Comparer
Jó 29
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jó
Chapitre 29
1
Jó retomou o seu discurso e disse:
2
“Ah, quem me dera ser como nos meses passados,
como nos dias em que Deus me guardava;
3
quando a sua lâmpada brilhava sobre a minha cabeça,
e pela sua luz eu caminhava pelas trevas;
4
como eu era no meu vigor,
quando a amizade de Deus estava na minha tenda,
5
quando o Todo-Poderoso ainda estava comigo,
e os meus filhos estavam ao meu redor,
6
quando os meus passos eram lavados com manteiga,
e a rocha me derramava correntes de azeite,
7
quando eu saía para a porta da cidade,
quando eu preparava o meu assento na praça.
8
Os jovens me viam e se escondiam.
Os idosos se levantavam e ficavam de pé.
9
Os príncipes se abstinham de falar,
e punham a mão sobre a boca.
10
A voz dos nobres se calava,
e a sua língua se apegava ao céu da boca.
11
Pois quando o ouvido me ouvia, ele me abençoava,
e quando o olho me via, ele me aprovava,
12
porque eu livrava o pobre que clamava,
e também o órfão, que não tinha quem o ajudasse.
13
A bênção daquele que estava prestes a perecer vinha sobre mim,
e eu fazia o coração da viúva cantar de alegria.
14
Eu me vestia de retidão, e ela me cobria.
A minha justiça era como um manto e um diadema.
15
Eu era olhos para o cego,
e pés para o coxo.
16
Eu era um pai para os necessitados.
Eu investigava a causa daquele que eu não conhecia.
17
Eu quebrava os queixos do injusto
e arrancava a presa dos seus dentes.
18
Então eu dizia: 'Morrerei na minha própria casa,
contarei os meus dias como a areia.
19
A minha raiz se estende até as águas.
O orvalho repousa a noite toda sobre o meu ramo.
20
A minha glória é renovada em mim.
O meu arco se renova na minha mão.'
21
“Os homens me ouviam, esperavam,
e guardavam silêncio para ouvir o meu conselho.
22
Depois das minhas palavras, eles não falavam mais.
O meu discurso caía sobre eles.
23
Eles esperavam por mim como pela chuva.
Suas bocas bebiam como da chuva de primavera.
24
Eu sorria para eles quando não tinham confiança.
Eles não rejeitavam a luz do meu rosto.
25
Eu escolhia o caminho deles, e me assentava como chefe.
Eu vivia como um rei no exército,
como quem consola os enlutados.
Jób
Chapitre 29
1
Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2
Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3
Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4
Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
5
Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6
Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7
Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8
Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9
Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10
Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11
Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12
Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13
Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14
V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15
Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16
Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17
A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18
A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19
Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20
Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21
Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22
Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23
Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24
Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25
Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.