Comparer

João 8

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

João

Chapitre 8
1 mas Jesus foi para o Monte das Oliveiras.
2 Ora, de madrugada, ele voltou ao templo, e todo o povo veio a ele. Ele se sentou e os ensinava.
3 Os escribas e os fariseus trouxeram uma mulher surpreendida em adultério. Depois de colocá-la no meio,
4 disseram-lhe: “Mestre, encontramos esta mulher em adultério, no próprio ato.
5 Ora, em nossa lei, Moisés nos ordenou apedrejar tais mulheres. O que, então, você diz sobre ela?”
6 Eles disseram isso para testá-lo, para que tivessem do que o acusar. Mas Jesus inclinou-se e escrevia na terra com o dedo.
7 Mas, como continuassem a interrogá-lo, ele ergueu os olhos e lhes disse: “Quem de vocês estiver sem pecado seja o primeiro a atirar uma pedra nela.”
8 Novamente ele se inclinou e escreveu no chão com o dedo.
9 Eles, quando ouviram isso, acusados pela própria consciência, saíram um por um, começando pelos mais velhos, até os últimos. Jesus foi deixado sozinho com a mulher onde ela estava, no meio.
10 Jesus, levantando-se, viu-a e disse: “Mulher, onde estão os seus acusadores? Ninguém a condenou?”
11 Ela disse: “Ninguém, Senhor.” Jesus disse: “Eu também não a condeno. Siga o seu caminho. De agora em diante, não peque mais.”
12 Novamente, portanto, Jesus lhes falou, dizendo: “Eu sou a luz do mundo. Aquele que me segue não andará nas trevas, mas terá a luz da vida.”
13 Os fariseus, portanto, disseram-lhe: “Você testemunha a respeito de si mesmo. O seu testemunho não é válido.”
14 Jesus lhes respondeu: “Mesmo que eu testemunhe a respeito de mim mesmo, o meu testemunho é verdadeiro, pois eu sei de onde vim e para onde vou; mas vocês não sabem de onde vim, nem para onde vou.
15 Vocês julgam segundo a carne. Eu a ninguém julgo.
16 Mesmo que eu julgue, o meu julgamento é verdadeiro, pois não estou sozinho, mas estou com o Pai que me enviou.
17 Também está escrito na lei de vocês que o testemunho de duas pessoas é válido.
18 Eu dou testemunho de mim mesmo, e o Pai que me enviou também dá testemunho de mim.”
19 Disseram-lhe, portanto: “Onde está o seu Pai?” Jesus respondeu: “Vocês não conhecem nem a mim nem a meu Pai. Se me conhecessem, também conheceriam a meu Pai.”
20 Jesus falou essas palavras na tesouraria, enquanto ensinava no templo. Contudo, ninguém o prendeu, porque a sua hora ainda não havia chegado.
21 Jesus, portanto, disse-lhes novamente: “Eu vou embora, e vocês me buscarão, e morrerão em seus pecados. Para onde eu vou, vocês não podem ir.”
22 Os judeus, portanto, disseram: “Será que ele vai se matar, porque diz: 'Para onde eu vou, vocês não podem ir'?”
23 Ele lhes disse: “Vocês são de baixo. Eu sou de cima. Vocês são deste mundo. Eu não sou deste mundo.
24 Eu lhes disse, portanto, que vocês morrerão em seus pecados; pois, a menos que creiam que eu sou ele, vocês morrerão em seus pecados.”
25 Disseram-lhe, portanto: “Quem é você?” Jesus lhes disse: “Exatamente o que tenho dito a vocês desde o princípio.
26 Tenho muitas coisas a dizer e a julgar a respeito de vocês. No entanto, aquele que me enviou é verdadeiro; e as coisas que ouvi dele, essas eu digo ao mundo.”
27 Eles não entenderam que ele lhes falava a respeito do Pai.
28 Jesus, portanto, lhes disse: “Quando vocês levantarem o Filho do Homem, então saberão que eu sou ele, e que nada faço de mim mesmo, mas como meu Pai me ensinou, eu digo essas coisas.
29 Aquele que me enviou está comigo. O Pai não me deixou sozinho, pois eu sempre faço as coisas que lhe agradam.”
30 Enquanto ele dizia essas coisas, muitos creram nele.
31 Jesus, portanto, disse àqueles judeus que haviam crido nele: “Se vocês permanecerem na minha palavra, então são verdadeiramente meus discípulos.
32 Vocês conhecerão a verdade, e a verdade os libertará.”
33 Eles lhe responderam: “Nós somos descendência de Abraão, e nunca fomos escravos de ninguém. Como você diz: 'Vocês serão libertos'?”
34 Jesus lhes respondeu: “Em verdade, em verdade lhes digo: todo aquele que comete pecado é escravo do pecado.
35 Um escravo não mora na casa para sempre. Um filho permanece para sempre.
36 Se, portanto, o Filho os libertar, vocês serão verdadeiramente livres.
37 Eu sei que vocês são descendência de Abraão, contudo procuram me matar, porque a minha palavra não encontra lugar em vocês.
38 Eu digo as coisas que vi com o meu Pai; e vocês também fazem as coisas que viram com o pai de vocês.”
39 Eles lhe responderam: “Nosso pai é Abraão.” Jesus lhes disse: “Se vocês fossem filhos de Abraão, fariam as obras de Abraão.
40 Mas agora vocês procuram me matar, um homem que lhes disse a verdade que ouvi de Deus. Abraão não fez isso.
41 Vocês fazem as obras do pai de vocês.” Disseram-lhe: “Nós não nascemos de imoralidade sexual. Temos um só Pai, Deus.”
42 Portanto, Jesus lhes disse: “Se Deus fosse o Pai de vocês, vocês me amariam, pois eu saí e vim de Deus. Pois eu não vim de mim mesmo, mas ele me enviou.
43 Por que vocês não entendem o que eu falo? Porque não conseguem ouvir a minha palavra.
44 Vocês são do pai de vocês, o diabo, e querem realizar os desejos do pai de vocês. Ele foi homicida desde o princípio, e não se firmou na verdade, porque não há verdade nele. Quando ele profere uma mentira, fala do que lhe é próprio; pois é mentiroso e o pai da mentira.
45 Mas porque eu digo a verdade, vocês não acreditam em mim.
46 Quem de vocês pode provar que eu pequei? Se eu digo a verdade, por que vocês não acreditam em mim?
47 Aquele que é de Deus ouve as palavras de Deus. Por esse motivo vocês não ouvem, porque não são de Deus.”
48 Então os judeus lhe responderam: “Não temos razão em dizer que você é samaritano e tem um demônio?”
49 Jesus respondeu: “Eu não tenho demônio, mas honro a meu Pai, e vocês me desonram.
50 Mas eu não busco a minha própria glória. Há um que a busca e julga.
51 Em verdade, em verdade lhes digo: se alguém guardar a minha palavra, nunca verá a morte.”
52 Então os judeus lhe disseram: “Agora sabemos que você tem um demônio. Abraão morreu, assim como os profetas; e você diz: 'Se alguém guardar a minha palavra, nunca provará a morte.'
53 Você é maior do que o nosso pai Abraão, que morreu? Os profetas morreram. Quem você afirma ser?”
54 Jesus respondeu: “Se eu glorifico a mim mesmo, a minha glória não é nada. É o meu Pai quem me glorifica, de quem vocês dizem que ele é o nosso Deus.
55 Vocês não o conheceram, mas eu o conheço. Se eu dissesse: 'Eu não o conheço', seria como vocês, um mentiroso. Mas eu o conheço e guardo a sua palavra.
56 O pai de vocês, Abraão, exultou por ver o meu dia. Ele o viu e se alegrou.”
57 Os judeus, portanto, disseram-lhe: “Você ainda não tem cinquenta anos! E viu Abraão?”
58 Jesus lhes disse: “Em verdade, em verdade lhes digo: antes que Abraão existisse, EU SOU. “
59 Portanto, pegaram pedras para atirar nele, mas Jesus se ocultou e saiu do templo, passando pelo meio deles, e assim se foi.

Jan

Chapitre 8
1 Ježíš pak odšel na horu Olivetskou.
2 Potom na úsvitě zase přišel do chrámu, a všecken lid sšel se k němu. A on posadiv se, učil je.
3 I přivedli k němu zákoníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou; a postavivše ji v prostředku,
4 Řekli jemu: Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila.
5 A v Zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš?
6 A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi.
7 A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.
8 A opět schýliv se, psal na zemi.
9 A oni uslyševše to a v svědomích svých obviněni jsouce, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a žena uprostřed stojeci.
10 A pozdvih se Ježíš a žádného neviděv, než ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil?
11 Kterážto řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.
12 Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem Světlo světa. Kdož mne následuje, nebudeť choditi v temnostech, ale budeť míti Světlo života.
13 I řekli jemu farizeové: Ty sám o sobě svědectví vydáváš, svědectví tvé není pravé.
14 Odpověděl Ježíš a řekl jim: Ačkoli já svědectví vydávám sám o sobě, však pravé jest svědectví mé; nebo vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem přišel, anebo kam jdu.
15 Vy podle těla soudíte, já nesoudím žádného.
16 A bychť pak i soudil já, soud můj jestiť pravý; nebo nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec.
17 A v Zákoně vašem psáno jest: Že dvou člověků svědectví pravé jest.
18 Jáť svědectví vydávám sám o sobě, a svědectví vydává o mně ten, kterýž mne poslal, Otec.
19 Tedy řekli jemu: Kdež jest ten tvůj Otec? Odpověděl Ježíš: Aniž mne znáte, ani Otce mého. Kdybyste mne znali, i Otce mého znali byste.
20 Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice, uče v chrámě, a žádný ho nejal, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho.
21 I řekl jim opět Ježíš: Já jdu, a hledati budete mne, a v hříchu vašem zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.
22 I pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti?
23 I řekl jim: Vy z důlu jste, já s hůry jsem. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z světa tohoto.
24 Protož jsem řekl vám: Že zemřete v hříších svých. Nebo jestliže nebudete věřiti, že já jsem, zemřete v hříších vašich.
25 I řekli jemu: Kdo jsi ty? I řekl jim Ježíš: To, což hned s počátku pravím vám.
26 Mnohoť mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný jest, a já, což jsem slyšel od něho, to mluvím na světě.
27 A oni neporozuměli, že by o Bohu Otci pravil jim.
28 Protož řekl jim Ježíš: Když povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic nečiním, ale jakž mne naučil Otec můj, takť mluvím.
29 A ten, kterýž mne poslal, se mnouť jest, a neopustil mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky.
30 Ty věci když mluvil, mnozí uvěřili v něho.
31 Tedy řekl Ježíš těm Židům, kteříž uvěřili jemu: Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete.
32 A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.
33 I odpověděli jemu: Símě Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: Že svobodní budete?
34 Odpověděl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že každý, kdož činí hřích, služebník jest hřícha.
35 A služebník nezůstává v domu na věky; ale Syn zůstává na věky.
36 Protož jestližeť vás vysvobodí Syn, právě svobodní budete.
37 Vím, že jste símě Abrahamovo, ale hledáte mne zabíti; nebo řeč má nemá místa u vás.
38 Já, což jsem viděl u Otce svého, to mluvím; a i vy, co jste viděli u otce vašeho, to činíte.
39 Odpověděli a řekli jemu: Otec náš jest Abraham. Dí jim Ježíš: Kdybyste synové Abrahamovi byli, činili byste skutky Abrahamovy.
40 Ale nyní hledáte mne zabíti, člověka toho, kterýž jsem pravdu mluvil vám, kterouž jsem slyšel od Boha. Tohoť jest Abraham nečinil.
41 Vy činíte skutky otce svého. I řekli jemu: Myť z smilstva nejsme zplozeni, jednohoť Otce máme, totiž Boha.
42 Tedy řekl jim Ježíš: Byť Bůh Otec váš byl, milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha pošel, a přišel jsem; aniž jsem sám od sebe přišel, ale on mne poslal.
43 Proč mluvení mého nechápáte? Protože hned slyšeti nemůžete řeči mé.
44 Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce vašeho chcete činiti. On byl vražedník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži.
45 Já pak že pravdu pravím, nevěříte mi.
46 Kdo z vás bude mne obviňovati z hříchu? A poněvadž pravdu pravím, proč vy mi nevěříte?
47 Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy neslyšíte, že z Boha nejste.
48 Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a ďábelství máš?
49 Odpověděl Ježíš: Jáť ďábelství nemám, ale ctím Otce svého; než vy jste mne neuctili.
50 Jáť pak nehledám chvály své; jestiť, kdo hledá a soudí.
51 Amen, amen pravím vám: Bude-li kdo zachovávati slovo mé, smrti neuzří na věky.
52 Tedy řekli mu Židé: Nyní jsme poznali, že ďábelství máš. Abraham umřel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávati řeč mou, smrti neokusí na věky.
53 Zdali jsi ty větší otce našeho Abrahama, kterýž umřel? I proroci zemřeli jsou. Kým ty se činíš?
54 Odpověděl Ježíš: Chválím-liť já se sám, chvála má nic není. Jestiť kterýž mne chválí, Otec můj, o němž vy pravíte, že Bůh váš jest.
55 A nepoznali jste ho, ale já jej znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale známť jej, a řeč jeho zachovávám.
56 Abraham, otec váš, veselil se, aby viděl den můj, i viděl, a radoval se.
57 Tedy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl?
58 Řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prve nežli Abraham byl, já jsem.
59 I zchápali Židé kamení, aby házeli na něj. Ježíš pak skryl se, a prošed skrze ně, vyšel z chrámu, a tak jich znikl.

Choisir un livre