Comparer

Gênesis 43

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Gênesis

Chapitre 43
1 A fome era severa na terra.
2 Quando acabaram de comer os cereais que haviam trazido do Egito, seu pai lhes disse: “Voltem, comprem-nos um pouco mais de comida.”
3 Judá lhe falou, dizendo: “O homem nos advertiu solenemente, dizendo: 'Vocês não verão o meu rosto, a menos que o seu irmão esteja com vocês.'
4 Se você enviar o nosso irmão conosco, nós desceremos e compraremos comida para você;
5 mas se você não o enviar, nós não desceremos, pois o homem nos disse: 'Vocês não verão o meu rosto, a menos que o seu irmão esteja com vocês.'”
6 Israel disse: “Por que vocês me trataram tão mal, dizendo ao homem que tinham outro irmão?”
7 Eles disseram: “O homem perguntou diretamente sobre nós mesmos e sobre nossos parentes, dizendo: 'O pai de vocês ainda está vivo? Vocês têm outro irmão?' Nós apenas respondemos às suas perguntas. Havia alguma maneira de sabermos que ele diria: 'Tragam o seu irmão'?”
8 Judá disse a Israel, seu pai: “Envie o rapaz comigo, e nós nos levantaremos e iremos, para que possamos viver e não morrer, tanto nós, como você, e também as nossas crianças.
9 Eu serei o fiador dele. Da minha mão você poderá cobrá-lo. Se eu não o trouxer de volta a você e não o colocar diante de você, então que eu leve a culpa para sempre;
10 pois se não tivéssemos demorado, certamente já teríamos voltado uma segunda vez.”
11 Seu pai, Israel, disse-lhes: “Se tem que ser assim, então façam o seguinte: peguem dos melhores frutos da terra em suas bagagens e levem um presente para o homem: um pouco de bálsamo, um pouco de mel, especiarias e mirra, nozes e amêndoas;
12 e levem dinheiro em dobro em suas mãos, e levem de volta o dinheiro que foi devolvido na boca dos seus sacos. Talvez tenha sido um engano.
13 Levem também o seu irmão, levantem-se e voltem ao homem.
14 Que o Deus Todo-Poderoso lhes conceda misericórdia diante do homem, para que ele libere a vocês o seu outro irmão e Benjamim. E, se eu ficar sem filhos, sem filhos ficarei.”
15 Os homens pegaram aquele presente, e levaram dinheiro em dobro em suas mãos, e Benjamim; e levantaram-se, desceram ao Egito e apresentaram-se diante de José.
16 Quando José viu Benjamim com eles, disse ao administrador de sua casa: “Leve os homens para dentro de casa, abata um animal e prepare-o; pois os homens comerão comigo ao meio-dia.”
17 O homem fez como José ordenou, e levou os homens para a casa de José.
18 Os homens ficaram com medo, porque foram levados para a casa de José; e disseram: “É por causa do dinheiro que foi devolvido em nossos sacos na primeira vez que fomos trazidos para cá; para que ele possa procurar um pretexto contra nós, nos atacar e nos tomar como escravos, junto com os nossos jumentos.”
19 Eles se aproximaram do administrador da casa de José e falaram com ele à porta da casa,
20 e disseram: “Ah, meu senhor, nós de fato descemos na primeira vez para comprar comida.
21 Quando chegamos ao lugar de pouso, abrimos nossos sacos, e eis que o dinheiro de cada um estava na boca do seu saco, nosso dinheiro em peso exato. Nós o trouxemos de volta em nossas mãos.
22 Trouxemos outro dinheiro em nossas mãos para comprar comida. Não sabemos quem colocou o nosso dinheiro em nossos sacos.”
23 Ele disse: “Paz seja com vocês. Não tenham medo. O seu Deus, e o Deus do seu pai, lhes deu um tesouro em seus sacos. Eu recebi o dinheiro de vocês.” Então ele trouxe Simeão para fora até eles.
24 O homem levou os homens para dentro da casa de José, deu-lhes água, e eles lavaram os pés. Ele também deu forragem aos jumentos deles.
25 Eles prepararam o presente para a chegada de José ao meio-dia, pois ouviram que comeriam pão ali.
26 Quando José chegou em casa, eles lhe trouxeram para dentro da casa o presente que tinham em mãos, e curvaram-se até a terra diante dele.
27 Ele lhes perguntou sobre o bem-estar deles, e disse: “O pai de vocês vai bem, o homem idoso de quem me falaram? Ele ainda está vivo?”
28 Eles disseram: “O seu servo, nosso pai, vai bem. Ele ainda está vivo.” E eles se curvaram humildemente.
29 Ele levantou os olhos e viu Benjamim, seu irmão, filho de sua mãe, e disse: “É este o irmão mais novo de vocês, de quem me falaram?” E acrescentou: “Deus lhe conceda graça, meu filho.”
30 José apressou-se, pois o seu coração se comoveu por seu irmão; e ele procurou um lugar para chorar. Ele entrou em seu quarto e chorou ali.
31 Ele lavou o rosto e saiu. Ele se controlou e disse: “Sirvam a refeição.”
32 Serviram a ele separadamente, e a eles separadamente, e aos egípcios que comiam com ele separadamente, porque os egípcios não comem com os hebreus, pois isso é uma abominação para os egípcios.
33 Eles se sentaram diante dele, o primogênito segundo a sua primogenitura, e o mais novo segundo a sua idade, e os homens olharam maravilhados uns para os outros.
34 Ele lhes enviou porções do que estava diante dele, mas a porção de Benjamim era cinco vezes maior do que a de qualquer um deles. Eles beberam e se alegraram com ele.

1 Mojžíšova

Chapitre 43
1 Byl pak hlad veliký v krajině té.
2 I stalo se, když vytrávili obilí, kteréž přinesli z Egypta, že řekl k nim otec jejich: Jděte zase, a nakupte nám něco potravy.
3 I mluvil k němu Juda těmito slovy: Velice se zařekl muž ten, řka: Neuzříte tváři mé, nebude-li bratr váš s vámi.
4 Jestliže pošleš bratra našeho s námi, půjdeme a nakoupíme tobě potravy;
5 Pakli nepošleš, nepůjdeme. Nebo pověděl nám muž ten: Neuzříte tváři mé, nebude-li bratr váš s vámi.
6 I řekl Izrael: Proč jste mi tak zle učinili, oznámivše muži tomu, že máte ještě bratra?
7 Odpověděli: Pilně vyptával se muž ten na nás, i na rod náš, mluvě: Jest-li živ ještě otec váš? Máte-li bratra? A dali jsme mu zprávu na ta slova. Zdaž jsme to jak věděti mohli, že dí: Přiveďte bratra svého?
8 I řekl Juda Izraelovi, otci svému: Pošli to pachole se mnou, a vstanouce, půjdeme, abychom živi byli, a nezemřeli, i my, i ty, i maličcí naši.
9 Já slibuji za něj; z ruky mé vyhledávej ho. Jestliže nepřivedu ho k tobě, a nepostavím ho před tebou, vinen budu hříchem tobě po všecky dny.
10 A kdybychom byli neprodlévali, jistě již bychom se byli dvakrát vrátili.
11 I řekl jim Izrael otec jejich: Jestližeť tak býti musí, učiňtež toto: Nabeřte nejvzácnějších užitků země do nádob svých, a doneste muži tomu dar, něco kadidla, a trochu strdi, a vonných věcí a mirry, daktylů a mandlů.
12 Peníze také dvoje vezměte v ruce své, a peníze vložené na vrch do pytlů vašich zase doneste v rukou svých; snad z omýlení to přišlo.
13 Bratra svého také vezměte, a vstanouce, jděte zase k muži tomu.
14 A Bůh silný všemohoucí dejž vám najíti milost před mužem tím, ať propustí vám onoho bratra vašeho i tohoto Beniamina. Jáť pak zbaven jsa synů, jako osiřelý budu.
15 Tedy vzali muži ti dar ten, a dvoje peníze vzali v ruce své, a Beniamina; a vstavše, sstoupili do Egypta, a postavili se před Jozefem.
16 Vida pak Jozef Beniamina s nimi, řekl tomu, kterýž spravoval dům jeho: Uveď tyto muže do domu, a zabí hovado a připrav; nebo se mnou jísti budou muži ti o poledni.
17 I učinil muž ten, jakž rozkázal Jozef, a uvedl ty lidi do domu Jozefova.
18 Báli se pak muži ti, když uvedeni byli do domu Jozefova, a řekli: Pro ty peníze, kteréž prvé vloženy byly do pytlů našich, sem uvedeni jsme, aby obvině, obořil se na nás, a vzal nás za služebníky i osly naše.
19 A přistoupivše k muži tomu, kterýž spravoval v domě Jozefově, mluvili k němu ve dveřích domu,
20 A řekli: Slyš mne, pane můj. Přišli jsme byli ponejprvé kupovati potrav.
21 I přihodilo se, když jsme do hospody přišli, a rozvazovali pytle své, a aj, peníze jednoho každého byly svrchu v pytli jeho, peníze naše podlé váhy své; a přinesli jsme je zase v rukou svých.
22 Jiné také peníze přinesli jsme v rukou svých, abychom nakoupili potravy; nevíme, kdo jest zase vložil peníze naše do pytlů našich.
23 A on odpověděl: Mějte o to pokoj, nebojte se. Bůh váš, a Bůh otce vašeho dal vám poklad do pytlů vašich; penízeť jsem vaše já přijal. I vyvedl k nim Simeona.
24 Uved tedy muž ten lidi ty do domu Jozefova, dal jim vody, aby umyli nohy své, dal také obrok oslům jejich.
25 Mezi tím připravili dar ten, dokudž nepřišel Jozef v poledne; nebo slyšeli, že by tu měli jísti chléb.
26 Tedy přišel Jozef domů. I přinesli mu dar, kterýž měli v rukou svých, a klaněli se jemu až k zemi.
27 I ptal se jich, jak se mají, a řekl: Zdráv-liž jest otec váš starý, o němž jste pravili? Živ-li jest ještě?
28 Kteřížto odpověděli: Zdráv jest služebník tvůj otec náš, a ještě živ jest. A sklánějíce hlavy, poklonu mu činili.
29 Pozdvih pak očí svých, viděl Beniamina bratra svého, syna matky své, a řekl: Tento-li jest bratr váš mladší, o němž jste mi pravili? I řekl: Učiniž Bůh milost s tebou, synu můj!
30 Tedy pospíšil Jozef, (nebo pohnula se střeva jeho nad bratrem jeho,) a hledal, kde by mohl plakati; a všed do pokoje, plakal tam.
31 Potom umyv tvář svou, vyšel zase, a zdržoval se, a řekl: Klaďte chléb.
32 I kladli jemu zvláště, a jim obzvláště, Egyptským také, kteříž s ním jídali, obzvláštně; nebo nemohou Egyptští jísti s Židy chleba, proto že to ohavnost jest Egyptským.
33 Tedy seděli proti němu, prvorozený podlé prvorozenství svého, a mladší podlé mladšího věku svého. I divili se muži ti vespolek.
34 A bera jídlo před sebou, podával jim; Beniaminovi pak dostalo se pětkrát více než jiným. I hodovali a hojně se s ním napili.

Choisir un livre