Comparer
Hebreus 12
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Hebreus
Chapitre 12
1
Portanto, nós também, visto que estamos rodeados por tão grande nuvem de testemunhas, deixemos de lado todo peso e o pecado que tão facilmente nos enreda, e corramos com perseverança a corrida que está diante de nós,
2
olhando para Jesus, o autor e consumador da fé, o qual, por causa da alegria que estava diante dele, suportou a cruz, desprezando a vergonha, e assentou-se à direita do trono de Deus.
3
Pois considerem aquele que suportou tamanha oposição dos pecadores contra si mesmo, para que vocês não se cansem nem desfaleçam interiormente.
4
Vocês ainda não resistiram até derramar sangue na luta contra o pecado.
5
E vocês se esqueceram da exortação que lhes fala como a filhos:
“Meu filho, não menospreze a disciplina do Senhor,
nem desanime quando for repreendido por ele;
6
pois o Senhor disciplina a quem ama,
e castiga a todo filho a quem recebe.”
7
É para a disciplina que vocês perseveram. Deus os trata como a filhos; pois, qual é o filho a quem o pai não disciplina?
8
Mas, se vocês estão sem disciplina, da qual todos são participantes, então vocês são ilegítimos, e não filhos.
9
Além disso, tínhamos nossos pais terrenos para nos disciplinar, e nós os respeitávamos. Não deveríamos nos sujeitar muito mais ao Pai dos espíritos e viver?
10
Pois eles, de fato, por alguns dias nos disciplinavam como lhes parecia bem, mas ele nos disciplina para o nosso bem, para que sejamos participantes da sua santidade.
11
Toda disciplina parece, no momento, não ser motivo de alegria, mas de tristeza; no entanto, mais tarde, produz o fruto pacífico da justiça para aqueles que foram treinados por ela.
12
Portanto, ergam as mãos caídas e os joelhos vacilantes,
13
e façam caminhos retos para os seus pés, para que o que é manco não se desloque, mas antes seja curado.
14
Busquem a paz com todos, e a santificação, sem a qual ninguém verá o Senhor,
15
Cuidem atentamente para que ninguém fique privado da graça de Deus e para que nenhuma raiz de amargura, ao brotar, cause perturbação e contamine muitos,
16
para que não haja nenhum imoral ou profano, como Esaú, que por uma única refeição vendeu o seu direito de primogenitura.
17
Pois vocês sabem que, mesmo quando depois desejou herdar a bênção, ele foi rejeitado, pois não encontrou oportunidade para uma mudança de decisão, embora a tenha buscado diligentemente com lágrimas.
18
Pois vocês não chegaram a um monte que pudesse ser tocado e que ardia em fogo, nem à escuridão, às trevas, à tempestade,
19
ao som de uma trombeta e à voz de palavras; a qual os que a ouviram suplicaram que não lhes fosse dita nem mais uma palavra,
20
pois não podiam suportar o que lhes era ordenado: “Se até mesmo um animal tocar no monte, será apedrejado”.
21
Tão terrível era a aparência que Moisés disse: “Estou aterrorizado e tremendo.”
22
Mas vocês chegaram ao monte Sião e à cidade do Deus vivo, a Jerusalém celestial, e a inumeráveis multidões de anjos,
23
à reunião festiva e à assembleia dos primogênitos que estão inscritos nos céus, a Deus, o Juiz de todos, aos espíritos dos justos aperfeiçoados,
24
a Jesus, o mediador de uma nova aliança, e ao sangue da aspersão, que fala melhor do que o de Abel.
25
Tenham cuidado para não recusar aquele que fala. Pois, se não escaparam aqueles que recusaram quem os advertia na terra, muito menos escaparemos nós, se nos desviarmos daquele que nos adverte dos céus,
26
cuja voz abalou a terra naquela época, mas agora ele prometeu, dizendo: “Ainda mais uma vez abalarei não apenas a terra, mas também os céus.”
27
Esta frase, “Ainda mais uma vez”, significa a remoção das coisas que são abaladas, por serem coisas criadas, para que permaneçam aquelas que não são abaladas.
28
Portanto, recebendo um Reino que não pode ser abalado, retenhamos a graça, pela qual servimos a Deus de modo aceitável, com reverência e temor,
29
pois o nosso Deus é um fogo consumidor.
Židům
Chapitre 12
1
Protož i my, takový oblak svědků vůkol majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého nám boje,
2
Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího.
3
A považte, kteraký jest ten, jenž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech vašich hynouce.
4
Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce.
5
A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví: Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš?
6
Nebo kohož miluje Pán, tohoť tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá.
7
Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jakožto synům. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec?
8
Pakli jste bez kázně, kteréžto všickni synové účastni jsou, tedy jste cizoložňata, a ne synové.
9
Ano tělesné otce naše měli jsme, kteříž nás trestali, a měli jsme je u vážnosti; i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchů, abychom živi byli?
10
A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo, trestali, ale tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti svatosti jeho.
11
Každé pak trestání, když přítomné jest, nezdá se býti potěšené, ale smutné, než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm, kteříž by v něm pocvičeni byli.
12
Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen posilňte,
13
A přímé kroky čiňte nohama svýma, aby, což zkulhavělo, do konce se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo.
14
Pokoje následujte se všechněmi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána,
15
Prohlédajíce k tomu bedlivě, aby někdo neodpadl od milosti Boží, a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl, a neučinil překážky, skrze nějž by poškvrněni byli mnozí;
16
Aby někdo nebyl smilník, aneb ohyzdný, jako Ezau, kterýžto za jednu krmi prodal prvorozenství své.
17
Víte zajisté, že potom, chtěje dědičně dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ač ho koli s pláčem hledal.
18
Nebo nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni, a k vichru, a k mrákotě, a k bouři,
19
A zvuku trouby a k hlasu slov, kterýžto hlas kdož slyšeli, prosili, aby k nim nebylo více mluveno.
20
(Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: A kdyby se i hovado dotklo hory, budeť ukamenováno, aneb šípem postřeleno.
21
A tak hrozné bylo to, což viděli, že i Mojžíš řekl: Lekl jsem se, až se třesu.)
22
Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů,
23
K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých dokonalých,
24
A k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku pokropení krví, lépe mluvící nežli Abelova.
25
Viztež, abyste neodpírali mluvícím. Nebo poněvadž onino neušli pomsty, kteříž odpírali tomu, jenž na zemi na místě Božím mluvil, čím více my, jestliže tím, kterýž s nebe mluví k nám, pohrdneme?
26
Jehožto hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak propověděl, řka: Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem.
27
A to, že dí: Ještě jednou, světle ukazuje pohnutelných věcí přenesení, jakožto rukama učiněných, aby zůstávaly ty, jenž jsou nepohnutelné.
28
Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí.
29
Neboť Bůh náš jest oheň spalující.