Comparer
Gênesis 8
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Gênesis
Chapitre 8
1
Deus se lembrou de Noé, de todos os animais e de todo o gado que estavam com ele na arca; e Deus fez passar um vento sobre a terra. As águas baixaram.
2
As fontes do abismo e as janelas do céu também foram fechadas, e a chuva do céu foi contida.
3
As águas recuaram continuamente da terra. Ao fim de cento e cinquenta dias, as águas haviam baixado.
4
A arca repousou no sétimo mês, no décimo sétimo dia do mês, sobre os montes de Ararate.
5
As águas recuaram continuamente até o décimo mês. No décimo mês, no primeiro dia do mês, os cumes dos montes se tornaram visíveis.
6
Ao fim de quarenta dias, Noé abriu a janela da arca que ele havia feito,
7
e soltou um corvo. Ele voava de um lado para o outro, até que as águas secassem de sobre a terra.
8
Ele também soltou uma pomba, para ver se as águas haviam baixado da superfície da terra,
9
mas a pomba não encontrou lugar para pousar o pé, e voltou para ele na arca, pois as águas cobriam a superfície de toda a terra. Ele estendeu a mão, pegou-a e a trouxe para junto de si, para dentro da arca.
10
Ele esperou ainda outros sete dias; e novamente soltou a pomba fora da arca.
11
A pomba voltou para ele ao entardecer e, eis que em seu bico havia uma folha de oliveira recém-arrancada. Assim Noé soube que as águas haviam baixado da terra.
12
Ele esperou ainda outros sete dias, e soltou a pomba; e ela não voltou mais para ele.
13
No ano seiscentos e um, no primeiro mês, no primeiro dia do mês, as águas secaram de sobre a terra. Noé removeu a cobertura da arca e olhou. Ele viu que a superfície da terra estava seca.
14
No segundo mês, no vigésimo sétimo dia do mês, a terra estava seca.
15
Deus falou a Noé, dizendo:
16
“Saia da arca, você, sua esposa, seus filhos e as esposas de seus filhos com você.
17
Traga para fora com você todo ser vivo que está com você, de toda carne, incluindo aves, gado e todo animal que rasteja sobre a terra, para que se reproduzam abundantemente na terra, sejam frutíferos e se multipliquem sobre a terra.”
18
Noé saiu, com seus filhos, sua esposa e as esposas de seus filhos com ele.
19
Todo animal, todo animal rastejante e toda ave, tudo o que se move sobre a terra, segundo as suas famílias, saíram da arca.
20
Noé construiu um altar ao SENHOR, e tomou de todo animal puro e de toda ave pura, e ofereceu holocaustos no altar.
21
O SENHOR sentiu o aroma agradável. O SENHOR disse em seu coração: “Nunca mais amaldiçoarei a terra por causa do homem, porque a inclinação do coração do homem é má desde a sua juventude. Nunca mais ferirei todo ser vivo, como fiz.
22
Enquanto a terra durar, plantio e colheita, frio e calor, verão e inverno, dia e noite não cessarão.”
1 Mojžíšova
Chapitre 8
1
Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.
2
A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.
3
I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,
4
Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat.
5
Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor.
6
I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal,
7
Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi.
8
Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země.
9
Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu.
10
A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu.
11
I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.
12
I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více.
13
I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.
14
Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země.
15
I mluvil Bůh k Noé, řka:
16
Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.
17
Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi.
18
I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;
19
Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu.
20
Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři.
21
I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.
22
Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.