Comparer
Josué 2
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Josué
Chapitre 2
1
Josué, filho de Num, enviou secretamente de Sitim dois homens como espiões, dizendo: “Vão, observem a terra, incluindo Jericó.” Eles foram e entraram na casa de uma prostituta cujo nome era Raabe, e dormiram lá.
2
Foi dito ao rei de Jericó: “Eis que, homens dos filhos de Israel entraram aqui esta noite para espiar a terra.”
3
O rei de Jericó mandou dizer a Raabe: “Traga para fora os homens que vieram a você, que entraram na sua casa; pois eles vieram para espiar toda a terra.”
4
A mulher tomou os dois homens e os escondeu. Então ela disse: “Sim, os homens vieram a mim, mas eu não sabia de onde eles eram.
5
Na hora de fechar o portão, quando estava escuro, os homens saíram. Para onde os homens foram, eu não sei. Persigam-nos rapidamente. Vocês poderão alcançá-los.”
6
Mas ela os havia levado para o terraço, e os escondido sob as hastes de linho que ela havia arrumado no terraço.
7
Os homens os perseguiram pelo caminho até os vaus do rio Jordão. Assim que os perseguidores saíram, fecharam o portão.
8
Antes que eles se deitassem, ela subiu até eles no terraço.
9
Ela disse aos homens: “Eu sei que o SENHOR lhes deu a terra, e que o pavor de vocês caiu sobre nós, e que todos os habitantes da terra se derretem de medo diante de vocês.
10
Pois nós ouvimos como o SENHOR secou a água do Mar Vermelho diante de vocês, quando saíram do Egito; e o que vocês fizeram aos dois reis dos amorreus, que estavam do outro lado do Jordão, a Seom e a Ogue, os quais vocês destruíram totalmente.
11
Assim que ouvimos isso, nossos corações se derreteram, e não houve mais ânimo em ninguém, por causa de vocês: pois o SENHOR, seu Deus, ele é Deus em cima nos céus e embaixo na terra.
12
Agora, portanto, por favor, jurem-me pelo SENHOR, já que eu os tratei com bondade, que vocês também tratarão com bondade a casa de meu pai, e me deem um sinal seguro;
13
e que pouparão a vida de meu pai, minha mãe, meus irmãos e minhas irmãs, e tudo o que eles têm, e livrarão as nossas vidas da morte.”
14
Os homens disseram a ela: “A nossa vida pela de vocês, se você não contar sobre este nosso negócio; e acontecerá que, quando o SENHOR nos der a terra, nós a trataremos com bondade e fidelidade.”
15
Então ela os desceu por uma corda pela janela; pois a sua casa ficava na lateral da muralha, e ela morava na muralha.
16
Ela lhes disse: “Vão para a montanha, para que os perseguidores não os encontrem. Escondam-se lá por três dias, até que os perseguidores tenham voltado. Depois, vocês poderão seguir o seu caminho.”
17
Os homens disseram a ela: “Nós estaremos desobrigados deste seu juramento que você nos fez jurar.
18
Eis que, quando entrarmos na terra, amarre este cordão de fio escarlate na janela pela qual você nos desceu. Reúna com você na casa o seu pai, a sua mãe, os seus irmãos e toda a família de seu pai.
19
Acontecerá que qualquer um que sair pelas portas da sua casa para a rua, o sangue dele estará sobre a sua própria cabeça, e nós seremos inocentes. Mas qualquer um que estiver com você na casa, o sangue dele estará sobre a nossa cabeça, se alguma mão o tocar.
20
Mas se você contar sobre este nosso negócio, então estaremos desobrigados do juramento que você nos fez jurar.”
21
Ela disse: “Que seja como vocês disseram.” Ela os despediu, e eles partiram. Então ela amarrou o cordão escarlate na janela.
22
Eles foram e chegaram à montanha, e ficaram lá três dias, até que os perseguidores tivessem voltado. Os perseguidores os buscaram por todo o caminho, mas não os encontraram.
23
Então os dois homens voltaram, desceram da montanha, atravessaram o rio e chegaram a Josué, filho de Num. Eles lhe contaram tudo o que lhes havia acontecido.
24
Eles disseram a Josué: “Verdadeiramente o SENHOR entregou toda a terra em nossas mãos. Além disso, todos os habitantes da terra se derretem de medo diante de nós.”
Jozue
Chapitre 2
1
Poslal pak byl Jozue, syn Nun, z Setim dva muže špehéře tajně, řka: Jděte, shlédněte zemi, zvlášť Jericho. I šli a vešli do domu ženy nevěstky, jejíž jméno bylo Raab, a odpočinuli tu.
2
Ale jakž oznámeno bylo králi Jericha a povědíno: Aj, muži přišli sem této noci z synů Izraelských, aby shlédli zemi,
3
Tedy poslal král Jericha k Raab, řka: Vyveď muže, kteříž přišli k tobě, a vešli do domu tvého, nebo k vyšpehování vší země přišli.
4
(Pojavši pak žena ty dva muže, skryla je.) Kteráž odpověděla: Pravda jest, přišliť jsou ke mně muži, ale nevěděla jsem, odkud jsou.
5
A když bránu zavírati měli v soumrak, vyšli muži ti, a nevím, kam jsou šli; hoňte je rychle, nebo dostihnete jich.
6
Ale ona rozkázala jim vstoupiti na střechu, a skryla je v pazdeří lněném, kteréž byla skladla na střeše.
7
Muži pak vyslaní honili je cestou Jordánskou až k brodům; a zavřína jest brána, jakž vyšli ti, kteříž je honili.
8
Prvé pak, než usnuli špehéři, vstoupila k nim ona na střechu,
9
A řekla mužům těm: Vím, že Hospodin dal vám zemi tuto, nebo připadl na nás strach váš, tak že oslábli všickni obyvatelé země před tváří vaší.
10
Slyšeli jsme zajisté, jak vysušil Hospodin vody moře Rudého před tváří vaší, když jste vyšli z Egypta, a co jste učinili dvěma králům Amorejským, kteříž byli za Jordánem, Seonovi a Ogovi, kteréž jste zahladili jako proklaté.
11
Což když jsme uslyšeli, osláblo srdce naše, aniž zůstává více v kom duše před tváří vaší, nebo Hospodin Bůh váš jest Bůh na nebi svrchu, i na zemi dole.
12
Nyní tedy, prosím, přisáhněte mi skrze Hospodina, poněvadž jsem učinila vám milosrdenství, že i vy učiníte s domem otce mého milosrdenství, a dáte mi znamení jisté,
13
Že budete živiti otce mého i matku mou, bratří mé i sestry mé a všecko, cožkoli jejich jest, a vysvobodíte duše naše od smrti.
14
I řekli jí muži ti: Duše naše za vás nechť jsou na smrt; jestliže však nepronesete řeči naší této, takť se jistě stane, že když nám dá Hospodin zemi tuto, tehdy učiníme s tebou milosrdenství a pravdu.
15
Protož spustila je oknem po provazu; nebo dům její byl při zdi městské, a na zdi ona bydlila.
16
I řekla jim: Jděte k této hoře, aby se nepotkali s vámi, kteříž vás honí, a krejte se tam za tři dni, až se oni zase navrátí, a potom půjdete cestou svou.
17
Tedy řekli muži k ní: Prosti budeme od této přísahy tvé, kterouž jsi zavázala nás,
18
Jestliže, když vejdeme do země, neuvážeš provázku tohoto z nití hedbáví červeného dvakrát barveného v tomto okně, jímž jsi nás spustila, také otce svého a matky své, i bratří svých, a všeho domu otce svého neshromáždíš-li k sobě do domu.
19
Také kdo by vyšel ven ze dveří domu tvého, krev jeho bude na hlavu jeho, ale my budeme bez viny; a každého toho, kdož bude s tebou v domě, jestliže by se kdo rukou dotekl, krev jeho na hlavy naše připadni.
20
Jestliže pak proneseš tuto řeč naši, budeme prosti od přísahy tvé, kterouž jsi nás zavázala.
21
Odpověděla ona: Nechť jest tak, jakž jste řekli. I propustila je a odešli; i uvázala provázek z hedbáví červeného dvakrát barveného v tom okně.
22
Odšedše pak, přišli na horu, a pobyli tam za tři dni, dokudž se nenavrátili, kteříž je honili; nebo jich hledali ti, kteříž je honili po všech cestách, ale nic nenalezli.
23
Ti pak dva muži sšedše s hory, navrátili se a přeplavili se přes Jordán; i přišli k Jozue, synu Nun, a vypravovali jemu všecko, co se s nimi dálo.
24
A řekli k Jozue: Dalť jest Hospodin v ruce naše všecku zemi, nebo se zděsili všickni obyvatelé země tváři naší.