Comparer
Jó 6
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jó
Chapitre 6
1
Então Jó respondeu:
2
“Ah, se a minha angústia fosse pesada,
e toda a minha calamidade colocada na balança!
3
Pois agora seria mais pesada do que a areia dos mares;
por isso as minhas palavras foram precipitadas.
4
Pois as flechas do Todo-Poderoso estão em mim.
O meu espírito bebe o seu veneno.
Os terrores de Deus se alinham contra mim.
5
Por acaso o jumento selvagem zurra quando tem capim?
Ou o boi muge sobre a sua forragem?
6
Pode o que não tem sabor ser comido sem sal?
Ou há algum gosto na clara do ovo?
7
A minha alma se recusa a tocá-los.
Eles são para mim como comida repugnante.
8
“Ah, se eu pudesse ter o meu pedido atendido,
que Deus me concedesse aquilo que eu tanto desejo;
9
que fosse do agrado de Deus me esmagar;
que ele soltasse a sua mão e me eliminasse!
10
Que isso ainda seja a minha consolação,
sim, que eu exulte na dor que não poupa,
de que não neguei as palavras do Santo.
11
Qual é a minha força, para que eu espere?
Qual é o meu fim, para que eu seja paciente?
12
É a minha força a força das pedras?
Ou é a minha carne de bronze?
13
Não é verdade que não há ajuda em mim,
e que a sabedoria foi afastada de mim?
14
“Àquele que está prestes a desfalecer, o seu amigo deveria mostrar bondade;
mesmo àquele que abandona o temor do Todo-Poderoso.
15
Meus irmãos agiram de forma enganosa como um riacho,
como o leito dos riachos que desaparecem;
16
que ficam escuros por causa do gelo,
nos quais a neve se esconde.
17
Na estação seca, eles desaparecem.
Quando faz calor, eles são consumidos do seu lugar.
18
As caravanas que viajam ao lado deles se desviam.
Elas sobem para o deserto, e perecem.
19
As caravanas de Tema olharam.
As companhias de Sabá esperaram por eles.
20
Ficaram angustiados porque estavam confiantes.
Chegaram lá, e ficaram confundidos.
21
Pois agora vocês não são nada.
Vocês veem um terror, e ficam com medo.
22
Por acaso eu disse alguma vez: ‘Deem-me algo’?
ou: ‘Ofereçam-me um presente dos seus bens’?
23
ou: ‘Livrem-me da mão do adversário’?
ou: ‘Resgatem-me da mão dos opressores’?
24
“Ensinem-me, e eu me calarei.
Façam-me entender o meu erro.
25
Como são fortes as palavras de retidão!
Mas a repreensão de vocês, o que ela repreende?
26
Vocês pretendem repreender palavras,
sendo que os discursos de um desesperado são como o vento?
27
Sim, vocês até lançariam sortes sobre o órfão,
e fariam comércio do seu amigo.
28
Agora, portanto, por favor, olhem para mim,
pois certamente não mentirei na face de vocês.
29
Por favor, voltem atrás.
Que não haja injustiça.
Sim, voltem novamente.
A minha causa é justa.
30
Há injustiça na minha língua?
Não pode o meu paladar discernir coisas más?
Jób
Chapitre 6
1
Odpovídaje pak Job, řekl:
2
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21
Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?