o SENHOR prosperou o meu caminho. Despeçam-me para que eu possa ir ao meu senhor.”
57
Eles disseram: “Chamaremos a jovem e perguntaremos a ela.”
58
Eles chamaram Rebeca e lhe disseram: “Você irá com este homem?” Ela disse: “Eu irei.”
59
Eles despediram Rebeca, sua irmã, com a sua ama, o servo de Abraão e os seus homens.
60
Eles abençoaram Rebeca e lhe disseram: “Nossa irmã, que você seja a mãe de milhares de dezenas de milhares, e que a sua descendência possua a porta daqueles que os odeiam.”
61
Rebeca se levantou com as suas servas. Elas montaram nos camelos e seguiram o homem. O servo tomou Rebeca e seguiu o seu caminho.
62
Isaque vinha do caminho de Beer-Laai-Roi, pois ele morava na terra do Sul.
63
Isaque saiu para meditar no campo ao cair da tarde. Ele levantou os olhos e olhou. Eis que vinham camelos.
64
Rebeca levantou os olhos e, quando viu Isaque, desceu do camelo.
65
Ela disse ao servo: “Quem é o homem que vem caminhando pelo campo ao nosso encontro?” O servo disse: “É o meu senhor.” Ela pegou o seu véu e se cobriu.
66
O servo contou a Isaque todas as coisas que havia feito.
67
Isaque a trouxe para a tenda de sua mãe Sara, tomou Rebeca, e ela se tornou sua esposa. Ele a amou. Assim, Isaque foi consolado após a morte de sua mãe.
1 Mojžíšova
Chapitre 24
1
Abraham pak již byl starý a sešlého věku; a Hospodin požehnal mu ve všech věcech.
2
Tedy řekl Abraham služebníku svému staršímu v domě svém, kterýž spravoval všecky věci jeho: Vlož nyní ruku svou pod bedro mé,
3
Abych tě zavázal přísahou skrze Hospodina, Boha nebe a Boha země, abys nebral manželky synu mému ze dcer Kananejských, mezi nimiž já bydlím.
4
Ale půjdeš do země mé a příbuznosti mé; a odtud vezmeš manželku synu mému Izákovi.
5
I řekl jemu služebník ten: Kdyby pak nechtěla žena ta se mnou jíti do země této, mám-li zase uvésti syna tvého do země, z níž jsi vyšel?
6
Kterýžto odpověděl: Hleď, abys zase neuvodil syna mého tam.
7
Hospodin Bůh nebe, kterýž vzal mne z domu otce mého a z vlasti mé, a mluvil mi, a kterýž mi přisáhl, řka: Semeni tvému dám zemi tuto, onť pošle anděla svého před tebou, a vezmeš manželku synu mému odtud.
8
Jestliže by pak žena ta nechtěla jíti s tebou, svoboden budeš od této přísahy mé; toliko syna mého neuvoď tam zase.
9
Tedy vložil služebník ten ruku svou pod bedro Abrahama, pána svého, a přisáhl jemu na tu řeč.
10
A vzal služebník ten deset velbloudů z velbloudů pána svého, aby se bral; (nebo měl všecken statek pána svého v rukou svých.) I vstav, bral se k Aram Naharaim do města Náchor.
11
A zastavil se s velbloudy před městem, u studnice vody k večerou, času toho, když vycházejí vážiti vody.
12
A řekl: Hospodine, Bože pána mého Abrahama, dejž, prosím, ať se potká se mnou dnes to, čehož hledám; a učiň milosrdenství se pánem mým Abrahamem.
13
Aj, já stojím u studnice vody, a dcery mužů města tohoto vycházejí, aby vážily vodu.
14
Děvečka tedy, kteréž bych řekl: Nachyl medle věderce svého, ať se napiji, a ona by řekla: Pí, také i velbloudy tvé napojím, ta aby byla, kterouž jsi způsobil služebníku svému Izákovi; a po tomť poznám, že jsi milosrdenství učinil se pánem mým.
15
I stalo se prvé, než on přestal mluviti, aj, Rebeka, kteráž se narodila Bathuelovi, synu Melchy, manželky Náchora bratra Abrahamova, vycházela, a věderce její bylo na rameni jejím.
16
A byla děvečka na pohledění velmi krásná, panna, a muž nepoznal jí; kterážto sešla k studnici té, a naplnivši věderce své, šla vzhůru.
17
Tedy běžel služebník ten proti ní, a řekl: Dej mi píti, prosím, maličko vody z věderce svého.
18
I řekla: Napí se, pane můj. A rychle složila věderce své na ruku svou a dala mu píti.
19
A davši mu píti, řekla: Také velbloudům tvým navážím, dokudž se nenapijí.
20
Tedy rychle vylila z věderce svého do koryta, a běžela ještě k studnici, aby vážila vodu; a vážila všechněm velbloudům jeho.
21
Muž pak ten s užasnutím divil se jí mlče, rozjímaje, aby zvěděl, zdařil-li Hospodin cestu jeho, čili nic.
22
I stalo se, když přestali píti velbloudové, vyňav muž náušnici zlatou, ztíží půl lotu, a dvě náramnice, dal na ruce její, kteréž vážily deset lotů zlata.
23
A řekl: Èí jsi dcera? Pověz mi, prosím, jest-li v domě otce tvého nám místo, kdež bychom přes noc zůstali?
24
Jemužto odpověděla: Dcera jsem Bathuele, syna Melchy, kteréhož porodila Náchorovi.
25
Řekla ještě k němu: Slámy také a potravy hojně u nás jest, ano i místo, kdež byste přes noc zůstali.
26
Tedy skloniv hlavu, poklonu učinil Hospodinu.
27
A řekl: Požehnaný Hospodin, Bůh pána mého Abrahama, kterýž neodjal milosrdenství svého a pravdy své od pána mého, mne také na cestě vedl Hospodin k domu bratří pána mého.
28
I běžela děvečka, a oznámila v domě matky své tak, jakž se stalo.
29
A měla Rebeka bratra, jménem Lábana; ten běžel k muži tomu ven k studnici.
30
Nebo uzřev náušnici a náramnice na rukou sestry své, a slyšev slova Rebeky sestry své, ana praví: Tak mluvil ke mně člověk ten, přišel k muži, a on stál při velbloudích u studnice.
31
Jemuž řekl: Vejdi, požehnaný Hospodinův. Proč bys stál vně, kdyžť jsem připravil dům a místo velbloudům?
32
Tedy všel muž ten do domu, a odsedlal velbloudy, a dal Lában slámy a potravy velbloudům, i vody k umytí noh jeho a noh mužů těch, kteří s ním byli.
33
A položil předeň chléb, aby jedl. Ale on řekl: Nebudu jísti, dokudž nevypravím řečí svých. I řekl Lában: Mluv.
34
Tedy řekl: Služebník Abrahamův jsem já.
35
A Hospodin požehnal pánu mému velice, tak že veliký učiněn jest; nebo dal mu ovce a voly, stříbro a zlato, služebníky a děvky, velbloudy a osly.
36
A porodila Sára, manželka pána mého, pánu mému v starosti své syna, jemuž dal, cožkoli má.
37
I zavázal mne přísahou pán můj, řka: Nevezmeš manželky synu mému ze dcer Kananejských, v jejichž zemi já bydlím.
38
Ale k domu otce mého půjdeš, a k rodině mé, a odtud vezmeš manželku synu mému.
39
A když jsem řekl pánu svému: Snad nepůjde žena ta se mnou?
40
Odpověděl mi: Hospodin, před jehož oblíčejem ustavičně jsem chodil, pošle anděla svého s tebou, a šťastnou způsobí cestu tvou, a vezmeš manželku synu mému z rodiny mé, a z domu otce mého.
41
A budeš svoboden od přísahy mé, když bys přišel k rodině mé; a jestliže by nedali tobě, budeš prost od přísahy mé.
42
Protož dnes přišed k studnici, řekl jsem: Hospodine, Bože pána mého Abrahama, jestliže ty nyní šťastně spravuješ cestu mou, po níž já jdu,
43
Aj, já stojím u studnice vody; protož, nechžť panna, kteráž vyjde vážiti vody, když bych jí řekl: Dej mi píti nyní maličko vody z věderce svého,
44
A ona by mi odpověděla: I ty pí, i velbloudům tvým také navážím, ta ať jest manželka, kterouž způsobil Hospodin synu pána mého.
45
Prvé pak než jsem já přestal mluviti v srdci svém, aj, Rebeka vycházela mající věderce své na rameni svém, a sšedši k studnici, vážila. I řekl jsem jí: Prosím, dej mi píti.
46
Ona pak rychle složila věderce své s sebe, a řekla: Pí, také i velbloudy tvé napojím. Tedy pil jsem, a napojila také velbloudy.
47
I ptal jsem se jí, a řekl jsem: Èí jsi dcera? Ona odpověděla: Dcera Bathuele, syna Náchorova, jehož mu porodila Melcha. Tedy dal jsem náušnici na tvář její, a náramnice na ruce její.
48
A skloniv hlavu, poklonu jsem učinil Hospodinu, a dobrořečil jsem Hospodina, Boha pána mého Abrahama, kterýž vedl mne po cestě přímé, abych dceru bratra pána svého vzal synu jeho.
49
Protož nyní, činíte-li milosrdenství, a pravdu se pánem mým, oznamte mi; pakli nic, také mi oznamte, a obrátím se na pravo neb na levo.
50
Tedy odpověděli Lában a Bathuel, řkouce: Od Hospodina vyšla jest věc tato; nemůžemeť odepříti v ničemž.
51
Aj, Rebeka před tebou, vezmiž ji a jeď; a nechť jest manželkou synu pána tvého, jakož mluvil Hospodin.
52
I stalo se, že jakž uslyšel služebník Abrahamův slova jejich, poklonil se Hospodinu až k zemi.
53
A vyňav služebník ten nádoby stříbrné a nádoby zlaté a oděv, dal Rebece; drahé také dary dal bratru jejímu a matce její.
54
Tedy jedli a pili, on i muži, kteříž byli s ním, a zůstali tu přes noc. Ráno pak když vstali, řekl: Propusťte mne ku pánu mému.
55
I odpověděl bratr její a matka: Nechať pozůstane děvečka s námi za některý den, aspoň za deset; potom půjdeš.
56
On pak řekl jim: Nezdržujte mne, poněvadž Hospodin šťastnou způsobil cestu mou; propusťtež mne, ať jdu ku pánu svému.
57
I řekli: Zavolejme děvečky a zeptejme se, co dí k tomu.
58
Tedy zavolali Rebeky, a řekli jí: Chceš-li jíti s mužem tímto? I řekla: Půjdu.
59
A propouštějíce Rebeku sestru svou a chovačku její, služebníka také Abrahamova s muži jeho,
60
Požehnali Rebeky a mluvili jí: Sestro naše, ty buď v tisíce tisíců, a símě tvé dědičně obdrž brány nepřátel svých.
61
Tedy vstala Rebeka a děvečky její, a vsedše na velbloudy, jely za mužem tím. A tak vzal služebník ten Rebeku, a odjel.
62
Izák pak šel, navracuje se od studnice Živého vidoucího mne; nebo bydlil v zemi polední.
63
A vyšel Izák k přemyšlování na pole, když se chýlilo k večerou; a pozdvih očí svých, uzřel, an velbloudové jdou.
64
Pozdvihla také Rebeka očí svých, a uzřevši Izáka, ssedla s velblouda.
65
(Nebo řekla byla služebníku: Kdo jest ten muž, kterýž jde po poli proti nám? Odpověděl služebník: To jest pán můj.) I vzala rouchu, a přistřela se.
66
Tedy vypravoval služebník Izákovi vše, což působil.
67
I uvedl ji Izák do stanu Sáry matky své, a vzal Rebeku, a měl ji za manželku, a miloval ji. I potěšil se Izák po smrti matky své.