Comparer

Marcos 4

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Marcos

Chapitre 4
1 Novamente ele começou a ensinar à beira-mar. Uma grande multidão se reuniu ao seu redor, de modo que ele entrou num barco no mar e assentou-se. Toda a multidão estava em terra, à beira-mar.
2 Ele lhes ensinava muitas coisas por parábolas, e lhes dizia em seu ensino:
3 “Ouçam! Eis que o semeador saiu a semear.
4 Enquanto semeava, alguma semente caiu à beira do caminho, e as aves vieram e a devoraram.
5 Outra caiu em solo rochoso, onde não havia muita terra, e logo brotou, porque a terra não era profunda.
6 Mas quando o sol nasceu, ela foi queimada; e, por não ter raiz, secou.
7 Outra caiu entre os espinhos, e os espinhos cresceram e a sufocaram, e ela não deu fruto.
8 Outra caiu em boa terra e deu fruto, brotando e crescendo. Uma produziu trinta, outra sessenta, e outra cem vezes mais.”
9 Ele disse: “Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.”
10 Quando ele ficou sozinho, os que estavam ao seu redor com os doze lhe perguntaram sobre as parábolas.
11 Ele lhes disse: “A vocês é dado o mistério do Reino de Deus, mas aos que estão de fora, todas as coisas são ditas por parábolas,
12 para que 'vendo, vejam e não percebam, e ouvindo, ouçam e não entendam, para que não se convertam e os seus pecados lhes sejam perdoados'.”
13 Então ele lhes disse: “Vocês não entendem esta parábola? Como então entenderão todas as parábolas?
14 O semeador semeia a palavra.
15 Os que estão à beira do caminho são aqueles em quem a palavra é semeada; quando a ouvem, logo vem Satanás e tira a palavra que neles foi semeada.
16 Da mesma forma, os que recebem a semente em terreno rochoso são aqueles que, ao ouvirem a palavra, logo a recebem com alegria.
17 Mas eles não têm raiz em si mesmos e duram pouco. Quando surge opressão ou perseguição por causa da palavra, logo tropeçam.
18 Outros são os que recebem a semente entre os espinhos. Estes são os que ouvem a palavra,
19 mas as preocupações desta era, o engano das riquezas e os desejos por outras coisas entram e sufocam a palavra, e ela se torna infrutífera.
20 Os que recebem a semente em boa terra são os que ouvem a palavra, a aceitam e dão fruto, produzindo trinta, sessenta e cem vezes mais.”
21 Ele lhes disse: “Por acaso uma candeia é trazida para ser colocada debaixo de um cesto ou debaixo de uma cama? Não é colocada em um velador?
22 Pois não há nada oculto que não venha a ser revelado, nem nada escondido que não venha à luz.
23 Se alguém tem ouvidos para ouvir, ouça.”
24 E disse-lhes: “Prestem atenção ao que vocês ouvem. Com a medida que vocês usarem, a mesma medida será usada para vocês; e ainda mais será dado a vocês que ouvem.
25 Pois a quem tem, mais lhe será dado; e ao que não tem, até o que tem lhe será tirado.”
26 Ele disse: “O Reino de Deus é como se um homem lançasse semente na terra,
27 e dormisse e se levantasse, de noite e de dia, e a semente brotasse e crescesse, sem que ele saiba como.
28 Pois a terra por si mesma produz fruto: primeiro o broto, depois a espiga e, por fim, o grão cheio na espiga.
29 Mas, quando o fruto amadurece, logo ele passa a foice, porque chegou a colheita.”
30 Ele disse: “A que compararemos o Reino de Deus? Ou com que parábola o ilustraremos?
31 É como um grão de mostarda, que, quando é semeado na terra, embora seja a menor de todas as sementes que há na terra,
32 contudo, quando é semeado, cresce e se torna maior do que todas as hortaliças, e produz grandes ramos, de modo que as aves do céu podem se aninhar à sua sombra.”
33 Com muitas parábolas semelhantes ele lhes anunciava a palavra, conforme podiam ouvir.
34 Sem parábolas não lhes falava; mas em particular, aos seus próprios discípulos, ele explicava tudo.
35 Naquele dia, ao cair da tarde, ele lhes disse: “Passemos para o outro lado.”
36 Deixando a multidão, eles levaram Jesus consigo no barco em que ele já estava. Outros pequenos barcos também o acompanhavam.
37 Levantou-se um forte vendaval, e as ondas batiam no barco, de modo que o barco já estava se enchendo de água.
38 Ele mesmo estava na popa, dormindo sobre um travesseiro; e eles o acordaram e lhe perguntaram: “Mestre, não te importas que pereçamos?”
39 Ele despertou, repreendeu o vento e disse ao mar: “Paz! Aquiete-se!” O vento cessou e houve grande calmaria.
40 Ele lhes disse: “Por que vocês estão com tanto medo? Como é que vocês não têm fé?”
41 Eles ficaram com muito medo e diziam uns aos outros: “Quem é este, que até o vento e o mar lhe obedecem?”

Marek

Chapitre 4
1 A opět počal Ježíš učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podle moře.
2 I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:
3 Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.
4 I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i szobali je.
5 A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemělo mnoho země, a hned vzešlo; neb nemělo hlubokosti země.
6 A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo.
7 A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.
8 Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.
9 I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.
10 A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.
11 I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství všecko se děje,
12 Aby hledíce, hleděli, a neuzřeli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.
13 I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte?
14 Rozsevač, ten slovo rozsívá.
15 Titoť pak jsou, ješto podle cesty símě přijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned přichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.
16 A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteřížto jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.
17 Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší.
18 A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteříž ač slovo slyší,
19 Ale pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu přistupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá.
20 Titoť pak jsou, jenž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo Boží, a přijímají, a užitek přinášejí, jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.
21 Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.
22 Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo.
23 Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.
24 I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.
25 Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.
26 I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi.
27 A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.
28 Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.
29 A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň.
30 I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme?
31 Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.
32 Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.
33 A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.
34 A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko.
35 I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu.
36 A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.
37 Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí.
38 A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme?
39 I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.
40 I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry?
41 I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?

Choisir un livre