Comparer
Jó 24
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jó
Chapitre 24
1
“Por que os tempos não são reservados pelo Todo-Poderoso?
Por que aqueles que o conhecem não veem os seus dias?
2
Há pessoas que removem os marcos de divisa.
Eles roubam rebanhos com violência, e os apascentam.
3
Eles levam embora o jumento do órfão,
e tomam o boi da viúva como penhor.
4
Eles desviam os necessitados do caminho.
Todos os pobres da terra se escondem.
5
Eis que, como jumentos selvagens no deserto,
eles saem para o seu trabalho, buscando diligentemente por comida.
O ermo lhes dá pão para os seus filhos.
6
Eles cortam a sua comida no campo.
Eles respigam a vinha dos ímpios.
7
Eles passam a noite nus, sem roupas,
e não têm coberta no frio.
8
Eles se molham com as chuvas das montanhas,
e abraçam a rocha por falta de abrigo.
9
Há os que arrancam o órfão do peito,
e tomam penhor do pobre,
10
de modo que andam nus, sem roupas.
Mesmo famintos, carregam os feixes.
11
Eles fazem azeite dentro dos muros desses homens.
Eles pisam nos lagares, e passam sede.
12
De dentro da cidade populosa, os homens gemem.
A alma dos feridos clama,
contudo, Deus não leva em conta a insensatez.
13
“Estes são dos que se rebelam contra a luz.
Eles não conhecem os seus caminhos,
nem permanecem nas suas veredas.
14
O assassino se levanta com a luz.
Ele mata o pobre e o necessitado.
De noite ele é como um ladrão.
15
O olho do adúltero também aguarda o crepúsculo,
dizendo: ‘Nenhum olho me verá.’
Ele disfarça o seu rosto.
16
No escuro eles arrombam as casas.
Eles se trancam durante o dia.
Eles não conhecem a luz.
17
Pois a manhã é para todos eles como densas trevas,
pois eles conhecem os terrores das densas trevas.
18
“Eles são espuma na superfície das águas.
A porção deles é amaldiçoada na terra.
Eles não se voltam para o caminho das vinhas.
19
A seca e o calor consomem as águas da neve,
assim faz o Seol aos que pecaram.
20
O ventre se esquecerá dele.
O verme se alimentará docemente dele.
Ele não será mais lembrado.
A injustiça será quebrada como uma árvore.
21
Ele devora a estéril que não dá à luz.
Ele não mostra bondade para com a viúva.
22
Contudo, Deus preserva os poderosos com o seu poder.
Levanta-se aquele que não tem garantia de vida.
23
Deus lhes dá segurança, e eles descansam nela.
Os olhos dele estão sobre os caminhos deles.
24
Eles são exaltados; mas um pouco de tempo, e já não existem.
Sim, eles são abatidos, são tirados do caminho como todos os outros,
e são cortados como as pontas das espigas de grãos.
25
Se não é assim agora, quem provará que sou mentiroso,
e reduzirá a nada o meu discurso?”
Jób
Chapitre 24
1
Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
2
Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
3
Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
4
Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
5
Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
6
Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
7
Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
8
A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
9
Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
10
Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
11
Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
12
Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
13
Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
14
Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
15
Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
16
Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
17
Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
18
Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
19
Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.
20
Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
21
Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
22
Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
23
Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
24
Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
25
Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?