Comparer
Juízes 3
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Juízes
Chapitre 3
1
Estas são as nações que o SENHOR deixou, para provar Israel por meio delas, a saber, todos os que não haviam conhecido todas as guerras de Canaã;
2
somente para que as gerações dos filhos de Israel pudessem conhecê-la, para lhes ensinar a guerra, pelo menos àqueles que nada sabiam disso antes:
3
os cinco governantes dos filisteus, todos os cananeus, os sidônios e os heveus que habitavam no monte Líbano, desde o monte Baal-Hermom até a entrada de Hamate.
4
Eles foram deixados para provar Israel, para saber se dariam ouvidos aos mandamentos do SENHOR, que ele ordenou a seus pais por intermédio de Moisés.
5
Os filhos de Israel viveram entre os cananeus, os hititas, os amorreus, os ferezeus, os heveus e os jebuseus.
6
Eles tomaram as filhas deles para serem suas mulheres, deram as suas próprias filhas aos filhos deles, e serviram aos seus deuses.
7
Os filhos de Israel fizeram o que era mau aos olhos do SENHOR, esqueceram-se do SENHOR seu Deus, e serviram aos baalins e aos postes ídolos.
8
Portanto, a ira do SENHOR se acendeu contra Israel, e ele os vendeu para a mão de Cusã-Risataim, rei da Mesopotâmia; e os filhos de Israel serviram a Cusã-Risataim por oito anos.
9
Quando os filhos de Israel clamaram ao SENHOR, o SENHOR levantou um libertador para os filhos de Israel, que os salvou: Otniel, filho de Quenaz, irmão mais novo de Calebe.
10
O Espírito do SENHOR veio sobre ele, e ele julgou a Israel; saiu à guerra, e o SENHOR entregou Cusã-Risataim, rei da Mesopotâmia, em sua mão. A sua mão prevaleceu contra Cusã-Risataim.
11
A terra teve descanso por quarenta anos, e então Otniel, filho de Quenaz, morreu.
12
Os filhos de Israel voltaram a fazer o que era mau aos olhos do SENHOR, e o SENHOR fortaleceu Eglom, rei de Moabe, contra Israel, porque haviam feito o que era mau aos olhos do SENHOR.
13
Ele reuniu os filhos de Amom e de Amaleque; marchou, feriu Israel e tomou posse da cidade das palmeiras.
14
Os filhos de Israel serviram a Eglom, rei de Moabe, por dezoito anos.
15
Mas quando os filhos de Israel clamaram ao SENHOR, o SENHOR lhes levantou um libertador: Eúde, filho de Gera, o benjamita, homem canhoto. Os filhos de Israel enviaram por meio dele o tributo a Eglom, rei de Moabe.
16
Eúde fez para si uma espada de dois gumes, de um côvado de comprimento; e a cingiu debaixo de sua roupa, sobre a coxa direita.
17
Ele ofereceu o tributo a Eglom, rei de Moabe. Ora, Eglom era um homem muito gordo.
18
Quando Eúde terminou de entregar o tributo, despediu o povo que o havia carregado.
19
Mas ele mesmo voltou dos ídolos de pedra que estavam perto de Gilgal, e disse: “Tenho uma mensagem secreta para o senhor, ó rei.” O rei disse: “Silêncio!” Todos os que estavam ao redor dele saíram.
20
Eúde se aproximou dele; e o rei estava sentado sozinho em seu aposento fresco na sala superior. Eúde disse: “Tenho uma mensagem de Deus para o senhor.” E o rei se levantou da cadeira.
21
Eúde estendeu a mão esquerda, puxou a espada da coxa direita e a cravou no ventre dele.
22
O cabo também entrou após a lâmina; e a gordura se fechou sobre a lâmina, pois ele não tirou a espada do ventre dele; e as fezes saíram.
23
Então Eúde saiu para a varanda, fechou as portas da sala superior e as trancou.
24
Depois que ele saiu, os servos do rei vieram e viram que as portas da sala superior estavam trancadas. Eles disseram: “Certamente ele está cobrindo os seus pés no aposento fresco.”
25
Esperaram até ficarem constrangidos; e eis que ele não abria as portas da sala superior. Portanto, pegaram a chave e as abriram, e eis que o seu senhor estava caído morto no chão.
26
Eúde escapou enquanto eles esperavam, passou pelos ídolos de pedra e fugiu para Seirá.
27
Quando chegou, tocou a trombeta na região montanhosa de Efraim; e os filhos de Israel desceram com ele das montanhas, e ele os liderou.
28
Ele lhes disse: “Sigam-me; porque o SENHOR entregou os seus inimigos, os moabitas, em suas mãos.” Eles o seguiram, tomaram os vaus do Jordão que levavam a Moabe, e não deixaram nenhum homem passar.
29
Feriram naquele tempo cerca de dez mil homens de Moabe, todos homens fortes e valentes. Nenhum homem escapou.
30
Assim, Moabe foi subjugado naquele dia sob a mão de Israel. E a terra teve descanso por oitenta anos.
31
Depois dele foi Sangar, filho de Anate, que feriu seiscentos homens dos filisteus com uma aguilhada de bois. Ele também salvou Israel.
Soudců
Chapitre 3
1
Tito pak jsou národové, kterýchž zanechal Hospodin, aby skrze ně zkušoval Izraele, totiž všech, kteříž nevěděli o žádných válkách Kananejských,
2
Aby aspoň zvěděli věkové synů Izraelských, a poznali, co jest to válka, čehož první něvěděli:
3
Patero knížat Filistinských, a všickni Kananejští a Sidonští a Hevejští bydlící na hoře Libánské od hory Balhermon až tam, kudy se vchází do Emat.
4
Ti pozůstali, aby zkušován byl skrze ně Izrael, a aby známé bylo, budou-li poslouchati přikázaní Hospodinových, kteráž přikázal otcům jejich skrze Mojžíše.
5
Bydlili tedy synové Izraelští u prostřed Kananejských, Hetejských a Amorejských, a Ferezejských a Hevejských a Jebuzejských,
6
A brali sobě dcery jejich za manželky, a dcery své dávali synům jejich, a sloužili bohům jejich.
7
Èinili tedy synové Izraelští to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, a zapomenuvše se na Hospodina Boha svého, sloužili Bálům a Asserotům.
8
Protož rozpálila se prchlivost Hospodinova na Izraele, a vydal jej v ruku Chusana Risataimského, krále Syrského v Mezopotamii; i sloužili synové Izraelští Chusanovi Risataimskému osm let.
9
Volali pak synové Izraelští k Hospodinu, i vzbudil Hospodin vysvoboditele synům Izraelským, aby je vysvobodil, Otoniele syna Cenezova bratra Kálefova mladšího,
10
Na němž byl duch Hospodinův, a soudil lid Izraelský. Když pak vytáhl k boji, dal Hospodin v ruce jeho Chusana Risataimského, krále Syrského, a zmocnila se ruka jeho nad Chusanem Risataimským.
11
A tak v pokoji byla země za čtyřidceti let; i umřel Otoniel, syn Cenezův.
12
Takž opět činili synové Izraelští to, což jest zlého před očima Hospodinovýma. I zsilil Hospodin Eglona, krále Moábského, proti Izraelovi, proto že činili zlé věci před očima Hospodinovýma.
13
Nebo shromáždil k sobě syny Ammonovy a Amalechovy, a vytáh, porazil Izraele, a opanovali město palmové.
14
I sloužili synové Izraelští Eglonovi králi Moábskému osmnácte let.
15
Potom volali synové Izraelští k Hospodinu. I vzbudil jim Hospodin vysvoboditele Ahoda, syna Gery Beniaminského, muže rukou pravou nevládnoucího. I poslali synové Izraelští po něm dar Eglonovi králi Moábskému.
16
(Připravil pak sobě Ahod meč na obě straně ostrý, lokte zdélí, a připásal jej sobě pod šaty svými po pravé straně.)
17
I přinesl dar Eglonovi králi Moábskému. Eglon pak byl člověk velmi tlustý.
18
A když dodal daru, propustil lid, kterýž byl přinesl dar.
19
Sám pak vrátiv se od lomů blízko Galgala, řekl: Tajnou věc mám k tobě, ó králi. I řekl král: Mlč. A vyšli od něho všickni, kteříž stáli při něm.
20
Tehdy Ahod přistoupil k němu, (on pak seděl na paláci letním sám). I řekl mu Ahod: Řeč Boží mám k tobě. I vstal z stolice své.
21
Tedy sáhna Ahod rukou svou levou, vzal meč u pravého boku svého a vrazil jej do břicha jeho,
22
Tak že i jilce za ostřím vešly tam, a zavřel se tukem meč, (nebo nevytáhl meče z břicha jeho;) i vyšla lejna.
23
Potom vyšel Ahod přes síň, a zavřel dvéře paláce po sobě, a zamkl.
24
Když pak on odšel, služebníci jeho přišedše, uzřeli, a hle, dvéře palácu zamčíny. Tedy řekli: Jest na potřebě v pokoji letním.
25
A když očekávali dlouho, až se styděli, a aj, neotvíral dveří paláce, tedy vzali klíč a otevřeli, a hle, pán jejich leží na zemi mrtvý.
26
Ahod pak mezi tím, když oni prodlévali, ušel, a přešed lomy, přišel do Seirat.
27
A přišed k svým, troubil v troubu na hoře Efraim; i sstoupili s ním synové Izraelští s hory, a on napřed šel.
28
Nebo řekl jim: Poďte za mnou, dalť jest zajisté Hospodin Moábské, nepřátely vaše, v ruku vaši. Tedy táhli za ním, a vzavše Moábským brody Jordánské, nedali žádnému přejíti.
29
I pobili tehdáž Moábských okolo desíti tisíc mužů, každého bohatého a všelikého silného muže, aniž kdo ušel.
30
I snížen jest Moáb v ten den pod mocí Izraele, a pokoj měla země za osmdesáte let.
31
Po něm pak byl Samgar, syn Anatův, a pobil Filistinských šest set mužů ostnem volů, a vysvobodil i on Izraele.