Comparer
Jeremias 51
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jeremias
Chapitre 51
1
O SENHOR diz:
“Eis que levantarei contra a Babilônia,
e contra os que habitam em Lebe-Camai, um vento destruidor.
2
Enviarei à Babilônia estrangeiros, que a joeirarão.
Eles esvaziarão a sua terra;
pois no dia da angústia estarão contra ela por todos os lados.
3
Contra aquele que entesa o arco, que o arqueiro entese o seu arco,
e também contra aquele que se levanta em sua armadura.
Não poupem os seus jovens!
Destruam totalmente todo o seu exército!
4
Eles cairão mortos na terra dos caldeus,
e traspassados nas suas ruas.
5
Pois Israel não foi abandonado, nem Judá, pelo seu Deus,
pelo SENHOR dos Exércitos;
embora a terra deles esteja cheia de culpa contra o Santo de Israel.
6
“Fujam do meio da Babilônia!
Cada um salve a sua própria vida!
Não sejam destruídos na iniquidade dela,
pois é o tempo da vingança do SENHOR.
Ele lhe dará a sua retribuição.
7
A Babilônia tem sido um cálice de ouro na mão do SENHOR,
que embriagou toda a terra.
As nações beberam do seu vinho;
por isso as nações enlouqueceram.
8
A Babilônia caiu de repente e foi destruída!
Lamentem por ela!
Peguem bálsamo para a sua dor.
Talvez ela possa ser curada.
9
“Nós teríamos curado a Babilônia,
mas ela não está curada.
Abandonem-na,
e vamos cada um para o seu próprio país;
pois o seu julgamento chega até o céu,
e se eleva até as nuvens.
10
‘O SENHOR trouxe à luz a nossa justiça.
Venham, e declaremos em Sião a obra do SENHOR, nosso Deus.’
11
“Afiem as flechas!
Segurem firmemente os escudos!
O SENHOR despertou o espírito dos reis dos medos,
porque o seu propósito é contra a Babilônia, para destruí-la;
pois é a vingança do SENHOR,
a vingança do seu templo.
12
Levantem um estandarte contra as muralhas da Babilônia!
Reforcem a guarda!
Coloquem as sentinelas,
e preparem as emboscadas;
pois o SENHOR tanto planejou quanto fez
aquilo que falou a respeito dos habitantes da Babilônia.
13
Você que habita sobre muitas águas, rica em tesouros,
o seu fim chegou, a medida da sua cobiça.
14
O SENHOR dos Exércitos jurou por si mesmo, dizendo:
‘Certamente eu a encherei de homens,
como de gafanhotos,
e eles levantarão um grito de guerra contra você.’
15
“Ele fez a terra pelo seu poder.
Ele estabeleceu o mundo pela sua sabedoria.
Pelo seu entendimento ele estendeu os céus.
16
Quando ele faz soar a sua voz,
há um estrondo de águas nos céus,
e ele faz os vapores subirem dos confins da terra.
Ele faz os relâmpagos para a chuva,
e tira o vento dos seus tesouros.
17
“Todo homem se tornou estúpido e sem conhecimento.
Todo ourives é envergonhado pela sua imagem,
pois as suas imagens de fundição são falsidade,
e não há fôlego nelas.
18
Elas são vaidade,
uma obra de engano.
No tempo do seu castigo, elas perecerão.
19
A porção de Jacó não é como estas,
pois ele formou todas as coisas,
incluindo a tribo da sua herança.
O SENHOR dos Exércitos é o seu nome.
20
“Você é o meu machado de batalha e armas de guerra.
Com você eu despedaçarei as nações.
Com você eu destruirei reinos.
21
Com você eu despedaçarei
o cavalo e o seu cavaleiro.
22
Com você eu despedaçarei
o carro e aquele que nele anda.
Com você eu despedaçarei
homem e mulher.
Com você eu despedaçarei
o velho e o jovem.
Com você eu despedaçarei
o rapaz e a virgem.
23
Com você eu despedaçarei
o pastor e o seu rebanho.
Com você eu despedaçarei
o lavrador e a sua junta de bois.
Com você eu despedaçarei
governadores e magistrados.
24
“Eu retribuirei à Babilônia e a todos os habitantes da Caldeia todo o mal que fizeram em Sião diante dos olhos de vocês”, diz o SENHOR.
25
“Eis que sou contra você, ó monte destruidor”, diz o SENHOR,
“que destrói toda a terra.
Estenderei a minha mão sobre você,
rolarei você das rochas,
e farei de você um monte queimado.
26
Não tirarão de você pedra angular,
nem pedra para alicerces;
mas você ficará desolada para sempre”, diz o SENHOR.
27
“Levantem um estandarte na terra!
Toquem a trombeta entre as nações!
Preparem as nações contra ela!
Convoquem contra ela os reinos de Ararate, Mini e Asquenaz!
Nomeiem um comandante contra ela!
Façam subir os cavalos como um enxame de gafanhotos!
28
Preparem contra ela as nações,
os reis dos medos, os seus governadores, e todos os seus magistrados, e toda a terra do seu domínio!
29
A terra treme e está em dor;
pois os propósitos do SENHOR contra a Babilônia estão de pé,
para fazer da terra da Babilônia uma desolação, sem habitantes.
30
Os valentes da Babilônia pararam de lutar,
eles permanecem em suas fortalezas.
A força deles falhou.
Eles se tornaram como mulheres.
As suas habitações foram incendiadas.
As suas trancas foram quebradas.
31
Um corredor correrá ao encontro de outro,
e um mensageiro ao encontro de outro,
para anunciar ao rei da Babilônia que a sua cidade foi tomada por todos os lados.
32
Assim as passagens foram tomadas.
Eles queimaram os juncos com fogo.
Os homens de guerra estão apavorados.”
33
Pois assim diz o SENHOR dos Exércitos, o Deus de Israel:
“A filha da Babilônia é como uma eira no tempo em que é pisada.
Ainda um pouco, e o tempo da colheita chegará para ela.”
34
“Nabucodonosor, o rei da Babilônia, me devorou.
Ele me esmagou.
Ele fez de mim um vaso vazio.
Ele me engoliu como um monstro.
Ele encheu a sua boca com as minhas iguarias.
Ele me expulsou.
35
Que a violência feita a mim e à minha carne caia sobre a Babilônia!”
dirá a habitante de Sião; e,
“Que o meu sangue caia sobre os habitantes da Caldeia!”
dirá Jerusalém.
36
Portanto, assim diz o SENHOR:
“Eis que defenderei a sua causa,
e me vingarei por você.
Secarei o seu mar,
e farei secar a sua fonte.
37
A Babilônia se tornará em montões de ruínas,
uma habitação para chacais,
um espanto, e um assobio,
sem habitantes.
38
Eles rugirão juntos como leões jovens.
Eles rosnarão como filhotes de leão.
39
Quando estiverem inflamados, prepararei o seu banquete,
e os embriagarei,
para que se alegrem,
e durmam um sono perpétuo,
e não acordem”, diz o SENHOR.
40
“Eu os farei descer como cordeiros para o matadouro,
como carneiros com bodes.
41
“Como Sesaque foi tomada!
Como o louvor de toda a terra foi capturado!
Como a Babilônia se tornou uma desolação entre as nações!
42
O mar subiu sobre a Babilônia.
Ela está coberta com a multidão das suas ondas.
43
As suas cidades se tornaram uma desolação,
uma terra seca, e um deserto,
uma terra em que nenhum homem habita.
Nenhum filho do homem passa por ela.
44
Executarei juízo sobre Bel na Babilônia,
e tirarei da sua boca aquilo que ele engoliu.
As nações não afluirão mais a ele.
Sim, a muralha da Babilônia cairá.
45
“Meu povo, saiam do meio dela,
e cada um de vocês salve a si mesmo da ira ardente do SENHOR.
46
Não deixem o seu coração desmaiar.
Não temam pelas notícias que se ouvirão na terra.
Pois as notícias virão em um ano,
e depois disso, em outro ano, virão notícias,
e violência na terra,
governante contra governante.
47
Portanto, eis que vêm os dias em que executarei juízo sobre as imagens esculpidas da Babilônia;
e toda a sua terra será envergonhada.
Todos os seus mortos cairão no meio dela.
48
Então os céus e a terra,
e tudo o que neles há,
cantarão de alegria sobre a Babilônia;
pois os destruidores virão a ela do norte”, diz o SENHOR.
49
“Assim como a Babilônia fez cair os mortos de Israel,
assim também os mortos de toda a terra cairão na Babilônia.
50
Vocês que escaparam da espada, vão!
Não fiquem parados!
Lembrem-se do SENHOR de longe,
e que Jerusalém venha à mente de vocês.”
51
“Estamos envergonhados
porque ouvimos insultos.
A confusão cobriu os nossos rostos,
pois estrangeiros entraram nos santuários da casa do SENHOR.”
52
“Portanto, eis que vêm os dias”, diz o SENHOR,
“em que executarei juízo sobre as suas imagens esculpidas;
e por toda a sua terra os feridos gemerão.
53
Ainda que a Babilônia subisse até o céu,
e ainda que ela fortificasse a altura da sua força,
ainda assim destruidores viriam a ela da minha parte”, diz o SENHOR.
54
“O som de um clamor vem da Babilônia,
e de grande destruição da terra dos caldeus!
55
Pois o SENHOR devasta a Babilônia,
e destrói do meio dela a grande voz!
As suas ondas rugem como muitas águas.
O estrondo da sua voz ressoa.
56
Pois o destruidor veio sobre ela,
sobre a Babilônia.
Os seus valentes foram capturados.
Os seus arcos foram despedaçados,
pois o SENHOR é um Deus de retribuição.
Ele certamente retribuirá.
57
Eu embriagarei os seus príncipes, os seus sábios,
os seus governadores, os seus magistrados, e os seus valentes.
Eles dormirão um sono perpétuo,
e não acordarão”,
diz o Rei, cujo nome é o SENHOR dos Exércitos.
58
O SENHOR dos Exércitos diz:
“As largas muralhas da Babilônia serão totalmente derrubadas.
As suas altas portas serão queimadas com fogo.
Os povos trabalharão em vão,
e as nações para o fogo;
e eles se cansarão.”
59
A palavra que o profeta Jeremias ordenou a Seraías, filho de Nerias, filho de Maaseias, quando ele foi com Zedequias, rei de Judá, à Babilônia, no quarto ano do seu reinado. Ora, Seraías era o chefe do acampamento.
60
Jeremias escreveu em um livro todo o mal que deveria vir sobre a Babilônia, a saber, todas estas palavras que estão escritas a respeito da Babilônia.
61
Jeremias disse a Seraías: “Quando você chegar à Babilônia, certifique-se de ler todas estas palavras,
62
e diga: ‘Ó SENHOR, tu falaste a respeito deste lugar, para destruí-lo, de modo que ninguém habite nele, nem homem nem animal, mas que fique desolado para sempre.’
63
E acontecerá que, quando você terminar de ler este livro, amarrará uma pedra a ele, e o lançará no meio do Eufrates.
64
Então você dirá: ‘Assim a Babilônia afundará, e não se levantará mais, por causa do mal que trarei sobre ela; e eles se cansarão.’” Até aqui as palavras de Jeremias.
Jeremjáš
Chapitre 51
1
Takto praví Hospodin: Aj, já vzbudím proti Babylonu a proti těm, kteříž bydlejí u prostřed povstávajících proti mně, vítr hubící.
2
A pošli na Babylon ty, jenž vějí, kteřížto převívati budou jej, a vyprázdní zemi jeho, když budou proti němu vůkol v den bídy.
3
Natahujícímu, kterýž silně natahuje lučiště své, a kráčí v pancíři svém, dím: Neslitovávejtež se nad mládenci jeho, zahlaďte jako proklaté všecko vojsko jeho.
4
Ať padnou zbití v zemi Kaldejské, a probodnutí na ulicích jeho.
5
Nebo není opuštěn Izrael a Juda od Boha svého, od Hospodina zástupů, ačkoli země jejich plná jest provinění proti Svatému Izraelskému.
6
Utecte z prostředku Babylona, a zachovejte jeden každý život svůj, abyste nebyli vypléněni v nepravosti jeho. Nebo čas bude pomsty Hospodinovy, sám odplatu dá jemu.
7
Byltě koflíkem zlatým Babylon v ruce Hospodinově, opojujícím všecku zemi; víno jeho pili národové, protož se zbláznili národové.
8
Ale v náhle padne Babylon, a potřín bude. Kvělte nad ním, nabeřte masti pro bolesti jeho, snad bude moci zhojen býti.
9
Hojili jsme Babylon, ale není zhojen, opusťme jej, a poďme jeden každý do země své; nebo až k nebi dosahá soud jeho, a vznesen jest až k nejvyšším oblakům.
10
Vyvedl Hospodin při naši; poďte, a vypravujme na Sionu dílo Hospodina Boha našeho.
11
Vytřete střely, shledejte, což nejvíc můžete, pavéz, Hospodin vzbudil ducha králů Médských, proto že proti Babylonu usouzení jeho jest, aby jej zkazil; pomsta zajisté jest Hospodinova, pomštění chrámu jeho.
12
Na zdech Babylonských zdvihněte korouhev, osaďte stráž, postavte strážné, připravte zálohy; nebo i myslil Hospodin, i učiní, což řekl proti obyvatelům Babylonským.
13
Ó ty, kterýž bydlíš při vodách velikých, ó kterýž máš množství pokladů, přišloť skončení tvé, cíl lakomství tvého.
14
Přisáhlť jest Hospodin zástupů skrze samého sebe: Jistotně naplním tě lidmi jako brouky, kteříž by prokřikovali nad tebou radostně:
15
Ten, kterýž učinil zemi mocí svou, kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou, a opatrností svou roztáhl nebesa,
16
Kterýžto, když vydává hlas, ječí vody na nebi, a kterýž působí to, aby vystupovaly páry od kraje země, blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých.
17
Tak zhlupěl každý člověk, že nezná toho, že zahanben bývá každý zlatník od rytiny; nebo faleš jest slitina jeho, a není ducha v nich.
18
Marnost jsou a dílo podvodů; v čas, v němž navštíveni budou, zahynou.
19
Neníť jim podobný díl Jákobův; nebo on jest stvořitelem všeho, a částka dědictví jeho, Hospodin zástupů jest jméno jeho.
20
Ty jsi mým kladivem rozrážejícím, nástroji válečnými, abych rozrážel skrze tebe národy, a kazil skrze tebe království,
21
Abych rozrážel skrze tebe koně s jezdcem jeho, abych rozrážel skrze tebe vůz s tím, kdož jezdí na něm.
22
Abych rozrážel skrze tebe muže i ženu, abych rozrážel skrze tebe starého i dítě, abych rozrážel skrze tebe mládence i pannu,
23
Abych rozrážel skrze tebe pastýře s stádem jeho, abych rozrážel skrze tebe oráče s spřežením jeho, abych rozrážel skrze tebe vývody a knížata.
24
Ale jižť odplatím Babylonu i všechněm obyvatelům Kaldejským za všecko bezpráví jejich, kteréž činili Sionu před očima vašima, dí Hospodin.
25
Aj, já jsem proti tobě, ó horo, kteráž hubíš, dí Hospodin, kteráž hubíš všecku zemi; a vztáhna ruku svou na tebe, svalím tě z těch skal, a obrátím tě v horu spálenou.
26
A nevezmou z tebe kamene k úhlu, ani kamene k základům; nebo pustinou věčnou budeš, praví Hospodin.
27
Vyzdvihněte korouhev v zemi, trubte trubou mezi národy, připravte proti němu národy, svolejte proti němu království Ararat, Minni, Ascenez, ustanovte hejtmana proti němu, přiveďte koní jako brouků počet nesčíslný.
28
Připravte proti Babylonu národy, krále země Médské, vývody její a všecka knížata její, i všecku zemi panování jejich.
29
I bude se třásti země a bolestiti, když vykonáváno bude usouzení Hospodinovo proti Babylonu, aby obrátil zemi Babylonskou v pustinu, v níž by se žádný neosazoval.
30
Přestanou silní Babylonští bojovati, seděti budou v ohradách, zhyne síla jejich, budou jako ženy, zapálí příbytky jejich, polámány budou závory jejich.
31
Pošta jedna druhou potká, a posel posla, aby oznámeno bylo králi Babylonskému, že vzato jest město jeho na kraji,
32
A že brodové vzati, i jezera vypálena ohněm, a muži bojovní předěšeni.
33
Nebo takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Dcera Babylonská jest jako humno, jehož nabíjení čas; ještě maličko, a přijde čas žně její.
34
Vyjídá mne, potírá mne Nabuchodonozor král Babylonský, vystavuje mne nádobu prázdnou, požírá mne jako drak, naplňuje břich svůj rozkošemi mými, vyhání mne.
35
Násilé, kteréž se mně a mému tělu děje, přijdiž na Babylon, praví obyvatelkyně Sionská, a krev má na obyvatele země Kaldejské, praví Jeruzalém.
36
Protož takto praví Hospodin: Aj, já vyvedu při tvou, a pomstím tě; nebo vysuším moře jeho, vysuším i vrchoviště jeho.
37
I bude Babylon v hromady, v příbytek draků, v užasnutí a ckání, tak že nebude v něm žádného obyvatele.
38
Jako lvové spolu řváti budou, skučeti budou jako lvíčata.
39
Když se rozpálí, učiním jim hody, a tak je opojím, že zkřiknouti a snem věčným zesnouti musejí, tak aby neprocítili, dí Hospodin.
40
Povedu je jako berany k zabití, jako skopce s kozly.
41
Jakž by dobyt býti mohl Sesák? Jakž by vzata býti mohla chvála vší země? Jakž by přijíti mohl na spuštění Babylon mezi národy?
42
Vystoupí proti Babylonu moře, množstvím vlnobití jeho přikryt bude.
43
Města jeho budou pustinou, zemí vyprahlou a pustou, zemí, v jejíchž městech neosadí se žádný, aniž projde skrze ně syn člověka.
44
Navštívím také Béle v Babyloně, a vytrhnu, což sehltil, z úst jeho, i nepohrnou se k němu více národové; také i zdi Babylonské padnou.
45
Vyjděte z prostředku jeho, lide můj, a vysvoboďte jeden každý duši svou od prchlivosti hněvu Hospodinova.
46
A nebuďtež choulostivého srdce, aniž se bojte pověsti, kteráž slyšána bude v té zemi, když přijde tohoto roku pověst, a potom druhého roku pověst, i ukrutenství v zemi, a pán na pána.
47
Protož aj, dnové přijdou, že navštívím rytiny Babylonské, a všecka země jeho zahanbena bude, i všickni zbití jeho padnou u prostřed něho.
48
I budou prozpěvovati nad Babylonem nebesa i země, a cožkoli v nich jest, když na něj od půlnoci přitáhnou ti zhoubcové, dí Hospodin.
49
Ano i Babylon padnouti musí, ó zbití Izraelovi, i s Babylonem padnou zbití vší země jeho.
50
Ó kdož jste znikli meče, jděte, nezastavujte se; zpomínejte, daleko jsouce, na Hospodina, a Jeruzalém nechť vstupuje na srdce vaše.
51
Rcete: Stydímeť se, že slýcháme útržku, hanbí se tváře naše, že cizozemci chodí do svatyní domu Hospodinova.
52
Protož aj, dnové přijdou, dí Hospodin, že navštívím rytiny jeho, a po vší zemi jeho stonati bude zraněný.
53
Byť pak vstoupil Babylon na nebe, a byť pak ohradil velmi vysokou pevnost svou, přitáhnou ode mne na něj zhoubcové, praví Hospodin.
54
Zvuk křiku z Babylona, a potření veliké z země Kaldejské.
55
Nebo Hospodin popléní Babylon, a vyhladí z něho hřmot veliký, byť pak zvučela vlnobití jejich jako vody mnohé, vydáván byl hluk hlasu jejich,
56
Když přitáhne na něj, na Babylon zhoubce. I budou jati silní jeho, potříno bude lučiště jejich; nebo Bůh silný odplatí, Hospodin vrchovatě odplatí.
57
Opojím knížata jeho i moudré jeho, vývody jeho i znamenitější jeho i silné jeho, aby zesnuli snem věčným, a neprocítili, dí král, jehož jméno jest Hospodin zástupů.
58
Takto praví Hospodin zástupů: Oboje zed Babylonská velmi široká do gruntu zbořena bude, a brány jeho vysoké ohněm spáleny budou, a tak nadarmo pracovati budou lidé a národové při ohni, až ustanou.
59
Slovo, kteréž přikázal Jeremiáš prorok Saraiášovi synu Neriášovu, synu Maaseiášovu, když se vypravil od Sedechiáše krále Judského do Babylona, léta čtvtého kralování jeho, (byl pak Saraiáš kníže Menuchské),
60
Když sepsal Jeremiáš všecko zlé, kteréž přijíti mělo na Babylon, do knihy jedné, všecka ta slova, kteráž jsou psána proti Babylonu.
61
I řekl Jeremiáš Saraiášovi: Když přijdeš do Babylona, a uzříš jej, tedy čti všecka ta slova.
62
A rci: Ó Hospodine, ty jsi mluvil o místě tomto, že je zkazíš, tak že nebude v něm obyvatele, od člověka až do hovada, ale že hrozně zpuštěno na věky bude.
63
Když pak do konce přečteš knihu tuto, přivaž k ní kámen, a hoď ji do prostřed Eufrates,
64
A rci: Tak potopen bude Babylon, a nepovstane z toho zlého, kteréž já uvedu na něj, ačkoli ustávati budou. Až potud slova Jeremiášova.