Comparer
Mateus 15
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Mateus
Chapitre 15
1
Então fariseus e escribas vieram de Jerusalém a Jesus, dizendo:
2
“Por que os seus discípulos desobedecem à tradição dos anciãos? Pois eles não lavam as mãos quando comem pão.”
3
Ele lhes respondeu: “Por que vocês também desobedecem ao mandamento de Deus por causa da tradição de vocês?
4
Pois Deus ordenou: 'Honre seu pai e sua mãe', e: 'Quem falar mal de pai ou mãe, que seja morto.'
5
Mas vocês dizem: ‘Quem disser a seu pai ou a sua mãe: “Qualquer ajuda que você poderia ter recebido de mim é uma oferta dedicada a Deus”,
6
esse não honrará seu pai ou sua mãe.' Vocês anularam o mandamento de Deus por causa da tradição de vocês.
7
Hipócritas! Bem profetizou Isaías a respeito de vocês, dizendo:
8
'Este povo se aproxima de mim com a sua boca,
e me honra com os seus lábios;
mas o seu coração está longe de mim.
9
E em vão me adoram,
ensinando como doutrina regras feitas por homens.'”
10
Ele chamou a multidão e lhes disse: “Ouçam e entendam.
11
O que entra pela boca não contamina o homem; mas o que sai da boca, isso contamina o homem.”
12
Então os discípulos se aproximaram e lhe disseram: “Você sabe que os fariseus se ofenderam quando ouviram essa palavra?”
13
Mas ele respondeu: “Toda planta que meu Pai celestial não plantou será arrancada pelas raízes.
14
Deixem-nos em paz. Eles são guias cegos de cegos. Se um cego guiar outro cego, ambos cairão num buraco.”
15
Pedro lhe respondeu: “Explique-nos a parábola.”
16
Então Jesus disse: “Vocês também ainda não entendem?
17
Vocês não entendem que tudo o que entra pela boca vai para o estômago e depois é expelido do corpo?
18
Mas as coisas que saem da boca vêm do coração, e são essas que contaminam o homem.
19
Pois do coração saem os maus pensamentos, os assassinatos, os adultérios, os pecados sexuais, os roubos, o falso testemunho e as blasfêmias.
20
Estas são as coisas que contaminam o homem; mas comer sem lavar as mãos não contamina o homem.”
21
Jesus saiu dali e retirou-se para a região de Tiro e Sidom.
22
Eis que uma mulher cananeia, vinda daquelas fronteiras, clamou, dizendo: “Tenha misericórdia de mim, Senhor, Filho de Davi! Minha filha está terrivelmente possuída por um demônio!”
23
Mas ele não lhe respondeu palavra alguma. Seus discípulos se aproximaram e lhe imploraram, dizendo: “Mande-a embora, pois ela vem gritando atrás de nós.”
24
Mas ele respondeu: “Eu não fui enviado a ninguém senão às ovelhas perdidas da casa de Israel.”
25
Mas ela se aproximou e o adorou, dizendo: “Senhor, ajude-me.”
26
Mas ele respondeu: “Não é apropriado pegar o pão dos filhos e jogá-lo aos cães.”
27
Mas ela disse: “Sim, Senhor, mas até os cães comem as migalhas que caem da mesa dos seus donos.”
28
Então Jesus lhe respondeu: “Mulher, grande é a sua fé! Que seja feito a você assim como deseja.” E desde aquela hora sua filha foi curada.
29
Jesus partiu dali e chegou perto do mar da Galileia; e subindo o monte, sentou-se ali.
30
Grandes multidões vieram a ele, trazendo consigo coxos, cegos, mudos, aleijados e muitos outros, e os colocaram aos seus pés. Ele os curou,
31
de modo que a multidão se maravilhou ao ver os mudos falando, os aleijados curados, os coxos andando e os cegos vendo — e eles glorificaram o Deus de Israel.
32
Jesus chamou seus discípulos e disse: “Tenho compaixão da multidão, porque já estão comigo há três dias e não têm o que comer. Não quero mandá-los embora em jejum, para que não desmaiem pelo caminho.”
33
Os discípulos lhe disseram: “Onde conseguiríamos tantos pães num lugar deserto, a ponto de satisfazer uma multidão tão grande?”
34
Jesus lhes perguntou: “Quantos pães vocês têm?” Eles disseram: “Sete, e alguns peixinhos.”
35
Ele ordenou que a multidão se sentasse no chão;
36
e pegou os sete pães e os peixes. Ele deu graças, os partiu e os entregou aos discípulos, e os discípulos às multidões.
37
Todos comeram e ficaram satisfeitos. E recolheram sete cestos cheios dos pedaços que sobraram.
38
Os que comeram foram quatro mil homens, além de mulheres e crianças.
39
Então ele despediu as multidões, entrou no barco e foi para a região de Magdala.
Matouš
Chapitre 15
1
A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce:
2
Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.
3
A on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše?
4
Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.
5
Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar ode mne obětovaný, tobě prospěje, by pak i neuctil otce svého neb mateře své, bez viny bude.
6
A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení.
7
Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:
8
Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.
9
Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.
10
A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.
11
Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poskvrňuje člověka.
12
Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?
13
A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude.
14
Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou.
15
I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.
16
Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?
17
Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde a vypouští se ven?
18
Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poskvrňují člověka.
19
Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.
20
Tyť jsou věci poskvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť neposkvrňuje člověka.
21
A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.
22
A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala za ním, řkuci: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.
23
Kterýžto neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Propusť ji, neboť volá za námi.
24
On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.
25
Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.
26
On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
27
A ona řekla: Takť jest, Pane. Avšak štěňata jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.
28
Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.
29
A odšed odtud Ježíš, šel podle moře Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam.
30
I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on uzdravil je,
31
Takže se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.
32
Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu, ješto již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.
33
I řekli mu učedlníci jeho: I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?
34
I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm a málo rybiček.
35
I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.
36
A vzav těch sedm chlebů a ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, a učedlníci zástupu.
37
I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.
38
Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.
39
A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.