Comparer
Gênesis 32
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Gênesis
Chapitre 32
1
Jacó seguiu o seu caminho, e os anjos de Deus vieram ao seu encontro.
2
Quando os viu, Jacó disse: “Este é o exército de Deus.” E chamou o nome daquele lugar de Maanaim.
3
Jacó enviou mensageiros à sua frente a Esaú, seu irmão, à terra de Seir, o campo de Edom.
4
Ele lhes ordenou, dizendo: “Isto é o que vocês dirão ao meu senhor, Esaú: 'Assim diz o seu servo, Jacó: Tenho vivido como estrangeiro com Labão, e fiquei lá até agora.
5
Tenho bois, jumentos, rebanhos, servos e servas. Enviei para avisar ao meu senhor, para que eu possa encontrar favor aos seus olhos.'”
6
Os mensageiros voltaram a Jacó, dizendo: “Fomos ao seu irmão Esaú. Ele está vindo ao seu encontro, e quatrocentos homens estão com ele.”
7
Então Jacó teve muito medo e ficou angustiado. Ele dividiu as pessoas que estavam com ele, junto com os rebanhos, o gado e os camelos, em dois grupos.
8
Ele disse: “Se Esaú vier a um grupo e o atacar, então o grupo que sobrar escapará.”
9
Jacó disse: “Deus de meu pai Abraão, e Deus de meu pai Isaque, ó SENHOR, que me disse: 'Volte para a sua terra e para os seus parentes, e eu lhe farei o bem',
10
não sou digno da menor de todas as misericórdias e de toda a fidelidade que você tem mostrado ao seu servo; pois atravessei este Jordão apenas com o meu cajado, e agora me tornei dois grupos.
11
Por favor, livre-me da mão do meu irmão, da mão de Esaú; pois eu o temo, para que ele não venha e ataque a mim e às mães com os filhos.
12
Você disse: 'Certamente lhe farei o bem, e farei a sua descendência como a areia do mar, que não pode ser contada de tão numerosa.'”
13
Ele passou a noite ali, e do que tinha consigo, separou um presente para Esaú, seu irmão:
14
duzentas cabras e vinte bodes, duzentas ovelhas e vinte carneiros,
15
trinta camelas de leite e suas crias, quarenta vacas, dez touros, vinte jumentas e dez jumentinhos.
16
Ele os entregou nas mãos de seus servos, cada rebanho à parte, e disse aos seus servos: “Passem à minha frente, e deixem um espaço entre rebanho e rebanho.”
17
Ele ordenou ao primeiro, dizendo: “Quando Esaú, meu irmão, o encontrar e lhe perguntar, dizendo: 'De quem você é? Para onde você vai? De quem são estes à sua frente?'
18
Então você dirá: 'São do seu servo, Jacó. É um presente enviado ao meu senhor, Esaú. Eis que ele também está atrás de nós.'”
19
Ele ordenou também ao segundo, ao terceiro, e a todos os que seguiam os rebanhos, dizendo: “É assim que vocês falarão a Esaú, quando o encontrarem.
20
Vocês dirão: 'Não apenas isso, mas eis que o seu servo, Jacó, está atrás de nós.'” Pois ele dizia: “Eu o apaziguarei com o presente que vai à minha frente, e depois verei a sua face. Talvez ele me aceite.”
21
Assim, o presente passou à sua frente, e ele mesmo passou aquela noite no acampamento.
22
Ele se levantou naquela noite, tomou suas duas esposas, suas duas servas e seus onze filhos, e atravessou o vau do Jaboque.
23
Ele os tomou, e os fez atravessar o ribeiro, e fez atravessar tudo o que tinha.
24
Jacó ficou sozinho, e lutou com um homem ali até o raiar do dia.
25
Quando viu que não prevalecia contra ele, o homem tocou na articulação da coxa de Jacó, e a articulação da coxa de Jacó se deslocou enquanto lutava com ele.
26
O homem disse: “Deixe-me ir, pois o dia está raiando.” Jacó disse: “Não o deixarei ir, a não ser que me abençoe.”
27
Ele lhe perguntou: “Qual é o seu nome?” Ele disse: “Jacó”.
28
Ele disse: “Seu nome não será mais Jacó, mas Israel; pois você lutou com Deus e com os homens, e prevaleceu.”
29
Jacó lhe perguntou: “Por favor, diga-me o seu nome.” Ele disse: “Por que você pergunta qual é o meu nome?” E o abençoou ali.
30
Jacó chamou o nome do lugar de Peniel; pois ele disse: “Vi a Deus face a face, e a minha vida foi preservada.”
31
O sol nasceu sobre ele quando passava por Peniel, e ele mancava por causa da sua coxa.
32
Por isso, os filhos de Israel não comem o tendão do quadril, que fica na articulação da coxa, até o dia de hoje, porque ele tocou a articulação da coxa de Jacó no tendão do quadril.
1 Mojžíšova
Chapitre 32
1
Jákob pak odšel cestou svou, a potkali se s ním andělé Boží.
2
I řekl Jákob, když je viděl: Vojsko Boží jest toto. A nazval jméno místa toho Mahanaim.
3
Poslal pak Jákob posly před sebou k bratru svému Ezau, do země Seir, do kraje Idumejského.
4
A přikázal jim, řka: Takto povězte pánu mému Ezau: Totoť vzkazuje služebník tvůj Jákob: U Lábana jsem byl pohostinu, a zůstával až do tohoto času.
5
A mám voly a osly, ovce, a služebníky i děvky; a poslal jsem, abych se ohlásil pánu svému, a našel milost před očima tvýma.
6
I navrátili se poslové k Jákobovi, řkouce: Přišli jsme k bratru tvému Ezau, kterýž také jde proti tobě, a čtyři sta mužů s ním.
7
Jákob pak bál se velmi, a rmoutil se náramně. Tedy rozdělil lid, kterýž s sebou měl, ovce také a voly, a velbloudy na dva houfy.
8
Nebo řekl: Jestliže by přišel Ezau k houfu jednomu, a pobil by jej, bude aspoň zadní houf zachován.
9
I řekl Jákob: Bože otce mého Abrahama, a Bože otce mého Izáka, Hospodine, kterýž jsi mi řekl: Navrať se do země své, a k příbuznosti své, a dobře učiním tobě,
10
Menší jsem všech milosrdenství a vší pravdy, kterouž jsi učinil s služebníkem svým; nebo s holí svou přešel jsem Jordán tento, nyní pak dva houfy mám.
11
Vytrhni mne, prosím, z ruky bratra mého, z ruky Ezau; nebť se ho bojím, aby přijda, nepohubil mne i matky s dětmi.
12
Však jsi ty řekl: Dobře učiním tobě, a rozmnožím símě tvé jako písek mořský, kterýžto pro množství sečten býti nemůže.
13
I zůstal tu noci té; a vzal z toho, což bylo před rukama, poctu bratru svému Ezau:
14
Totiž dvě stě koz, a kozlů dvadceti, ovec dvě stě, a beranů dvadceti,
15
Velbloudů s mladými jich třidceti, krav čtyřidceti, volů deset, oslic dvadceti, a oslátek deset.
16
A poručil je služebníkům svým, každé stádo obzvláštně, a řekl služebníkům svým: Jděte přede mnou, a stádo od stáda ať jde opodál.
17
I poručil přednímu, řka: Když se potká s tebou Ezau bratr můj, a optá se tebe, řka Èí jsi? a kam jdeš? a čí jest to stádo před tebou?
18
Řekneš: Jsem služebníka tvého Jákoba, a dar tento jest poslán pánu mému Ezau; a teď i sám jde za námi.
19
Poručil také druhému i třetímu, a všechněm jdoucím za těmi stády, řka: V táž slova mluvte k Ezau, když byste naň trefili.
20
A díte také: Aj, služebník tvůj Jákob za námi; nebo řekl: Ukrotím tvář jeho darem, kterýž jde přede mnou, a potom uzřím tvář jeho; snad přijme tvář mou.
21
A tak předšel dar před ním; on pak zůstal tu noc při houfu.
22
A vstav ještě v noci, vzal obě ženy své, a dvě děvky své, a jedenácte synů svých, a přešel přes brod Jabok.
23
Vzav tedy je, přepravil je přes tu řeku; přepravil také i vše, což měl.
24
A zůstal Jákob sám; a tu zápasil s ním muž až do svitání.
25
A vida, že ho nepřemůže, obrazil jej v příhbí vrchní stehna jeho; i vyvinulo se příhbí stehna Jákobova, když zápasil s ním.
26
A řekl: Pusť mne, nebť zasvitává. I řekl: Nepustím tě, leč mi požehnáš.
27
I řekl jemu: Jaké jest jméno tvé? Odpověděl: Jákob.
28
I dí: Nebude více nazýváno jméno tvé toliko Jákob, ale také Izrael; nebo jsi statečně zacházel s Bohem i lidmi, a přemohls.
29
I otázal se Jákob, řka: Oznam, prosím, jméno své. Kterýžto odpověděl: Proč se ptáš na jméno mé? I dal mu tu požehnání.
30
Tedy nazval Jákob jméno místa toho Fanuel; nebo jsem prý viděl Boha tváří v tvář, a zachována jest duše má.
31
I vzešlo mu slunce, když pominul místa toho Fanuel, a kulhal na nohu svou.
32
Protož nejedí synové Izraelští až do tohoto dne té žily krátké, kteráž jest v vrchním příhbí stehna, proto že obrazil příhbí stehna Jákobova na žile krátké.