Comparer
Jeremias 48
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jeremias
Chapitre 48
1
A respeito de Moabe. Assim diz o SENHOR dos Exércitos, o Deus de Israel:
“Ai de Nebo!
Pois está devastada.
Quiriataim está envergonhada.
Ela foi tomada.
Misgabe está envergonhada
e destruída.
2
O louvor de Moabe já não existe.
Em Hesbom tramaram o mal contra ela:
‘Venham! Vamos eliminá-la para que deixe de ser uma nação.’
Você também, Madmém, será reduzida ao silêncio.
A espada a perseguirá.
3
O som de um clamor vem de Horonaim,
desolação e grande destruição!
4
Moabe está destruída.
Seus pequeninos fizeram ouvir um clamor.
5
Pois pela subida de Luíte eles sobem com choro contínuo.
Pois na descida de Horonaim ouviram a angústia do clamor de destruição.
6
Fujam! Salvem as suas vidas!
Sejam como o zimbro no deserto.
7
Pois, por terem confiado em suas obras e em seus tesouros,
vocês também serão capturados.
Quemós irá para o cativeiro,
seus sacerdotes e seus príncipes juntos.
8
O destruidor virá sobre cada cidade,
e nenhuma cidade escapará;
o vale também perecerá,
e a planície será destruída, como o SENHOR falou.
9
Deem asas a Moabe,
para que ela possa voar e escapar;
e suas cidades se tornarão uma desolação,
sem que ninguém habite nelas.
10
“Maldito aquele que faz a obra do SENHOR negligentemente;
e maldito aquele que retém a sua espada do sangue.
11
“Moabe tem estado tranquilo desde a sua juventude,
e tem repousado sobre as suas borras,
e não foi esvaziado de vasilha em vasilha,
nem foi para o cativeiro;
portanto, o seu sabor permanece nele,
e o seu aroma não mudou.
12
Portanto, eis que vêm dias”, diz o SENHOR,
“em que enviarei a ele os que derramam,
e eles o derramarão;
e esvaziarão as suas vasilhas,
e quebrarão os seus jarros em pedaços.
13
Moabe se envergonhará de Quemós,
como a casa de Israel se envergonhou de Betel, a sua confiança.
14
“Como vocês dizem: ‘Somos homens valentes,
e homens fortes para a guerra’?
15
Moabe está devastada,
e subiram contra as suas cidades,
e os seus jovens escolhidos desceram para a matança”,
diz o Rei, cujo nome é o SENHOR dos Exércitos.
16
“A calamidade de Moabe está perto de chegar,
e a sua aflição se apressa muito.
17
Todos vocês que estão ao seu redor, lamentem por ele;
e todos vocês que conhecem o seu nome, digam:
‘Como está quebrado o cajado forte,
a bela vara!’
18
“Você, filha que habita em Dibom,
desça da sua glória,
e sente-se na sede;
pois o destruidor de Moabe subiu contra você.
Ele destruiu as suas fortalezas.
19
Habitante de Aroer, fique junto ao caminho e observe.
Pergunte ao que foge e à que escapa;
diga: ‘O que aconteceu?’
20
Moabe está envergonhada;
pois está destruída.
Lamentem e clamem!
Anunciem junto ao Arnom, que Moabe está devastada.
21
O juízo veio sobre a terra da planície —
sobre Holom, sobre Jaza, sobre Mefaate,
22
sobre Dibom, sobre Nebo, sobre Bete-Diblataim,
23
sobre Quiriataim, sobre Bete-Gamul, sobre Bete-Meom,
24
sobre Queriote, sobre Bozra,
e sobre todas as cidades da terra de Moabe, distantes ou próximas.
25
O chifre de Moabe foi cortado,
e o seu braço está quebrado”, diz o SENHOR.
26
“Embriaguem-no,
pois ele se engrandeceu contra o SENHOR.
Moabe se revolverá no seu vômito,
e ele também servirá de zombaria.
27
Pois Israel não foi uma zombaria para você?
Ele foi encontrado entre ladrões?
Pois sempre que você fala dele,
você balança a cabeça.
28
Vocês, habitantes de Moabe, deixem as cidades e habitem na rocha.
Sejam como a pomba que faz o seu ninho sobre a boca do abismo.
29
“Ouvimos do orgulho de Moabe.
Ele é muito orgulhoso em sua altivez, seu orgulho,
sua arrogância e a arrogância do seu coração.
30
Eu conheço a sua ira”, diz o SENHOR, “que não é nada;
suas ostentações nada realizaram.
31
Portanto, eu lamentarei por Moabe.
Sim, clamarei por todo o Moabe.
Eles prantearão pelos homens de Quir-Heres.
32
Com mais do que o choro de Jazer
eu chorarei por você, videira de Sibma.
Os seus ramos passaram além do mar.
Eles alcançaram até o mar de Jazer.
O destruidor caiu sobre os seus frutos de verão
e sobre a sua colheita de uvas.
33
A alegria e o regozijo foram tirados do campo fértil
e da terra de Moabe.
Eu fiz o vinho cessar dos lagares.
Ninguém pisará as uvas com gritos de alegria.
O grito não será um grito de alegria.
34
Do clamor de Hesbom até Eleale,
até Jaza eles levantaram a sua voz,
desde Zoar até Horonaim, até Eglate-Selisia;
pois as águas de Ninrim também se tornarão desoladas.
35
Além disso, farei cessar em Moabe”, diz o SENHOR,
“aquele que oferece sacrifícios nos altos,
e aquele que queima incenso aos seus deuses.
36
Portanto, o meu coração geme por Moabe como flautas,
e o meu coração geme como flautas pelos homens de Quir-Heres.
Portanto, a abundância que ele adquiriu pereceu.
37
Pois toda cabeça está calva,
e toda barba cortada.
Há cortes em todas as mãos,
e pano de saco na cintura.
38
Sobre todos os telhados de Moabe,
e em suas ruas, há lamentação por toda parte;
pois eu quebrei Moabe como uma vasilha que não agrada a ninguém”, diz o SENHOR.
39
“Como está destruída!
Como eles lamentam!
Como Moabe virou as costas com vergonha!
Assim Moabe se tornará uma zombaria
e um terror para todos os que estão ao seu redor.”
40
Pois o SENHOR diz: “Eis que ele voará como uma águia,
e estenderá as suas asas contra Moabe.
41
Queriote foi tomada,
e as fortalezas foram capturadas.
O coração dos valentes de Moabe naquele dia
será como o coração de uma mulher em suas dores de parto.
42
Moabe será destruída para que deixe de ser um povo,
porque se engrandeceu contra o SENHOR.
43
O terror, a cova e a armadilha estão sobre você,
habitante de Moabe”, diz o SENHOR.
44
“Aquele que fugir do terror cairá na cova;
e aquele que subir da cova será pego na armadilha,
pois eu trarei sobre ele, sim, sobre Moabe,
o ano da sua visitação”, diz o SENHOR.
45
“Os que fugiram ficam sem forças à sombra de Hesbom;
pois um fogo saiu de Hesbom,
e uma chama do meio de Seom,
e devorou a fronte de Moabe,
e o alto da cabeça dos tumultuosos.
46
Ai de você, ó Moabe!
O povo de Quemós está destruído;
pois os seus filhos foram levados cativos,
e as suas filhas para o cativeiro.
47
“Contudo, eu reverterei o cativeiro de Moabe nos últimos dias”,
diz o SENHOR. Até aqui é o juízo sobre Moabe.
Jeremjáš
Chapitre 48
1
Proti Moábovi. Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Běda městu Nébo, neboť popléněno bude; zahanbeno a vzato bude Kariataim, zahanbeno bude Misgab a děsiti se bude.
2
Nebudeť míti více žádné pochvaly Moáb z Ezebon, obmýšlejí proti němu zlé: Poďte, a vyhlaďme je z národu. I ty, ó Madmen, vypléněno budeš, půjde za tebou meč.
3
Hlas žalostný z Choronaim: Ó poplénění a potření veliké.
4
Potřín bude Moáb, slyšán bude křik maličkých jeho.
5
Proto že na cestě Luchitské ustavičný bude pláč, a že kudyž se chodí k Choronaim, nepřátelé křik hrozný slyšeti budou:
6
Utecte, vysvoboďte život svůj, a buďte jako vřes na poušti.
7
Nebo proto, že doufáš v statku svém a v pokladích svých, také ty jat budeš; i půjde Chámos do zajetí, kněží jeho, též i knížata jeho.
8
Přitáhne zajisté zhoubce na každé město, aniž ho které město znikne; zahyne i údolí, a zahlazena bude rovina, jakž praví Hospodin.
9
Dejte brky Moábovi, ať rychle uletí; nebo města jeho v poušť obrácena budou, tak že nebude žádného obyvatele v nich.
10
Zlořečený ten, kdož dělá dílo Hospodinovo lstivě, a zlořečený ten, kdož zdržuje meč svůj od krve.
11
Mělť jest pokoj Moáb od dětinství svého, a usadil se na kvasnicích svých, aniž býval přelíván z nádoby do nádoby, totiž do zajetí nechodíval; pročež zůstala v něm chuť jeho, a vůně jeho není proměněna.
12
Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, že pošli na něj ty, kteříž vpády činí, a zajmou jej, sudy pak jeho vyprázdní, a nádoby jeho roztříští.
13
I zahanben bude Moáb od Chámos, jako zahanbeni jsou dům Izraelský od Bethel naděje své.
14
Kterakž říkáte: Silní jsme a muži stateční k boji?
15
Pohuben bude Moáb a z měst svých vyjde, a nejvýbornější mládenci jeho půjdou k zabití, dí král, jehož jméno Hospodin zástupů.
16
Blízkoť jest bída Moábova, aby přišla, a trápení jeho pospíchá velice.
17
Litujte ho všickni okolní jeho, a všickni, kteříž víte o jménu jeho, rcete: Jak polámána jest hůl nejpevnější, prut nejozdobnější?
18
Sejdi z slávy své, a seď v žíni, ó ty, kterážs se usadila, dcero Dibonská; neboť zhoubce Moábův přitáhne proti tobě, zkazí ohrady tvé.
19
Postav se na cestě, a ohlédni se pilně, obyvatelkyně Aroer; vyptej se toho, kdož utíká, a té, kteráž uchází, rci: Co se děje?
20
Stydí se Moáb, že jest potřín. Kvělte a křičte, oznamte u Arnon, že hubí Moába.
21
Nebo soud přišel na zemi té roviny, na Holon a na Jasa a na Mefat,
22
I na Dibon a Nébo, a na Betdiblataim,
23
I na Kariataim a na Betgamul, a na Betmeon,
24
A na Kariot, a na Bozru i na všecka města země Moábské, daleká i blízká.
25
Odťat bude roh Moábův, a rámě jeho zlámáno bude, dí Hospodin.
26
Opojte jej, poněvadž se proti Hospodinu zpínal, až by se válel Moáb v vývratku svém, a byl za smích i on také.
27
Nebo zdali v posměchu nebyl u tebe Izrael? Zdali mezi zloději zastižen jest, že jakž jen promluvíš o něm, poskakuješ?
28
Zanechte měst, a přebývejte v skále, ó obyvatelé Moábští, a buďte podobni holubici hnízdící se daleko v rozsedlinách.
29
Slýchaliť jsme o pýše Moábově, že velmi pyšný jest, o vysokomyslnosti jeho a pýše jeho, i o nadutosti jeho, a povyšování se srdce jeho.
30
Známť já, dí Hospodin, vzteklost jeho, ale špatnáť jest ona k tomu; lži jeho nedovedouť toho.
31
Protož nad Moábskými kvílím, a nade vším Moábem křičím, pro obyvatele Kircheres úpí srdce.
32
Více než plakáno bylo Jazerských, plači tebe, ó vinný kmene Sibma. Rozvodové tvoji dostanouť se za moře, až k moři Jazerskému dosáhnou; na letní ovoce tvé a na vinobraní tvé zhoubce připadne.
33
I přestane veselé a plésání nad polem úrodným v zemi Moábské, a vínu z presu přítrž učiním; nebudou ho tlačívati s prokřikováním. Prokřikování nebudeť prokřikováním.
34
Více křičeti budou než Ezebonští, až do Eleale, až do Jasa vydávati budou hlas svůj, od Ségor až do Choronaim jako jalovice tříletá; nebo také i vody Nimrim vymizejí.
35
A tak učiním, dí Hospodin, přítrž Moábovi, obětujícímu na výsosti a kadícímu bohům jeho.
36
Protož srdce mé nad Moábem jako píšťalky zníti bude, srdce mé i nad obyvateli Kircheres jako píšťalky zníti bude, proto že i zboží nashromážděná se v nic obrátí.
37
Nebo na každé hlavě bude lysina, a každá brada oholena, na všech rukou řezání, a na bedrách žíně.
38
Na všech střechách Moábových i po ulicích jeho všudy jen kvílení; nebo rozrazím Moába jako nádobu neužitečnou, dí Hospodin.
39
Kvíliti budou: Jakť jest potřín, jak se obrátil zpět Moáb s hanbou! A jest Moáb v posměchu a k předěšení všechněm, kteříž jsou vůkol něho.
40
Nebo takto praví Hospodin: Aj, jako orlice přiletí a roztáhne křídla svá na Moába.
41
Vzato bude Kariot, i pevnosti pobrány budou, a bude srdce silných Moábských v ten den podobné srdci ženy svírající se.
42
I vyhlazen bude Moáb z lidu, proto že se proti Hospodinu zpínal.
43
Strach a jáma a osídlo nad tebou, ó obyvateli Moábský, praví Hospodin.
44
Kdo uteče před strachem, vpadne do jámy, a kdo vyleze z jámy, osídlem lapen bude; nebo uvedu na něj, totiž na Moába, rok navštívení jejich, dí Hospodin.
45
Stávaliť jsou v stínu Ezebon ti, kteříž utíkávali před násilím, ale oheň vyjde z Ezebon, a plamen z prostřed Seon, a zžíře kout Moábův a vrch hlavy těch, kteříž jen bouří.
46
Běda tobě, Moábe, zahyneť lid Chámosův; nebo pobráni budou synové tvoji do zajetí, i dcery tvé do zajetí.
47
A však zase přivedu zajaté Moábské v posledních dnech, dí Hospodin. Až potud soud o Moábovi.