Comparer

Isaías 10

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Isaías

Chapitre 10
1 Ai dos que decretam leis injustas, e dos escrivães que redigem decretos opressores,
2 para privar os necessitados de justiça, e roubar os direitos dos pobres do meu povo, para que as viúvas sejam o seu despojo, e para que façam dos órfãos a sua presa!
3 O que vocês farão no dia da visitação, e na desolação que virá de longe? A quem vocês fugirão por socorro? Onde vocês deixarão a sua riqueza?
4 Eles apenas se curvarão debaixo dos prisioneiros, e cairão debaixo dos mortos. Com tudo isso a sua ira não se desviou, mas a sua mão ainda está estendida.
5 Ai do assírio, a vara da minha ira, o bordão em cuja mão está a minha indignação!
6 Eu o enviarei contra uma nação profana, e contra o povo que me irrita eu lhe darei ordem para tomar o despojo e para tomar a presa, e para pisá-los como a lama das ruas.
7 No entanto, ele não tem esse propósito, nem o seu coração pensa assim; mas o que está em seu coração é destruir, e exterminar não poucas nações.
8 Pois ele diz: “Não são reis todos os meus príncipes?
9 Não é Calno como Carquemis? Não é Hamate como Arpade? Não é Samaria como Damasco?”
10 Assim como a minha mão alcançou os reinos dos ídolos, cujas imagens esculpidas superavam as de Jerusalém e de Samaria,
11 não farei eu a Jerusalém e aos seus ídolos o mesmo que fiz a Samaria e aos seus ídolos?
12 Portanto, acontecerá que, quando o Senhor tiver realizado toda a sua obra no monte Sião e em Jerusalém, eu punirei o fruto do coração obstinado e orgulhoso do rei da Assíria, e a insolência do seu olhar arrogante.
13 Pois ele disse: “Pela força da minha mão eu fiz isso, e pela minha sabedoria, pois tenho entendimento. Eu removi as fronteiras dos povos, e roubei os seus tesouros. Como um homem valente, eu derrubei os seus governantes.
14 A minha mão alcançou as riquezas dos povos como a um ninho, e como alguém que ajunta ovos abandonados, eu ajuntei toda a terra. Não houve ninguém que movesse a asa, ou que abrisse a boca, ou que chilreasse.”
15 Acaso o machado se gloriará contra aquele que corta com ele? A serra se exaltará contra aquele que a maneja? Como se a vara levantasse aqueles que a erguem, ou como se o bordão levantasse alguém que não é madeira.
16 Portanto, o Senhor, DEUS dos Exércitos, enviará a magreza entre os seus homens robustos; e debaixo da sua glória se acenderá uma queima como a queima de um fogo.
17 A luz de Israel será como um fogo, e o seu Santo como uma chama; e queimará e devorará os seus espinheiros e as suas sarças em um só dia.
18 Ele consumirá a glória da sua floresta e do seu campo frutífero, tanto a alma quanto o corpo. Será como quando um porta-estandarte desfalece.
19 O remanescente das árvores da sua floresta será tão pouco, que uma criança poderia escrever o seu número.
20 Acontecerá naquele dia que o remanescente de Israel, e aqueles que escaparam da casa de Jacó, não se apoiarão mais naquele que os feriu, mas se apoiarão no SENHOR, o Santo de Israel, em verdade.
21 Um remanescente retornará, sim, o remanescente de Jacó, para o Deus forte.
22 Pois, embora o seu povo, ó Israel, seja como a areia do mar, apenas um remanescente deles retornará. Uma destruição está determinada, transbordando de justiça.
23 Pois o Senhor, DEUS dos Exércitos, fará um fim completo, e isso já está determinado, por toda a terra.
24 Portanto, o Senhor, DEUS dos Exércitos, diz: “Meu povo que habita em Sião, não tenha medo do assírio, embora ele o fira com a vara, e levante o seu bordão contra você, como fez o Egito.
25 Pois daqui a muito pouco tempo, a indignação contra você se cumprirá, e a minha ira se voltará para a destruição deles.”
26 O SENHOR dos Exércitos levantará um açoite contra ele, como na matança de Midiã na rocha de Orebe. A sua vara estará sobre o mar, e ele a levantará como fez contra o Egito.
27 Acontecerá naquele dia que o fardo dele será tirado do seu ombro, e o seu jugo do seu pescoço, e o jugo será destruído por causa do óleo da unção.
28 Ele chegou a Aiate. Ele passou por Migrom. Em Micmás ele guarda a sua bagagem.
29 Eles atravessaram o desfiladeiro. Eles se alojaram em Geba. Ramá treme. Gibeá de Saul fugiu.
30 Clame em alta voz, filha de Galim! Ouça, Laís! Pobre Anatote!
31 Madmena é fugitiva. Os habitantes de Gebim fogem em busca de segurança.
32 Ainda hoje ele fará uma parada em Nobe. Ele sacode a sua mão contra o monte da filha de Sião, a colina de Jerusalém.
33 Eis que o Senhor, DEUS dos Exércitos, cortará os ramos com terror. Os altos serão derrubados, e os elevados serão rebaixados.
34 Ele cortará os matagais da floresta com ferro, e o Líbano cairá pelo Poderoso.

Izajáš

Chapitre 10
1 Běda těm, kteříž ustanovují práva nepravá, a spisovatelům, kteříž těžkosti spisují,
2 Aby odstrkovali nuzné od soudu, a vydírali spravedlnost chudých lidu mého, vdovy aby byly kořist jejich, a sirotky aby loupili.
3 I což učiníte v den navštívení a zpuštění, kteréž zdaleka přijde? K komu se o pomoc utečete? A kde zanecháte slávy své,
4 By nemusila skloniti se mezi vězni, a mezi zbitými klesnouti? Ve všem tom neodvrátí se prchlivost jeho, ale předce ruka jeho bude vztažená.
5 Běda Assurovi, metle hněvu mého, ačkoli hůl rozhněvání mého jest v rukou jeho,
6 A na národ ošemetný pošli jej, a o lidu hněvu mého přikáži jemu, aby směle bral kořisti, a loupil bez milosti, a položil jej v pošlapání jako bláto na ulicích.
7 Ale on ne tak se bude domnívati, ani srdce jeho tak mysliti bude; nebo srdce jeho jest hubiti a pléniti národy mnohé.
8 Nebo řekne: Zdaliž knížata má nejsou také i králové?
9 Zdaliž jako Charkemis není Chalno? Zdali není jako Arfad Emat? Zdali není jako Damašek Samaří?
10 Jakož nalezla ruka má království bohů, ješto rytiny jejich byly nad Jeruzalémských a Samařských,
11 Zdaliž jako jsem učinil Samaří a modlám jeho, tak neučiním Jeruzalému a obrazům jeho?
12 I staneť se, když dokoná Pán všecko dílo své na hoře Sion a v Jeruzalémě, že navštívím ovoce pyšného srdce krále Assyrského, a nádhernost vysokých očí jeho.
13 Nebo řekne: V síle ruky své to jsem vykonal, a v moudrosti své; nebo jsem rozumný byl, a odjal jsem meze národů, a poklady jejich jsem vzebral, a strhl jsem dolů, jako mocný, obyvatele.
14 Anobrž jako hnízdo nalezla ruka má zboží národů, a jako zbírána bývají vejce opuštěná, tak všecku zemi já jsem sebral, aniž byl, kdo by křídlem hnul, aneb otevřel ústa a siptěl.
15 Zdaliž se bude sekera velebiti nad toho, kdož ní seká? Zdaliž se honositi bude pila nad toho, kdož ní tře? Jako by se zpínala metla proti tomu, kdož by ji zdvihl; jako by se chlubila hůl, že není dřevem.
16 Protož pošle Pán, Hospodin zástupů, na vytylé jeho vyzáblost, a po zpodku slávu jeho prudce zapálí, jako silný oheň.
17 Nebo světlo Izraelovo bude ohněm, a Svatý jeho plamenem, i spálí a sžíře trní i bodláčí jeho jednoho dne.
18 Též spanilost lesu jeho, i úrodných polí jeho, od duše až do těla, všecko vyhubí. I stane se, že předěšený jsa, bude utíkati.
19 A pozůstalého dříví lesu jeho malý počet bude, tak že by je mohlo dítě popsati.
20 I stane se v ten den, nebudou více ostatkové Izraelští a pozůstalí z domu Jákobova zpoléhati na toho, kdož je tepe, ale zpoléhati budou na Hospodina, Svatého Izraelského v pravdě.
21 Ostatkové obrátí se, ostatkové Jákobovi k Bohu silnému, reku udatnému.
22 Nebo byť bylo lidu tvého, Izraeli, jako písku mořského, ostatkové jeho obrátí se. Pohubení uložené rozhojní spravedlnost.
23 Pohubení, pravím, a to jisté, Pán, Hospodin zástupů, učiní u prostřed vší této země.
24 Protož takto praví Pán, Hospodin zástupů: Neboj se Assyrského, lide můj, kterýž přebýváš na Sionu. Prutem umrská tě, a holí svou opřáhne na tebe na cestě Egyptské.
25 Po maličkém zajisté času dokoná se hněv a prchlivost má k vyhlazení jich.
26 Nebo vzbudí na něj Hospodin zástupů bič, jako porážku Madianských na skále Goréb, a jakož pozdvihl holi své na moře, tak jí pozdvihne na něj, na cestě Egyptské.
27 I stane se v ten den, že složeno bude břímě jeho s ramene tvého, a jho jeho s šíje tvé, nýbrž zkaženo bude jho od přítomnosti pomazaného.
28 Přitáhne do Aiat, přejde přes Migron, v Michmas složí nádobí svá.
29 Projdou průchod, v Gabaa budou míti hospodu k přenocování; ulekne se Ráma, Gabaa Saulovo uteče.
30 Naříkej hlasem svým, město Gallim, ať se slyší v Lais: Ach, ubohá Anatot.
31 Pohne se Madmena, obyvatelé Gábim schopí se.
32 Ještě téhož dne zastavě se v Nobe, pohrozí rukou svou hoře dcery Sionské, pahrbku Jeruzalémskému.
33 Aj, Panovník Hospodin zástupů oklestí vší silou ratolesti, ty pak, kteříž jsou vysokého zrostu, podetne; i budou vysocí sníženi.
34 Vyseká též houšť lesů sekerou, i Libán od velikomocného padne.

Choisir un livre