Comparer
Isaías 26
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Isaías
Chapitre 26
1
Naquele dia, este cântico será cantado na terra de Judá:
“Temos uma cidade forte.
Deus estabelece a salvação como muros e baluartes.
2
Abram as portas, para que a nação justa possa entrar:
aquela que se mantém fiel.
3
Você guardará em perfeita paz aquele cuja mente é firme,
porque ele confia em você.
4
Confiem no SENHOR para sempre;
pois no SENHOR, o SENHOR, está a Rocha eterna.
5
Pois ele derrubou os que habitam no alto, a cidade elevada.
Ele a rebaixa.
Ele a rebaixa até o chão.
Ele a reduz até o pó.
6
O pé a pisará,
os pés dos pobres
e os passos dos necessitados.”
7
O caminho do justo é a retidão.
Você, que é reto, torna plano o caminho do justo.
8
Sim, no caminho dos seus juízos, SENHOR, nós esperamos por você.
O seu nome e o seu renome são o desejo da nossa alma.
9
Com a minha alma eu o desejei de noite.
Sim, com o meu espírito dentro de mim eu o buscarei ansiosamente;
pois quando os seus juízos estão na terra, os habitantes do mundo aprendem a justiça.
10
Ainda que se mostre favor ao ímpio,
mesmo assim ele não aprenderá a justiça.
Na terra da retidão ele agirá injustamente,
e não verá a majestade do SENHOR.
11
SENHOR, a sua mão está levantada, mas eles não veem;
porém, eles verão o seu zelo pelo povo e ficarão envergonhados.
Sim, o fogo consumirá os seus adversários.
12
SENHOR, você estabelecerá a paz para nós,
pois você também realizou todas as nossas obras por nós.
13
SENHOR nosso Deus, outros senhores além de você tiveram domínio sobre nós,
mas nós reconheceremos apenas o seu nome.
14
Os mortos não viverão.
Os espíritos dos mortos não ressuscitarão.
Portanto, você os castigou e os destruiu,
e fez perecer toda a lembrança deles.
15
Você multiplicou a nação, ó SENHOR.
Você multiplicou a nação!
Você é glorificado!
Você expandiu todas as fronteiras da terra.
16
SENHOR, na angústia eles o buscaram.
Eles derramaram uma oração quando o seu castigo estava sobre eles.
17
Assim como uma mulher grávida, que se aproxima da hora do parto,
sente dores e grita em suas contrações,
assim estivemos nós diante de você, SENHOR.
18
Nós estivemos grávidos.
Nós sentimos dores.
Demos à luz, ao que parece, apenas vento.
Não trouxemos nenhum livramento à terra;
nem caíram os habitantes do mundo.
19
Os seus mortos viverão.
Os seus cadáveres ressuscitarão.
Despertem e cantem, vocês que habitam no pó;
pois o seu orvalho é como o orvalho das ervas,
e a terra lançará fora os espíritos dos mortos.
20
Venha, meu povo, entre em seus quartos,
e feche as portas atrás de você.
Esconda-se por um breve momento,
até que a indignação tenha passado.
21
Pois, eis que o SENHOR sai do seu lugar para punir os habitantes da terra por sua iniquidade.
A terra também revelará o seu sangue, e não cobrirá mais os seus mortos.
Izajáš
Chapitre 26
1
V ten den zpívána bude píseň tato v zemi Judské: Město máme pevné, sám Bůh spasením obdařil zdi a valy jeho.
2
Otevřete brány, ať vejde národ spravedlivý, ostříhající všeliké pravdy.
3
Èlověka spoléhajícího na tě ostříháš v pokoji; v pokoji, nebo v tebe doufá.
4
Doufejtež v Hospodina až na věky; nebo v Hospodinu, v Hospodinu jest skála věčná.
5
Ale obyvatele vysokých míst snižuje, města vyvýšeného ponižuje, ponižuje ho až k zemi, sráží je až do prachu.
6
Pošlapává je noha, nohy chudého, krokové nuzných.
7
Cesta spravedlivého jest upřímá; stezku spravedlivého vyrovnáváš.
8
Také na cestě soudů tvých, Hospodine, očekáváme na tě; ke jménu tvému a k rozpomínání se na tě patří žádost duše.
9
Duše má touží po tobě v noci, nýbrž i duchem svým ve mně ráno tě hledám. Nebo když soudové tvoji dějí se na zemi, obyvatelé okršlku zemského učí se spravedlnosti.
10
Když se milost činí bezbožnému, neučí se spravedlnosti; v zemi pravosti neprávě činí, a nehledí na důstojnost Hospodinovu.
11
Hospodine, ačkoli vyvýšena jest ruka tvá, však toho nevidí. Uzříť a zahanbeni budou, závidíce lidu tvému; nadto i ohněm ty nepřátely své sehltíš.
12
Nám, Hospodine, způsobíš pokoj; nebo i všecko, cožkoli se dálo při nás, dělal jsi pro dobré naše.
13
Hospodine, Bože náš, panovaliť jsou nad námi páni jiní než ty, (my však toliko v tebe doufajíce, rozpomínali jsme se na jméno tvé).
14
Ale již zemřevše, neoživouť, mrtví jsouc, nevstanouť, proto že jsi je navštívil, a vyplénil, i zahladil všecku památku jejich.
15
Rozmnožil jsi národ, ó Hospodine, rozmnožil jsi národ, a oslaven jsi, ač jsi jej byl vzdálil do všech končin země.
16
Hospodine, v úzkosti hledali tebe, vylévali prosby, když jsi je trestával.
17
Jako těhotná, blížíc se ku porodu, svírá se, křičí v bolestech svých, tak jsme byli před tváří tvou, Hospodine.
18
Počali jsme, svírali jsme se, jako bychom rodili vítr: však jsme žádného vysvobození nezpůsobili zemi, aniž padli obyvatelé okršlku zemského.
19
Oživouť mrtví tvoji, těla mrtvá má vstanou. Prociťte a prozpěvujte, obyvatelé prachu. Nebo rosa tvá jako rosa na bylinách, ale bezbožné k zemi zporážíš.
20
Ej lide můj, vejdi do pokojů svých, a zavři dvéře své za sebou; schovej se na maličkou chvilku, dokudž nepřejde hněv.
21
Nebo aj, Hospodin béře se z místa svého, aby navštívil nepravost na obyvatelích země, a odkryje země zbité své, a nebude přikrývati více zmordovaných svých.