Comparer
Hebreus 7
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Hebreus
Chapitre 7
1
Pois este Melquisedeque, rei de Salém, sacerdote do Deus Altíssimo, que encontrou Abraão quando este voltava da matança dos reis e o abençoou,
2
a quem também Abraão deu a décima parte de tudo (sendo primeiro, por interpretação, “rei de justiça”, e depois também “rei de Salém”, que significa “rei de paz”,
3
sem pai, sem mãe, sem genealogia, não tendo princípio de dias nem fim de vida, mas feito semelhante ao Filho de Deus), permanece sacerdote continuamente.
4
Considerem, pois, quão grande era este homem, a quem até mesmo o patriarca Abraão deu o dízimo dos melhores despojos.
5
De fato, aqueles dentre os filhos de Levi que recebem o ofício sacerdotal têm o mandamento de recolher os dízimos do povo segundo a lei, isto é, de seus irmãos, embora estes também descendam de Abraão;
6
mas aquele que não pertencia à linhagem deles recebeu dízimos de Abraão e abençoou aquele que tinha as promessas.
7
Ora, sem qualquer discussão, o menor é abençoado pelo maior.
8
Aqui, homens mortais recebem dízimos, mas ali, recebe-os aquele de quem se testifica que vive.
9
Podemos dizer que, por meio de Abraão, até mesmo Levi, que recebe dízimos, pagou dízimos,
10
pois Levi ainda estava no corpo de seu antepassado Abraão quando Melquisedeque o encontrou.
11
Portanto, se a perfeição fosse por meio do sacerdócio levítico (pois sob ele o povo recebeu a lei), que necessidade haveria ainda de que se levantasse outro sacerdote segundo a ordem de Melquisedeque, e não fosse chamado segundo a ordem de Arão?
12
Pois, quando o sacerdócio muda, necessariamente também ocorre uma mudança na lei.
13
Pois aquele de quem se dizem estas coisas pertence a outra tribo, da qual ninguém oficiou no altar.
14
Pois é evidente que nosso Senhor surgiu de Judá, tribo da qual Moisés nada falou a respeito de sacerdócio.
15
E isso se torna ainda mais evidente quando surge outro sacerdote semelhante a Melquisedeque,
16
que foi constituído, não segundo a lei de um mandamento carnal, mas segundo o poder de uma vida sem fim;
17
pois se testifica:
“Você é sacerdote para sempre,
segundo a ordem de Melquisedeque.”
18
Pois, de fato, há a anulação de um mandamento anterior por causa de sua fraqueza e inutilidade
19
(pois a lei não aperfeiçoou coisa alguma); em seu lugar, é introduzida uma esperança melhor, pela qual nos aproximamos de Deus.
20
Além disso, ele não se tornou sacerdote sem juramento
21
(pois aqueles, de fato, foram feitos sacerdotes sem juramento), mas ele se tornou sacerdote mediante o juramento daquele que lhe disse:
“O Senhor jurou e não mudará de ideia,
'Você é sacerdote para sempre,
segundo a ordem de Melquisedeque.'”
22
Por isso mesmo, Jesus se tornou a garantia de uma aliança melhor.
23
Muitos, de fato, se tornaram sacerdotes, porque a morte os impedia de continuar.
24
Mas ele, porque vive para sempre, tem o seu sacerdócio imutável.
25
Portanto, ele também é capaz de salvar perfeitamente aqueles que se aproximam de Deus por meio dele, visto que vive para sempre para interceder por eles.
26
Um sumo sacerdote assim era adequado para nós: santo, inculpável, puro, separado dos pecadores e feito mais alto do que os céus;
27
que não tem necessidade, como aqueles sumos sacerdotes, de oferecer sacrifícios diariamente, primeiro por seus próprios pecados, e depois pelos pecados do povo. Pois ele fez isso de uma vez por todas, quando ofereceu a si mesmo.
28
Pois a lei constitui como sumos sacerdotes homens que têm fraquezas, mas a palavra do juramento, que veio depois da lei, constitui o Filho, que foi aperfeiçoado para sempre.
Židům
Chapitre 7
1
Nebo ten Melchisedech byl král Sálem, kněz Boha nejvyššího, kterýž vyšel v cestu Abrahamovi, navracujícímu se od pobití králů, a dal jemu požehnání.
2
Kterémužto Abraham i desátek dal ze všeho. Kterýž nejprvé vykládá se král spravedlnosti, potom pak i král Sálem, to jest král pokoje,
3
Bez otce, bez matky, bez rodu, ani počátku dnů, ani skonání života nemaje, ale připodobněn jsa Synu Božímu, zůstává knězem věčně.
4
Pohleďtež tedy, kteraký ten byl, jemuž i desátky z kořistí dal Abraham patriarcha.
5
A ješto ti, kteříž jsou z synů Léví kněžství přijímající, přikázaní mají desátky bráti od lidu podle Zákona, to jest od bratří svých, ačkoli pošlých z bedr Abrahamových,
6
Tento pak, jehož rod není počten mezi nimi, desátky vzal od Abrahama, a tomu, kterýž měl zaslíbení, požehnání dal.
7
A jistě beze všeho odporu menší od většího požehnání béře.
8
A tuto desátky berou smrtelní lidé, ale tamto ten, o němž se vysvědčuje, že jest živ.
9
A ať tak dím, i sám Léví, kterýž desátky béře, v Abrahamovi desátky dal.
10
Nebo ještě v bedrách otce byl, když vyšel proti němu Melchisedech.
11
A protož byla-liť dokonalost spasení skrze Levítské kněžství, (nebo za toho kněžství vydán jest lidu Zákon,) jakáž toho byla potřeba, aby jiný kněz podle řádu Melchisedechova povstal, a nebyl již více podle řádu Aronova jmenován?
12
A poněvadž jest kněžství přeneseno, musiloť také i Zákona přenesení býti.
13
Nebo ten, o kterémž se to praví, jiného jest pokolení, z kteréhožto žádný při oltáři v službě nebyl.
14
Zjevné jest zajisté, že z pokolení Judova pošel Pán náš, o kterémžto pokolení nic z strany kněžství nemluvil Mojžíš.
15
Nýbrž hojněji to zjevné jest i z toho, že povstal jiný kněz podle řádu Melchisedechova,
16
Kterýžto učiněn jest knězem ne podle zákona přikázaní tělesného, ale podle moci života neporušitelného.
17
Nebo svědčí Písmo, řka: Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova.
18
Stalo se zajisté složení onoho předešlého přikázaní, protože bylo mdlé a neužitečné.
19
Nebo ničehož k dokonalosti nepřivedl Zákon, ale na místo jeho uvedena lepší naděje, skrze niž přibližujeme se k Bohu.
20
A to tím lepší, že ne bez přísahy.
21
Nebo onino bez přísahy kněžími učiněni bývali, tento pak s přísahou, skrze toho, kterýž řekl k němu: Přisáhl Pán, a nebudeť toho litovati: Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova.
22
Takť lepší smlouvy prostředníkem učiněn jest Ježíš.
23
A také onino mnozí bývali kněží, protože smrt bránila jim vždycky trvati;
24
Ale tento poněvadž zůstává na věky, věčné má kněžství.
25
A protož i dokonale spasiti může všecky přistupující skrze něj k Bohu, vždycky jsa živ k orodování za ně.
26
Takovéhoť zajisté nám slušelo míti nejvyššího kněze, svatého, nevinného, nepoškvrněného, odděleného od hříšníků, a jenž by vyšší nad nebesa učiněn byl,
27
Kterýž by nepotřeboval na každý den, jako onino kněží, nejprv za své vlastní hříchy oběti obětovati, potom za za hříchy lidu. Neboť jest to učinil jednou, samého sebe obětovav.
28
Zákon zajisté lidi mající nedostatky ustavoval za nejvyšší kněží, ale slovo přísežné, kteréž se stalo po Zákonu, ustanovilo Syna Božího dokonalého na věky.