Comparer
Gênesis 45
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Gênesis
Chapitre 45
1
Então José não conseguiu mais se conter diante de todos os que estavam perante ele, e clamou: “Façam todos sair da minha presença!” Ninguém mais ficou com ele, enquanto José se dava a conhecer aos seus irmãos.
2
Ele chorou em alta voz. Os egípcios ouviram, e a casa de Faraó também ouviu.
3
José disse aos seus irmãos: “Eu sou José! Meu pai ainda vive?” Seus irmãos não conseguiam lhe responder, pois estavam aterrorizados diante dele.
4
José disse aos seus irmãos: “Cheguem perto de mim, por favor.” Eles se aproximaram. Ele disse: “Eu sou José, seu irmão, a quem vocês venderam para o Egito.
5
Agora, não se entristeçam, nem fiquem irados com vocês mesmos por terem me vendido para cá, pois foi para preservar vidas que Deus me enviou adiante de vocês.
6
Pois já houve dois anos de fome na terra, e ainda restam cinco anos em que não haverá arado nem colheita.
7
Deus me enviou adiante de vocês para lhes preservar um remanescente na terra, e para salvar a vida de vocês por meio de um grande livramento.
8
Assim, não foram vocês que me enviaram para cá, mas Deus. Ele me fez como um pai para Faraó, senhor de toda a sua casa e governador sobre toda a terra do Egito.
9
Apressem-se, subam ao meu pai e digam-lhe: 'Assim diz o seu filho José: “Deus me fez senhor de todo o Egito. Desça para vir a mim. Não demore.
10
Você habitará na terra de Gósen e estará perto de mim, você, seus filhos, os filhos de seus filhos, seus rebanhos, seu gado e tudo o que você tem.
11
Lá eu o sustentarei; pois ainda haverá cinco anos de fome; para que você não caia na miséria, você, sua família e tudo o que você tem.”’
12
Vejam, os olhos de vocês veem, e os olhos do meu irmão Benjamim também, que é a minha própria boca que fala com vocês.
13
Vocês devem contar ao meu pai sobre toda a minha glória no Egito, e sobre tudo o que viram. Apressem-se e tragam meu pai para cá.”
14
Ele se lançou ao pescoço de seu irmão Benjamim e chorou, e Benjamim chorou em seu pescoço.
15
Ele beijou todos os seus irmãos e chorou sobre eles. Depois disso, seus irmãos conversaram com ele.
16
A notícia foi ouvida na casa de Faraó, dizendo: “Os irmãos de José chegaram.” Isso agradou muito a Faraó e aos seus servos.
17
Faraó disse a José: “Diga aos seus irmãos: 'Façam o seguinte: carreguem os seus animais, partam e viajem para a terra de Canaã.
18
Peguem o seu pai e as suas famílias, e venham para mim. Eu lhes darei o melhor da terra do Egito, e vocês comerão da gordura da terra.’
19
Agora você tem a ordem de fazer isto: Peguem carroças da terra do Egito para os seus pequeninos e para as suas mulheres, tragam o seu pai e venham.
20
Além disso, não se preocupem com os seus bens, pois o melhor de toda a terra do Egito é de vocês.”
21
Os filhos de Israel assim fizeram. José lhes deu carroças, conforme a ordem de Faraó, e lhes deu provisões para o caminho.
22
A cada um deles ele deu mudas de roupa, mas a Benjamim deu trezentas peças de prata e cinco mudas de roupa.
23
Ele enviou o seguinte ao seu pai: dez jumentos carregados com as melhores coisas do Egito, e dez jumentas carregadas com cereais, pão e provisões para o seu pai no caminho.
24
Assim ele despediu os seus irmãos, e eles partiram. Ele lhes disse: “Cuidem para não brigarem no caminho.”
25
Eles subiram do Egito e chegaram à terra de Canaã, a Jacó, seu pai.
26
Eles lhe contaram, dizendo: “José ainda está vivo, e ele é o governador sobre toda a terra do Egito.” Seu coração desfaleceu, pois não acreditou neles.
27
Eles lhe contaram todas as palavras de José, que ele lhes havia dito. Quando ele viu as carroças que José havia enviado para transportá-lo, o espírito de Jacó, seu pai, reviveu.
28
Israel disse: “Já basta. Meu filho José ainda está vivo. Eu irei e o verei antes que eu morra.”
1 Mojžíšova
Chapitre 45
1
Jozef pak nemoha se déle zdržeti, přede všemi přístojícími zvolal: Kažte všechněm ven! I nezůstal žádný s nimi, když se známil Jozef s bratřími svými.
2
Potom pozdvihl hlasu svého s pláčem; a slyšeli to Egyptští, slyšel také dům Faraonův.
3
I řekl Jozef bratřím svým: Já jsem Jozef. Ještě-li jest živ otec můj? A nemohli mu odpovědíti bratří jeho; nebo se ho velmi ulekli.
4
Tedy řekl Jozef bratřím svým: Přistuptež medle ke mně. I přistoupili. A řekl: Já jsem Jozef bratr váš, kteréhož jste prodali do Egypta.
5
Protož nyní nermuťte se, a neztěžujte sobě toho, že jste mne sem prodali; nebo pro zachování života vašeho poslal mne Bůh před vámi.
6
Nebo dvě létě již hlad jest v zemi, a ještě pět let přijde, v nichž nebudou orati, ani žíti.
7
Poslal mne, pravím, Bůh před vámi, pro zachování vás ostatků na zemi, a pro zachování životů vašich vysvobozením velikým.
8
Tak tedy ne vy jste mne poslali sem, ale Bůh, kterýž mne dal za otce Faraonovi, a za pána všemu domu jeho, a panovníka po vší zemi Egyptské.
9
Pospěšte a vstupte k otci mému, a rcete jemu: Toto praví syn tvůj Jozef: Učinil mne Bůh pánem všeho Egypta; přijdiž ke mně, neprodlévej.
10
A bydliti budeš v zemi Gesen; a budeš blízko mne, ty i synové tvoji, i vnukové tvoji, stáda tvá, a volové tvoji, a cožkoli máš.
11
A budu tě chovati tam, (nebo ještě pět let hlad bude), abys snad pro hlad nezahynul, ty i dům tvůj, a cožkoli máš.
12
A aj, oči vaše vidí, i oči bratra mého Beniamina, že ústa má mluví vám.
13
Povíte také otci mému o vší slávě mé v Egyptě, a což jste koli viděli; pospěštež tedy, a přiveďte otce mého sem.
14
Tedy padl na šíji Beniamina bratra svého, a plakal; Beniamin také plakal na šíji jeho.
15
A políbiv všech bratří svých, plakal nad nimi; a potom mluvili bratří jeho s ním.
16
Slyšána pak jest v domě Faraonově pověst tato: Přišli bratří Jozefovi. I bylo to velmi vděčné Faraonovi i všechněm služebníkům jeho.
17
A řekl Farao Jozefovi: Rci bratřím svým: Toto učiňte: Naložíce na hovada svá, jděte, a navraťte se do země Kananejské.
18
A vezmouce otce svého a čeládky své, přiďte ke mně, a dám vám dobré místo v zemi Egyptské, a jísti budete tuk země této.
19
Ty pak rozkaž jim: Toto učiňte: Vezměte sobě z země Egyptské vozy pro děti a ženy své, a vezměte otce svého, a přiďte.
20
Aniž se ohlédejte na nábytky své; nebo nejlepší místo ve vší zemi Egyptské vaše bude.
21
I učinili tak synové Izraelovi. A dal jim Jozef vozy podlé rozkázaní Faraonova; dal také jim pokrmy na cestu.
22
Všechněm jim dal, každému dvoje šaty; ale Beniaminovi dal tři sta stříbrných, a patery šaty jiné a jiné.
23
Otci pak svému poslal tyto věci: Deset oslů, kteříž nesli z nejlepších věcí Egyptských, a deset oslic, kteréž nesly obilí, a chléb a pokrmy otci jeho na cestu.
24
A propouštěje bratří své, aby odešli, řekl jim: Nevaďtež se na cestě.
25
Tedy brali se z Egypta, a přišli do země Kananejské k Jákobovi otci svému.
26
A zvěstovali jemu, řkouce: Jozef ještě živ jest, ano i panuje ve vší zemi Egyptské. I omdlelo srdce jeho; nebo slyšev to nevěřil jim.
27
Tedy vypravovali jemu všecka slova Jozefova, kteráž mluvil jim; a vida vozy, kteréž poslal Jozef pro něho, okřál duch Jákoba otce jejich.
28
I řekl Izrael: Dostiť jest, když ještě syn můj živ jest; půjdu a uzřím ho, prvé než umru.