Comparer
Gênesis 27
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Gênesis
Chapitre 27
1
Quando Isaque já estava velho e seus olhos ficaram fracos, de modo que não podia ver, ele chamou Esaú, seu filho mais velho, e lhe disse: “Meu filho?” Ele lhe respondeu: “Eis-me aqui.”
2
Ele disse: “Veja bem, estou velho. Não sei o dia da minha morte.
3
Agora, portanto, por favor, pegue suas armas, sua aljava e seu arco, saia ao campo e traga-me uma caça.
4
Prepare-me uma comida saborosa, do jeito que eu gosto, e traga para mim, para que eu coma, e para que a minha alma o abençoe antes que eu morra.”
5
Rebeca ouviu quando Isaque falou com Esaú, seu filho. Esaú foi ao campo para caçar e trazer a caça.
6
Rebeca falou com Jacó, seu filho, dizendo: “Eis que ouvi seu pai falar com Esaú, seu irmão, dizendo:
7
‘Traga-me uma caça e prepare-me uma comida saborosa, para que eu coma e o abençoe diante do SENHOR antes da minha morte.’
8
Agora, portanto, meu filho, obedeça à minha voz de acordo com o que lhe ordeno.
9
Vá agora ao rebanho e traga-me de lá dois bons cabritos. Eu farei deles uma comida saborosa para o seu pai, do jeito que ele gosta.
10
Você a levará ao seu pai, para que ele coma, a fim de que o abençoe antes da sua morte.”
11
Jacó disse a Rebeca, sua mãe: “Eis que Esaú, meu irmão, é um homem peludo, e eu sou um homem de pele lisa.
12
E se meu pai me apalpar? Parecerei a ele um enganador, e trarei sobre mim uma maldição, e não uma bênção.”
13
Sua mãe lhe disse: “Que a sua maldição caia sobre mim, meu filho. Apenas obedeça à minha voz, e vá trazê-los para mim.”
14
Ele foi, pegou-os e os trouxe à sua mãe. Sua mãe fez uma comida saborosa, do jeito que seu pai gostava.
15
Rebeca pegou as melhores roupas de Esaú, seu filho mais velho, que estavam com ela em casa, e vestiu com elas Jacó, seu filho mais novo.
16
Ela colocou as peles dos cabritos em suas mãos e na parte lisa do seu pescoço.
17
Ela entregou a comida saborosa e o pão, que havia preparado, nas mãos de seu filho Jacó.
18
Ele foi até o seu pai e disse: “Meu pai?” Ele respondeu: “Eis-me aqui. Quem é você, meu filho?”
19
Jacó disse ao seu pai: “Eu sou Esaú, seu primogênito. Fiz o que o senhor me pediu. Por favor, levante-se, sente-se e coma da minha caça, para que a sua alma me abençoe.”
20
Isaque disse ao seu filho: “Como é que você a encontrou tão depressa, meu filho?” Ele respondeu: “Porque o SENHOR, o seu Deus, me concedeu sucesso.”
21
Isaque disse a Jacó: “Por favor, chegue mais perto, para que eu possa apalpá-lo, meu filho, para saber se você é realmente meu filho Esaú ou não.”
22
Jacó se aproximou de Isaque, seu pai. Ele o apalpou e disse: “A voz é a voz de Jacó, mas as mãos são as mãos de Esaú.”
23
Ele não o reconheceu, porque suas mãos estavam peludas, como as mãos de seu irmão Esaú. Então, ele o abençoou.
24
Ele perguntou: “Você é realmente meu filho Esaú?” Ele respondeu: “Eu sou.”
25
Ele disse: “Traga-a para perto de mim, e comerei da caça do meu filho, para que a minha alma o abençoe.” Ele a trouxe para perto dele, e ele comeu. Ele lhe trouxe vinho, e ele bebeu.
26
Seu pai Isaque lhe disse: “Chegue mais perto agora, e beije-me, meu filho.”
27
Ele se aproximou e o beijou. Ele sentiu o cheiro de suas roupas, o abençoou e disse:
“Eis que o cheiro do meu filho
é como o cheiro de um campo que o SENHOR abençoou.
28
Que Deus lhe dê do orvalho do céu,
da gordura da terra,
e fartura de trigo e de vinho novo.
29
Que os povos o sirvam,
e as nações se curvem a você.
Seja senhor sobre os seus irmãos.
Que os filhos da sua mãe se curvem a você.
Maldito seja todo aquele que o amaldiçoar.
Bendito seja todo aquele que o abençoar.”
30
Assim que Isaque terminou de abençoar Jacó, e Jacó mal havia saído da presença de Isaque, seu pai, Esaú, seu irmão, chegou da sua caçada.
31
Ele também fez uma comida saborosa e a trouxe ao seu pai. Ele disse ao seu pai: “Que meu pai se levante e coma da caça do seu filho, para que a sua alma me abençoe.”
32
Isaque, seu pai, lhe perguntou: “Quem é você?” Ele respondeu: “Eu sou seu filho, seu primogênito, Esaú.”
33
Isaque tremeu violentamente e disse: “Quem, então, foi aquele que apanhou a caça e a trouxe para mim, e eu comi de tudo antes que você chegasse, e o abençoei? Sim, ele será abençoado.”
34
Quando Esaú ouviu as palavras de seu pai, ele gritou com um clamor extremamente grande e amargo, e disse ao seu pai: “Abençoe-me, a mim também, meu pai.”
35
Ele disse: “Seu irmão veio com engano e tomou a sua bênção.”
36
Ele disse: “Não é com razão que ele se chama Jacó? Pois ele me suplantou estas duas vezes. Ele tomou o meu direito de primogenitura. Veja, agora ele tomou a minha bênção.” Ele perguntou: “O senhor não reservou uma bênção para mim?”
37
Isaque respondeu a Esaú: “Eis que o constituí seu senhor, e todos os seus irmãos eu lhe dei por servos. Eu o sustentei com trigo e vinho novo. O que, então, farei por você, meu filho?”
38
Esaú disse ao seu pai: “O senhor tem apenas uma bênção, meu pai? Abençoe-me, a mim também, meu pai.” Esaú levantou a sua voz e chorou.
39
Isaque, seu pai, lhe respondeu:
“Eis que a sua habitação será da gordura da terra,
e do orvalho do céu lá do alto.
40
Você viverá pela sua espada, e servirá ao seu irmão.
Acontecerá que, quando você se libertar,
sacudirá o jugo dele do seu pescoço.”
41
Esaú odiou Jacó por causa da bênção com a qual seu pai o abençoou. Esaú disse em seu coração: “Os dias de luto por meu pai estão próximos. Então matarei meu irmão Jacó.”
42
As palavras de Esaú, seu filho mais velho, foram contadas a Rebeca. Ela mandou chamar Jacó, seu filho mais novo, e lhe disse: “Eis que o seu irmão Esaú se consola a seu respeito, planejando matá-lo.
43
Agora, portanto, meu filho, obedeça à minha voz. Levante-se, fuja para Labão, meu irmão, em Harã.
44
Fique com ele alguns dias, até que a fúria do seu irmão se desvie—
45
até que a ira do seu irmão se desvie de você, e ele se esqueça do que você lhe fez. Então mandarei buscá-lo de lá. Por que eu deveria ser privada de vocês dois em um só dia?”
46
Rebeca disse a Isaque: “Estou cansada da minha vida por causa das filhas de Hete. Se Jacó tomar uma esposa das filhas de Hete, como estas, das filhas da terra, de que me servirá a vida?”
1 Mojžíšova
Chapitre 27
1
Když se pak sstaral Izák, a pošly byly oči jeho, tak že neviděl, povolal Ezau syna svého staršího, a řekl jemu: Synu můj. Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem.
2
I dí: Aj, já jsem se již sstaral, a nevím dne smrti své.
3
Protož nyní vezmi medle nástroje své, toul svůj a lučiště své, a vyjda do pole, ulov mi zvěřinu.
4
A přistroj mi krmi chutnou, jakž já rád jídám, a přines mi, a budu jísti, aťby požehnala duše má, prvé než umru.
5
(Slyšela pak Rebeka, když mluvil Izák s Ezau synem svým.) I odšel Ezau na pole, aby ulovil zvěřinu a přinesl.
6
Tedy řekla Rebeka Jákobovi synu svému takto: Aj, slyšela jsem, když otec tvůj mluvil k Ezau bratru tvému, a pravil:
7
Přines mi něco z lovu, a přistroj mi krmě chutné, abych jedl, a požehnámť před Hospodinem, prvé než umru.
8
Nyní tedy, synu můj, poslechni hlasu mého v tom, což já přikazuji tobě.
9
Jdi medle k stádu, a odtud mi vezmi dva kozelce výborné, abych přistrojila z nich krmě chutné otci tvému, jakž on rád jídá.
10
A přineseš otci svému, a on jísti bude, na to, aby požehnal tobě, prvé než umře.
11
I řekl Jákob Rebece matce své: Víš, že Ezau bratr můj jest člověk chlupatý, a já jsem člověk hladký.
12
Jestliže omaká mne otec můj, tedy zůstanu u něho za podvodného; a tak uvedu na sebe zlořečenství, a ne požehnání.
13
Jemužto odpověděla matka: Nechť jest na mne zlořečenství tvé, synu můj; jen ty poslechni hlasu mého, a jdi, přines mi.
14
Tedy odšed, vzal, a přinesl matce své. I připravila matka jeho krmě chutné, jakž otec jeho rád jídal.
15
A vzala Rebeka nejlepší šaty Ezausyna svého staršího, kteréž měla u sebe v domě, a oblékla Jákoba, syna svého mladšího.
16
A kožkami kozelčími obvinula ruce jeho, a díl hladký hrdla jeho.
17
I dala chléb a krmě chutné, kteréž připravila, v ruce Jákoba syna svého.
18
A on přišed k otci svému, řekl: Otče můj! Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem. Kdož jsi ty, synu můj?
19
I dí Jákob otci svému: Já jsem Ezau, prvorozený tvůj. Učinil jsem, jakž jsi mi poručil. Vstaň, prosím, sedni a jez z lovu mého, aby mi požehnala duše tvá.
20
Tedy řekl Izák synu svému: Což to? Brzys to nalezl, synu můj. A on dí: Nebo Hospodin Bůh tvůj způsobil to, aby mi se pojednou nahodilo.
21
I řekl Izák Jákobovi: Přistupiž, ať omakám tě, synu můj, ty-li jsi syn můj Ezau, či nejsi.
22
Tedy přistoupil Jákob k Izákovi otci svému; a on omakal ho, i řekl: Hlas jest hlas Jákobův, ale ruce tyto ruce Ezau.
23
A nepoznal ho; nebo byly ruce jeho, jako ruce Ezau bratra jeho, chlupaté. I požehnal mu.
24
A řekl: Ty-liž jsi pak syn můj Ezau? Odpověděl: Já.
25
I řekl: Podejž mi, ať jím z lovu syna svého, aby tobě požehnala duše má. Tedy podal mu, a on jedl. Přinesl mu také vína, a on pil.
26
I řekl jemu Izák otec jeho: Přistupiž nyní, a polib mne, synu můj.
27
I přistoupil a políbil ho. A jakž ucítil Izák vůni roucha jeho, požehnal mu, řka: Pohleď, vůně syna mého jest jako vůně pole, jemuž požehnal Hospodin.
28
Dejž tobě Bůh z rosy nebeské, a z tučnosti zemské, i hojnost obilé a vína.
29
Nechažť slouží tobě lidé, a sklánějí se před tebou národové. Budiž pánem bratří svých, a ať se sklánějí před tebou synové matky tvé. Kdož by zlořečili tobě, nechť jsou zlořečení, a kdo by dobrořečili tobě, požehnaní.
30
A když přestal Izák požehnání dávati Jákobovi, a sotva že vyšel Jákob od Izáka otce svého, Ezau bratr jeho přišel z lovu svého.
31
A připraviv i on krmě chutné, přinesl otci svému a řekl mu: Nechžť vstane otec můj, a jí z lovu syna svého, aby mi požehnala duše tvá.
32
I řekl jemu Izák otec jeho: Kdo jsi ty? Dí on: Já jsem syn tvůj, prvorozený tvůj Ezau.
33
Tedy zhrozil se Izák hrůzou velikou náramně, a řekl: Kdo pak a kde jest ten, ješto uloviv zvěřinu, přinesl mi? A já jsem jedl ze všeho, prvé než jsi ty přišel, a požehnal jsem mu, a budeť požehnaným.
34
Uslyšev Ezau slova otce svého, zkřikl hlasem velikým, a hořkostí naplněn jest náramně, a řekl otci svému: Požehnejž mně, i mně také, můj otče!
35
Kterýžto řekl: Přišel bratr tvůj podvodně a uchvátil požehnání tvé.
36
Tedy řekl: Právětě nazváno jméno jeho Jákob; nebo již po dvakráte mne podvedl, prvorozenství mé odjal, a teď nyní uchvátil požehnání mé. Řekl ještě: Zdali jsi nezachoval i mně požehnání?
37
Odpověděl Izák a řekl k Ezau: Aj, ustavil jsem ho pánem nad tebou, a všecky bratří jeho dal jsem mu za služebníky; obilím také a vínem opatřil jsem ho. Což tedy již tobě učiniti mohu, synu můj?
38
I řekl Ezau otci svému: Zdaliž to jedno toliko máš požehnání, otče můj? Požehnejž mně, i mně také, můj otče! I povýšil Ezau hlasu svého a plakal.
39
Tedy odpověděl Izák otec jeho, a řekl k němu: Aj, v tučnostech země bude bydlení tvé a v rose nebeské s hůry;
40
A v meči svém živ budeš, a bratru svému sloužiti budeš; ale přijde čas, že budeš panovati a svržeš jho jeho s šíje své.
41
Protož v nenávisti měl Ezau Jákoba pro požehnání, jímž požehnal mu otec jeho, a řekl v srdci svém: Přiblížiť se dnové smutku otce mého, a zabiji Jákoba, bratra svého.
42
I oznámena jsou Rebece slova Ezau, staršího syna jejího. Pročež ona poslavši, povolala Jákoba syna svého mladšího, a řekla jemu: Hle, Ezau bratr tvůj těší se tím, že tě zabije.
43
Protož nyní, synu můj, poslechni hlasu mého, a vstana, utec k Lábanovi, bratru mému do Cháran.
44
A pobuď s ním za některý čas, až by se odvrátila prchlivost bratra tvého,
45
A přestalo rozhněvání bratra tvého na tebe, a zapomenul by na to, což jsi mu učinil. Potom já pošli a vezmu tě odtud. Proč mám zbavena býti obou synů jednoho dne?
46
I řekla Rebeka Izákovi: Stýště mi se živu býti pro dcery Het. Vezme-li Jákob ženu ze dcer Het, jako tyto jsou ze dcer země této, k čemu mi život?