Comparer
Jó 31
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jó
Chapitre 31
1
“Fiz uma aliança com os meus olhos;
como, então, eu poderia olhar com cobiça para uma jovem?
2
Pois qual é a porção que vem de Deus lá de cima,
e a herança do Todo-Poderoso nas alturas?
3
Não é a calamidade para os injustos,
e o desastre para os que praticam a iniquidade?
4
Acaso ele não vê os meus caminhos,
e não conta todos os meus passos?
5
“Se andei com falsidade,
e o meu pé se apressou para o engano
6
(que eu seja pesado em balança justa,
para que Deus conheça a minha integridade);
7
se o meu passo se desviou do caminho,
se o meu coração seguiu os meus olhos,
se alguma impureza se apegou às minhas mãos,
8
então que eu semeie, e outro coma.
Sim, que as colheitas do meu campo sejam arrancadas pelas raízes.
9
“Se o meu coração foi seduzido por uma mulher,
e fiquei à espreita na porta do meu vizinho,
10
então que a minha esposa moa para outro,
e que outros se deitem com ela.
11
Pois isso seria um crime hediondo.
Sim, seria uma iniquidade a ser punida pelos juízes,
12
pois é um fogo que consome até a destruição,
e arrancaria pelas raízes todo o meu ganho.
13
“Se desprezei a causa do meu servo
ou da minha serva,
quando eles tinham uma queixa contra mim,
14
o que, então, farei quando Deus se levantar?
Quando ele me pedir contas, o que lhe responderei?
15
Aquele que me formou no ventre não o formou também?
Não foi o mesmo que nos moldou no ventre?
16
“Se neguei aos pobres o seu desejo,
ou fiz com que os olhos da viúva desfalecessem,
17
ou se comi o meu pedaço de pão sozinho,
sem que o órfão comesse dele
18
(não, desde a minha juventude ele cresceu comigo como com um pai,
e a tenho guiado desde o ventre da minha mãe);
19
se vi alguém perecer por falta de roupa,
ou que o necessitado não tinha coberta;
20
se o seu coração não me abençoou,
se ele não foi aquecido com a lã das minhas ovelhas;
21
se levantei a minha mão contra o órfão,
porque vi que eu tinha apoio na porta;
22
então que o meu ombro caia da omoplata,
e que o meu braço seja quebrado do osso.
23
Pois a calamidade que vem de Deus é um terror para mim.
Por causa da sua majestade, eu nada poderia fazer.
24
“Se fiz do ouro a minha esperança,
e disse ao ouro puro: ‘Você é a minha confiança’;
25
Se me alegrei porque a minha riqueza era grande,
e porque a minha mão havia alcançado muito;
26
se olhei para o sol quando brilhava,
ou para a lua movendo-se em esplendor,
27
e o meu coração foi secretamente seduzido,
e a minha mão atirou um beijo da minha boca;
28
isso também seria uma iniquidade a ser punida pelos juízes,
pois eu teria negado a Deus que está nas alturas.
29
“Se me alegrei com a destruição daquele que me odiava,
ou me exaltei quando o mal o alcançou
30
(certamente não permiti que a minha boca pecasse,
pedindo a sua vida com uma maldição);
31
se os homens da minha tenda não disseram:
‘Quem pode encontrar alguém que não tenha se fartado com a sua carne?’
32
(o estrangeiro não acampou na rua,
mas abri as minhas portas ao viajante);
33
se, como Adão, encobri as minhas transgressões,
escondendo a minha iniquidade no meu coração,
34
porque temia a grande multidão,
e o desprezo das famílias me aterrorizava,
de modo que me calei, e não saí da porta —
35
ah, se eu tivesse alguém para me ouvir!
Eis aqui a minha assinatura! Que o Todo-Poderoso me responda!
Que o meu acusador escreva a acusação contra mim!
36
Certamente eu a levaria sobre o meu ombro,
e a amarraria a mim como uma coroa.
37
Eu lhe declararia o número dos meus passos.
Eu me aproximaria dele como um príncipe.
38
Se a minha terra clamar contra mim,
e os seus sulcos chorarem juntos;
39
se comi os seus frutos sem pagar,
ou fiz com que os seus donos perdessem a vida,
40
que cresçam espinheiros em lugar de trigo,
e ervas daninhas em lugar de cevada.” As palavras de Jó terminaram.
Jób
Chapitre 31
1
Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2
Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
3
Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
4
Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
5
Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6
Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7
Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
8
Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9
Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
10
Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
11
Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12
Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13
Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14
Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15
Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
16
Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17
A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18
Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19
Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20
Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21
Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22
Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23
Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24
Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25
Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26
Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27
Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28
I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29
Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30
Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31
Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32
Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33
Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34
A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35
Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36
Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37
Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38
Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39
Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40
Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol.
41
Skonávají se slova Jobova.